Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Kámošky až za hrob - 1. kapitola

05.08.2010 (07:00) • Annalyne • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2111×

1. kapitola - Hell? Yes!

Alice:

Od té nešťastné události, co se stala na té oslavě, jsme všichni byli smutní. Ale uměli jsme svůj smutek ukrýt, protože si Edward našel novou přítelkyni, Blake. Já ji tak nenávidím! Blake, má stejně hnědé vlasy jako Bella a má zlatou barvu očí jako my, ale já si myslím, že Bella je i jako člověk mnohem hezčí. Blake, je ale podle e-mailu, který nám poslal Aro, výjimečná upírka, která se může svým darem pyšnit, jako my. Tím myslí Edwarda a mě. Ale já osobně si myslím, že mít jako dar přeměnu talentů není nic extra. Všechno je pro mě tak frustrující, protože Edward mi zakázal koukat se do Belliny budoucnosti, tím pádem nevím, co je s Bellou a ostatními. Kolikrát jsem ho už prosila, jestli ji nemůžu navštívit nebo aspoň se na ni jen mrknout, jestli je v pořádku, ale bez úspěchu. Právě teď si prohlížím novou kolekci šatů na léto 2010 od značky Dolce & Gabbana. Mé myšlenky typu: „tyto šaty by potřebovaly větší výstřih“ nebo „tyhle šaty by byly hezčí kdyby, byly fialové“ doháněly Edwarda k šílenství. Když mi tyhle myšlenky přečetl, tak na mě zavrčel. A já mu to oplatila. S Edwardem jsem si už dlouhou dobu kvůli Blake nerozuměla, protože mě u něj pomlouvala a stěžovala si. Jednou jsem na ni vyjela.

„Když ti tu tak vadím, proč nejdeš jinam?!“ vykřikla jsem, ale najednou můj manžel stál přede mnou a před Blake Edward, vrčeli jsme všichni na sebe. Najednou jsem se probrala ze svých myšlenek, protože to, co jsem viděla, se nedalo slovy popsat. Viděla jsem Bellu v nádherných modrých šatech a botách na malém podpatku. Najednou mé myšlenky přeskočily na jinou frekvenci: „hmmm, ty šaty vůbec nevypadají špatně“! Moje sestřička si nějak pozměnila šatník. Ale najednou vize pokračovala, viděla jsem Bellu odříkávat všechna naše jména a ostatních z její rodiny. A pak nic! Chvíli jsem čekala a teď jsem už viděla Bellu, jak se topila a šla ke dnu. Najednou jsem se rychle otočila na Edwarda, ale ten nevnímal.

„Edwarde!“ zaječela jsem, ale on mě nevnímal.

„Co je?“ zeptal se. Rychlostí blesku jsem mu přehrála svou vizi, on se na mě zděšeně podíval a rychle odběhl ke Carlisleovi do pracovny. Blake, měla na tváři nechápající výraz, kterým zírala na mě a já se neubránila malému šklebu. Ale ona na něj zareagovala vyceněním zubů. Když přišel Edward s Carlislem k nám, všichni se zvedli a poslouchali.

„Teď mě všichni poslouchejte,“ řekl klidným a důrazným hlasem můj otec.

„Bella se chystá skočit z útesu a my jí v tom musíme zabránit,“ říkal nám dál. Ohlédla jsem se za sebe, co na to ostatní. U Esme jsem viděla zděšený výraz. Ta si svou pravou ruku položila na své kamenné srdce a Rosalie pevně tiskla Emmettovi ruku. Carlisle chtěl něco dalšího říct, ale do řeči mu skočila Blake.

„Proč se oni tak bojíte?“ zeptala se Blake velmi hrubě a pak ještě dodala, „ Je to přeci jen člověk! Žije si svůj život, tak ať si ho klidně promrhá!“Dokončila svůj monolog a otočila se k nám.

„Tak tohle byla poslední kapka,“pomyslela jsem si a skočila na ni. Ještě předtím, než jsem na ní stačila přistát, mě zastavily něčí paže. Byl to Emmett a můj manžel. Křičela jsem na ně, aby mě pustili, ale nic.

„Emmette, vezmi Alici nahoru do jejího pokoje,“ řekl Carlisle. Emmett mě tedy odvedl do mého pokoje, a když odcházel, utrousil si poznámku.

„Teda ségra, já nevěděl, že jsi tak agresivní.“ Hodil na mě svůj usměv a pak zmizel. Já popadla jednu sklenici, která stála opodál, hodila ji o dveře a ta se rozpadla na miliony malinkých střepů. Potom jsem vstala z postele, vykročila k velkému oknu a pozorovala, co se venku děje, ale jako obvykle… nic. Tak jsem tedy přešla ke své milované skříni a otevřela ji. Jako vždycky jsem měla všechno složené do úhledných komínků a tak jsem ji zavřela a šla k DVD přehrávači.

„Kde, že to je ten film?“ optala jsem se v duchu sama sebe

Vím, že na obalu je tam taková ta… červená bota… sakra. Jsem upír a nevím, jak se jmenuje můj oblíbený film.

„Třetí polička vpravo,“ ozval se z ničeho nic Edward a já udělala, jak řekl. A heleďme! Můj film.

„Díky,“ poděkovala jsem mu v myšlenkách a dodala jsem, „Ale mohla by se trochu krotit.“ Edwarda nemělo cenu přesvědčovat. Ještě by se mohl naštvat a se svou “partnerkou“ tvoří pěkně vražednou kombinaci.

Vzala jsem tedy DVD a přešla k velké plazmové televizi, kterou brzo vyměním za modernější. Dala jsem DVD do disku, pustila ho, sedla si na pohovku a sledovala, ale nemohla jsem přestat myslet na to jméno… Bella, Bella a zase jenom Bella. V hlavě jsem měla hromady otázek, na které jsem neznala odpověď. Nepřijdeme pozdě? Zachráníme jí? Tak to jsem nevěděla. Jediné čím jsem si byla jistá, bylo to, že Bellu nesmím nechat zemřít… prostě nesmím. Ona je moje kamarádka, sestra a nevím, co ještě. Film už skončil a nejednou se otevřely dveře a do nich vešel Jasper. Moje vlastní a soukromé slunce. Pomalým krokem přišel k posteli a vzal mě za ruku.

„Za třicet minut nám letí letadlo, takže buď připravená,“ řekl mi a odešel. Byla jsem zmatená, takhle se ke mně ještě nikdy nechoval. Obvykle, než odešel, tak mi dal pusu nebo se na mě usmál, ale teď nic. Nikomu jsem přece nic neudělala… no, ale chtěla jsem. Tak je za pět minut půl čtvrtý. Rozhodla jsem se, že už tedy půjdu. Zvedla jsem se z postele, šla ke dveřím, vzala za kliku a dveře se neotevřely. To snad není možný, ale najednou jsem dostala vizi. Emmett sedí na židli vedle mých dveří, drží za kliku a ksichtí se přitom jako sluníčko. To snad není možný!

„Emmette! Máme tu naléhavý případ, tak mě pusť!“zakřičela jsem a bouchla pěstí do dveří.

„Ne-e,“odpověděl mi jako malé děcko a pak ještě dodal, „ říkalo se přesně v půl. Máš ještě 5 minut vězení.“

„Ale já už jsem hotová!“ zanaříkala jsem.

„Pořád říkám ne, a jestli Alice nesklapneš tak… “ale nedořekl to, protože jsem mu skočila do řeči.

„Tak se mnou pojedeš na nákupy! “ Jestli tohle nezabere, tak už nevím. Najednou se dveře otevřely a v nich stál naštvaný Emmett.

„Já ti říkala, že pokud mě nepustíš, tak jdeme na nákupy…“ On najednou změnil, naštvaný výraz za prosebný.

„Nechal jsi mě v tom pokoji o minutu navíc, takže se těš na šesti denní nakupovací maratón!“ pískla jsem a vyběhla ze dveří za rodinou. Všichni už stáli u dveří, a když jsem přišla, tak Edward pokynul, abychom šli. U domu stál už Carlisleův Mercedes a Rosalino BMW. Já jsem jela s Rose, Emmettem a Jasperem. Celou tu cestu na letiště jsme s nikým nepromluvili. I Rosalie byla smutná, možná taky myslela na Bellu. Za necelou hodinu jsme přijeli na letiště. S letenkami nebyla žádná starost, protože Carlisle je už dávno koupil. Nasedli jsme do našeho letadla a za chvíli jsme i s ostatními pasažéry letěli do Forks.

V letadle bylo hodně lidí, což bylo pro mého manžela velmi těžké, protože vedle mě přes uličku seděla malá asi čtyřletá holčička. Malýma očkama prozkoumávala všechno dění kolem. Vypadala šťastně. Nemohla jsem se na to dívat, protože sama nemůžu mít takovou malou holčičku, o kterou bych se starala, oblékala ji, a hrála si s ní.

O několik hodin později na letišti ve Forks

Letadlo už přistálo, ale já jsem najednou dostala vizi, jak Bella padá z útesu. Koukla jsem se na Edwarda, co on na to. Byl celý ztuhlý a oči měl lehce vytřeštěné, ale najednou do něj strčila Blake a on se probral. On vůbec neřešil to, že Bella každou chvíli umře. To snad není možný.

O půl hodiny později

Carlisle nám pronajal 2 auta značky Mercedes. No, nevadí. Nastoupili jsme a jeli směr Forks. Byli jsme asi 1 kilometr od města, ale najednou se nám probořilo auto do bahna.

„ No, skvělý!“ zamumlala Rosalie a naštvaně praštila do volantu.

„Ale zlato,“ začal Emmett. Já na to nereagovala. Nadechla jsem se a ucítila pach. Byl Bellin! A cítila jsem i krev. Rychle jsem vyskočila z auta a ostatní za mnou. Když jsem doběhla na místo, kde jsem cítila Bellu, tak jsem ji uviděla v náruči překrásné dívky s tmavými vlasy. Věděla jsem, že není člověk, ale ten pach jsem neznala. Dotyčná na mě zavrčela a velikou rychlostí běžela do lesa. A já za ní…

shrnutí další

Autor: Annalyne (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Kámošky až za hrob - 1. kapitola: