Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Každá lež jednou skončí - 19. kapitola

23.04.2010 (17:00) • Anamor8 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3964×

19. kapitola – Rodina

Moje svatba se blížila čím dál tím jistěji, a tak Aro nechal přivést mojí rodinu. Bála jsem se toho, že tu budou. Bála jsem se, že jim něco udělá. Bylo mi jasné, že je tu chce mít jako pojistku, že budu hodná holka. Edward se mě pokoušel uklidnit, že se jim nic nestane, ale moc to nepomáhalo. A pak jsem se bála ještě tátovy reakce.

Až se dozví, díky komu tu trčím. Věděla jsem, že když se na něj vrhne, nemůžu zakročit, protože ho oficiálně ještě pořád nenávidím.

Edward ležel na mé posteli a já ležela na něm. Za pár hodin by se tu měla ukázat moje rodina.

Kreslila jsem Edwardovi na prsa různé obrazce a pokoušela se tím uklidit. Ležel pode mnou klidně, měl zavřené oči a mírný úsměv. Věděl, jak jsem nervózní, a tak se mě pokoušel uklidnit tím samým, jako jsem dělala já, ale s tím rozdílem, že jeho prsty dělaly uklidňující kroužky na mých zádech.

Trochu to  pomáhalo, ale myslím, že za to mohlo spíš to, že jsem měla Edwarda u sebe. Vdechovala jsem jeho příjemnou vůni a dívala se na něj. V tuhle chvíli vypadal jako člověk, chvilkami jsem si i přál,a aby otevřel oči a na mě vykoukly ty jeho zelené kukadla. Stýskalo se mi po nich, byly opravdu krásné. Ale i přesto, že mají jeho oči jinou barvu, pořád jsou stejně hypnotické. Vždy, když se do nich podívám, mám problém se odtáhnout a nebo vůbec přemýšlet. Bylo neuvěřitelné, jak na mě působí a ne jen jeho oči, on sám. Jak na mě působí jeho dotyky, hlas a nebo vůně.

„Lásko, nedělej si starosti, nic se nestane,“ zašeptal mi Edward do vlasů a následně do nich políbil. Přitáhnul si mě víc k sobě.

„Jenže to nejde, pořád nad tím uvažuju. Co když řekne, že je to podvod a nechá nás všechny zabít?“ zeptala jsem se ho úzkostlivě.

„Na to znám jeho a jeho myšlenky až moc dobře. Když se to zvrtne, nejhůř se může stát, že si nás tu všechny ponechá.“ Povzdechla jsem si a zvedla k němu obličej. Zadívala jsem se do jeho zlatých očí, kde byla jistota. A to mě konečně uklidnilo, věřila jsem mu a proto mě uklidnilo to, co ví jistě.

„Víš o tom, že je neuvěřitelné, jak moc ti věřím?“ zeptala jsem se ho a políbila na nos.

„Vím, a ani nevíš, jak moc si toho cením a jak moc věřím i já tobě,“ usmál se na mě. Ale pořád jsem byla nervózní z toho, co se bude dít. Nejspíš si toho všimnul a tak si mě přetočil pod sebe. Jeho studené rty začaly okupovat můj dekolt.

„Potřebuješ uklidnit, lásko,“ zašeptal mi do kůže a pokračoval. Tohle působilo líp než cokoliv. Ani samotné Arovo slovo by na mě nemělo tak uklidňující účinky. Když mi najednou něco došlo.

„A co bude dělat, až se dozví, že jsme spolu něco měli?“ řekla jsem skoro hystericky, vzpomněla jsem si na přepad rodiny to ráno po naší svatební noci. Edward si poraženecky povzdechl a nechal toho. Opřel si čelo o můj hrudník a mlčel. Nakonec se zhluboka nadechl a zvednul ke mně obličej.

„Nebude tomu dávat žádný význam. Jen to, že budu během svatby trpět já. Nezapomene na to, že jsi na celý hrad křičela, že mě nenávidíš. Když to budeme hrát dál, Aro bude spokojen a nebude to nějak vnímat,“ odpověděl mi a poté si položil zase hlavu na můj hrudník. Poslouchal, jak bije moje srdce, a já si hrála s jeho bronzovými vlasy. Zavřela jsem oči a v klidu relaxovala.

Do doby, než se Edward nenápadně vypařil a pro mě si po chvíli přišla Jane, že mě volá Aro. Bylo to tu, rodina přijela. S povzdechem a ještě větším strachem než předtím jsem se vydala do trůnního sálu.

Už před dveřmi jsem cítila jejich vůně, i Edwardovu, jistě už tam je. Zhluboka jsem se nadechla a Jane otevřela dveře. Měla jsem pravdu, všichni tu byli. Jak moje rodina, tak Edward, ale chyběl James, tedy ne mně osobně.

Podívala jsem se na svou rodinu, která se na mě nevěřícně dívala. V očích měli i radost, úlevu, nechápavost. Až po chvíli mi něco došlo, jeden člen chyběl, nebyla tu Alice. Překvapeně jsem se podíval okolo, ale nikde nebyla.

Po chvíli jsem už však byla drcena v objetí Esme. Okamžitě jsem ji taky objala a po tváři mi začaly stékat slzy. Nevím, jestli byly štěstí nebo bolesti, ale prostě tekly.

„Bell, holčičko, tak jsem se o tebe bála. Tohle mi nesmíš už nikdy udělat,“ začala máma a pak se ode mě odtáhla. Po ní se vystřídali všichni a objali mě. Když se nakonec táta otočil k Arovi.

„Co to má znamenat?“ zeptal se ho a Aro se jen pousmál. Pokynul mu, aby přišel blíž a poté ho chytil za ruku. Vzpomněla jsem si na rozhovor s Edwardem a tak jsem si na jeho místě představila Jamese a propalovala ho nenávistným pohledem.

Viděla jsem, jak pustil Carlisleho ruku a podíval se na mě, ale já si ho nevšímala a dál nenávistně probodávala pohledem Edwarda. Viděla jsem Arův spokojený úsměv mým směrem a pak se obrátil k tátovi.

„To, že jsi mi, drahý příteli, zatajil tak důležitou informaci, jako že upír může mít dítě. A když jsem uviděl Isabellu v Edwardových myšlenkách, nevěřil jsem tomu. Musel jsem ji poznat. A tak jsem ho pověřil, aby se k vám vrátil a přivedl mi ji. Samozřejmě to byla ještě pro něj Sam, ale já podle vzpomínek poznal, že lhala a byla to Isabella. Edward odvedl svou práci velmi dobře a tak mi ji sem Demetri s Felixem přivedli,“ usmál se na něj Aro. A já čekala jak na trní, co se bude dát. A nemusela jsem čekat ani moc dlouho, když se najdou Carlisle rozeběhnul proti Edwardovi. Měla jsem co dělat, abych nevykřikla strachy.

Naštěstí to Edward věděl a uhnul.

„Ty hajzle, to jsi mojí holčičce neudělal,“ křičel na něj a pokoušel se ho chytit. Já na něj jen koukala vyplašeně, nikdy jsem ho takhle surového a naštvaného neviděla.

„Neudělal jsem to naschvál, Carlisle,“ pokoušel se ho Edward zklidnit. Rychle jsem zklidnila svůj výraz, nic se mu nestane, protože ví, co chce Carlisle udělat. Uklidňovala jsem se v duchu a modlila se, aby nevymyslel táta nějakou lest na něj.

Když najednou Edward zmizel z místnosti a Carlisle se zastavil a otočil se k Arovi, který s úsměvem pozoroval, co se tu dělo.

„A proč jsme tady my?“

„No, protože se bude Isabella vdávat za mého strážce,“ usmál se na něj a táta vypadal, že to s ním každou chvíli sekne. Celá rodina se na mě otočila a já mlčky jen přikývla.

„Pozítří,“ špitla jsem a čekala.

„Tak, Jane, ubytuj naše hosty. V klidu se ubytujte a zítra budete pomáhat Isabelle u příprav,“ usmál se na ně Aro a s Jane odešli. Povzdechla jsem si a vydala se rovnou do svého pokoje, kde už na mě čekal můj manžel. Zavřela jsem za sebou dveře a upírskou rychlostí jsem se k němu dostala. Silně jsem ho objala kolem pasu a hlavu mu zabořila do prsou. Pevně mě objal a přitáhl ještě víc k sobě. Pořádně jsem se nadechla jeho vůně, která mě trochu zklidnila. Až teď mě přepadl ten obrovský strach o Edwarda.

„Jsi v pořádku? Neuděl ti táta nic, lásko?“ zašeptala jsem se strachem do jeho hrudi a zvedla hlavu, abych se mu dívala do očí. Díval se na mě a smutně se usmál. Pustil mě jednou rukou a pohladil mě po tvář.

„Jsem v pořádku, i když bych byl raději, aby mě roztrhal, jak plánoval. Zasloužím si to.“ Když to řekl, moje srdce se zastavilo. Odstrčila jsem ho od sebe. Věděl, že na tohle téma s ním už mluvit nebudu. Zavrčela jsem na něj a nasupeně odešla do koupelny. Nezapomněla jsem za sebou patřičně prásknout dveřmi. Naštvaně jsem práskla do poličky, která křupla a rozpadla se. Jako by jsme neměli dost starostí. Ještě abych řešila to jeho obviňování. Jen co udělala polička rachot, se dveře od koupelny otevřely.

„Bell..“ začal, ale já nechtěla nic slyšet.

„Ne, Edwarde, nic neříkej. Máme dost jiných starostí než tvoje sebe obviňování. Nemám náladu to už řešit, už jsem ti to jednou řekla a teď ti to zopakuju naposledy.  Dostal jsi podmínku. Buď mě přivedeš, nebo mě zabijou. Nechtěl jsi, aby se mi něco stalo, tak jsi to splnil. Jednala bych stejně, kdyby mi to řekl Aro ohledně tebe. Tak přestaň, nebo podám žádost o rozvod,“ šeptala jsem k němu naštvaně, aby nás nikdo neslyšel.

Jen co jsem to dořekla, byla jsem v jeho objetí. Silně si mě tisknul k sobě a obličej měl zabořený v mých vlasech, povzdechl si a odtáhl se ode mně, zadívala jsem se mu do očí a čekala. 

„Bell, promiň mi to, lásko,“ zašeptal ke mně. Rukama jsem ho objala kolem krku a postavila se na špičky, abych ho políbila.

„Už o tom nemluv, ano?!“ špitla jsem, když se odtáhnul. Než jsem se nadála, vzal si mě do náruče a odnesl mě do postele. Posadil se na postel a mě si posadil na klín tak, že jsem k němu byla čelem.

„Tak mi teď pověz ty jiné starosti,“ pobídl mě. A já hned vypálila otázku, na kterou jsem toužila znát odpověď.

„Proč tu není Alice?“

„Viděla naší budoucnost. Ví o tom, že jsme manželé. Bylo to nebezpečné, kdyby se jí Aro dotknul a vše viděl. Plány by se překazily.“ Chápavě jsem přikývla, to mi nedošlo.

„Ale nechala ti poslat tohle po Jazzovi,“ usmál se na mě a kouknul na malý zabalený balíček. Překvapeně jsem se na něj koukala. „Máš to otevřít až noc před svatbou,“ ještě dodal. Přikývla jsem, že rozumím, a užívala si tu chvilku bez starostí v náručí svého anděla.

Autor: Anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Každá lež jednou skončí - 19. kapitola: