Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Každá lež jednou skončí - 20. kapitola

24.04.2010 (07:00) • Anamor8 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4169×

20. kapitola – Uskutečnění plánů

Další den mě čekaly přípravy i s mojí rodinou. Musím si vybrat šaty a jiné, bylo mi jasné, že dnes celý den nepotkám Edwarda. Z toho mi bylo na nic, ale nemohla jsem jinak. Výhoda byla, že nepotkám ani svého snoubence. Za to jsem byla vděčná, nemusím se přetvařovat a překonávat chuť pozvracet se.

Nikdo neměl žádné otázky ohledně mého rozhodnutí. Asi tušili, že není moje, a já byla ráda, že to nechtějí řešit. Jediné, co mi vadilo, byl tátův starostlivý a poraženecký obličej. Byla jsem jim vděčná i že nemluvili o mě a Edwardovi. Nevím, jak bych jim dokázala lhát. Aro mi vysvětlil, jak bude zítřek vypadat. Poté, co mě Jane a Heidy připraví, se vydáme do kostela tady ve Volteře. Mluvil o obřadu a o tom, co se bude dít pak. Já o tom, co bude, měla jiné představy, ale mlčela jsem. Však on se to dozví, ale až zítra.

S Esme a Rose jsem se vydaly do města koupit svatební šaty. Já vím, je to docela pozdě, ale co, tak to bylo v plánu od Ara.

Zajely jsem do nejlepšího obchodu, co tu byl, a začaly hledat. Byla tam spousta krásných šatů, ale já nechtěla mít na své nechtěné a nedokončené svatbě šaty snů. Ne, tak jsem to nechala na holkách, aby mi nějaké vybraly. Nakonec mi vybraly celkem pěkné šaty. Obyčejné, bíle, na tělo, s vázáním za krkem.

Když byly šaty koupené, vrátily jsme se na hrad. Holky šly za svými polovičkami a já se vydala do pokoje. Šaty jsem si pověsila do skříně a poté si na sebe vzala obyčejné kalhoty a triko. Potřebovala jsem vypnout a vybít ze sebe tu zuřivost a na to se mi hodil trénink. I když jsem na něj nemusela. James měl jiné starosti a tak jsem trénovala s Edwardem. Bylo vidět, jak si dává pozor, aby mi neublížil, ale já na to nebrala ohledy a bojovala naplno, potřebovala jsem vypnout a to se mi i dařilo.

Edward mě poslal na pokoj, když se blížil večer. Ani když jsem chtěla, nemohla jsem protestovat, protože na mě v pokoji čekal balíček od Alice a já chtěla vědět, co v něm je. A tak jsem do pokoje běžela.

Když jsem tam vlítla, nešla jsem hned balíček otevřít, ale do sprchy. Sundala jsem ze sebe oblečení a šla pod teplou a příjemnou sprchu. Umyla jsem si i vlasy a vylezla. Usušila jsem se od nejhoršího a poté se zamotala do suché osušky. Vrátila jsem se do pokoje a s balíčkem si sedla na postel.

Opatrně jsem ho otevřela, na vršku na mě koukal přeložený bílý papír a pod ním byla modrá látka. Opatrně jsem si vzala papír do ruky a začala číst.

Milá Bello,

omlouvám se Ti, že jsem nemohla přijet, ale narozdíl od zbytku rodiny jsem informovaná. Nechci pokazit Edwardův skvěle vymyšlený plán. Chtěla bych se Ti taky omluvit, nikdy jsem Ti neodůvodnila proč, když přišel Edward, jsem se víc bavila s ním. No, věděla jsem, jak to jednou dopadne, a že Edward je skvělý bráška, se kterým si rozumím. Chtěla jsem, aby si se s ním začala co nejdřív bavit. Omlouvám se Ti, že jsem ti to vše neřekla, ale slíbila jsem Edwardovi, že budu mlčet.

Dále v balíčku najdeš dárek ode mě. Původně jsem ti to chtěla dát v den tvé a Edwardovy svatby, myslím, že bys to využila, ale nějak nebylo kdy. A proto ti ho posílám teď, využijte ho spolu a na chvíli zase zapomeň na ten stres.

Tvoje sestra Alice.

PS: Čekám na Vás doma, až se vrátíte, všichni.

S úsměvem jsem odložila dopis na postel a vytáhla z krabičky tu látku. Byla to modrá krajka. Roztáhla jsem to a v tu chvíli se mi zasekl dech. Nevěřila jsem vlastním očím. V ruce jsem svírala modrou krajkovou košilku, průhlednou! Třeštila jsem na to oči. Můj pohled se vrátil do krabičky, kde byly i kalhotky. No, jestli Alice viděla, jak se budu tvářit, asi se smíchy kácela. Nedůvěřivě jsem si tu věc v mých rukou prohlížela, až jsem si povzdechla a postavila se. Sundala jsem si ručník a košilku si oblékla i s kalhotkami.

Dopis jsem vrátila do krabičky a tu odložila na noční stolek. Vrátila jsem se do koupelny a ještě si vyčistila zuby. Rozčesala jsem si svoje už skoro suché vlasy a dívala se na sebe do zrcadla. Ale jen na obličej, neměla jsem odvahu se podívat níž. A tak jsem si s povzdechem vrátila do pokoje.

Ve dveřích jsem se zarazila a zírala na svého manžela, který se rozvaloval na mé posteli a s vykulenýma a černýma očima mě pozoroval.

Když někdo zaťukal. Bože, proč si vždy všichni vybírají tak blbou chvilku. Vrátila jsem se do koupelny a hodila na sebe župan. Když jsem odcházela, míjela jsem se s Edwardem, který se šel schovat. Raději jsem se na něj nedívala a mířila rovnou ke dveřím, kde mě čekalo další překvapení.

„Jak se má moje snoubenka?“ zeptal se mě hned.

„Jsem unavená po celodenních přípravách a tréninku,“ řekla jsem na rovinu, byla to i celkem pravda. Falešně jsem se na něj usmála a čekala, kdy vypadne. Najednou ale pokrčil nos a zkoumavě se na mě zadíval.

„Proč tu cítím Edwarda?“ Sakra, mysli... honem.

„Dnes jsem s ním trénovala, asi jsem načichlá, chtěla jsem se akorát sprchovat. A taky tu byl před chvíli, nesl mi balíček od mé sestry, která nemohla přijet,“ vychrlila jsem ze sebe. Ani to nebyla lež, jen ten balíček mi přinesl už včera.

„Aha, tak já tě tedy nechám si odpočinout. Zítřek ti dá zabrat,“ prohlásil s úsměvem, políbil mě a konečně vypadl. Zavřela jsem dveře a vrátila se do koupelny. Už mě nebavilo si pořád čistit zuby, tak jsem si vypláchla pusu jen ústní vodou. Měla by zabíjet bakterie, ale když to vyliju na Jamese, tak ho to asi nesežere, škoda.

Edward už v koupelně nebyl, tak jsem si sundala župan a vrátila se k němu do pokoje, kde po mně okamžitě vystartoval a shodil mě na postel, odkud mě nepustil.

Ráno jsem byla ale zase sama. S povzdechem jsem se podívala na cáry krajek, co byly na zemi u postele. Zamotala jsem se do deky a vzala zbytek mé košilky do ruky. V koupelně jsem ji vyhodila a upravila se na normální zjev. Vrátila jsem se do pokoje a vzala jsem si krabičku od Alice, kterou jsem chtěla taky vyhodit, ale něco mě zarazilo. Vytáhla jsem dopis a všimla si modré krabičky. Té, která se používá na šperky. Vzala jsem si je do ruky a opatrně otevřela. Vypadl na mě další složený papírek, pod kterým byl obyčejný zlatý prsten. Rychle jsem si vzala vzkaz.

Edward nemá prsten, který by dokazoval, že je tvůj muž. Zajímal se jen o to, aby jsi měla prsten u sebe ty a dokazoval, že jsi jeho. Tady máš prsten a na ten prst mu ho klidně i natluč.

