Ke Cullenovím zase zavítá sousedka Bitová i se synem Kevinem... A jak Emmett slíbil do roka a do dne, taky si všechno špatně vypočítal a poslední den udělal Belle naschvál... Dnes všichni nastupují do školy, zatím co si Carlisle s Esme zatím shánějí práci...
16.01.2010 (17:00) • Josette • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1387×
19. kapitola
Když jsme přijeli zpátky do Malibu, byla už noc. Všichni seděli v obýváku a sledovali zápas. Kromě Esme. Ta se motala v kuchyni a něco vařila. Podle jejího zvyku jsem poznala, že přijde paní Bitová.
„Bello, budeš se dnes věnovat Kevinovi.“ Řekla.
„Cože? On smrdí hůř než Jacob! Je to vlkodlak Esme!“ křičela jsem naštvaně.
„Bello!“ upozornil mě Carlisle.
„No ták! Kevin Bite je namyšlený a hloupý vlkodlak! Může se vlkodlak otisknout do upíra?“ zeptala jsem se.
„Nikdy jsem se s ničím takovým nesetkal, ale řekl bych že ne!“ oznámil Jasper.
S Judy jsme všechny věci odnesli do pokojů a dali je na své místa.
Někdo zaklepal.
„Bello, jdi otevřít.“ Poprosila Esme.
„Fajn,“ odpověděla jsem naštvaně,
„ale nečekej milou tvářičku a chování.“
„Ahoj Bells,“řekla paní Bitová.
„Dobrý den.“ Odpověděla jsem a naštvaně odešla do pokoje.
Někdo šel po schodech a já cítila ten smrad.
„Nepřibližuj se ke mně pse!
- čtu myšlenky
- můžu tě donutit k čemukoliv
- můžu tě spálit na popel
- mám výkonný štít
„Noa?“
„Noa? Máš problém? Tak se dívej!“ řekla jsem a rozdělala ten líčící koutek. Papír jsem hodila z okna a když letěl začal hořet.
„Takhle jednou skončíš, jestli se ode mě nebudeš držet dál!“
„Fajn,“ řekl a šel dolů.
POHLED EDWARDA:
„Víte paní Bitová, my jsme upíři!“ řekl jí Edward.
„Já vím, ale problém je v tom, že náš Kevin je vlkodlak a já nevím, jak ho toho trápení mám zbavit.“
„Nejde to, nikdy se toho trápení nezbaví! Jediná možnost je odstěhovat se někam, kde nežijí žádní upíři. A to je momentálně v New Yorku a Los Angeles. Tam je příliš mnoho lidí, a tak tam nežijí, protože by je vyvraždili. Mi jsme ale jiní. Živíme se pouze zvířecí krví.“ Řekl Carlisle.
„Já vím, teď se našlo mnoho mrtvých zvířat tady v lese.“ Řekla.
„Paní Bitová, nemáte hlad?“ zeptala se Esme.
„Prosím Eleanor, Esme!“
„Dobře Eleanor,“
„A víte že bych si i něco dala?“
Esme ji nachystala na talíř palačinky a jako dezert muffin. Kevin přiběhl dolů.
„Můžu si vzít muffin paní Cullenová?“
„Určitě Kevine,“ řekla.
Měl jsem toho vlkodlaka po krk. Smrděl hůř než Jacob! Ale jeden z nich mi vážně chyběl. Seth byl opravdoví přítel.
:Edwarde, zítra jedu do La Push, co ty na to?:
:Fajn, ale jedu s tebou.:
Musím se odsud dostat. Ten smrad je příšerný.
Carlislovi zazvonil mobil.
„Dobře, takže zítra je můžu poslat. Děkuji pane File.“ Řekl a položil mobil.
„Zítra jdete do školy. Bella s Edwardem a Alicí jdou do prváku. Jasper s Judy do druháku a Rose s Emmettem do třeťáku. Edwarde jdi to říct Belle a ostatní nemáte připomínky?“
„Ne!“ řekli všichni zároveň.
Utíkal jsem po schodech do Bellina pokoje. Sakra proč ho má až úplně nahoře v zadní části domu.
„Bells, zítra jdeme do školy,…“
POHLED BELLI::
„Bells, zítra jdeme do školy,…“ řekl mi Edward.
„Vážně? Já jdu do školy poprvé za svůj upíří život.“ Řekla jsem a skočila mu kolem krku.
„Doufám že budeme mít aspoň nějaké hodiny spolu.“ Řekl mi.
Ráno jsem hledala nějaké vhodné oblečení. Když jsem vešla do koupelny a podívala se do zrcadla zaječela jsem.
„Emmetteeeeeeeeeee!“
„Jo, sem dobrej!“ ozvalo se z jeho ložnice!
„Jo jsi vážně borec! Vyhrála jsem sázku, co mi dáš?“
„Já myslel že to včera skončilo.“
„Kdepak, řekl jsi do roka a do DNE! 366 dní!“
„Víš co? Můžeš mi složit ten koutek. Je tam docela dost malinkých částiček, tak ať se nenudíš.“
Nasedla jsem s Edwardem do auta a vyjeli jsme do školy. Cestou jsem ho držela za ruku.
Zaparkovali jsme a vystoupili z auta.
Všem spadly ústa a já omotala ruku kolem Edwardova pasu.
„Víš, že tvoje oči jsou hnědé?“ pošeptal mi.
„Vím, a taky vím, že jsem měla fialoví obličej když jsem se probudila.“
„Emmett prohrál co?“
„Jo.“ Řekla jsem a šla si pro rozvrh. První hodinu jsem měla s Judy.
„Tak co? Líbí se ti tu někdo?“ zeptala jsem se.
„Vidíš toho kluka v první řadě?“
„To je kus!“
„Je, ale taky pěkný debil. Dal kvůli mně svojí holce kopačky.“
„No vidíš!“
„Nevidím.“
Přestali jsme mluvit a mě si paní Franková vyvolala.
„Bello, jsi tu nová, tak ti dám lehkou otázku. Jak se jmenuje žena, která vynalezla značku Newton?“
„Nebyl to náhodou muž?“ zeptala jsem se jí.
„Ano, správně… a jak se jmenoval?“
Pokoušela jsem se ji prohrabovat v hlavě a pak mi to docvaklo.
„No Newton, ale křestní si nevzpomínám,“ řekla jsem a sedla si.
Učitelka začala supět. Naštěstí zazvonilo a mě někdo chytl za rameno.
„Bello, nechceš si dneska někam vyjít?“ zeptal se. Otočila jsem se a tam stál…
Autor: Josette (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Jsem Volturiová nebo Cullenová? 19. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!