Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Kdo to bude 4. kapitola

17.03.2010 (16:45) • Blotik • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2550×

4. kapitola

Edward

Celou noc jsem přemýšlel nad tím seznamem. Promýšlel jsem všechny věci. Jaké to má klady, jaké zápory. Od každého mě napadlo něco. Někdy i jenom pitomosti, jako důvody, ale stejně nakonec vyhrály klady. U přemýšlení jsem nakonec usnul. Oblečený, neumytý, zahloubaný.

Ráno jsem se vzbudil. Teda, ne sám, ale budík mi pomohl. Šel jsem se kouknout do zrcadla. Hm. Tak špatná ta noc nebyla. Naštěstí. Už jsem se jakž takž vyléčil ze závislosti jménem Rachell. Umyl jsem se, oblékl a šel do školy.

Na chodbě jsem potkal Bellu, ale byla sama. Bez bicepsáka.

„Ahoj, Bello. Jak se máš?“

„Jo, jde to.“ To je poprvé, co jsem jí slyšel takhle skleslou. Vždycky buď skákala radostí do stropu, nebo měla aspoň hlas naplněný nějakou emocí, jako je vztek. Teď zněla nějak „suše“.

„Co se stalo?“

„Ale, Jacob mi včera zavolal, když jsem už spala, a potom jsem nemohla usnout. Bylo to jako naschvál,“ postěžovala si.

„Ale mě neřešme. Co ty? Jak se daří tobě?“

„Jo, ujde to. Už je to za mnou.“ Věděl jsem, že se ptá hlavně na tu záležitost s Rachell a nechtěl jsem, a by si dělala starosti. A navíc, byla to pravda.

„A tak trochu jsem přemýšlel o tom seznamu.“ Jakmile jsem se o tom zmínil, Belle v očích zazářily jiskřičky a únava společně se skleslostí byla tatam.

„A?“ ptala se netrpělivě.

„No zvažoval jsem, jaké jsou pro a proti. Víš, na jednu stranu je to docela blbé, kdyby se o tom seznamu ta holka dozvěděla, nemusela by to pochopit. Ale na druhé straně, kdyby se opravdu našla ta pravá, tak by to…“

„Tak jak ses rozhodl?“ skočila mi do řeči. Ta byla nedočkavější, než kočka, čekající na to, až myška vyleze z díry. Ovšem ta, která neví, že myška má ještě druhý únikový východ.

„No dobře. Souhlasím s tím seznamem.“

„Super. Edwarde, jsi skvělý. Už mám většinu věcí promyšlených. Musíme si sepsat aspoň nějaké základní vlastnosti a vzhled a tak. Už jsem ti jich i pár vyhlídla,“ skákala do stropu radostí. Usmál jsem se na ni, ale v hlavě mi pořád hlodala nejistota. Byl jsem si jistý, že to, co budeme dělat, není zrovna nic hezkého, ale… No, jak jinak předejít dalším zklamáním?!

„Tak, kdy se do toho pustíme, hmm?“

„Dneska po škole? U tebe?“ odpověděla mi Bella otázkou a já na chvíli ztuhl. Bella u mě doma ještě v životě nebyla a nebyl jsem si jistý, jestli chci, aby viděla to, jak to tam vypadá. Proto jsem ji tam taky nikdy nevzal.

„No, u nás radši ne… Můžeme si třeba někam sednout, co myslíš? Zajdeme do cukrárny, už dlouho jsme nebyli na zmrzlině. Zvu Tě!“ Snažil jsem se rychle odbočit od toho tématu a věděl jsem, že když řeknu slovo zmrzlina, zapomene na všechno kolem a nadšeně mi to odkýve. A taky, že odkývala.

„Jasně, no jasně, to bude super. Dneska je skvělý den, že jo?!“ žvanila nadšeně celou cestu, dokud nezačala plánovat, co všechno si dáme.

„No nic, tak já jdu na hodinu,“ řekla na konci chodby a vlepila mi sladkou pusu na líčko. Vypadá to, že jsem jí za těch pár minut zvedl náladu o 200 procent.

Naposledy mi zamávala a ztratila se za dveřmi třídy, ve které právě měla angličtinu, a já se s úsměvem dal na odchod.

„Tady máme našeho zrzounka! Čau Masene,“ za hlavou se mi ozval nepříjemný hlas Jacoba a já věděl, že je zle. Ani jsem se nesnažil přesvědčovat ho, že nejsem zrzek. Jestli totiž viděl tu pusu, co mi dala Bella, udělá z toho drama na čtyři dějství a já pravděpodobně skončím rozkrájený na kousíčky, v igelitovém pytli a zahrabaný v lese.

Vzhledem k tomu, jak se Jake tvářil, byla ta varianta docela pravděpodobná. Nevím, co se mu stalo, ale dneska vypadal, že je naladěný hůře, než obvykle.

„Jacobe, musím na hodinu,“ řekl jsem a snažil se kolem něj proplout, ale on mě pevně chytil za zápěstí. Proto jsem udělal pár kroků zpátky a čekal, co z něj vypadne. Doufám, že to nebude rána pěstí.

„Víš, Masene. Vůbec se mi nelíbí, jak se motáš kolem Belly. Asi Ti ještě nedošlo, že patří mně, ale jestli chceš, já Ti to klidně můžu připomenout,“ pohrozil mi a já se přinutil pevně sevřít čelist a radši to nekomentovat. Obvykle jsem nebyl taková padavka, ale mít problémy s Jakem znamená mít problémy s celým fotbalovým týmem a to fakticky nemám zapotřebí.

„Já to chápu, dám si trochu odstup,“ zalhal jsem a na jeho tváři se objevil spokojený úšklebek. Dement, měl jsem chuť mu rozbít hubu.

„Fajn, tak jsme domluveni. Padej do třídy,“ pustil mě zápěstí a já se dal do rychlého kroku.

„Hezký den, zrzoune!“ zařval za mnou ještě ten debil. Dneska už to opravdu přehnal. Překousl jsem, když mi dal pěstí, i ty jeho neustálé nadávky. To všechno, ale dneska už to přehnal. Gr.

Přišel jsem na hodinu a sednul si do lavice. Dneska jsem byl tak naštvaný. Ten blbej Jacob je takový… Ani to správné slovo neexistuje. Žádné ho nevystihuje. Pro Bellu není. Ona je úplně rozdílná, než on. Říká se, že protiklady se přitahují, ale u těch dvou vyjímka potvrzuje pravidlo.

„Pane Masene,“ řekl učitel. Tím mě vrátil do reality.

„Ano?“

„Víte to?“

„Promiňte, ale mohl byste mi otázku zopakovat?“ zeptal jsem se. Opravdu jsem netušil, o čem zrovna mluvil, natož po celou hodinu.

On se mě znovu zeptal, já odpověděl našprtanou odpověď, učitel nade mnou zakroutil hlavou a pokračoval.

Pro dobro Belly, já ho od ní dostanu. Ale nejdřív… Jak zařídit, aby Bella nebláznila tak moc s tím seznamem? Nevím. Bella, když se do něčeho zabere, je k nezastavení.

Hodina skončila a já šel na další. Mezitím jsem přemýšlel, jaké vlastnosti by měla mít má vysněná holka. Jednu věc vím jistě. Neměla by mít kluka. To je snad doufám jasný. Tak, co dál? Určitě by to neměla být nějaká fiflena, kterou nezajímám já, ani moje známky ve škole, ale která je se mnou proto, že mě má ráda takového, jaký jsem.

Další hodina už byla lepší. Už jsem nemyslel na bicepsáka, který mě dneska ráno tak rozhodil, ale rozhodně si od něho nenechám přikazovat, s kým se mám a nemám kamarádit. Navíc, Bella je jediná, s kým se kamarádím, takže bych pak neměl nikoho. A taky by mě neměl kdo rozesmívat.

Po škole jsem konečně jel domů. Bicáka jsem nepotkal a Bellu už bohužel taky ne. Asi si ji hlídal, jako pes svou kostičku.

Doma jsem si sednul za stůl a udělal si úkoly. Přečetl jsem si znovu všechno učivo, abych nezapomněl a šel spát. V noci se mi zdálo o Belle.

Shrnutí - Slečinka Shrnutí - blotik

Autor: Blotik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Kdo to bude 4. kapitola: