Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Když jeden změní svět - 11. kapitola + Epilog

26.03.2010 (13:15) • Rock • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1297×

„Gabriell, je čas se připravit,“ zašeptala Alice do tmavého pokoje. Gabriell seděla v koutě a přemýšlela o tom co se bude dít. Dnes byl její svatební den, den co si myslela, že nikdy nepřijde a přesto tu seděla a na prstě se jí třpytil překrásný prsten. A dnes si vezme muže, který na ni tak dlouho čekal a ona na něj. Vzpomněla si na Jareda, na jeho oči a jeho úsměv. Který měl vždy jenom pro ni, jeho široké rameno, které bylo pro ni, kdykoliv a kdekoliv.
„Alice, potřebuji být ještě chvíly sama,“ zašeptala.
„Ale pospěš si,“ řekla a vyklouzla z místnosti. Gabriell vzala do ruky telefon a vytočila jeho číslo. Párkrát to zazvonilo a pak to zvedl.
„Ano?“ řekl ospalý hlas na druhé straně.
„Promiň, jestly jsem tě vzbudila,“ zašeptala.
„Gabriell?“
„Ano,“ řekla a tiše se dívala s okna na jemnou záři na obloze. Svítalo.
„Co potřebuješ?“
„To musím mít důvod k tomu, abych ti mohla volat?“
„Ne, promiň. Já jen, že ses dlouho neozvala,“
„Nějak, nebyl čas,“
„Stalo se něco?“
„Stěhuju se do Jižní Ameriky,“
„Páni, to ti přeju. Vždycky ses tam chtěla podívat,“ zasmál se. Gabriell slyšela, jak se posadil.
„A dnes se vdávám,“ slyšela, jak potichu sykl. Asi ho to pořád bolelo.
„Přeju ti to,“
„Děkuju,“
„Jsi pořád v Itálii?“
„Ne, jsme v Americe. Ve Forks, u jedněch vegetariánských upírů. Caius a já jsme se rozhodli opustit Volturie. Aro se rozhodl, že rozdělí vládu nad naším světem mezi sebe, Carlilse a Caie,“
„Páni, hodně se toho stalo,“
„Ano, a jak se máš ty?“
„No mám se tu dobře. Udělal jsem všechno, co jsi mi poradila. Nikdo tu neví, kdo jsem vlastně zač. Našel jsem si skvělou práci a byt,“
„Využil jsi ty peníze, co jsem ti poslala?“
„Jo, hodně mi pomohly,“
„To jsem ráda,“
„Gabriell?“
„Ano?“
„Jsi šťastná?“
„Jsem, akorát mi to přijde takové všechno… zrychlené. Můj život byl vždy tak poklidný, všechno se dělo pozvolna. A teď? Je to jako film, když si ho pouštíš zrychleně,“ zasmál se.
„Rozumím ti,“
„Vím, Jarede. Ty jako jeden z mála víš, co cítím,“ řekla a podívala se na svůj bledý obličej odrážející se ve skle.
„Potkal jsem jednu dívku,“ řekl jemným hlasem.
„Opravdu?“
„Mám ji opravdu hodně rád, není to ty. Ale myslím, že jsem schopný opět milovat někoho jiného,“
„To jsem ráda, opravdu moc,“
„Neměla bys už jít?“
„Měla, jenom jsem tě chtěla slyšet,“
„Chybíš mi,“
„Ty mě taky. Někdy se za tebou možná stavím,“ 
„Za pár let,“
„Za pár let,“ řekli na ráz.
„Měj se Jarede,“
„Hodně štěstí a blahopřeju Gab,“ řekl a zavěsil. Podívala se na telefon a položila ho na stolek. Pomalu vstala a přešla ke dveřím, které se právě otevřely, a stála v nich Alice.
„No to je dost, víš kolik toho musíme stihnout?“
„Alice, nepřeháněj!“ řekla Rose, která právě vešla do pokoje a nesla sebou vak se svatebními šaty. Ještě je ani neviděla. Alice to zakázala. Bella přišla hned za ní a nesla v ruce asi krabici s boty a nějaké pro Alici důležité drobnosti.
Gabriel si povzdechla, ale dobrovolně se šla osprchovat. Když se vrátila, pokoj byl plný krabiček a krabic se kterých vykukovala spoustu doplňků a všeho možného.
„Alice, tohle všechno nemůžeš potřebovat,“ řekla Gabriell a sesunula se na připravenou židly před obrovským zrcadlem.
„To víš, že jo. Musím to všechno na tobě vyzkoušet,“ Gabriell si jenom povzdechla.
„Neboj, nedám tě,“ zasmála se zvonivě Bella, do místnosti přihopkala Nessie s kytičkou fialek.
„Tady teto Gabriell, to je pro tebe,“ řekla a podala jí svazek kytiček.
„Děkuju Nessie, to je od tebe milé,“ zašeptala a přivoněla si k nim. 
„Voní překrásně,“ řekla a pohladila ji po medových vlasech.
„Můžu tu zůstat? Babička nemá čas, a tatínek se strejdama a dědou se ještě nevrátily,“ řekla Nessie a sedla si na postel uprostřed pokoje.
„Nevrátily?“ zeptala se vylekaně Gabriell.
„Neboj, Edward mi volal, zdržely se kvůli Emmettovy. Znáš ho, měli by tu být každou chvíly,“ řekla Rose a jako na důkaz slyšely na příjezdové cestě burácet Emmettův jeep, a slyšely i jak po nich Esme řve, ať jdou prášit někam jinam. Gabriell se uvolněně zasmála.
„Neboj, nedovolíme, aby někdo zkazil tvůj den,“ řekla Bella a chytla ji za ruku. 
„Ruce pryč jdu jí dělat vlasy,“ řekla rozhodně Alice a odehnala Bellu od její hlavy. Účes jí zabral skoro dvě hodiny, když ale potom uhnula a Gabriell na sebe viděla, musela uznat, že se jí to povedlo. Měla vrchní vlasy ledabyle stočené do drdolu na hlavě a zbytek jí volně splýval na bok, ve vlasech měla zapletenou půvabnou, jemně vykládanou stříbrnou čelenku. Alici se nějak povedlo do splývajících vlasů zaplést drobné stříbrné kvítky.
„Alice, to je překrásně,“ zašeptala Gabriell.
„Já vím, teď tě musíme nacpat do šatů,“ řekla s úsměvem. Gabriell se otočila a Bella s Rose právě vytahovaly s vaku překrásné šaty.

Gabriell zalapala po dechu, byly překrásné. 
„Teto Gabriell, ty budeš vypadat jako princezna!“ zatleskala ručkama Nessie, která teď již vypadala na 10 let.
„Alice? Jak?“ zašeptala Gabriell, přesně takové šaty si přála. Byly dokonalé.
„Edward,“ řekla Bella.
„Ale jak? Chráním si mysl,“ zeptala se Gabriell, nevzpomínala si, že někdy stahovala svoji ochranu.
„Pamatuješ, jak jsi předvčerejškem blbla s Emmettem? A jak si Edwarda dala pod svůj štít? Nějak ti to asi uniklo, ale přečetl ti tyhle šaty v mysli a řekl to Alici. Asi to byla zbloudilá myšlenka, a nějak se k němu dostala,“ řekla Bella a usmívala se.
„Děkuju,“ řekla Gabriell a kdyby mohla, měla by v očích slzy štěstí.
„Nemáš za co, dneska musí být všechno dokonalé,“ řekla Alice. Pomalu pomohli Gabriell s obléknutím šatů. A otočily ji čelem k velkému zrcadlu, co stálo v rohu místnosti. Opravdu vypadala jako princezna z pohádek. 
„Přemýšlím jestly ti k tomu mám dát i nějaký náhrdelník,“ zašeptala si spíš pro sebe.
„Ne takhle je to dobré, i když tomu pořád něco chybí,“ řekla Esme, která se objevila ve dveřích.
„Co tomu chybí?“ vyděsila se Alice, že něco uniklo jejímu perfektnímu zraku.
„Něco starého, modrého, půjčeného a naprosto tajemně kouzelného,“ zešeptala Esme a ukázala na jemnou modrou fialku s křišťálu, která se dala připnout do vlasů.
„Tohle měla, pokud vím tvoje matka na svatbě,“ řekla Esme.
„Kde jsi to sehnala?“ zeptala se udiveně, náhlá vzpomínka na její dřívější rodinu ji píchla u srdce.
„Jak víš, byly jsme s Carlilsem v Evropě, stavily jsme se i ve tvém rodném městě a podívaly jsme se, jak se jim daří. Neukradli jsme to neboj, omylem jsme se seznámily a řekli jsme tvé matce, že jsi v pořádku, a že se budeš vdávat. Nemohla bohužel přijet, ale dala nám tohle. Měla to na své svatbě i tvoje babička a prababička, nikdo neví, jak se to do vaší rodiny dostalo, je to záhada, protože tahle kytička je z nejčistšího a nejdražšího křišťálu na světě,“ řekla Esme a jemně jí květinu zapletla do vlasů.
„Děkuju Esme,“ řekla Gabriell a chtěla ji obejmout.
„Žádné objímání!“ zakročila rázně Alice. 
„Alice uhni,“ zavrčela Gabriell a i tak objala Esme.
„Fajn, chvíly tu počkej Gabriell. Jdeme se obléct,“ řekla Alice a všechny vypochodovaly z místnosti. Zůstala sama. Všimla si telefonu, který ležel tam, kde ho ráno postavila. Došla k němu, vzala ho do ruky a vytočila číslo. Chvíly vyzvánělo a pak to někdo zvedlo.
„Prosím,“ ozval se hlas na druhé straně.
„Mami?“ 
„Gabriell?“
„Ano, mami,“ řekla roztřeseným hlasem.
„Zlatíčko! Nemusela jsi odcházet,“ řekla její matka stejným hlasem jako ona.
„Promiň, bylo to nutné,“ 
„Já vím, vím,“
„Miluju tě,“
„Já tebe taky, dostala jsi tu kytičku?“
„Ano mami, děkuju. Strašně moc,“
„Doufám, že jsi šťastná,“
„Jsem, strašně moc. Jako už dlouho ne,“
„Je na tebe hodný?“
„Moc hodný, lepší ho muže jsem si nemohla přát,“
„To jsem ráda zlatíčko. Je mi líto, že jsem nemohla přijet. Doktor mi zakázal cestovat,“
„To je dobré mami,“
„Není, ale nejde to jinak. Víš, tu kytičku mi moje matka dala těsně před svatbou. Těsně před tím než jsem šla tou dlouhou uličkou ke tvému otci. Taky ji takhle jednou dej své dceři, jsem ráda, že ti ji Esme dala. Má tě opravdu ráda, jde to na ní vidět z toho, jak o tobě mluví,“ Gabriell tiše zaštkala. Ona ji nikdy své dceři nedá, protože ona děti mít nemůže.
„Dám mami, a neboj. Esme je pro mě jako druhá máma,“
„To jsem ráda,“ ve dveřích se objevila už oblečená Bella v krásných jemně zelených šatech.
„Je čas,“ zašeptala.
„Mami, už budu muset jít. Pokud to bude možné přijedeme za tebou,“ řekla.
„Nejezděte, už tu nebudu. Čekala jsem jenom na tenhle poslední hovor. Neplakej srdíčko, budu se na tebe dívat shora. Všechno bude dobré, hlavní je, že jsi našla novou rodinu,“ 
„Mami!“
„Běž, užij si to. Myslím na tebe. Miluju tě,“
„Miluju tě,“ zašeptala, ale to už její matka položila svůj poslední hovor. Gabriell věděla, že by se měla cítit zkroušeně, nebo smutně. Ale z nějakého důvodu ji zaplavilo štěstí a klid. Vyšla ke dveřím, ve kterých na ni čekala Bella. Společně sešli po schodech dolů a na verandu, kde už čekal Carlilse, který ji povede k oltáři. Museli ještě projít, ale stříbrnou bránou plnou bílých květů. Začala hrát jemná hudba. Vyšla malá Nessie s košíčkem plným bílích okvětních lístků a rozhazovala je cestou k oltáři. Za ní šla hned Bella, po ní Alice a Rose. Pak byla na řadě ona.
„Neboj se,“ zašeptal Carlilse a jemně ji stiskl ruku, vyšli. Pomalým tempem se dostali na sluneční světlo a jejich kůže se začala třpytit. Byly tu jenom samí upíři, nebylo se čeho bát. Gabriell se rozhlédla, byly tu všichni z Volterry. Dokonce i Aro. Pak tu byly přátele Cullenů a pár vybraných ze smečky. Gabriellin pohled zabloudil k oltáři, kde na ni již čekal on. Zářivě se usmíval a jeho zlatavá barva očí dokonale ladila s odstínem jeho vlasů. Pomalým krokem došli k oltáři, kde Carlilse předal její ruku Caiovy. Otočily se čelem k oltáři a Marcusovy, který je oddával. 
„Milý svatebčané, sešli jsme se tu …“ Gabriell ani nevnímala jeho řeč. Užívala si to tu a hleděla Caiovy do očí. 
„Ano,“ zašeptal Caius.
„Teď se ptám tebe Gabriell Anno Boulier Volturiová, bereš si za muže Caiuse Canavacciuoliho?“ zeptal se Marcus.
„Ano,“ zašeptala.
„Tímto vás prohlašuji za muže a ženu, můžete políbit nevěstu,“ řekl Marcus s úsměvem. Gabriel se teď otočila čelem ke svému muži a nechala se dlouze políbit. Ozval se potlesk. Šťastný novomanželský pár se otočil ke svatebčanům, kteří se všichni nadšeně usmívaly. Gabriell se zahleděla do dálky a zdálo se jí, jakoby za všemi ostatními rozeznávala mlhavou postavu své matky. Usmála se a otočila se na Caiuse. 
„Miluju tě,“ řekli oba naráz. Nastal kolotoč gratulací a přání všeho nejlepšího. Pak nastal první tanec novomanželů. Zahradou se začaly linout jemné tóny klavírní skladby, kterou pro tu chvíly společně vybraly. Na klavír ji hrál Edward, na jejich přání.
„Cítím se neskonale šťastná,“ zašeptala mi do ucha.
„Cítím se neskonale šťastný, za to, že s tebou budu moci strávit věčnost,“ zašeptal Caius.

Epilog

„A zavolejte až dorazíte,“ šeptala Bella, když se naposledy objímala s Gabriell.
„Neboj, hned jak přijedeme tak ti zavolám,“ 
„Budeš mi chybět sestřičko,“
„Ty mě taky,“ řekla Gabriell.
„Hej, Bello! Nepřivlastňuj si ji. Ostatní se chcou taky rozloučit,“ zařval Emmett. Přišel k ní a vyzdvihl ji do vzduchu.
„Dávej tam na sebe pozor,“ řekl a šel se rozloučit i s Caiusem, který rozmlouval s Carlilsem.
„Budeš mi chybět Gab,“ řekla Alice a objala ji.
„Neboj se Alice, ty si najdeš jinou panenku na oblékání,“ zasmály se.
„Měj se Rose, budeš mi chybět,“
„Ty mě taky,“ objaly se.
„Gabriell, určitě nás přijeďte navštívit. A někdy můžeme přijet i my,“ řekla Esme a objímala ji.
„Určitě Esme, jsi pro mě jako druhá máma,“ takhle se ještě rozloučila s Edwardem a Jasperem. Kteří jim ještě přáli hodně štěstí v novém domově.
„Nessie, budeš mi chybět zlatíčko. Dávej tu pěkně pozor na rodiče a hlavně na neposlušného Jacoba,“ mrkla na ni a objala ji. Jacob se štěkavě zasmál a přistoupil k ní. Krapet nakrčil nos, ale taky ji objal, za což mu byla neuvěřitelně vděčná.
„Měj se Gabriell,“ řekl.
„Ty taky Jacku,“ naposledy si nechala Carlilse. Jediného otce, kterého kdy poznala.
Šli s Caiusem pomalu k soukromému letadlu, naposledy se otočily a zamávaly rodině, kterou oba milovaly a teď ji chtě nechtě opouštěly. Nasedly do letadla.
„Budou mi chybět,“povzdechla si.
„Mě také Gabriell, ale nezapomeň, že máme věčnost na to, ke znovu navštívit,“ usmála se na něj a políbila ho.
„Vzhůru k novému domovu,“ zasmál se, když letadlo vzlétlo.

Autor: Rock (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Když jeden změní svět - 11. kapitola + Epilog: