Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jsi můj smysl života, tak mě nenech umřít! 3. kapitola

11257377451


Jsi můj smysl života, tak mě nenech umřít! 3. kapitolaDalší kapitola, doufám že navadí, že jsem Jacobovi trochu pozměnila věk..:-)

Alice!! To je ten druhý nejhorší papírek, co jsem si mohla vytáhnout. Ale co… budu to brát s nadhledem. Vypadala jako veselá osůbka, možná si s ní budu rozumět. Doufám, že mě nebude znát jako „tu kterou zachránil její bratr“. To ať mě radši ani nezná vůbec. Ale učitel pokračoval ve svém výkladu a ještě mi to zhoršoval.

„Pozítří třeťáci navštíví vaši třídu, navzájem se představíte a dostanete zadání prací. Teď vám rozdám papíry  které musí podepsat vaši rodiče abyste mohli na výlet jet. Zítra chci mít na stole všechny, kdo neodevzdá, nejede.“

A tak začal rozdávat papíry a já tam jenom seděla jako solný sloup. Mám den abych se dostatečně připravila, což mi ani zdaleka nestačilo.Odmítla jsem společnost Ermie která mě urputně chtěla doprovodit domů a dala rodičům ten papír který k mé smůle okamžitě podepsali. Hned jak jsem přišla do pokoje, viděla jsem tam svého bratra, a mojí skříň úplně celou vyházenou ven. Dostala jsem na něj hroznou zlost. Je mu pět, to neví, že když se mi bude hrabat ve skříni tak ho mám chuť zabít? Vzala jsem ho za ruku a s hrozným nadáváním které, slyšet rodiče tak mě zabijou, začala uklízet svojí skříň. Zabralo mi to prakticky celé odpoledne ale mohla jsem bratrovi poděkovat že uklízení zabralo mojí mysl natolik, že jsem ani nemyslela na ten „Výlet s Alice“. Mohla jsem být konec konců ráda, že jsem si nevylosovala Edwarda. I to pomyšlení mi nahánělo husí kůži. Když jsem šla večer spát, zdál se mi podivný sen.

Byl tam Edward, oči měl tak černé, že mu ani nebyli vidět panenky, a já ležela v té tělocvičně s krvavou rukou a zírala na něj. Něco bylo ale jiné, než ve skutečnosti. Nedíval se na mě tak zmučeně ale spíš… jako na kořist. Pomalu se ke mně skláněl a já za ním viděla tu blondýnku, Rosalie, ne mě kouká se škodolibým úsměvem. Už byl skoro u mě když v tom…

Ááááááááá!!!!

S křikem jsem se probudila. Sama sobě jsem se zasmála. Byl to jenom sen, ale přesto jsem na něj myslela a nemohla usnout. Pokoušela jsem se o to asi půl hodiny ale potom jsem ze svého snažení upustila. Podle budíku bylo půl čtvrté ráno. Vstala jsem a sedla si k oknu, bylo nádherné koukat do noci. Bydleli jsme kousek od lesa a ten byl nádherný. Snad nikdy mě neomrzí se na něj dívat. Nádherný les. Pak mě ale napadl riskantní krok na který jsem zrovna teď měla chuť. Vzala jsem si kalhoty, hodila na sebe bundu a vydala se do lesa. Vím, byla to ode mě blbost, ale já tam prostě chtěla jít. Bylo to nutkání, které nelze potlačit, a já se o to ani nesnažila. Vzala jsem z věšáčku klíče a tiše vyklouzla ven. Byla docela teplá noc, na to jak tu bylo ve dne. Pokračovala jsem po pěšince která vedla k lesu ale po chvilce jsem z pěšinky sešla.

„Měla bych za sebou drobit kousky chleba“ pomyslela jsem si ironicky.

A vážně jsem měla, protože po chvilce procházení jsem vůbec nevěděla  kudy jsem přišla. No to nám to pěkně začíná. Sedla jsem si na nejbližší kámen a čekala  buď až se rozední, nebo až mě něco sežere. Mohla jsem tam sedět hodinu… dvě… v lese se totiž čas dost špatně odhaduje. A pak se stalo něco, co bych NIKDY nečekala. Přišla tam ta blondýnka Rose… s Edwardem. To mě musí pořád zachraňovat? V tu chvíli bych se nejraději propadla do země.

„Rosalie, to nemyslíš vážně“ řekl najednou Edward. Nevěděla jsem na co odpovídá ale… měl tak nádherný hlas…

„Bello, co tady proboha děláš?“ Zeptal se.

„No…“ nevěděla jsem  co mám odpovědět. „Šla jsem na procházku a ztratila se“

Edward se zasmál tichým smíchem. Zřejmě nechápal, to dělá jedenáctiletá holka uprostřed noci sama v lese. Upřímně, já jsem to taky nechápala.

„Pojď za námi, dovedeme tě domů, ale nejdřív mi slib, že už nikdy nepodnikneš žádnou takovou noční vycházku.“

Znělo to, jakoby o mě měl vážně strach, jakoby se mi mohlo stát něco strašného, nějaké… skryté nebezpečí. Jenom jsem přikývla a následovala Edwarda a jeho sestru. Bez jediného zmýlení mě dovedli až k mému domu, kde se se mnou rozloučili. Teda, Edward se rozloučil, Rosalie se na mě jenom dívala jak na něco podřadného, což mi vadilo. V jejím pohledu byli ale i další významy. Závist… ano, ta tam také byla. Stála jsem u dveří tak dlouho, dokud Edward a Rosalie nezmizeli v lese. Vklouzla jsem do našich dveří a pověsila bundu na věšák. Rychle, ale potichu jsem se svlékla do pyžama a lehla si do postele. Až tam jsem začala uvažovat, co vlastně v lese dělali oni. Ani jsem se nenadála, a už se rozednívalo a o pár hodin déle mi zazvonil budík. Oblékla jsem se, rozloučila se s mamkou, a vtom jsem zjistila, že kuchyni je i táta což bylo neobvyklé protože většinou odcházel brzy ráno do práce.

„Ahoj Bells, dneska po škole mám pro tebe překvapení,“ řekl Charlie.

Neptala jsem se jaké, jenom jsem mu to odkývala a odkráčela do školy.Když jsem přišla na školní pozemky, stál tam Edward se svou rodinou. Když mě uviděl, usmál se, a zamával na mě. Přísahala bych, že není nic krásnějšího než jeho úsměv. Také jsem mu zamávala, a hned jak jsem to udělala přitančila ke mně jeho sestra Alice.

„Ahojky Bells, ty sis mě vylosovala na ten výlet, že jo?“ nečekala na odpověď a pokračovala.

„To seznámení, které pro nás chystá škola stojí za nic, nechceš se k nám po škole stavit?“

„No…táta pro mě prý má nějaké překvapení, takže to asi nepůjde…“

Když jsem mluvila o tom překvapení, Alice se zatvářila tak… zvláštně. Pak ale hned nasadila úsměv.

„Tak pozítří??“

„Dobře, zeptám se doma.“

Alice zase spokojeně odtančila. Nic jiného jsem jí na to říct nemohla protože odmítnout jí je nemožné. A tak jsem zase přežila školu a obávala se toho překvapení protože můj otec mívá občas… néé zrovna úžasné nápady. A tak mě mile překvapilo že to není něco jako výlet pod stanem jako před měsícem.

„Bello, dneska pojedeme navštívit Blackovi  do rezervace v La Push. Kamarádila jsi se s Jacobem,  je to syn Billyho, pamatuješ?“

Ovšemže jsem si ho pamatovala.  Byla to kluk o rok starší než já a věčně veselý. Tohle překvapení mě překvapilo mile.  Oblékla jsem se, nasedla do tátovo auta a jeli jsme,  směr  La Pushská rezervace.

SHRNUTÍ



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jsi můj smysl života, tak mě nenech umřít! 3. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!