Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Kde jsi, Isabello? - 10. kapitola

19.07.2011 (18:45) • Veubella • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 2702×

„Já myslím, že bych mohla být těhotná…“ řekla jsem docela vyrovnaným hlasem. Spadl mi kámen ze srdce. Teď to už bude v pořádku, Rose mě podrží.

To jsem ale nevěděla, co se bude dít dál…

Pozorovala jsem její reakci. Zkoumala její výraz…

Nejprve se jí ve tváři objevil šok. Stála jako kamenná socha a kulila na mě oči.

Pak jsem rozpoznala zděšení, které vystřídal vztek a nakonec bolest a smutek… Ale to jsem si nebyla jistá. Tak jsem nehybně stála a čekala, co bude dál.

Najednou se Rose pohnula. Byl to nepatrný pohyb, který by člověk nerozpoznal. Byl to pohyb upíří rychlostí a Rose snad také doufala, že si toho nevšimnu. Ale já si toho všimla.

Rosalii vystřelila pravá ruka do míst, kde jste kdysi mohli slyšet tlukot jejího srdce. Sípavě se nadechla.

„Já-já… já musím… pr-pryč…“ vykoktala ze sebe a pak jako rozmazaná šmouha zmizela.

„Tak a jsem v háji…“ konstatovala jsem sama pro sebe. Teď mi už nikdo nepomůže. Už nevím, co si mám myslet. Nikdo mi už nepoví, jak to mám říci Edwardovi a jak se na to bude tvářit. Kdo ho zná nejdéle?

Carlisle...

Ale ten je na lovu a pak nemá čas na takové věci. A jemu bych se s tím asi nedokázala svěřit.

Esmé…

Ta tady také teď není…

Jí bych to mohla říct, ale nemáme takové pouto jako s Rose. Ano… Rose ho zná. Ale kde ji teď hledat? A bude se mnou vůbec chtít mluvit? Toť otázka…

Ale za pokus nic nedám.

Tak jsem se zamyslela, kde by mohla být…

Po chvíli naprostého soustředění mi to došlo. Už to mám! Proč mě to nenapadlo dřív? Rose šla na místo, které jsme spolu objevily a které nás obě očarovalo. Tam bude chtít určitě nerušeně přemýšlet. A já půjdu za ní…

K vodopádu…

…

Cesta lesem mi rychle ubíhala. Přemýšlela jsem, proč se Rose tak zachovala. Nechápala jsem to. Myslela jsem si, že mě pochopí a podrží. Ale ona…

Už jsem slyšela hukot padající vody. Zpomalila jsem a pak se úplně zastavila. Koukala jsem na scénu, kterou jsem měla před sebou.

Rose seděla na obrovském kameni, objímala se oběma rukama, jako by jí byla zima, a potichu vzlykala.

To ne! Ona snad pláče…

Pomalu jsem přišla k ní. Ještě si mě nevšimla. Vodopád všechno přehlušoval.

„Rose…“ řekla jsem potichu a s citem. Doufala jsem, že si mě všimne a…

Pomalu zvedla hlavu a zahleděla se na mě karamelovýma očima. Myslela jsem si, že pláče, ale její tváře i oči byly suché. Přesto pořád vzlykala. Plakala bez slz…

„Jsem hrozná, moc se omlouvám,“ řekla tichým, lámavým hlasem a zahleděla se mi do očí. Hledala v nich pochopení.

„Rose, ale já to nechápu. Co se stalo…“ řekla jsem stejně potichu a stále jí sledovala pátravýma očima.

„Já… vždycky jsem chtěla rodinu. Milujícího manžela a děti… Ale když jsem se stala upírkou, mít děti mi bylo odepřeno… Poslední dobou mi přijde upírství jako moje prokletí,“ dopověděla už poměrně klidným hlasem.

„Promiň, Iso, že jsem ti to neřekla dřív… Já… měla jsem svou hrdost,“ řekla ještě.

Teď jsem to už všechno pochopila. Všechno mi zapadlo na správné místo.

„Ach… Rose, to nevadí… Už je to všechno v pořádku,“ odvětila jsem a udělala pár kroků, které nás od sebe dělily.

Společně jsme si padly do náruče. Rose plakala bez slz a já měla promáčené celé tílko.

Po chvíli jsme se obě uklidnily a sedly si vedle sebe na ten obrovský balvan. Byl z něho vidět celý vodopád. Měly jsme to tu jako na dlani.

„Tak jak to chceš říct Edwardovi?“ zašeptala do úplného ticha Rose.

Podívala jsem se na ni lehce překvapeným pohledem.

Ona se usmála, mrkla na mě a v očích jí zajiskřilo.

Autor: Veubella (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Kde jsi, Isabello? - 10. kapitola: