Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jsi můj smysl života, tak mě nenech umřít! 9. kapitola

Robert

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Jsi můj smysl života, tak mě nenech umřít! 9. kapitolaTak tohle je zatím ten nejsmutnější dílek, co zatím v téhle kapitolovce byl. Má to ale pozitivum, že má pořadovanou dálku, a tedy má více než ticíc slov (nedivte se, propaguju Rafaello xD)

15.12.2009 (16:15) • Elliri • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1253×

HUDBA

„Bello, musíme odjet. Nikomu z nás se nechce, máme tě rádi, ale je to nutné. Hned jak Edward s Alice dokončí školu, odjedeme.“

Nemohla jsem tomu uvěřit. Moji andělé odejdou… skoro jsem se ani nezmohla na slovo.

„Chci jet s vámi!“

„Bello, je ti teprve čtrnáct, tvůj otec s matkou tě potřebují.“

Stáli tam všichni. Stálo tam sedm andělů, kteří se se mnou loučili.

„Samozřejmě ti všichni budeme neustále psát a volat.“ Ujišťovala mě Alice.

„A jednou se určitě vrátíme.“ Připojil se Edward.

„Až mi bude sedmdesát? Přijedete, až budu stará a nemohoucí, a vás si už nikdo nebude pamatovat?“

Najednou jsem mluvila naštvaně a skoro jsem křičela. Věděla jsem, že to někdy skončí, ale netušila jsem, že tak brzo. Věděla jsem, že budou muset odejít, ale ne tak brzo.

„Ale Bello!“ Esme mě najednou objala.

Obětí jsem jí opětovala, je to snad nejlepší maminka na světě. Stejně jako ta moje. Všechny jsem je brala jako součást života, Alice byla mojí nejlepší kamarádkou, snad od té doby, kdy jsme se poprvé uviděli. Carlisle, tak hodný, že jsem ani nevěděla, že je to do takovéhle míry možné. Esme, dokonalá maminka. Emmett… jeho vtípky mi vážně budou chybět, vždy čekám, kdy mi zas něco vyvede. Teď budu čekat marně. Jasper, s tím jsem se moc, v zájmu mé bezpečnosti, nestýkala, ale stejně byl nedílnou součástí téhle rodiny, stejně jako Rosalie. Neměla mě ráda, myslím, že měla radost, že její rodina odchází. Stejně mi ale bude chybět, stejně jako všichni. A Edward… nebylo to jen to počáteční poblouznění, jako když mi bylo jedenáct. Poznala jsem, že jsem se do něj doopravdy zamilovala. Byla jsem tak ráda v jeho blízkosti, a teď to všechno mělo skončit.

Se slzami v očích jsem vyběhla ven. Nechtěla jsem to dál slyšet. Mohli mě zastavit, ale neudělali to. Když jsem doběhla domů, zamkla jsem se v pokoji a nechtěla vylézt. Vydržela jsem tam až do večera, ale pak do mého pokoje zavítal Edward. Oknem, jak to vždy dělal.

„Jdi pryč!“ nechtěla jsem s ním mluvit, ale zároveň jsem tak hrozně toužila být s ním…

„Bells, nezlob se na nás. Budeme ti psát, volat… “

Nezlobila jsem se. Jenom jsem to nedokázala přijmout.

„Odjíždíme zítra, Carlisle už dal výpověď v nemocnici.“

Ano, zítra už byl konec školního roku, začínali prázdniny, na které jsem se těšila. Teď jsem odpočítávala vteřiny, kolik času s Cullenovými mi ještě zbývá.

„Jdete aspoň ještě zítra do školy?“

Edward jen zakroutil hlavou.

„Pan profesor nám rozdal vysvědčení už dneska. Zítra budeme balit. Ne, že by nám to trvalo tak dlouho, ale… víš… kvůli utajení.“

Pořád jenom to blbé utajení! Kazilo mi život. Když jsem nic neříkala, pokračoval.

„Taky tady chci zůstat, ale kdyby na to lidé přišli tak by Volturiovi zabili nás, i lidi kteří o tom ví.“

Nejprve mu nedošlo, co řekl. Uvědomil si to, až když viděl můj vyděšený obličej. Začal mě okamžitě utěšovat. Už jsem byla smrti na prahu dvakrát, poprvé, když mě jako malou srazilo auto, a podruhé když mě chtěla zabít Victoria. Po třetí jsem to zažít nechtěla. Když už jsem byla klidnější, začala jsem přemlouvat.

„Tak tady zůstaňte ještě rok! Za rok lidé nic nepoznají!“

„Je mi líto, Bello.“

„Ale to… nemůžete!“

Z očí mi vytryskly slzy. Edward si mě k sobě přivinul a začal mě hladit po hlavě.

„Zůstaneš tu? Prosím.“

Edward souhlasil, tak jsem si jen tiše lehla vedle něj. Nepovídali jsme si jako obyčejně. Kdyby nás někdo viděl, neuvěřil by, že mezi námi nic není. Nechtěla jsem usnout, chtěla jsem si tenhle okamžik užívat až do úplného konce. Spánek mě ale nakonec přemohl. Byla to bezesná noc, ráno mě probudila melodie vycházející z mého mobilu. Vypnula jsem to a uviděla dopis ležící na polštáři. Bylo na něm napsáno BELLA. Nedočkavě jsem ho otevřela.

Drahá Bello,

Je nám to líto, ale musíme odejít, jiná možnost není. Každý den ti budeme telefonovat, psát, neustále s tebou budeme v kontaktu, všichni. Máme tě moc rádi a nezapomeneme na tebe. Jednou se určitě setkáme. Máme tě rádi.

Edward, Alice, Emmett, Jasper, Rosalie, Carlisle, Esme.

V obálce bylo ale i něco jiného. Byla to fotky, fotka z mých třináctých narozenin. To byl zrovna ten rok, kdy jsme měli spor s NASA. Byli tam všichni a já stála uprostřed. Smáli jsme se, dokonce i Rosalie se usmívala. Byla to nádherná vzpomínka. Z očí se mi zase začali koulet slzy. Dala jsem tu fotku za rámeček. Chtěla jsem je ještě stihnout, ale musela jsem do školy. Oblékla jsem se a vyrazila. Musela jsem jít pěšky, Edward nepřijel, jako obyčejně aby mě odvezl. Dorazila jsem do školy celá mokrá, zrovna byl jeden z těch silnějších lijáků. Školu jsem stěží přetrpěla, a hned jak nám skončilo vyučování, rozhodla jsem se najít jejich dům. Musela jsem je ještě naposledy vidět.

Lilo ještě víc než ráno, ale to mi bylo jedno. Musela jsem je najít. Skrytou odbočku k jejich domu jsem našla docela snadno, ale pěšky to bylo docela daleko. Když o tom přemýšlím, nikdy jsem k nim pěšky nešla. Když už jsem viděla jejich dům, byl prázdný. Před domem stálo stříbrné Volvo, které bylo nachystané k odjezdu.

„Edwarde!“  zoufale jsem zakřičela a rozběhla se k autu. Cestou jsem zakopla do kořen a svalila se do bláta. Země byla od deště celá rozmočená. Když jsem vzhlédla, uviděla jsem Edwarda. Stál nade mnou, a pomáhal mi vstát. Stihla jsem ho. Rychle jsem ho objala.

„Neodjížděj!“ začala jsem vzlykat. Slzy se mi valili proudem.

„Promiň.“  Řekl Edward a políbil mě na čelo. Viděla jsem v jeho očích bolest, ale přesto nastoupil do svého Volva, a odjel. Byl tam poslední, jel za svou rodinou. Věděla jsem, že mi budou psát, ale to nestačilo. Svalila jsem se na mokrou zem. Bylo mi jasné, že už je neuvidím, zachování jejich tajemství bylo důležitější než já. Teď jsem tam seděla, sama před jejich krásným, prázdným domem. Bez nich už mi nepřipadal tak krásný. Seděla jsem tam sama, a hleděla na poslední věc, která dokazovala, že tu byli. Ještě jsem měla svojí fotku, ale ta nestačila. Seděla jsem tam, a čekala… čekala na nic. Věděla jsem, že už nepřijdou ale, stále jsem čekala na zázrak.

 

SHRNUTÍ

Autor: Elliri (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jsi můj smysl života, tak mě nenech umřít! 9. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře