Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jsem Volturiová nebo Cullenová? 4., 5. kapitola

24.12.2009 (14:15) • Josette • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1704×

4. kapitola

Když jsme přijeli zpět na Volterru, Alice měla zděšený výraz.

„Alice, promiň že jsem na tebe tak vyjela,“

„To je v pohodě.“ Řekla a zase nahodila ten zděšený výraz.

„Co se děje?“ zeptala se Judy.

„Viděla jsem nějakého upíra jak se snaží dostat do Volterry.“

„Počkej, ty vidíš budoucnost?“ ptala se Judy s překvapením.

„To je bomba!“řekla jsem.

Alice si přála abychom ji neobtěžovali a tak jsme si odnesli oblečení do pokojů. Zavolala jsem si Felixe a stavěla s ním i s Judy nábytek. Postel byla na složení primitivní ale co teprve ty skříňky a tapety? Na tapety byl prý odborník Edward. Přemýšlela jsem, jestli ho zavolat, ale nebylo to na mě.

„Judy, zavolej si Edwarda sama.“ Řekla jsem aby mě pochopila.

„Dobře,“ řekla a řvala přes celou Volterru. Edward přiběhl i s lepidlem v rukách a lepil tapety. Byl to krásný pohled. To tělo. : No tak! Bello! Chodíš s Alecem. Zapomeň na Edwarda! : říkalo mi svědomí.

„Bello, pomůžeš mi s tou skříňkou nebo budeš hledět na Edwarda?“ zeptala se Judy a já kdybych mohla, tak bych se začervenala.

„Už jdu,“ řekla jsem a sklonila se.

Vzala jsem do rukou poličku. Před obličej si dala návod a když jsem ho měla přečtený, Judy mi poličku složila.

„Díky, já to zvládnu,“ řekla jsem přesvědčivě a ona se zazubila.

„Felixi proč nemluvíš?“ zeptala se Judy.

„Nebaví mě mluvit, když nemluvím, čas mi rychleji uběhne.“ Řekl a dál se věnoval skříňkám.

Všechno jsme složili, Edward dolepil tapety a mi se rozhodli, že se půjdeme napít. Heidi vždy vystihne dobu, kdy máme žízeň. Vešli jsme do sálu a ona zrovna vedla bohatou skupinku lidí. Vážně jich bylo moc. Uvedla proslov :

„Tohle je hlavní sál ve kterém skončíte - ... - jako potrava,“ dořekla a ďábelsky se usmála.

Skočila jsem po mladších lidech s Judy. Překvapivě jí to šlo výborně. V celé skupince bylo asi 30 lidí a ona jich vysála 6.

„Judy! Stačilo! Jsou tu i další,“ řekl Alec.

„Nech ji Alecu, cítím, že sem vede Jane dalších pár lidí.“ A opravdu, zavedla jich do sálu možná ještě víc než Heidi.

„Zavřete si oči přátelé, každý dostane malé překvapení,“ řekla a zavedla je do sálu. Zamkla dveře a ostatní se pustili do další skupinky. Všimla jsem si, jak nás Cullenovi pozorují malým okýnkem. Zasmála jsem se na ně a zamávala. Esme se na mě taky usmála. Začínala jsem ji mít ráda. Všichni všechny vysáli a Jane zmáčkla malé tlačítko na dveřích. Země se otevřela a mrtvoly spadly do pryč. Dnes jsem z toho měla špatný pocit. Co se to děje? Ptala jsem se sama sebe. Žiji tu už dlouho, ale tenhle pocit jsem nikdy necítila.

Odešla jsem do svého pokoje a chtěla se okoupat, ale Alice, která seděla na mé posteli mi to nedovolila.

„Bello, proč tohle děláte?“

„Musíme se něčím živit,“ řekla jsem.

„…, Alice proč jsem měla dnes ten divný pocit z toho, že jsem zabila pár lidí?“

„To Jasper!  On, nechce…,“

„Alice, já bych se k vám přestěhovala, ale teď jsem tu spokojená. Třeba za pár let k vám budu jezdit na měsíc, na pár let ale letos chci zůstat tady.“řekla jsem a usmála se na ni.

„Tak fajn, ale Edwarda by jsi zklamala kdybys to udělala.“ Řekla a já se usmála. Asi viděla to, co jsem měla v plánu. Jaj, bude to jen malinký úlet.

„Dobře, úlet stahuji z mého zítřejšího plánu!“ řekla jsem a vyhnala ji protože jsem se chtěla okoupat.

Vlezla jsem si do teplé vody. Chvíli jsem jen tak ležela a zkoumala jsem, jestli nemám druhou schopnost. Zkoušela jsem hýbat vodou, myšlenkami, emocemi, nešlo to. Najednou jsem uslyšela v mé hlavě hlasy. Nešlo je odtud vytřást…

5. kapitola

„Já slyším myšlenky všech okolo?“ ptala jsem se sama sebe nahlas.

„Asi jo…,“ ozvalo se ode dveří.

:Bello, prosím vylez už z té vany: říkala mi něčí myšlenka.

Vylezla jsem, osušila se, oblékla se a vyšla z koupelny. Na posteli seděl Edward.

„Nikomu o tvé další schopnosti neříkej.“ Prosil.

„Dobře, ale k čemu to bude.“řekla jsem a šla zamknout pokoj.

„To já nevím,“ řekl a zasmál se.

„Čemu se směješ?“

„Jasperově myšlence.“

„Jo, aha, zase tak moc vtipná mi nepřišla.“ Řekla jsem otráveně a sedla si vedle něj.

„Proč se ke mně najednou chováš tak hezky?“ zeptal se s milým úsměvem.

„Já nevím. Poslední dobou se cítím nějak divně. Když nám do sálu Heidi přivede potravu, je mi těch lidí líto.“

„Za to může Jasper. Ovládá emoce každého tady z Volterry.“ Řekl.

Já se k němu sklonila. Neváhal a políbil mě. Líbilo se mi to. Byl mnohem něžnější než Alec. Ten uměl taky pěkně líbat, ale ne tak úžasně, sladce, pomalu. Sedla jsem si mu na klín a oba dva nás zaštítila aby o tom nikdo nevěděl. Začala jsem ho líbat. Jeho oči zčernali a mě to šíleně vzrušilo.  Položil mě na postel a lehl si na mě. Pomalu mi rozvazoval nový korzet. Připadalo mi to nádherné.

(Alec by to ze mě strhl a během 15 minut by bylo po všem, jako vždy.)

Sundal mi ho a já mu začala sundávat košili. Měla modrou barvu. Měla hodně blízko k mojí oblíbené fialové. Zasmál se.

„Nebude se Alec zlobit?“ zeptal se.

„Když mu to neřekneme, tak ne! S ním, to stejně není tak pomalé, krásné jako s tebou.“řekla jsem.

„Děkuji za kompliment!“ řekl a jeho košile ležela na podlaze. Posadil si mě, aby mi mohl rozepnout podprsenku. V tuhle chvíli jsem byla ráda, že jsem s Edwardem, protože jsem měla žlutou- károvanou podprsenku s bílou mašličkou. Sundal mi ji a hodil na zem. Začal mě líbat na krku, pak směřoval na hrudník a ňadra. Zašeptala jsem mu do ucha :

„S džínami to nebude ono,“ a on se usmál.

„Řekla sis o to…,“ a nahodil jeho nádherný úsměv.

Pomalu mi rozepínal knoflíček u kalhot. Sundal je. Lehl si na mě a já se rozhodla, že mu je taky sundám. Trochu se nadzvedl a já mu jeho béžové kalhoty sundala. Zavrčel a začal mě líbat na břichu. Šíleně to lechtalo, ale líbilo se mi to. Posunula jsem se přesně pod něj a zase se moje rty přisáli na ty jeho. Rozhodl se sundat mi kalhotky. Když to udělal sundal si svoje boxerky a já mu omotala nohy kolem pasu.

„Vážně to chceš?“ zeptal se nejistě.

„Ano,“ řekla jsem nažhaveně.

Na jedné stěně jsem měla opěrku, kdybych náhodou pořádala párty. Stoupl si semnou a opřel mě o ni. Posunul si mě a pomalu se do mě dostal. Chytla jsem ho za krk a políbila ho. Polibek mi oplatil a znovu ho do mě vsunul. Hlavou se mi motala pořád stejná myšlenka. :Ó můj bože!: Pomalinku začal zrychlovat.

„Jde sem Alec, a zdá se, že je trochu naštvaný.“

„Proč vždycky někdo otravuje, když jsme v tom nejlepším,“ řekla jsem naštvaně a oddělila se od Edwarda. Rychle jsme se oblékly, já potichu odemkla a vytáhla fotoalbum z mého lidského života.

„Tady mi bylo asi 5, strašně jsem milovala balet, ale nešlo mi to.“ Řekla jsem nenápadně.

Alec vstoupil do pokoje. Na tváři se mu objevil výraz, v myšlenkách jsem mu vyčetla : Uf, myslel jsem že tu provádějí něco nekalého.:. Usmála jsem se na něj.

„Ahoj Bells. Co tu provádíte?“zeptal se.

„Ukazuji Edwardovi fotoalbum.“ Řekla jsem a políbila ho na tvář. Alec se mi zhnusil! Zatvářila jsem se kysele. Edward se uchechtl.

„To je fajn, tak já jdu zase za Arem, poslal mě sem, protože měl divný pocit.“ Řekl, usmál se a odešel.

Uvnitř mě ještě všechno brnělo vzrušením.

„Skončím to s ním,“ řekla jsem a Edward se na mě podíval.

„Proč? Vždyť ho miluješ? Nebo ne?!?“

Autor: Josette (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jsem Volturiová nebo Cullenová? 4., 5. kapitola: