Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Když jeden změní svět - 3. kapitola

04.01.2010 (10:15) • Rock • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 934×

„Ale já jsem jiná Jarede! Jsem vegetariánka!“ řekla Gabriel s náznakem hysterie v hlase.
„Upíři nemůžou být vegetariáni,“ řekl tak jako by to vysvětloval malému dítěti.
„Ale ano, já nepiju lidskou krev. V životě jsem ji ani neochutnala! Piju jenom zvířecí!“ řekla. Jared na ni nechápavě hleděl, tohle asi nečekal.
„Ty dokážeš ignorovat pach lidské krve?“ zeptal se.
„Cítím ho, ale když jsem napitá zvířecí krve tak to dokážu nevnímat. Nejhorší to bylo, když jsem potkala tebe,“ řekla.
„Proč?“
„Tak strašně lákavě voníš, nikdo nevoní jako ty. Cítila jsem neuvěřitelnou touhu tě zabít, ale pak jsem si uvědomila co k tobě cítím a to, že tě nedokážu ztratit. Nedokážu žít život bez tebe,“ řekla a vstala. Došla k potůčku a pokračovala.
„První den, co jsem se vrátila domů a hleděla na sebe do zrcadla, jsem si připadal jako ta největší zrůda na světě. Pak jsem ucítila poprvé lidskou krev, krev bratra a matky. Myslela jsem na ně jako na oběti, a pak si vzpomněla kdo jsou. Udělalo se mi z toho tak moc zle, že jsem se zapřísáhla, že nikdy nepozřím lidskou krev. Do školy si sebou beru termosku se zvířecí krví, aby se mi lépe snášel všechen ten pach. A pak hlavně kvůli tobě. Prostě nedokážu lidem ublížit, nedokážu ublížit tobě…, “ Slyšela jak se Jared pomalu nadechl a vstal z deky, zamířil si to pomalu k ní. 
„Promiň, že jsem pochyboval,“ řekl a stoupnul si vedle ní. 
„Víš bylo to hodně těžké i pro mě, když jsem tě uviděl a viděl čím jsi se stala. Miloval jsem tě od první chvíle co jsem tě spatřil a teď mi tě vzali. Znám pár lidí co se zabývají lovením upírů, ale ti by ti stejně neublížili, vím. Ale dokázali by tě přimět se zabít sama.“
„Nejde to, neumím se zabít sama. Nevím jak. Věř mi zkoušela jsem to,“ řekla s hořkým uměvem.
„To je dobře,“ řekl a vzal ji za studenou ruku. Gabriel se na něj podívala a viděla, že se usmívá.
„Miloval jsi mě?“ zeptala se.
„Miluju tě pořád,“ řekl a pomalu se k ní nahnul. Voněla mu překrásně, jako čerstvě posekaná tráva v jarním dešti. Jak se k sobě blížily Gabriel začala nasávat jeho vůni, tak opojnou a lahodnou. Věděla, že mu neublíží. Pak se políbili, bylo to jako kdyby ji někdo praštil kamenem do obličeje. Rychle se odtrhla a zapotácela se. 
„Co je? Co jsem udělal?“ zeptal se vylekaně. Gabriel se od něj trochu vzdálila.
„Budu v pořádku, musím si zvyknout, že jsi tak blízko mě!“ řekla a jakoby lapala po dechu.
„To voním opravdu tak lákavě?“ zeptal se s úsměvem na tváři.
„Ani netušíš,“ řekla a objali se.
„Musím trénovat,“ řekla a usmála se. Dlouho si povídali,o všem hlavně o změnách, které je – jaka ironie – dali konečně dohromady. Byly pro sebe jako stvoření, akorát měli jednu překážku.
***
„Ahoj lásko!“ přiběhl k ní Jared a políbil ji na tvář. Gabriel se na něj usmála a ukázala na oznamovací tabuli. Stálo na ní, že se za tři koná konkurz na jakýsi film. 
„No a? Chceš tam snad jít?“ zeptal se.
„Je to nějaké podezřelé, mám nějaký divný pocit,“ řekla a pohladila se břicho.
„Ale prosím tě, to se ti jenom zdá,“ řekla a znovu ji políbil.
„Podívej na tu adresu, tam to znám je to zapadlý sklad v lese! Tak na samotě! Je to divné, a nezdá se ti divné, že poslední dobou je tu v okolí strašně moc zmizení,“ zeptala se znepokojeně, zmizel taky totiž jeden její kamarád a nelezlo jí to z hlavy.
„Myslíš, že v tom je rozprodej orgánů?“ zeptal se ironicky.
„Jarede, prosím! Myslím to vážně, po rozprodání orgánů se objeví těla, nejsou opatrní. Ale teď žádná těla, žádná… a moc zmizení. A za celého půlroku co jsem upír, jsem neviděla jediného nemrtvého. Ani jednoho! Nepřijde ti to divné!“ řekla rozrušeně.
„Vážně myslíš, že by to mohli být tvoji lidé?“ řekl znepokojeně.
„Moji lidé? Nejsem jako oni, ty víš, že ne,“ řekla a otočila se k tabuli zády a šla po chodníku směrem k obchodnímu domu. 
„Zase nakupovat?“ zeptal se otráveně.
„Ne, co potřebuji jsem si koupila včera,“ řekla a pokračovala dál kolem obchodního domu. Šla dál až došla na kraj města.
„Co tu děláme?“ zeptal se.
„To je cesta k tomu skladu, jdeme se tam podívat,“ řekla.
„Je to daleko, nedojdeme tam do večera a večer jak sama víš máme lístky do kina,“ řekl a na důkaz je vytáhl z kapsy. Gabriel se na něj podívala a zasmála se.
„Ne, Gabriel NE! Víš, že se mi z toho dělá špatně, nemám to rád,“ řekl a na důkaz odstoupil stranou.
„Ale prosímtě, je to jediná šance jak to stihnout,“řekla a upíří rychlostí k němu doběhla a vzala si ho na záda.
„Drž se, opičko!“ řekla a zasmála svým krásným smíchem a vyběhla. Cesta lesem trvala jenom chvíly, její rychlost byla neuvěřitelná, neměly sice srovnání, ale Jared sázel na to, že je jedna z nejrychlejších nesmrtelných.
„Tady, to je ten sklad,“ řekla a ukázala na opravdu zapadlou budovu, všude kolem rostly popínavé rostliny a velmi staré stromy.
„Páni vypadá to tu podezřele,“ řekl ironicky a začal to tu pomalu obcházet.
„Panebože, neměla jsem tě sem brát. Co, když tu je víc upírů! Neubráním tě sama, neumím to,“ řekla a začala panikařit. 
„Neboj se nic se nestane, nikdo tu určitě není,“ řekla, otočil se a najednou ztuhnul. Gabriel se najednou otočila a stáli tam! Vysocí a krásní, tři smrtelně bledí upíři s rudýma očima. Všichni tři byly oblečeni do černých hábitů. A za nimi přišly další, v černých hábitech a kapucích. Proto ten konkurz, potřebují nakrmit spoustu hladových krků.

Autorka : Monika (Idontknow)

"Vydavatelka" xD : Rock

4. kapitola

Autor: Rock (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Když jeden změní svět - 3. kapitola: