Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Kámošky až za hrob - 2. kapitola

Jacob

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Kámošky až za hrob - 2. kapitolaPřináším Vám další díl KAZH. První pohled bude Alicin. Ve kterém se dozvíte, jestli Alice zachránila Bellu nebo ne. A druhý pohled bude Bellin. Omlouvám se, ale víc už neprozradím.

09.08.2010 (13:15) • Annalyne • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1921×

2. kapitola – Breakout


Alice:

Nevím, jak mohla být tak rychlá, ale v náruči měla Bellu a já nevěděla, co jí chce udělat. Nečekaně se ale otočila, jednu ruku spustila z Belly a silně mě udeřila. Já odletěla a porazila blízký strom, ale nevzdala jsem to. Rychle jsem se otočila a chtěla jsem dotyčné uštědřit pěkný kopanec do zadku, ale ona byla rychlejší. Rychle odložila Bellu, otočila se na mě a bolestně mě kopla do břicha. Tentokrát jsem porazila asi deset stromů, ale už jsem nemohla vstát. Naposledy jsem uviděla Bellu v dáli a poddala se tmě.

 

 

O několik hodin později

 

Probudila jsem se a nade mnou stáli Carlisle, Esme, Jasper, Emmett, Rose a Blake.

„Probudila se,“ řekla šťastně Esme a objala mě, ale když mně pustila, tak jsem se ocitla v pevnější náruči.

„Skřítku, ty žiješ!“ zajásal Emmett a dusil mě ve svém objetí.

„Ne- ne-nemůžu d-dýchat!“ vykřikla jsem a Emmett se jenom uculil.

„Promiň,“ zašeptal a pustil mě.

„Co se stalo?“ zeptala jsem se, ale jak jsem to vyslovila, všem úsměv pohasl. „Co se stalo?“ zeptala jsem se ještě jednou. „Tak co se ksakru stalo!“ teď už jsem křičela.

 

„Alice, to bude v pořádku, ty za to nemůžeš,“ uklidňoval mě můj manžel.

„Já vás ale pořád nechápu,“ řekla jsem jim. Já si doopravdy na nic nevzpomněla. Emmett se těžce nadechl.

„Když jsi vyskočila z toho auta, tak jsem okamžitě běžel za tebou.“ Chvíli mlčel.

„A dál,“ pobídla jsem ho.

„No… potom jsi se, zastavila a viděla jsi Bellu v náruči jedné přenádher…“ Ale nedořekl to, protože následovalo hlučné „plesk“ od Rose. Ta se na Emmetta dívala jako bůh pomsty.

„Dobrááá, nebyla tak krásná jako Rose.“ Tomu jsem se musela zasmát. Vyprávěl mi, co všechno se stalo. Prý jsem se s ní rozhodla bojovat, ale ona byla silnější, že potom mě hodně silně kopla a potom utekla s Bellou. Já začala vzlykat a řvát na Emmetta.

„Ty jsi ji mohl zachránit, proč jsi ji nezachránil, když jsem tam ležela?!?“ křičela jsem.

„Lásko, to bude v pořádku,“ uklidňoval mě Jasper a já na sobě začala pociťovat jeho dar.

„Nic není v pořádku, co když si ji teď někde dává k večeři!?!“ křičela jsem dál, ale jak jsem tohle všechno vyslovila, tak ke mně rychle přišel Edward, chytl mě za ramena a zavrčel.

„Tohle už nikdy neříkej!!!“

 

Bella:

Cítila jsem bolest po celém těle. Celé tělo mně příšerně pálilo, bylo to prostě nesnesitelné. Takhle tedy vypadá peklo? Já to přijímám. Už žádná bolest a trápení nebude. Jenom tahle bolest. Nevím, jak dlouho jsem se cítila jako v ohni, ale najednou bolest začala ustupovat. Když už jsem nic necítila, tak jsem pomalu otevřela oči. To, co jsem viděla, mi vyrazilo dech.

No… počkat, já si nepamatuji, že bych měla v pokoji bílou dlouhou sedačku, ale to nebylo jediné, co mě uchvátilo. Byla jsem totiž ještě k tomu v nejkrásnější místnosti, kterou jsem kdy viděla. Rozhlížela jsem se po pokoji a mé oči se střetly s andělem. Měla krásné dlouhé, černé vlasy a její oči byly orámované hustými černými řasami. Měla úžasnou postavu oblečenou do úzkých šedivých džín, fialového topu na ramínka a černých botách na podpatku. Překvapeně jsem vydechla. Ta bohyně ke mně ladným krokem přišla, posadila se na sedačku a promluvila.

„Ahoj, Bello,“ řekla saténovým hlasem.

 

„Odkud znáš mé jméno?“ zeptala jsem se překvapeně.

„Z myšlenek tvých přátel,“ odpověděla prostě.

„Jsem v nebi nebo ve snu?“ ptala jsem se dál a podezíravě jsem se na ni podívala.

„Ani jedno,“ řekla a podívala se na mě.

„Aha,“ řekla jsem. „Jsem pořád na živu, že jo?“ hádala jsem.

„Ano,“ odpověděla mi a změřila si mě pohledem. Vzala mně za ruku a vedla mně do nějaké další místnosti.

„Proč máš tak horkou ruku?“ zeptala jsem se jí, protože ji měla horkou jako by měla horečku. Ztuhla a podívala se na mě.

„To ti vysvětlím potom.“ A vedla mě dál.

„Jak se jmenuješ?“ zeptala jsem se zvědavě. Hodila po mně nádherný úsměv.

„Jennifer,“ odpověděla mi.

„Hezké jméno… Jennifer,“ řekla jsem jí.

„Díky,“ odpověděla a najednou jsem se ocitla ve velké luxusní šatně. Jennifer mi vybrala jednu džínovou minisukni, červený top na ramínka a černé balerínky. Sice to nebyl můj styl, ale budiž.

„Hotovo!“ zajásala. Viděla jsem v ní někoho, koho jsem moc dobře znala… Alici. Když jsem si na ni vzpomněla, tak jsem posmutněla, Jennifer si toho všimla a najednou se odtáhla.

„Promiň, já nevěděla,“ zakoktala se.

„To nic, Jennifer, jen jsem si na někoho vzpomněla,“ řekla jsem jí.

„Aha… a na koho?“ ihned vyzvídala.

„Na moji kamarádku Alici,“ odpověděla jsem a Jennifer ztuhla.

„Co je?“ zeptala jsem se. Najednou se ale probudila.

„Ale nic,“ odpověděla.

„A já s tebou budu bydlet?“ zeptala jsem se. Jennifer chvíli přemýšlela, a pak se na mě podívala.

„Jestli budeš chtít, tak jo.“ Hodila na mě prosebný pohled a zamrkala řasami. Chvíli jsem přemýšlela, a pak se na ni podívala.

„Jennifer…“ odmlčela jsem se, ale Jennifer na mě začala křičet.

 

„Jasně, chápu, nechceš bydlet se zrůdou!!!“ zakřičela, ale já ji nevnímala. Vnímala jsem jenom to poslední slovo, co řekla „zrůdou“.

„Jennifer, ale já jsem ti chtěla právě říct, že bych ráda s tebou bydlela,“ řekla jsem.

„Vážně!“ vypískla a objala mně.

„Ale… co jsi myslela tím, že nechci bydlet se zrůdou?“ zeptala jsem se.

„Ale nic!“ Rychle se to snažila sklidit ze stolu.

„Já ti nevěřím!“ řekla jsem a rychle se z jejího objetí vysmýkla a šla jsem pryč, když jsem už brala za kliku, tak mě Jennifer vzala za ruku.

„Prosím, nechoď,“ prosila mě, ale já už jsem otevírala dveře. „Prosím,“ ještě zašeptala. Tak jsem se na ni otočila a ona sklopila pohled.

„Myslím si, že bude lepší, když ti řeknu celý svůj příběh,“ řekla a zase mě vzala za ruku a vedla k sedačce. Nechala jsem se. Když už jsme byly u sedačky, tak mi pokynula, abych se posadila. Já se tedy posadila, chytla mě za ruku a začala.

„Narodila jsem se v roce 1963…“

 

 

předchozí shrnutí další

Autor: Annalyne (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Kámošky až za hrob - 2. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře