Tak a je tu konec... Bude tento příběh končit: A žili šťastně až navěky? Nechte se překvapit. Příjemné počtení přeje Veubella.
19.09.2011 (21:30) • Veubella • FanFiction na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 3103×
Pohled Isabella
O pět let později…
„No tak, mamí! Poběž!“ křičela na mě malá Elizabeth. Poskakovala kolem mě a Edwarda a tahala mě za ruku. Chtěla si hrát na honěnou. Musela jsem souhlasit, protože její tvářičce se nedalo odolat.
„Tak jo, zlatíčko, už běžím,“ řekla jsem jí a políbila ji na čelíčko. Andělsky se na mě usmála a odhopkala o kousek dál. Dlouho jsem se za ní dívala. Byla rozkošná…
Její skoro bílá pokožka kontrastovala s drobnými temně rudými rtíky, růžovými tvářičkami a krásně zrzavými vlásky, které se jí vlnily po zádech. Kdysi jsem chtěla, aby byla celá po Edwardovi, ale nakonec jsem byla šťastná, že je mi podobná. Dokazovaly to ty samé čokoládové oči a malá bílá křidélka, která jí před pár lety vyrostla na zádech.
Pousmála jsem se, když se ke mně otočila. „Ale ty neběžíš, mamí!“ vynadala mi s nakrčeným čelíčkem a našpulenými rtíky.
Znovu jsem se usmála a rozběhla se. Eli zavýskala a začala zběsile utíkat. Já s Edwardem jsme běželi za ní.
Za chvíli se nám ztratila z očí v hustém porostu lesa. Ale pořád jsme mohli slyšet její nadšené volání, jak je rychlá a, že jí nikdy nedohoníme. Byla v bezpečí…
Otočila jsem se zpátky k louce. Byla to ta louka ve Forks, kam jsem spadla… z nebe.
Lehla jsem si do trávy. Ještě byla vlhká od ranní rosy. Upírala jsem pohled do sluníčka a vzpomněla si na Jacoba. Týden po porodu jsem mu volala do La Push, aby se přijel podívat na malou. Vzal to Billy…
„Promiň, Bello, ale Jacob odešel…“ řekl jen a pak zavěsil.
Byla jsem zoufalá, můj vlčí přítel opustil rodinu i mě. Prostě zmizel. Několikrát jsem žádala Sama, aby mu domluvil, ale on tvrdil, že se ještě neproměnil do vlčí podoby. Dostala jsem strach. Nutila jsem Alici, ať se soustředí na jeho budoucnost, ale stejně nic neviděla. Byl prostě vlkodlak.
Z mého přemýšlení mě vytrhlo chladné pohlazení po tváři.
Pootevřela jsem oči a zahleděla se do dokonalých rysů Edwardovy tváře. Byl prostě nádherný a já se ho nikdy nenabažím.
Natáhla jsem po něm ruce a shodila ho na sebe. Výjimečně se nebránil. Objala jsem ho a užívala si jeho blízkost.
„Miluju tě…“ zašeptala jsem mu do ucha.
„Taky tě miluju – jako nikdo předtím,“ odvětil mi a vášnivě mě políbil. Chtěla jsem pokračovat, když jsem si najednou uvědomila, že neslyším Elizabeth.
Rychle jsem se vyhoupla do sedu a nastražila uši. Nic… Začala jsem panikařit.
Edward viděl, co dělám, a musel pochopit, na co myslím. Ihned mi pomohl se zvednout a rozběhli jsme se k lesu.
Běžela jsem, co nejvíce jsem mohla. Ale stejně jsem Edwardovi nestačila. Kdyby tady nebyl tak hustý porost, mohla bych letět, ale takhle…
To opravdu nešlo. Začala jsem volat její jméno. Zoufale jsem ho křičela do všech stran. Ale nenastala žádná odezva. Jen naprosté ticho a klid.
Edward se zastavil. Myslela jsem si, že větří, kam dál vede stopa, ale on se ke mně otočil se svěšenými rameny a se zoufalým výrazem ve tváři. Zakroutil hlavou.
„Ne! To nedopustím!“ chtěla jsem křičet do všech stran, chtěla jsem vynadat Bohu, že mě tak trestá. Ale bylo by to k ničemu.
Zoufalá, rozběhla jsem se do Edwardovy napřažené náruče a hlasitě se rozvzlykala. Slzy mi kanuly po tvářích a Edward měl za chvíli úplně promočené tričko.
Znovu jsem se zahleděla do hustého porostu před námi, kde byla skoro úplná tma.
Až nebezpečně moc se tahle situace podobala mému snu…
« Předchozí díl
Autor: Veubella (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Kde jsi, Isabello? - Epilog:
Krásná povídka
MMMMMm povídka se mi strašně líbila. Chvílemi taková smutná, chvílemi hodně veselá a vtipná. Prostě se ti moc povedla a jsem zvědavá jak bude dál pokračovat!!
Krásnej nápad na povídku, jsem zvědavá na pokračování ;)
Krásné téma povídky i postavy. Jen děj mi přišel chvílemi dost uspěchaný a nedomyšlený a pořádně nerozvinutý. Tedy ne tolik jak by si příběh zasloužil. Snad v druhém pokračování vysvětlíš příčinu přátelství Jackoba a Belly nebo vlastnosti Elizabet (umí létat, poroste ještě, je nesmrtelná, jí i lidské jídlo...). Také by se hodilo více pohledů do myšlenek Edwarda. Ne jen jejich pohled, ale i myšlení. Vždyť Edward je známí tím, že neustále a o všem přemýšlí a rozebírá to ze všech stran :D. Děj byl krásně vymyšlený. Tvou povídku jsem přečetla jedním dechem.
krasna poviedka! tesim sa na pokracko!
Je to krásna povídka,těším se na dvojku.
super
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!