Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jsi můj smysl života, tak mě nenech umřít! 7. kapitola

5.Handaa-Kebi

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Jsi můj smysl života, tak mě nenech umřít! 7. kapitolaDalší kapitolka, doufám, že se bude líbit.Tentokrát to už má mnou limitovanou délku...:D

13.12.2009 (16:15) • Elliri • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1387×

Stála jsem tam a ochromeně jsem se na ni dívala. Nebyla jsem schopna pohybu, strach mi odříznul všechny ostatní smysly. Nemohla jsem ani zakřičet, hlas mě neposlouchal. Jenom jsem tam tak stála, a dívala se, jak se jí radostí rozsvítili její rudé oči.

„Ahoj Bello, už dlouho tě očekávám…“

Když jsem neodpovídala, pokračovala dál.

„Krásná louka, že? Krásné místo pro poslední odpočinek.“

Strachem jsem vyvalila oči a stěží ze sebe vysoukala jedinou větu.

„Kdo jsi?“ nic lepšího mě nenapadlo… měla jsem se asi zeptat, proč mě chce zabít.

„Jsem někdo, kdo tě vysvobodí. Vysvobodí z tohohle otřesného života. Smrtí.“

„Ale… mě se líbí na světě!“

Vážně jsem tohle řekla. Chvilku jsem čekala, co udělá, ale ona se začala krákoravě a ďábelsky smát. Věděla jsem, že je to se mnou zlé… moc zlé. Pokud se nestane zázrak, pravděpodobně tady zemřu. Nepokusila jsem se utíkat, nemělo by to cenu. Jen jsem tam dál tak ochromeně stála a zírala na toho smějícího se ďábla. Když se konečně přestala smát tím umělým smíchem, začala mluvit. Na rtech pořád měla ten krutý úsměv.

„Ale s tím já nic holčičko, neudělám. Já jsem se rozhodla, a moje rozhodnutí je pro tebe jako milost. A já se rozhodla, že milost se neuděluje!“

V tu chvíli mě chytla za ruku a přitáhla si mě blíž k sobě, až jsem cítila její studený dech v obličeji. Odhrnula mi pramen vlasů z čela, a zastrčila mi ho za ucho. Přibližovala se k mému krku, a jen vydechla:

„Tvé poslední přání?“

Nezmohla jsem se na odpověď. Nechápala jsem nic, co se teď dělo, ale neprahla jsem po vysvětlení. Měla jsem pouze touhu žít. Říká se sice, že naděje umírá poslední, ale moje naděje umírala, jak se její zuby přibližovali k mému krku. Už jsem se loučila se životem, když prudce ucukla.

„Za chvilku jsem u tebe, zlatíčko.“

S těmito slovy mě odhodila jako kus hadru. Letěla jsem pár metrů, až jsem narazila na něco tvrdého. Byl to kámen, velký kámen. Uvnitř mě se ozvalo křupnutí a já cítila hroznou bolest. Marně jsem se snažila popadnout dech, a když se mi to konečně podařilo, znovu se ozvala ta bolest. Zřejmě jsem měla zlomené žebro. Dívala jsem se před sebe, a rudovláska jakoby na něco čekala. Po pár sekundách na louku někdo vběhl. Byla to hrozná rychlost, takže jsem skoro ani nepostřehla, kdo to je. Ti dva se tam prali a souboj se zdál být vyrovnaný. Vtom ale rudovláska odrazila tu druhou osobu na druhý konec louky. Až když tam ležel na zemi, mohla jsem poznat, kdo to je. Byl to můj anděl, můj zachránce. Edward. A kvůli mně by se mu mělo něco stát. To jsem nemohla dopustit, takže jsem ze sebe i přes tu hroznou bolest vypravila pár slov.

„Nech ho být…zabij…mě…“

Když jsem tohle řekla, hlas se mi zlomil a já byla schopna vnímat jenom tu strašnou bolest, co mi pulzovala po celém těle. Rudovláska se jen sama pro sebe ušklíbla a pokračovali v boji. V tu chvíli jsem se propadla do takové té otupělosti, kdy vidíte své okolí, ale nevnímáte, co se děje. Já vnímala jen bolest. Viděla jsem jen, jak na louku vběhlo dalších šest osob, a pak mě moje tělo přemohlo, a já se poddala mdlobám. Jediné, v co jsem doufala, bylo, aby se nic nestalo mému andělovi.

