Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Když jeden změní svět - Prolog

Život není jen Černobílý... by Rosabella Larrin Cullen


Když jeden změní svět - PrologMonika mě požádala jestli bych jí nevydala její povídku a já souhlasila. Možná jí všichni znáte spíše pod přezdívkou Idontknow. No a o čem vlastně je, tato její povídka? Mladá upírka Gabriel, se výměnou za bezpečí svého rodného města stane jednou z Volturiu. Ale co když se do ní zamiluje Caius a oni změní svět?

Prolog

Podívala se do zrcadla na své rudé oči s tmavými váčky pod očima. To nebyli jenom příznaky únavy. Byly to příznaky její přeměny, té pitomé přeměny. Kterou si každý den přála a teď když taková byla nenáviděla se za to! Tak moc to bolelo, tak strašně to bolelo po tom jediném kousnutí toho neznámého muže. Tři dny v agonii, kdy ji veškerá bolest prožita za ten jeden život připadala jako bouchnutí vatovou tyčinkou. A teď … teď byla zrůda. S krvavýma očima, mléčně bílou pletí, tmavými vlasy a tak nadpřirozenou chůzí. Tak ladnou a lehkou … tak děsivou. Připadala si jako nejodpornější bytost na světě.  
Když došla domů, měla pocit, jako když se vrací do zamlžené vzpomínky, všechno co se stalo v jejím minulém životě bylo zahaleno závěsem mlžného oparu. Její zrak teď však byl silnější a citlivější na podněty než předtím. Nosem nasála vůni lidí v domě, dvě spící oběti … ne oběti ne! Byla to přece její rodina! Nemohla jim to udělat! To se příčilo všemu! Nemohla, prostě nemohla. Přinutila se nevšímat dvou tlukoucích srdcí v domě a krve, která jim proudila v těle. Tak moc ji to lákalo, ale víc nechtěla být jako ti ostatní. Nechtěla být zrůda. 
Znovu se podívala do zrcadla, musí něco udělat. Takhle se přece nemůže z výletu vrátit. Bledá byla vždycky, ale co ty oči. Musí se napít, musí se napít. Ale nemůže pít lidskou krev, to ne. Zaběhne si do lesa, teď je přeci tak rychlá, nikdo si jí nevšimne.
Podivné pokroucené stromy po ní natahovaly větve jako kdyby věděli co udělala. Ale když ona nemohla takhle jít a ten jelen měl dobrou krev. Uspokojilo ji to. Snad už nebude mít v očích ten podivný karmínový nádech. Ona nechtěla zabíjet lidi. Nechtěla si připadat víc jako zrůda. Rozhlédla se kolem, bylo brzo ráno, ale na ulici nikdo nebyl. Chystala se vyskočit na parapet okna, když tom začalo svítat. Podívala se na vycházející slunce, vždyť to pro ni bylo smrtelné, mělo ji to spálit na prach! Ano to je ono! Rychle vběhla do nedalekého porostu a čekala jako nehybná socha na východ slunce. Vítaného zabijáka. 
Sluneční paprsky se plazily po zemi až byly necelý metr od ní. Už jenom kousek a bude to mít za sebou. Zavřela oči a vyčkávala. Hodiny v její hlavě počítaly sekundy … minuty … Nic se nedělo! Cítila jenom podivné teplé mrazení po celém těle. Že by se slunce zastavilo? Vždyť by už u ní mělo být! Pomalu otevřela oči a pohlédla na slunce. Stála celá v přímém světle. A byla živá! Jakto, že ji nespálilo? Proč? Vždyť se všude píše, že její rasa je na slunce háklivá, že je spálí na popel! To legendy lžou? Proč není mrtvá? Proč s tím musím žít až do … navždy. Je teď nesmrtelná ani žár slunce ji nezastaví.
Pomalu se otočila ke slunci zády a podívala se znovu na ulici. Byla prázdná, rychle proto vyběhla a skočila do okna svého pokoje v prvním patře. Byla nepřemožitelná. Silná, rychlá, s neomylnými smysly a k tomu tak nadpozemsky krásná. Dokonalý lovec lidí. Dokonalý zabiják. Rychle popadla zrcadlo, které leželo na stole. Karmínový nádech v očích byl pryč. Ale oči neměla už stejné jako předtím. Měla je ledově modré a teď zlatavě hnědé. To byl asi příznak, že je nakrmená a není hladová. Divné. Nevadí jí sluneční paprsky a barva očí se jí změní po nakrmení. Tento nový život má tolik překvapení. 
„Gabrielo! Jsi už doma?“ volala ji matka. Ale ne! Co když ji napadne? Bude se muset ovládat. Vešla do kuchyně postraními dveřmi a usmála se na matku zářivými bílímy zuby. Matka si ji nevěřícně prohlížela. A je to tu. Teď se začne vyptávat.
„Zlato tobě to sluší! Ta Anglie ti prospěla, nějak si sice pobledla, ale to se zpraví,“ řekla a objala ji. Gabriela nakrčila nos, ale kupodivu vůbec neměla chuť se do ní nakousnout. Zvířecí krev ji nahradila lidskou, možná bude moci trávit nějaký čas s rodinou, než bud muset odejít. Je přece teď navždy mladá. Zamrzlá v čase. Bude jí navždy 17.

Autorka : Monika (Idontknow)

"Vydavatelka" xD : Rock

1. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Když jeden změní svět - Prolog:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!