Tento příběh se odehrává dvacet let po odchodu Edwarda od Belly. Co se stalo z Belly? Pozná Edward svou lásku? Jak zareaguje zbytek rodiny, pokeď zjistí kdo je ta dívka s kapucí?
23.09.2009 (14:30) • Naomi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6742×
To se stane jen mně
Do školy vkročila nádherná, ale utrápená dívka. Všichni kluci s ní chtěli chodit, ale ona je odmítala. Její srdce patří jinému. Kdo je však ten dotyčný? To se nikdo nedozví, protože ona to nepoví.
Je to dvacet let co odešel a devatenáct kdy jí dostihla Victorie. Co se však nestalo? Nestala se upírkou zcela. Krev potřebuje, ale musí být lidská. Musí kvůli tomu lidé umírat? Ne! Ona kousnutím nepřemění, a proto může lidi “ ochutnávat “. Jak a s kým? Při sexu a s kým to jí je jedno, protože ona si tam dosadí tvář toho, komu dala své srdce.
Jde do bytu a vede si svou “oběť “.
Když už jsou oba v tom nejlepším kousne ho a začne sát. On to však považuje za “normální“ kousání. Už ví kdy má přestat aby to dotyčný nezjistil. Když jsou hotovi ona odejde do koupelny aby ze sebe smyla jeho.
„Nejraději bych byla, kdybys to byl ty. “ Myslela svého anděla pro, kterého nebyla v té době dost dobrá.
Druhý den jela do školy. Zase celá v černém. Ve škole nikdo neznal její tvář, protože měla dovoleno nosit kapuci. Stala se z ní osoba bez tváře. Byla sice nádherná, ale nechtěla, aby to kdokoliv viděl. Stačilo jí, že již tak je nejhezčí z celé školy. Chodila v černé minisukni z kůže, v černých kozačkách na podpatku a černé mikině. Minisukni měla, protože si občas užila i ve škole. Proč to dělala? Byla to jediná chvíle, kdy si dokázala zcela ostře představit JEHO tvář.
Isabella:
„Třído, přivítejte vaše nové spolužáky. “ Pronesl profesor na angličtinu, ale já jej nevnímala. Teda až do doby, kdy pronesl ta jména.
„Pane Cullene, sedněte si vedle Isabelly. A vy slečno Cullenová taky. “ Měli jsme totiž lavice po čtyřech, ale já byla jediná volná. Zaslechla jsem již šoupání židlí a hlas, který jsem neslyšela tak dlouho. Hlas mé nejlepší kamarádky.
„Ahoj já jsem Alice. Ty jsi Isabell a dál? “ věděla jsem, že mě nepozná, protože můj hlas nyní zněl jako harfa. Jméno jsem pozměnila na Masenová. Podle Edwardova lidského jména.
„Masenová. Isabella Masenová. “ Nešlo si nevšimnout, jak oba to jméno zarazilo. Neviděli mi do tváře, ale já díky svému daru, který odnáší i vycítění nejistota se mi ozval. Ano mám dar. Cítím nejistotu, ale i umím vzbudit v lidech touhu a také dokážu pohybovat s věcmi.
„Já jsem Edward. “ Pronesl hlas jako samet a mě začali tyto tři slova rozdírat hruď, protože srdce si odnes.
Celou hodinu už nepromluvili, ale nastala další komplikace. Oběd. Měla jsem jediná volná místa v jídelně. Proto, když dorazili do jídelny museli vyrazit směr můj stůl. Jediné, které to bylo asi jedno byla Alice. Díky mé podstatě nedokázala vidět mou budoucnost, a proto jsem byla tak klidná. Nemají jak mě poznat.
„Ahoj. Nebude ti vadit, když si přisedneme? “ Zas ta Alice.
„Jinde není místo, tak nevím proč se ptáš. “ Snažila jsem se zakrýt tu bolest, kterou mám v hlase od JEHO odchodu, a kterou jsem nemusela skrývat devatenáct let. Bylo vidět i cítit tu nejistotu zda si sednout či odejít.
„To byl souhlas. “ Informuju je. Konečně se trochu uvolnili, ale bylo vidět, že se chtějí ptát a tak jsem se na to připravila.
„Proč sedíš sama? “ zeptá se Alice. Bylo, ale vidět, že to zajímá i zbytek rodiny.
„Mám ráda samotu. “ Teď jsem čekala otázku na, kterou neznám odpověď. Nezklamala mě.
„Proč si nesundáš tu kapuci? “ To je celá Alice, ale něco mi nesedělo na Jasperovu pohledu. Byl takoví, bolestný, ale ta bolest nebyla jeho. Byla moje a já si toho byla vědoma, ale nemohla jsem nic dělat.
„Od určité doby nerada ukazuji tvář. “ Teda až na dobu kdy jsem v bordelu, kde si vydělávám a ukojuji svou žízeň. To se však nepočítá.
„Proč? Máš snad jizvy? “ Jizvy mám akorát na srdci, ale ty nejdou zakrýt a tvůj manžel je musí snášet semnou. Jo a ještě jsem tvoje bývalá nejlepší kamarádka Bella.
„Ne. Jizvy ne. Hele já musím. Čau. “ Byla to, ale pravda. Za hodinu musím být v práci.
„Kam spěcháš? Chtěla jsem tě někam pozvat, abychom se poznali. “ SUPER. To mi ještě chybělo, ale proč ne?. Řeknu jí, aby na mě počkala před barem. Nepozná mě. Mám dlouhé, odbarvené blond vlasy a po přeměně se moje křivky zaoblily, na správných místech i přibraly na objemu.
„Do práce, ale jestli chceš tak mě tam za čtyři hoďky vyzvedni. “ Já totiž mám teď čtyři hoďky, pak mám tři hoďky volno a pak dělám až do rána. Nepotřebuju spád, ale musí to tak vypadat.
„Beru. “ Nadiktovala jsem jí adresu a odešla jsem.
Autor: Naomi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Kdo je Isabella Masenová:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!