Probudila jsem se v nemocnici a nade mnou stálo šest osob.  Edward, Alice, Esme, Emmett, Rosalie, a samozřejmě Carlisle, který mě určitě ošetřoval. Jasper tam samozřejmě nebyl, do nemocnice za mnou nechodil.  Hned jak jsem projevila známky vědomí, všichni se na mě naráz podívali. Alice mě obejmula, a Edward už, už otevíral ústa aby něco řekl, ale já se do toho vložila.

„Co se to tady děje? Kdo byla ta rudovláska, a jaktože… měla takovou sílu? A jaktože mále takovou sílu vy? Co se k sakru stalo?“

Začínala jsem být vážně rozčílená, ale najednou všechno zapadlo do sebe. Její rudé oči, síla, rychlost, krása. Vzpomněla jsem si na ten tehdejší článek.

Existují také upíři kteří se zcela vymykají původním legendám. Jsou nesmrtelní, neuvěřitelně silní, rychlí, a krásní. Jejich pokožka je studená jako led a bledá jako sníh. Neplatí na ně nic z původních mýtů. Česnek, kříž, svěcená voda…  většinou mají rudé oči a při hladu jim černají. Nejí, nepijí. Pijí pouze krev. Prý se jeden takový vyskytl před 200 lety v Anglii ale jeho existence není doložená.

„Upír.“ Vydechla jsem. Když jsem vyslovila tohle slovo, jakoby se čas zastavil.

Všichni ztuhli. Dokonce i Emmettovi zmizel úsměv. Chvilku tam takhle stáli, a Esme byla první, která promluvila.

„Nemá smysl to před ní tajit, viděla všechno.“ Zašeptala ke své rodině.

„Ale Voltu…“ promluvila Rosalie, ale Edward ji přerušil.

„Máš pravdu Bello. Jsme upíři, a ta rudovláska byla také upírka. Zničili jsme ji, už ti nemůže ublížit.“

Nemohla jsem tomu uvěřit. Můj anděl je upír! Ale já jsem se ho nebála. Jeho výraz napovídal, že čeká že začnu křičet a máchat před nimi křížem, ale to jsem neměla v úmyslu ani v nejmenším. Byli to hodní lidé- teda upíři. Nemělo smysl se jich bát. Nebylo čeho. A k tomu jsem jim dlužila za svoji záchranu. Kdyby tam nepřišli, už bych byla mrtvá. Všechno jsem jim řekla, a vysvětlila jim, že je mi úplně jedno, co, nebo kdo jsou. Že je mám ráda, a bez nich bych tu už nebyla. Na všech bylo vidět jak se jim ulevilo. Potom, když už všichni odešli, a já mezitím od Carlisla zjistila, že mám zlomená dvě žebra, naražené zápěstí, a vyvrknutý kotník, což nebylo tak hrozné, jak jsem čekala tak se mnou zůstal jen Edward. Až když odešla jeho rodina, pověděl mi toho ještě víc. Že upíři mají zvláštní schopnosti, tedy, jen někteří. Že Alice vidí budoucnost, Jasper ovládá emoce a on, že čte myšlenky. V tu chvíli, jakoby mě někdo polil vařicí vodou. Takže celou tu dobu věděl, co si myslím?

„Ale jediná tvoje mysl je mi záhadou. Nedokážu přečíst ani jedinou tvoji myšlenku. Docela mě to deprimuje“ řekl se svým krásným pokřiveným úsměvem.

V tu chvíli jakoby mi spadl kámen ze srdce, ale bylo to i zvláštní. Tím jsem se ale nezaobírala, byli důležitější věci.

„Když Alice vidí budoucnost,jaktože neviděla Victorii (tak se údajně jmenovala ta rudovláska) přicházet? A když ty čteš myšlenky, jaktože jsi nevěděl co má Victoria v plánu?“

Jen si povzdechl, a začal s vyprávěním.

 

SHRNUTÍ

Autor: Elliri (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jsi můj smysl života, tak mě nenech umřít! 7. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře