Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jsi můj smysl života, tak mě nenech umřít! 8. kapitola

Stephenie Meyer

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Jsi můj smysl života, tak mě nenech umřít! 8. kapitolaTakže... dneska zase kratší, než jsem měla v úmyslu. Doufám, že neva, že jsem trochu pozměnila Bellin datum narozenin, a ten konec byl nutnej, já si na takovýhle dramatický konce potrpim....:D

14.12.2009 (16:15) • Elliri • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1319×

„ Začalo to, když jsem tě přinesl na ošetřovnu, když sis rozřízla ruku. Ona má totiž takovou schopnost, umí si vzít něčí schopnosti, pokud je o nich vzdálená maximálně 1 km. Vzala si tvůj štít a moje čtení myšlenek. Se štítem uměla pracovat lépe než ty, tak ho vytvořila tak silný, že ani Alice neviděla její budoucnost. Z myšlenek nás všech vyčetla, že nám na tobě záleží. A to právě chtěla. Ráda zabíjela lidi, na kterých upírům záleželo.  Její další schopnost, původní, byla ovládnout člověka, nebo i upíra, aby šel tam, kam ona chce. Proto tě ten les tolik lákal. Chvilku potom, než si dorazila na louku, omylem uvolnila štít, takže se Alice dozvěděla, co chystá. Hned jak si to ale uvědomila, zase ho stáhla, ale my měli dost času přijít a zabít ji.“

Co mě na tom výkladu zaujalo nejvíc, bylo, že řekl, že mu na mně záleží. A jim všem, že na mě záleží.  On to přece musel vědět, ne? Po zbytek mého pobytu v nemocnici mě všichni navštěvovali, jako minule. Jsem tu teprve měsíc, a už jsem byla dvakrát v nemocnici. To se vážně může sát jenom mě. Cullenovi se stali mými nejlepšími přáteli. Jasper za mnou nikdy nechodil, teď jsem ale věděla proč. Byl to nejnovější vegetarián, a v nemocnici na něj bylo až moc krve. Když mě konečně pustili, uvědomila jsem si, že je dvanáctého října. Zítra jsem měla narozeniny, mělo mi být dvanáct. Nikdy jsem neměla oslavy v oblibě, ale to Alice neposlouchala. Měla jsem k nim dostavit v půl sedmé. Nejdřív jsem to odmítala, ale Alice nešlo odmítnout.  Takže pro mě v půl sedmé přijel Edward ve svém Volvu, a dovezl mě až k nim domů. Cesta k jejich domu byla lemovaná balonky, Alice se vyřádila. Když jsme přijeli až k nim domů, čekala mě další pohroma. Všude byly mísy s růžovými květinami a balonky byli úplně všude. Na stolku leželo spoustu dárků a obrovský růžový dort. A pohroma začala.

Nejprve mi všichni zazpívali Happy Brithday a měla jsem rozbalovat dárky. V jednom byl náhrdelník od Alice a pak se Emmett vytasil se svým dárkem.

„Drahá Issabello, vezmete si mě?“

S úsměvem si klekl na kolena a vytasil se s prstýnkem. Všichni kromě Rosalie se začali smát. Ten Emmett je vážně šašek. Pokračovala jsem v jeho hře.

„Jistěže si vás vezmu, drahý Emmette!“

Když jsem to dořekla, popadl mě, vyskočil se mnou z okna a pádil se mnou bůh ví kam. Z jeho rychlosti se mi dělalo mírně mdlo, ale to mi nezabránilo bušit mu do hrudi a křičet.

„Drahý pane Emmette, mohl byste mě prosím pustit?“

„Drahá Issabello, naše rodina nám lásku nepřeje, utečeme sami.“

Začali jsme se oba smát, ale Emmett mě nepokládal. Přišlo mi to trochu, jako když mě Jake nosil po pláži, akorát to nebyla taková rychlost. Po chvíli jsem uviděla, jak se za námi řítí Edward. Byl rychlejší než Emmett, tak vběhnul před něj, a já ani nevím jak, jsem ležela v Edwardovo náruči a smála se. Po chvíli jsem se ale smát přestala, protože mi bylo špatně jako na kolotoči, tak jsem radši zavřela oči. Donesl mě zpět k nim domů a po chvilce přiběhl i „drahý pan Emmett“ .

„Tak tomuhle říkám únos oslavence“  křičel Emmett a smál se.

Musela jsem uznat, že tohle byli moje nejlepší narozeniny.

Roky ve Forks plynuly, a nic se nezměnilo. Moji nejlepší přátelé byli upíři Cullenovi a věčně vysmátý Jake. Oslavila jsem narozeniny vždy u Cullenů, a Emmett vždy dostal nějaký šílený nápad, např. jak zaplatil cestu na měsíc, a my pak měli co dočinění s odborníky NASA protože si z nich děláme srandu. Na měsíc jsem tedy neletěla. Nebo jednou objednal, aby mě před domem vzbudil orchestr, který bude hrát Happy birthday, čemuž jsem se vážně musela smát. Když mi ale bylo čtrnáct, stalo se to, v co jsem doufala, že nikdy nenastane, ale měla jsem to vědět. Byli to upíři, který museli nechat svou identitu utajenou. Museli odejít.

SHRNUTÍ

Autor: Elliri (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jsi můj smysl života, tak mě nenech umřít! 8. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře