Doufám že se vám další dílek bude líbit.
26.12.2009 (19:15) • Pajinka2004 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3956×
Hodlala jsem si užít každou minutu a proto, když Edward po další půlhodině nejistě zaklepal na dveře, usmála jsem se na něj a skočila mu do náruče.
„Páni lásko, čekal jsem pokračování ve výprasku a místo toho mě čeká tohle? To abych tě nechával nahou v lese častěji.“
„Zkus to ještě jednou a uvidíš, co dokážu.“ Zase jsem se od něj odtáhla a šla se do šatny oblékat. „Ty vážně nevíš, kdy mlčet viď?“ Ptala jsem se ho, když mi bránil v zapínání podprsenky.
„Ale za to vím, kam mám sáhnout.“ Opět mi ji rozepnul a začal ji stahovat z ramen.
„A já zase vím, že bychom měli rovnoměrně rozložit náš čas věčnosti i mezi jiné zájmy než je milování.“
„Vážně? Ale já jiné právě teď nemám!“
„Vážně? A co si takhle nějaké najít?“ Otočila jsem se k němu čelem a konečně si dopnula podprsenku.
„Já nevím. A co takhle se nejprve zdokonalit v tom prvním. Hmm?“ Zavrněl mi toužebně do ucha. Zapínání opět povolilo a moje vůle pomalu také.
„Myslím… ach… že jsme v něm… pomalu mistři ne?“ Přerývaně jsem ze sebe stěží dostala smysluplnou větu.
„No právě. A cvičení dělá mistry Bell. To nevíš?“ Šeptal mi už do údolí mezi prsy. Prsty jsem mu zajela do vlasů a přitáhla si ho k sobě ještě blíž. Chci si zapamatovat ten pocit dotyku jeho vlhkých rtů na mém těle. Jeho vůni a každý kousek jeho těla si chci vrýt do paměti. Dokonce chci znát i všechna zákoutí jeho mysli.
Jeho ruce sklouzly z mých boků na vnitřní stranu stehen a lehce mě na nich šimraly. Nechala jsem splynout i naši mysl a plně se mu poddala.
„Ukaž mi co umíš, mistře.“
„Ovšem madam Cullenová. Rád se pochlubím.“
Podrazil mi nohy a začal mě zuřivě líbat.
Bože, mě se bude tak moc stýskat.
Dny a týdny plynuly. Léto pomalu přešlo v deštivý podzim. S Edwardem jsem se rozhodli pro plné pracovní nasazení místo školy a našli si práci. Společně s Emmetem jsme se přidali ke skupině horských průvodců a tak jsme veškerý čas trávili výstupy na horská úbočí. Jen málo akcí jsme ale měli společných a tak jsme se přes den příliš neviděli. O to více jsme si ale užívali noci. Každým dnem jsme se znali víc a víc a já věděla, že bude o to víc těžší ho později opustit.
„Neboj se Bello o všechno se postarám. Nech to na mě.“
„Ale vždyť je ještě dost času, nechci žádnou velkou slávu, jen malý obřad. Vždyť už v podstatě svoji jsme ne?“
„Tak to ne Bell, nechtěj nás o to připravit jasné. A dost času? Zbývá už jen měsíc. Na co jsi myslela?“ Nechala jsem ji dál lamentovat a šla se podívat co dělá Rose. Edward i Emmet byli dnes na výstupu a já měla výjimečně volno. A Alice toho využila a začala s přípravami na svatbu. Rozhodně nemám šanci jakkoli do toho mluvit a navíc Alice byla tak šťastná, když měla vizi o tom, že ji požádám aby mi pomohla se svatbou, že vlítnula do naší ložnice právě, když jsme byli v nejlepším. Edward slítnul z postele, po které Alice nadšeně skákala a výskala. Edward ji pěkně seřval a kdyby nebyl úplně nahý, šel by ji ze dveří vlastnoručně vyprovodit.
„Alice má plánovací mánii že?“
„Jo to jo. Je nadšená.“
„Všichni jsme tu nadšení, že tě Edward našel Bell.“
„Opravdu Rose? I přes všechny ty počáteční potíže?“
„Ano i přes ně. Ty sis toho možná nevšimla ale ostatní se změnili. Jsme teď víc šťastní a konečně úplní.“ Musela jsem odvrátit hlavu aby nezahlédla mou bolestnou grimasu. Já jim nechci znovu ublížit, nezaslouží si to. Neměla jsem je potkat ale nedokázala jsem toho litovat.
„Ahoj ženy naše!“ Zařval ode dveří Emmet.
„Uhni z těch dveří Emmete!“ Rval se s ním Edward, který se vedle něj nevešel. Jakmile odstranil překážku už stál u mě. I po takové době jsme se na sebe těšili jako malí.
„Ahoj moje současno-budoucí ženo.“ Pozdravil mě roztomile. A přitom hodil pohled na právě vcházející Alice.
„Ani na to nemysli Alice. Na to je dost času. Já nechci.“ Smála jsem se jejím myšlenkám tak moc jako se jím Edward bránil.
„Nechci si teď nechat šít oblek, ty to zvládneš i později.“
„Na to je potřeba spousta zkoušení a musí ti přesně padnout, tak neodmlouvej.“
„Ještě jsem se nepřivítal s Berlinkou. Viď?“ Hodil na mě prosebný pohled.
„No ode mě pomoc nečekej. Alice má volnou ruku.“ Jen si to užij, já to slyším celý den.
„To je fajn Bell, protože ty jsi na řadě hned potom.“ Boooože. Nééé.
Svatební den se blížil. Byla jsem tak nervózní. Chtěla jsem mít vše perfektní a přes moje počáteční obavy a prosby, že chci jen obyčejnou svatbu, jsem byla ráda, že jsem dala Alice volnou ruku. Svatba se měla konat za svítání na našem oblíbeném místě u vodopádu. Nechtěla jsem nic stejného jako při mojí první svatbě. Kromě svých šatů jsem neměla tušení jak bude cokoliv vypadat. Alice si dobře hlídala na co přede mnou i Edwardem myslí.
„Bello nešij se sebou tolik.“ Huhlala Alice s pusou plnou vlásenek, kterými mi připevňovala lokny k temeni. Nemohla jsem si pomoci. Od včerejška jsem Edwarda neviděla a nemohla jsem se dočkat až bude jen můj. V chaosu posledních dní jsem i zapomněla na ne tak příjemné záležitosti, které mě čekají.
„Už to bude Alice?“ Ptala jsem se snad po sté, když mi upravovala neviditelné záhyby na šatech. „Chci se podívat.“
„Jsi tak nedočkavá si ho vzít Bell?“
„Já nevím, chci ho u mít u sebe a vidět ho ale jsem strašně nervózní. Co když pro něj nebudu dost dobrá, co když něco nevyjde?“ Začala jsem panikařit a vyšilovat.
„Dost, dost, dost. Bello. Nikdy jsem neviděla bratra tak šťastného a nadšeného jako je posledních pár měsíců. Takže se uklidni a užívej si to. Tohle je váš den.“
„Dobře.“ Nepotřebně jsem se nadechla a zavřela oči.
„Fajn podívej se.“
Stále ještě se zavřenýma očima jsem se otočila kolem své osy. Cítila jsem hebkost saténu na svých nohách a slyšela ho nádherně šustit okolo sebe. Cítila jsem lehkou vůni frézií, lilií a pomerančů, tiché zvuky hrajícího klavíru a vzrušený šepot rodiny dole pod námi. Otevřela jsem oči a dívala se na krásku, jejíž odraz byl vidět v zrcadle.
http://www.7thheaven.cz/galerie.php?col=ee&img=30
Měla jsem nádherné šaty, které podtrhovaly mou postavu, lehce nalíčené oči s výrazným orámováním a rty lehce natřené leskem. V mém úžasu mě vyrušilo lehké zaklepání na dveře.
Dovnitř vstoupila Esme s Rose v závěsu.
„Bože Bello, vypadáš úžasně.“ Objala mě Esme a tiskla mě k sobě. „Promiň, nechci ti pomačkat šaty, ale jsi tak nádherná.“ Její tvář vyjadřovala tolik dojetí a radosti a stejné byly i její myšlenky.
„Mohu dál?“ Ve dveřích stál Carlisle. „Moc ti to sluší Bello. Je čas jít. Edward už na tebe čeká na místě.“ Myšlenka na něj mě popohnala. Musíme jít. Čeká na mě. Nemůžu tomu uvěřit. Hrnula jsem se ke dveřím a byla bych na místo běžela po svých, kdyby mě Alice s Esme nezadržely.
„Nechceš si přeci zničit šaty ne?“ Ač nerada jsem se podvolila a nastoupila do připraveného kočáru. Vážně okázalé. Saně byly taženy krásným bílým koněm a vešli jsme se do něj všichni. Jel ale moc pomalu na můj vkus.
„Seď klidně Bello.“ Už mě okřikla Alice, když jsem málem vypadla ven.
Vjeli jsme do údolí a já ho uviděla. Stál na nízkém pódiu a byl tak nádherný. Měl oblek v barvě mých šatů a v klopě bílou lilii. Ale nejkrásnější byl jeho pohled. Svým pohledem mě k sobě připoutal a já byla plně v jeho moci. Nepřítomně jsem se zavěsila do Carlisla, který mě musel držet abych se nerozeběhla uličkou. Nevnímala jsem Alice s Esme a Rosalií, které šly před námi, ani Emmeta s Jasperem, kteří stáli po boku Edwarda. A dokonce jsem ani nevnímala zurčící vodopád a nádherné kytice, které byly všude okolo nás. Neměli jsme oddávajícího, svůj slib odříkáme pouze před zraky naší rodiny.
Carlisle vložil moje ruce do těch Edwardových a postavil se jemu po boku. Topila jsem se v hloubce zlatých tůní jeho očí a dýchala jeho vůni.
„Já, Edward Culen, odevzdávám se tobě Isabello Swanová a přijímám tě za manželku. Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že tě nikdy neopustím a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé až na věčnost.“ ,,Konečně moje.“
,,Tento prsten je na znamení věrnosti.“ Navlékl mi nádherný prstýnek z bílého zlata a krásně se na mě usmál.
„Já, Isabella Swanová, odevzdávám se tobě Edwarde Cullene a přijímám tě za manžela. Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že tě nikdy neopustím a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé až na věčnost.“ ,,Konečně můj.“
„Tento prsten je na znamení věrnosti.“ Navlékla jsem mu ten jeho.
Naše první manželské políbení provázelo svítání. Nejkrásnější část dne. Znamená nový začátek a příslib dalších a dalších svítání.
Autor: Pajinka2004 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Kdo s koho - 16. část:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!