Musela jsem se tomu usmát, ale Alice měla pravdu, taky jsem chtěla, aby něco dokazovalo, že je můj. Až teď jsem si uvědomila, že ho Edward na sobě měl jen jednou a poté už jsem u něj  neviděla. Krabičku s prstýnkem jsem položila na stolek a zbytek vyhodila. Sundala jsem si z krku prsten, co jsem měla od Edwarda a dala ho do krabičky k tomu jeho. V tu chvíli akorát do pokoje přišla Rose a Esme, které mě budou chystat.

A hned si mě vzaly do parády. Navlíkly na mě krajkové bílé spodní prádlo, a poté mě začaly líčit a česat. Nechala jsem to plně v jejich režii.

Nevěděla jsem ani to, jak to Edward chystá, a proto jsem začala být nervózní. Když jsem byla podle holek hotová, pomohly mi do šatů. Nechaly mě na chvíli o samotě s tím, že se musí připravit. Podívala jsem se do zrcadla. Slušelo mi to, moje vlasy se mi ve velkých kudrlinách vlnily po zádech a měla jsem v nich připevněnou vlečku. Ani jsem nebyla moc namalovaná. Když se ozvalo ťukání a poté se ve dveřích objevily bronzové vlasy.

Okamžitě se mi po tváři rozlil úsměv. Slušelo mu to, měl na sobě obyčejný černý oblek, ale seknul mu víc než kdejakému manekýnovi.

„Jsi krásná,“ usmál se na mě. Pevně jsem ho objala kolem krku, když ke mně došel. Dal mi jen malou pusu na nos. Zadíval se na můj krk a zamračil se.

„Co je, ty taky nemáš žádný prsten,“ ohradila jsem se jakoby nic. Pořád se na mě mračil. Vysmekla jsem se z jeho objetí a došla k nočními stolku. Vzala jsem si krabičku a došla k němu.

„Já si nasadím prsten, když si ho nasadíš i ty,“ podíval jsem se mu do očí, kde byla nechápavost. Otevřela jsem krabičku, kde byl vidět můj i jeho prsten.

„Kdes ho vzala?“ Bylo vidět, jak byl zmatený, musela jsem se tomu usmát.

„Od Alice, mám nakázáno ti ho na ten prst klidně i natlouct, jen abys ho nosil,“ usmála jsem se na něj andělsky. Taky se na mě usmál a vytáhl z krabičky můj prsten. Vzal mou levou ruku a nasadil mi ho na ten správný prst. Poté jsem vzala já jeho prsten a navlékla mu ho na ruku. A políbila jsem ho.

„Jak to vůbec bude?“ ptala jsem se, protože mě to trápilo.

„Neboj, vše se dozvíš včas. Stačí, když budeš mít prsten a bude schovaný, dokud nebude správná chvíle.“

„A kdy bude ta chvíle?“ Jen se usmál.

„To poznáš, miláčku. Musím už jít,“ zašeptal a jen zlehka mě políbil, než zmizel.

Po chvíli přišla Rose s tím, že je čas. Schovala mě pod pláštěm a my se vydaly ven, kde čekaly auta, která nás odvezla do kostela. Se mnou v autě jel krom řidiče jen táta, pořád si mě zkoumavě prohlížel a já schovávala svou levou ruku. Všimla jsem si kytice na sedačce a tak jsem si ji vzala do levé ruky.

Auto zastavilo před kostelem a já s tátovou pomocí vystoupila. Všichni byli uvnitř až na Edwarda. Táta se na něj zamračil a zavrčel, jen jsem si povzdechla a šla dovnitř. Edward nás následoval a s lehkým úsměvem se na mě podíval. Sundala jsem si plášť. Táta chtěl něco říct, ale já ho nenechala.

„Šetři slova na později,“ usmála jsem se na něj a akorát začala hrát hudba.

Táta mi nabídl rámě, které jsem přijala a vyšli jsme. Celý hrad byl naskládaný v lavicích kostela a vepředu byla moje rodina a Aro s bratry. U faráře stál James a vedle něj Edward.

Dívala jsem se celou dobu na Edwarda, když jsem kráčela uličkou.

Na konci uličky se se mnou táta zastavil u Jamese a podal mu mojí ruku, nedůvěřivě si ho u toho prohlížel.

Podívala jsem se na Edwarda a ten nepatrně kývnul na znamení, že je vše, jak plánuje. Otočili jsme se k faráři, který začal svou řeč. Nevnímala jsem ji do doby, než prohlásil větu, která se mi líbila.

„Má-li někdo námitky, ať promluví teď, nebo mlčí navždy.“

„Já mám námitku,“ prohlásil Edward a obešel Jamese tak, že byl teď za mnou. Otočila jsem se k němu s úsměvem. Všichni se na něj dívali a James vedle mě vrčel. Dívala jsem se na něj a čekala, kdy to konečně řekne. Vytrhla jsem svou ruku z Jamesovy a koukala se na Edwarda.

„Bella si nemůže vzít Jamese ani nikoho jiného.“

„Proč?“ zavrčel Aro.

„Protože ji miluju a už kolem čtyř měsíců je Isabella Masenová - moje žena.“ Úlevně jsem se na něj usmála, když už to bylo venku. Nečekala jsem na nic. Upustila jsem kytici a vrhla se do jeho náruče.

Pevně a ochranitelsky mě objal a já se podívala po ostatních, všichni se na nás nevěřícně dívali. Zvedla jsem hlavu a bez váhání ho políbila na důkaz naší lásky.

„Miluju tě, ale trvalo ti to,“ usmála jsem se na něj a podívala se na vykuleného Ara.

„Nesplnila jsi dohodu, Isabello,“ zavrčel na mě Aro a já dostala strach.

„Ne, Aro, splnila ji. Řekl jsi, ať příjme nabídku. Ne aby si ho vzala. Ona přijala, ale nemohla si ho vzít, už byla totiž mojí ženou,“ objasnil mu Edward. Pustil mě a šel k němu blíž s nataženou rukou.

„Klidně se podívej,“ pobídl ho a Aro neváhal a dotknul se jeho ruky.

Po chvíli ho pustil a jen se na něj a pak na mě usmál.

„Měl si to promyšlené dobře, Edwarde. Je vidět, že ji miluješ a jsi ochoten riskovat život.“ To už se Edward vrátil ke mně a objal mě kolem pasu, přitáhl si mě k boku a já se o něj opřela.

„Aro, víš už, jaká je její moc a jak je to s jejím poloupírstvím, nic víc jsi nechtěl. Maximálně ji tady držet déle, když se vdá za někoho z gardy. Pusť nás už s rodinou domů.“

Zkoumavě se na nás podíval, jako by přemýšlel ještě nad něčím. Edward zavrčel.

„To není možné, už by se to dávno stalo a ty bys na to během vyšetření přišel. Kdyby se to stalo, řeknu, ale nestane,“ odpovídal na jeho myšlenky a tisknul si mě víc k boku.

„Jak na to tak koukám, nemám důvod vás tu déle zdržovat,“ povzdechl si Aro. Když zavrčel hrůzostrašně James.

„Tak to ne, je moje,“ křikl po nás. Všichni jsme se na něj koukali, připravoval se ke skoku a Edward si mě stáhnul za záda, aby mě chránil.

„Jamesi, nech toho,“ napomenul ho Aro, ale nevypadal, že poslechne. Když v tom po Edwardovi skočil. V tu samou chvíli jsem se napjala a vytvořila kolem nás štít, do kterého vzápětí narazil.

„Jsem silnější než ty, Jamesi. Vycvičil jsi mě. A proto už nikdy nezkoušej napadnout mého manžela,“ řekla jsem mu povýšeně, když se na mě překvapeně podíval.

„Jdeme,“ zavelel Edward a podíval se na zbytek naší rodiny. Ti se na povel zvedli a odcházeli a my hned za nimi. Nasedli jsme do auta, co čekalo před kostelem. Bylo tam málo místa i na to, že to byla limuzína, a tak jsem si spokojeně sedla na Edwardův klín.

Rozkázal řidiči, ať jede na letiště.

„Ani to nebylo tak hrozný, že ne?“ zeptal se mě najednou Edward. Podívala jsem se na něj a měla chuť mu něco udělat.

„Edwarde Masene, ještě někdy vymyslíš něco podobného, nebo mě do toho zatáhneš, budeš mrtvej. Víš, jak bylo odporný se s ním líbat? Už nikdy. Moc dlouho ti trvalo, než jsi se vymáčknul. Měla jsem chuť tě prohodit nejbližším oknem,“ zavrčela jsem na něj, ale on se jen spokojeně usmíval. Když vybuchnul Emmett smíchy a tím přilákal pozornost na sebe.

„Vy že jste manželé?“ ptal se se smíchem Emmett. Všichni se na nás podívali.

„Kdybychom nebyli, Aro by nás nepustil. Ano, jsme,“ odpověděla jsem a opřela si hlavu o Edwardovo rameno.

„Kdy?“ zavrčel rozzuřeně Carlisle, až jsem se k Edwardovi víc natiskla. Vážně jsem se ho docela bála.

„Když jsme se stěhovali na Aljašku, jak jsme jeli na lov. Ve skutečnosti jsme jeli do Chicaga se nechat oddat“ odpověděl v klidu Edward.

„Takže to ráno, kdy vás nachytala Tanya, jste byli už manželé?“ ptala se Esme. Oba jsme jen přikývli a Emmett se začal smát.

„To si s tebou ještě vyřídím,“ zavrčel táta na Edwarda.

„Nevím, co by sis měl s Edwardem vyřizovat, tati.“ Objal mě silněji, chtěl, abych toho nechala, ale to ne. Nikdo nebude bezdůvodně nemít rád mého manžela a mít proti němu něco, když dělá vše pro mě.

„Já ti teď vše objasním, nemůžeš Edwarda nenávidět za to, že jsem byla ve Volteře. Dostal podmínku, kterou ti Aro zapomněl říct. Buď mě přiveze, nebo mě nechá Aro zabít. Co bys udělal ty? Edward se mě jen pokoušel chránit, a proto si mě vzal. To ještě nevěděl, že ho miluju. Jen mě chránil, jel za mnou do Volterry, i když nemusel. Měl vše vymyšleno, abych se dostala v pořádku domů. Já Edwarda miluju a on mě,“ ukončila jsem svůj proslov a koukala se na tátu, který si mě prohlížel.

„My jedeme rovnou domů, za Alice?“ ptala jsem se Edwarda.

„Jo, ale nejdřív ti ještě seženeme oblečení. Pochybuju, že chceš letět do Ameriky ve svatebním,“ usmál se na mě.

„Ne, díky. Musím ale uznat, že moje šaty byly lepší na svatbu než tyhle, mohla jsem v nich cestovat.“

„Proto ty bílé šaty, když jste přijeli,“ uvědomila si Rose.

„Tohle není normální rodina,“ smál se Emmett a já se na něj podíval nechápavě. „Nejhodnější a poslušná dcera rodiny se zběhne a potají se vdá s rodinným uprchlíkem, se kterým se nenáviděla. A pak utíká ze svojí oficiální svatby. To není normální,“ smál se, ale mně na tom nic nepřišlo. Pokrčila jsem rameny a dívala se ven z okna do doby, než auto zastavilo. Vystoupila jsem z auta s ostatními za zády. Všichni se na nás dívali. Klici v oblecích a já ve svatebním, bylo to divné uprostřed města. Ještěže bylo dnes zataženo. Esme a Rose nepůsobily tak nápadně, protože měly normální šaty.

Vydali jsme se do obchodů a koupili si nové oblečení, které jsme si hned oblékli. A mohli jsme na letiště. Edward šel pro letenky a všem je rozdal.

Ohlásili let a já se chtěla vydat s ostatníma, ale Edward mě zastavil s tím, že my letíme později. Tak jsem se rozloučila s rodinou a aby pozdravovaly Alice. Po nějaké chvíli jsme se i my rozešli k letadlu a letěli pro mě neznámo kam.

Autor: Anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Každá lež jednou skončí - 20. kapitola: