Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Když jeden mění svět - 1. kapitola

19.12.2009 (17:00) • Rock • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1160×

,,Opravdu musím do školy, mami?“ zeptala se svým melodickým hlasem. Matka se na ni smutně podívala, ale kývla, že ano. Nevěděla ani zbla o tom proč se jí tam nechtělo. Gabriel se bála reakce chlapecké části spolužáků na její nový vzhled, byla si jistá, že teď jí nedají pokoj. Ještě více se však bála nových pachů krve. Na rodinu a nejbližší okolí si zvykla, a naučila se je ignorovat, ale teď přijde do prostředí, kde když bude mít veliké pokušeni nemůže utéct. A naruší jí to její režim. Bude muset chodit lovit už dříve v noci. Jelikož nespala, lovila vždy v noci. Po nějakém čase se musela přesunout z místního lesa, aby nebyla nápadná úmrtnost zvířat s vysátou krví. Nedělalo jí to problémy za hodinu doběhnout do Německa a najít si pár medvědu nebo něco jiného. Musela střídat loviště, ale teď bude muset vyrážet na dřívější lovy, aby vše stihla. Nemusela sice lovit každou noc, ale bylo to jistější. Po čase totiž zjistila, že její vegetariánství – jak tomu říkala – změnilo barvu jejích hladových očí. Když byla hladová měla je černé. Když její matka odjela i s bratrem na týden pryč tak si to vyzkoušela. Nikdo za ní nechodil, tak měla čas. Přerušila všechny svoje styky s přáteli. Vyhovovalo jí to být samotné. V noci, když se vrátila z lovu seděla jako nehybná socha v lese a pozorovala vše kolem sebe. Vždy, když ji vnitřní hodiny pověděli, že nastává hodina úsvitu se zvedla a vmžiku byla doma a dělala, že spí. Spánek jí vůbec nechyběl, nemusela ani dýchat. Mohla jenom celé hodiny sedět a nedýchat. Její tělo to nepotřebovalo. 
Teď, však měla strach. Strach z toho, že uvidí znovu své přátele. Strach z toho, že jí bude někdo vonět tak moc, že se neudrží a zabiješ přede všemi. Bála se tak moc. Byla zvyklá na pach krve, ale ne tak moc.
Medvěd pod jejíma rukama ucukl. Nechtěl se vzdát tak snadno, ona však byla silnější a bylo to naléhavé zítra musí být fit. Nesmí být hladová a musí být silná v pokušení. 
„Promiň, méďo. Já to nemyslela zle,“ omlouvala se teď již mrtvému samci medvěda. Vážil přes 500 kilo, byl obrovský, ona ho i přes to skolila jako nic. Cestou zpátky zabije ještě nějaké zvíře, a nalije si jeho krev do termosky, aby se přinejhorším napila ve škole na záchodech. Kdyby měla nějaká silné nutkání … někoho zabít. Bylo to pro ni všechno pořád tak nové, ten muž co ji kousl zmizel stejně, jako když se objevil. A ji samotnou, novorozenou do toho hodil po hlavě, i když vůbec nevěděla co má dělat. Pořád nevěděla. A neměla koho se zeptat. Za celý měsíc nepotkala žádného upíra. Žádného, který by ji vysvětlil jako to v tom novém světě chodí. Už dlouho přemýšlela, že odejde. Odejde hledat ty co jsou jako ona, ale silně pochybovala, že najde nějakého stejně morálního upíra jako je ona. 
„ Tak si to užij ve škole zlatíčko!“ řekla její matka a políbila ji na rozloučenou. Gabriel se zatvářila jako kdyby šla na popraviště. Její matka ani netušila jako moc to pro ni je těžké. Chtěla tu však ještě nějaký čas zůstat, v duchu se rozloučit s rodinou a tajně ze svými přáteli, než odejde. Musel to chvíly vydržet. Na autobusové zastávce viděla Annu, její kamarádku z dětství, už ji viděla, když chodila po vesnici a tak. Ale pořád se divila jejímu vzhledu, neodvážila se k ní přiblížit. Bála se jí. Gabriel se jí ani nedivila. Musela pro ni být strašidelná. Autobus, který právě přijel, dovezl známé tváře. Diana a Petr … její nejlepší přátelé. Tolikrát se ji pokoušely navštívit a tolikrát je odmítla, že se na ni ani nepodívaly. Tolik ji to mrzelo. Avšak ostatní pohledy v autobuse na ni visely, jako na zlevněném zboží. Chlapci asi ve stejném věku na ni dělaly očka přes celý autobus ona však měla pohled jenom pro sedadlo před sebou. Její nos zavětřil spoustu nových pachů. Lákavých i méně lákavých. Avšak její sebekontrola zatím fungovala bezchybně. 
Když došla na vlakové nádraží, každý se na ni pokradmu díval. Gabriel to strašně znervózňovalo, připadala si jako na podiu v nějakém cirkusu monster. Když nastupovala do vlaku, ucítila závan omamné vůně, tak omamné, že by pro ni i vraždila. Když dopadla na sedadlo prošla kolem ní partička kluků, kteří si zapomněli otevřít dveře do dalšího kupé. Musela se v duchu usmát.
„Čuz , můžem si k tobě přisednout, Gab?“ zeptal se jí Jared. Panebože Jared! Jared, Jared, kterého už rok a půl milovala. Jared, ta omamná vůně. 
„Ehm, no jo, jasně,“ řekla a usmála se. Kluci co kolem ní procházeli, vrhaly na Jareda závistivé pohledy, ale ten si jich nevšímal. Vedle Jareda si sedl Dan, další její spolužák.
Jared se na ni zkoumavě pohlédl, Gabriel se na něj jenom nesměle usmála a pokračovala v zírání do prázdna.
„Jak si se měla v Anglii?“ zeptal se jí.
„Ehm, dobře. Znáš to déšť, čaj a dostihy,“ řekla s mírným úšklebkem. Panebože on tak nádherně voněl, krev tak nádherně voněla. Panebože ne! Nesmí na něj myslet jako na jídlo!
„Co ty Dane, jaký byly prázdniny?“ zeptala se Dana, který byl zabrán do svého PSP. 
„Jo, šlo to …“ to bylo jediné co z něho vytáhla. Podívala se nervózně na Jareda, jak si ji prohlíží. Od paty až k hlavě, pak ji pohlédl do očí a viděla tam pravdu. On to ví! PANEBOŽE! On to ví! Co bude dělat. 
Celou cestu do školy nikdo z nich nepromluvil. Gabriel přemýšlela o Jaredovy, o jejím krásném Jaredovy. S jeho ledově modrýma očima, tmavými vlasy a krásným úsměvem. A tak nádhernou vůní. Představovala si jak se nad ním sklání a přimyká rty k jeho krku. Pak její bíle zuby pronikají kůží a dostávají se k lahodné tryskající tekutině. Horké, lahodné krvi … O to ne! Nesmí na něj myslet jako na jídlo. NE! Na něj ne! Mu v životě neublíží!
Gabriel se tvářila jakoby jí bylo špatně, pach jeho krve ji přiváděl k šílenství. Tak moc ho chtěla milovat, ale věděla, že nemůže, to by nešlo. 
Gabriel rychle vystoupila z vlaku, aby Jared neměl šanci ji dohonit. Hnala se do školy, kde ještě nikdo nebyl, protože většina studentů si dopřávala ranní cigárko nebo si kupovala svačiny v pekařství. Gabriel už ni takového nepotřeboval, v tašce cítila tlumené nárazy krve na vnitřní stranu termosky.

Autorka : Monika (Idontknow)

"Vydavatelka" xD : Rock

Prolog X 2. kapitola

Autor: Rock (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Když jeden mění svět - 1. kapitola: