Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Když jeden mění svět - 2. kapitola

23.12.2009 (14:45) • Rock • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 766×

Když vešla do třídy, sedla si do úplně poslední lavice u okna, chtěla sedět sama. Nechtěla by ji něco ještě více rozptylovalo. Chtěla se ještě rychle napít, než do třídy někdo vejde. Už vytahovala termosku, když zaslechla kroky. 
„Ahoj! Můžu si za tebou sednout?“ zeptal se jí Jared. Panebože, co to dělá? Je normální?
„Ehm, ano.“ Slyšela se říkat. CO? Copak se jí nebojí? 
„Díky, letos s Danem nechci sedět, pořád mě v hodině otravuje,“ řekl přátelsky. Třeba vůbec nic netuší. Prosíííím. Gabriel se na něj usmála a schovala termosku do tašky. Před ním pít nebude. 
„Klidně se napij, mě to neva,“ mrkl na ni. 
„ To je dobrý, už mě přešla žízeň,“ řekla.
„Hodně ses přes prázdniny změnila,“ řekla nenápadně. A je to tady, teď se začne vyptávat. 
„Ani jsem si nevšila,“ snažila se vše zamaskovat. 
„Za to ostatní kluci si toho všimli, každej na tobě může oči nechat,“ řekl a usmál se. 
„Ty taky?“ zeptala se s úsměvem.
„Já je na tobě vždycky rád nechával,“ řekl a usmál se na ni. Gabriel se proti své vůli usmála, najednou se jí začalo po těle šířit podivné teplo, a když se jí dostalo až k srdci, uvědomila si, že se již nemusí bát, že by Jaredovy ublížila. 
Den s Jaredem strašně rychle uběhl, pořád si povídaly. Ty dva měsíce co spolu nestrávily jim chyběly. Jared jí pověděl vše, co se mu stalo, naoplátku mi Gabriel vyprávěla vše o Anglii a její zážitky s podivnými zvyky. O své přeměně mu neřekla, tušila, že se na to ještě dostane. 
„Páni v Anglii to muselo být úžasný!“ řekl Jared, a smál se na ni tím nejkrásnějším úsměvem, který měl schovaný celé léto jenom pro ni. Gabriel se na něj na oplátku zazubila také, pořád žasl nad účinností anglických past na zuby. Gabriel mu namluvila, že za její neobvyklou zářivost zubů může anglická pasta na zuby. 
„Ale mám pořád pocit, že jsi mi neřekla všechno,“ řekl. Gabriel se jenom zatvářila jako, když žertuje. Ale v duchu už přemýšlela, kolik si toho Jared domyslel a kolik ještě neví. A jestli mu může věřit a říct mu to.
„Víš přemýšlel jsem, jestli by jsi se mnou nechtěla by jsi někam zítra jít?“ zeptal se s lehkým náznak nervóznosti v hlase, který normální člověk nemohl slyšet. 
„Ano, ráda s tebou půjdu,“ řekla a usmála se na něj.
„To jsem rád a nevadí, že ti neřeknu kam? Je to překvapení,“ řekl a tajemně se na ni zazubil.
„A v kolik hodin?“ zeptala se. Doufala jenom, že ne moc pozdě musí si stihnout něco ulovit, její zásoby v termosce se rapidně zúžily, a chtěla mít jistotu, že nebude žíznivá.
„Stavím se okolo sedmé hodiny večer nevadí?“ zeptal se zcela nevinně. To je moc brzo, pomyslela si. Co se dá dělat bude to muset stihnout všechno dneska v noci. Bude si muset vzít více termosek na krev.
„Tak jo, platí!“ řekla a znovu se na něj usmála. 
„To jsem rád, nevadí ti, když teď nepojedu s tebou? Staví se pro mě táta autem,“ řekl trochu posmutněle.
„Nevadí, stejně si musím něco zařídit,“ plánovala vyhnout se vlaku a domů poběží, a navíc to bude rychlejší.

Na další den proběhlo vše téměř dokonale, kromě jednoho incidentu s klukem, který se jí velmi nemotorně snažil pozvat na nějakou schůzku. Gabriel ho chladně odmítla, říkala si, že když se k nim bude chovat odmítavě budou si jí méně všímat. Nastal však pravý opak, naštěstí ji Jared zachránil, tím že za ní přišel a předstíral, že je její kluk. Celý den mu za to potom děkovala a on se pořád červenal.
Teď bylo za deset minut sedm a Gabriela seděla na posteli a čekala až Jared zazvoní. Neměla vůbec žádné práce s upravováním, nemusela se líčit a úžasně by vypadala i v pytli od brambor. Vzala si na sebe tedy pohodlné tenisky, úzké tmavé kalhoty a zlaté tričko. 
Konečně je tu, za ty dva dny se jej naučila přesně rozeznávat, tak moc měl pro ni specifickou vůni. Rychle běžela dolů mu otevřít.
„Páni! Ty jsi mě snad vyhlížela z okna!“ řekl udiveně. 
„Tak nějak,“ řekla a usmála se na něj. Chvíly tam jenom tak oba dva stáli a dívaly se na sebe.
„Sluší ti to,“ řekl Jared a usmál se. 
„Díky, tobě taky,“řekla a vyšla před dům.
„Tak jo, nasedni do auta, zavezu tě někam, kde to mám moc rád,“ řekl tajemně.
Jeli po zarostlé cestě, plné výmolů a kamenů. Gabriel to tu poznávala, někdy se touhle cestou vracela z lovu. Usmála se na Jareda a dělala, že neví kde jsou. Jared najednou zatočil na ještě zarostlejší cestu a jel asi pět minut než dojeli na malou mýtinku. Byla obklopená břízami a javory. Uprostřed vyvěral křišťálově čistý pramínek.
„Páni, tady je to nádherný!“ řekla Gabriel.
„Jo je! Jednou, když jsem se šel projít do lesa, jsem na to narazil a od té doby sem pořád chodím,“ řekl. Obešel auto a z kufru auta vytáhl deku, kterou rozložil uprostřed na zemi. Posadil se na ni a Gabriel se posadila za ním, musela si dávat pozor, aby šla a chovala se přirozenou rychlostí. Měla teď tendenci dělat vše v upíří rychlosti.
„Gabriel, nechtěla by jsi mi něco říct?“ zeptal se Jared se záhadným smutkem v očích. Gabriel se na něj smutně podívala.
„Ty to víš co?“ řekla potichu.
„Co přesně?“ řekl Jared.
„Všechno, víš co teď jsem.“ Řekla ještě tišeji.
„Jo, vím. Jsi upírka,“ řekl.

Autorka : Monika (Idontknow)

"Vydavatelka" xD : Rock

3. kapitola

Autor: Rock (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Když jeden mění svět - 2. kapitola: