Z deváté kapitoly jsem dala jenom kousek, abych to zase celé nepřidávala. :)
27.12.2009 (20:30) • Josette • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1383×
8. kapitola
Když jsme přijeli do Forks, Cullenovi si balili věci a já se musela podívat do toho domu. Viděla jsem ho už z dálky. Bylo tam policejní auto.
:Tatíííí: křičela jsem si v mysli. Kdybych to tak mohla zařvat nahlas. Nenápadně jsem skočila do otevřeného okna, které vedlo do mého pokoje. Bylo to všechno pod tunou prachu. Jak řekla Alice. Sedla jsem si na postel. Rozhodila svůj štít a poslala Edwardovi myšlenku : Můžu mu nechat vzkaz?: a on mi odpověděl : Jen krátký Bello, pak se vrať: řekl a já svůj štít zase stáhla. Vyhrabala jsem ve staré tašce do školy pero. Vzala papír a psala.
Milí tatínku,
Ještě pořád tě budu kontrolovat. Ať pojedeš kamkoliv, budu s tebou. Když budeš chtít,
pošlu ti další vzkaz, ale zase za delší dobu. Chtěla bych zase žít. Miluju tě.
Tvoje Bella.
Dopsala jsem a položila mu dopis v kuchyni na stole. Stoupla si za rok, a poslouchala Charlieho, jak dopis předčítá Billymu.
„Kde se tu vzal ten dopis?“ zeptal se Billy
„To určitě Bella, je hodná.“
„Ale Bella je mrtvá,“ řekl a fňukl.
„Charlie, Bella je pořád mezi námi. Ať je duch, upír, nebo nějaká víla. Miluje tě.“ Řekl Billy. Charlie si dopis složil, a vložil do peněženky.
„Chybí mi.“ Řekl Charlie, a odešel.
Já se vydala zase zpátky do pokoje a tam to trochu vyluxovala. Pak jsem vyskočila z okna, které jsem zavřela a utíkala ke Cullenům. Cítila jsem příšerný smrad.
„Bello!“ volal z dálky Jacob
„Ahoj Jaku.“ Řekla jsem a objala ho.
„Ty jsi pořád stejná, jen máš rovné vlasy.“
„Za to ty sis zase nechal narůst dlouhé vlasy!“
„Jo, jak to že nejsi mrtvá?“
„Udělali ze mě upíra.“ Řekla jsem s bolestí v očích.
„Upíra, jo tak. Takže pijavici.“ Řekl a zakřenil se.
„Něco v tomhle slova smyslu.“ Řekla jsem a znovu ho objala.
„Dvacet let jsem tě neviděla. Co se tu všechno dělo?“
„Tvoje smrt byl všem utrpením. Nikdo semnou nemluvil. Ani v rezervaci. Všichni ve městě byli protivní, smutný, umučení. Po 3 letech se to dalo do pořádku.“
„Až po třech letech? To mě tu měli všichni tak rádi?“
„Asi jo, byla jsi tu nová. Pak jsi odjela na výšku do New Yorku a sem jsi jezdívala jenom na víkendy.“
„Aha, no tak já už se budu muset asi rozloučit. Jaku, budu za tebou jezdit. Pozdravuj Billyho.“ Řekla jsem a s nechutí ho políbila. Smrděl jako zmoklí pes. Není divu když je vlkodlak. Esme s Carlislem už byli nejspíš v Malibu i s nábytkem, zatímco my se tady kocháme.
„Už jeďte. Až Billy zjistí kde a s kým jsem byl, bude vyzvídat.“ Řekl a rozloučil se
„Jaku zavolej.“ Řekla jsem a nadiktovala mu číslo. On mi nadiktoval to jeho a rozjeli jsme se. Jeli jsme 180 km/h takže jsme v Malibu byli za chvilku. Ku podivu Esme s Carlislem tam ještě nebyli. Byla jsem nejrychlejší a tak si vybrala pokoj. Byl úplně v zadní části vilky, s koupelnou a velkou šatnou. Byli tam i vestavěné skříně a v obýváku vládla velká širokoúhlá LCD obrazovka, a v rohu místnosti krb. Edward si rezervoval pokoj vedle mého a Alice vedle Edwardova. Nastěhovala tam i Jaspera , takže bylo celé patro plné.
9. kapitola
Carlisle a Esme si vzali pokoj vedle kuchyně a Rose s Emmettem naproti koupelny. Plánovala jsem vydat se na nákupy, ale nebylo to možné. Neměla jsem žádný make up abych si zamaskovala diamantovou pleť na slunci a nemohla jsem protože nám ještě nepřivezli auta. Bylo tu jenom Edwardovo, Carlislovo a Rosaliino. Moje, Alicino a Emmettovo bylo teprve na cestě. Když jsem přišla zase dolů, abych si vybalila a nastěhovala nábytek, bylo všechno dole v obýváku. Vzala jsem pár svých krabic odnesla je nahoru. Rozbalila je a začala rekonstruovat. Tu velkou skříň, kterou jsem kdysi ve Volteře skládala s Felixem jsem narvala do rohu. Vedle ní jsem postavila malinkou komodu, do které jsem si naskládala kosmetiku. K oknu – a taky vedle malé komody – jsem postavila stůl s velkým zrcadlem. K němu jsem postavila malou, 150 let starou židličku, kterou mi darovala Jane. Postel jsem dala na protější stranu a vedle ní dala malí stolek s lampičkou. Na druhou stranu jsem pověsila dlouhý portrét mé matky a Charlieho. Chtělo se mi brečet. Nemohla jsem. Druhou skříň jsem postavila ke dveřím. Byla z jemného dřeva, tmavě hnědého a krásnými ornamenty. Chtěla jsem sejít dolů pro zbytek krabic ve kterých bylo oblečení, ale Jasper byl rychlejší. Podal mi tři krabice a jak mu poděkovala. Zbytek věcí odnesl k Alici do pokoje.
„Páni, ty jsi rychlá,“ řekl Edward mezi dveřmi
„Ty taky, už máš vybaleno?“
„Dávno! Nábytek složím až po lovu.“
„Díky za připomínku. Doteď jsem na to nemyslela.“řekla jsem sklesle.
„Promiň, nezajdeme do města?“
„Nemůžu, mám tu moc věcí,“
„Chceš pomoct?“
„Edwarde, večer! Teď to vážně nechci.“
Otočil se a šel do pokoje. Já rozdělala krabice a začala rozdělovat věci. Korzety do skříně, která byla prosklená. Spodní prádlo na spod skříně a zbytek doprostřed.
...
Autor: Josette (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Jsem Volturiová nebo Cullenová? 8., 9. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!