Bellin polospánek a nezvaný host.
10.01.2010 (11:00) • Josette • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 958×
17. kapitola
Lehla jsem si na postel a zavřela oči. Měla jsem přání. USNOUT. Podařilo se. Zdál se mi krásný sen. Seděla jsem na posteli a čekala na Edwarda. Bylo mi kolem 50. Miloval můj život natolik, že mi ho nedokázal vzít. Když bych umřela já, umřel by i on. Sehnula jsem se pod postel a vyndala krabičku fotek. Moje osmnácté narozeniny. Edwardovi krásné zlaté oči. Moje hnědé dlouhé vlasy. Teď jsem je měla našedlé. Edward skočil do mého pokoje. Nikdy jsem se neprovdala. Začali mi z očí padat slzy. Přála jsem si být upír. Ale on ,tvrdohlavá hlava, si stál za svým. Ještě pár dní a měla jsem mít 51 let. Nechtěla jsem být tak stará. Chtěla jsem věčnost s Edwardem. Podal mi krabičku. Chtěla jsem ji otevřít, ale zakázal mi to. Věděla jsem co v ní bude. Upíří jed. Okamžitě jsem ji otevřela a v ní byl… prstýnek. Sklopila jsem oči, a začala plakat ještě víc. Jeho mrtvou duši to probodávalo. Domlouval mi, ale já ho ignorovala. Plakala jsem dál. Potřebovala jsem někoho, komu můžu opravdu důvěřovat a vyplakat se mu na rameno. Alici by to nevadilo. Edwarda jsem poslala domů. Sama jsem nasedla do mého nového auta, a rozjela se za Jacobem do La Push. Celou cestu jsem se uklidňovala. Když mi Jacob přiběhl naproti, zděsil se. Byl šťastný že mě vidí, ale nešťastný že jsem uplakaná. Šli jsme na pláž a já hodila prstýnek od Edwarda do moře. Krabičku jsem zadupala do jemného písku. Jacob mě chytl kolem pasu a políbil mě na čelo. On vypadal taky mnohem starší, než mi říkal, když mi bylo osmnáct. Měl sice 47 let, ale jeho pleť vypadala na třicet. Bylo mi všechno jedno. Chtěla jsem se zabít a Jacob taky. Všichni z jeho rodiny už byli mrtví. Nasedla jsem do auta a rozjela se. Cesta byla hladká a suchá. Něco mi vběhlo pod auto a já hodila smyk. Párkrát jsem se otočila a narazila do malé skály poblíž silnice. O sklo jsem si rozbila hlavu a jeden střep mi propíchl stehenní tepnu. Prořezal mi dočista a do krve nohu. Moje přání. Edward ať se jde bodnout. Na upírskou přítelkyni měl myslet, když mi bylo nejvíc 20. Pomalu jsem umírala. Sedadlo bylo nasáté krvi a kdykoliv jsem se snažila pohnout, sedadlo šplouchalo. Pomalu jsem upadala do bílého tunelu, ze kterého mi někdo natahoval ruku. Chytla jsem se jí a rychlostí blesku mě vtáhla do ráje. Bylo tam mnoho stromů, květin, vůní a překrásných domů. Do jednoho jsem se musela nastěhovat. Když jsem do domu vstoupila, pohltila mě známá vůně. Jacob. Seděl u krbu, a díval se na fialoví plamen. V tomhle světě bylo všechno jiné. Rozběhla jsem se a chytla ho kolem krku. Byla jsem šťastná že ho vidím.
„Bello, Bello…“ volal na mě někdo,
„Já jsem spala?“
„Ne, kdykoliv chceš, můžeš se, jako ostatní upíři dostat do polospánku.“ Řekl Jasper a vyndal mi z pod postele tašku. Podal mi ji a šel do pokoje pro svoji.
Dárky jsem dala pod stromeček a šla si sednout za ostatními na gauč. Bylo tam dárků poměrně hodně. Jak by taky ne, když nás bylo v domě nejmíň 15. Sedla jsem Edwardovi na klín, odhodila štít a začala mu vyprávět, co se mi zdálo. Nevěřil vlastním očím. Políbil mě do vlasů a prohlásil:
„Tenhle sen se mi zdál když mě Carlisle kousl a moje tělo se přeměňovalo v upíra.“ Řekl, já se usmála a opřela moji hlavu o jeho rameno. Carlisle šel ke stromku a četl jmenovky. Pro dárky jsme si chodily jako ve školce. Každý měl tolik dárků, kolik nás bylo v domě. Rozbalila jsem první, a podle obalu poznala, že je od Edwarda.
„Díky,“ řekla jsem a vytáhla toho krásného sobíka.
Začalo se rozednívat a tak se všichni přesunuli do pokojů. Volturiovi si zabalili věci a odjeli. Ulevilo se mi. Konečně jsou pryč. Myslela jsem si, že mě zabijí, protože jsem je zradila a utekla od nich s Edwardem. Zamkla jsem dveře od pokoje a padla na postel. Dostat se do polospánku už mi ale nešlo.
: Jde to jen jednou za několik let. : oznámila mi nejspíš Carlislova myšlenka. Musela jsem do vany. Napustila jsem ji vřelou vodou a vylila do ní pěnu. Když jsem vlezla do vany, voda se začala vypařovat, a díky bublinkám se dělala pěna. Voda byla úžasná. Ponořila jsem se a umyla si hlavu. Když jsem se vynořila, měla jsem na hlavě hrozně moc pěny.
: Ne! Ona čte myšlenky! : Myšlenka neznámého.
: Edwarde? Někdo ti volá! : Alicina myšlenka.
: Bude se to Esme líbit? : Carlislova myšlenka.
: Mám to udělat, nemám to udělat? : Judyina myšlenka.
Kdo je v mém pokoji? Něco spadlo na zem.
: Sakra! : řekl ten neznámí hlas v mé hlavě.
„Kdo je tam?“ volala jsem ale nikdo se neozval.
„Haló.“
Byla jsem celá bez sebe a tak jsem vylezla z vany a osušila se. Oblékla jsem si spodní prádlo a šaty. Vypustila jsem vanu a nalíčila jsem se. Použila jsem ty nové oční stíny. Šíleně dobře se dávali na pleť. Vlasy jsem si vyčesala do culíku a za ušima si udělala francouzské copy. Nalakovala si nehty na fialovo a obula si nové boty. Všechny hlasy v mé hlavě utichli a já se uklidnila. Pomalu jsem chytala za kliku a otevírala dveře. Vešla jsem do pokoje a uklidila si věci do skříně. To jsem ale neměla dělat!
Autor: Josette (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Jsem Volturiová nebo Cullenová? 17. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!