Bella jede do Port Angeles, kde potká Jessicu s Angelou. Co si o Cullenových myslí Angela? A kdo je Vanessa?
23.11.2011 (16:15) • CooLiN • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1539×
Michelle
„Tati?“ zavolala jsem do domu, ale nikdo se neozval. Přemýšlela jsem, že možná spí na sedačce v obývacím pokoji, ale když jsem se dostala do obývacího pokoje, nikdo nikde. Nejspíš bude ještě v práci.
V kuchyni jsem si vzala jablko a šla do pokoje. Musela jsem si napsat úkoly, protože v pět jedu do Port Angeles koupit si sešity do školy. Vůbec se mi tam nechce, ale nic jiného mi nezbývá. Neumím si je vyčarovat. Nejsem žádná nadpřirozená bytost. Ačkoli kdybych jí byla, nic bych proti tomu neměla. Nikdy jsem nebyla ničím zvláštní, ničím jedinečná. Jediné, v čem vynikám, je dělání problémů. Na ty já jsem odborník.
Vzpomínám si, jak jsem jednou při válce s jídlem v jídelně trefila dozorce, který se nečekaně objevil ve dveřích jídelny. Normálně bych ho podplatila a on by nic neřekl, ale tenhle chlap byl ve škole nový a hned to šel říct ředitelce. Byla jsem celý týden po škole. Naštěstí jsem toho dozorce vytáčela tolik, že nakonec odešel ze školy. Kdo ví, kde skončil.
Bylo asi půl čtvrté, když bouchly domovní dveře a já uslyšela, jak někdo chodí po kuchyni. Pak se zastavil a zavolal: „Michelle, jsi doma?“
„Jo, tati, jsem!“ odpověděla jsem mu a dál se věnovala úkolům, kterých jsem měla nad hlavu. Zítra nebudu mít čas si nějaké udělat, protože budu celý den u Alice.
Po půl hodině jsem seběhla už oblečená a namalovaná do kuchyně, kde seděl Charlie a četl si večerní vydání Seattle Times u večeře, která se skládala z pizzy, která byla v mrazáku. Nechápu, jak to může přežít. Ještě nikdy jsem ho neviděla jíst nějaké zdravé jídlo. Vždy to byl nějaký steak nebo pizza.
„Chystáš se někam, Michelle?“ zeptal se, když si mě konečně všimnul.
„Jo, musím do Port Angeles pro sešity do školy. Když jsem jela ze školy, nenašla jsem žádný obchod, kde by měli všechny, které potřebuji,“ odpověděla jsem a vzala si hrušku, která ležela na kuchyňské lince.
„Buď opatrná a nechoď nikam, kde to neznáš. Nechci, aby se ti něco stalo.“ Byl tak milý s tou starostí o mě, ale stačilo říct, že mě má rád. Ale co bych chtěla od Charlieho. Nikdy neprojevuje city. No, projevil je jednou, a to bylo v den, kdy požádal Renée o ruku. Pak už nejspíš nikdy. Možná taky, když se narodila Bella. A taky když jsem se narodila já. Možná…
V předsíni jsem si vzala kabát a klíčky a vyšla do toho hustého deště, který trvá už od doby, kdy jsem vyšla ze školy. Rychle jsem nasedla do svého auta a vyrazila do Port Angeles.
<<<<<>>>>>
Když jsem o hodinu později zastavila u malého nákupního centra uprostřed Port Angeles, stále lilo jako z konve. Popravdě řečeno, vůbec se mi nechtělo vysedat z auta, ale nechci mít tak špatnou pověst jako doma. Věčně jsem si něco zapomínala. U testů jsem většinou podváděla a na důležité zkoušky posílala cizí lidi, kteří se za mě vydávali. Nikdy se na to nepřišlo.
Natáhla jsem si kapuci od bundy přes hlavu a vystoupila z auta. Dnes jsem výjimečně neměla kabelku, tak jsem si peněženku zastrčila do zadní kapsy u kalhot a rozběhla se k budově. Zastavila jsem u hlavního vchodu. Stáhla si z hlavy kapuci a s úsměvem vešla do centra. Moc obchodů tady nebylo, ale já nechtěla oblečení, potřebovala jsem sešity do školy. Když jsem ale procházela kolem obchodu Ecko Red, musela jsem si koupit mikinu, která byla vystavená ve výloze.
Zaplula jsem do obchodu a o třicet minut později jsem vycházela s třemi přeplněnými taškami s oblečením. V jedné byly dokonce dvoje boty. A to jsem chtěla jenom sešity a pak jet zase domů.
„Michelle!“ Ohlédla jsem se, abych zjistila, kdo na mě křičí a uviděla jsem Jess s Angelou, jak se ke mně řítí.
„Ahoj Jess, čau Ang,“ pozdravila jsem je, když přiběhly až ke mně.
„Ahoj, taky nakupuješ sešity?“ zeptala se Angela.
„Jo, ale nevím, kde je tady najdu. Ještě se tady nevyznám.“ Angela se usmála a podívala se na Jess.
„Tak poslouchej, Michelle. Tady jsou jen dva obchody, kde koupíš sešity, ale jen jeden, kde nakoupíš úplně všechny, které potřebujeme do školy. Pojď.“ Připadala jsem si, jako bychom šly nakupovat oblečení od nějakého světového návrháře a ne jen sešity do školy.
Když jsme nakoupily sešity, chtěly jet Jessica s Angelou domů, ale já přemluvila Angelu, aby se mnou ještě nakoupila nějaké oblečení. Jess musela domů, aby si stihla napsat všechny úkoly.
„Ty se znáš s Alice Cullenovou?“ zeptala se mě Angela, když jsem si vybírala rukavice.
„Ne, jen mi chtěla pomoct najít budovu G. Proč?“
„No, Cullenovi se s nikým nebaví a nikomu nepomáhají. Jde z nich strach.“ Angela vypadala, že to myslí naprosto a smrtelně vážně. Zato já se začala smát.
„Mně nepřipadá, že by z ní šel strach. A ty její sourozence jsem ještě ani neviděla.“
„Dnes jsme s jedním z nich měli společnou matiku.“
„Hele, Ang, zítra ve škole mi je ukážeš a já ti řeknu, jestli z nich jde strach nebo ne, jo?“ řekla jsem a tím definitivně uzavřela téma Cullenovi.
<<<<<>>>>>
Doma jsem si všechno nové oblečení naskládala do skříně a pět párů bot, které jsem si koupila, poskládala hezky do řady do předsíně. Charlie se díval na baseball. Bohužel u něj jako vždy usnul a já neměla to srdce ho vzbudit. Vypnula jsem alespoň televizi a šla se nahoru osprchovat.
Oblékla jsem si teplé pyžamo a zalezla si s počítačem do postele. První věc, kterou jsem udělala, bylo to, že jsem se přihlásila na Facebook. Všichni mí staří přátelé z Kalifornie mi hned začali psát, jak se mám a jak se mi líbí ve Forks. Všem jsem postupně odpověděla, ale u posledního uživatele jsem celou odpověď trochu rozvinula. Byla to totiž má nejlepší kamarádka Vanessa, se kterou jsem provedla většinu větších žertíků, které jsem nezvládla sama. Většinou s tím nechtěla mít nic společného, ale já ji vždy přemluvila a nakonec byla ráda, že do toho šla. A taky na to vždycky někdo přišel a my byly po škole.
Jenže si před rokem našla kluka a najednou se na mě úplně vykašlala. Když se s ním po měsíci rozešla, ještě dlouho potom jsem s ní nemluvila. Dnes už je všechno v pořádku a ona pořád mluví o tom, jak potkala nového kluka a jak je milý a ohleduplný, atd. No, stejně z toho nakonec nic nebude a ona o něm začne říkat, jaký je to debil a blbec. Znám ji jako své boty.
Asi po hodině sdělování si novinek jsem se s Nessou rozloučila a šla spát. Konečně.
Tak co, líbí???
Já osobně na tohle nejsem moc pyšná.
Autor: CooLiN (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Just love - 3. kapitola - Port Angeles:
Pekna kapitolka!
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!