Má Bella poměr s Alecem? A kdo je vlastně Judy? Jak se zachová Bella když uvidí Cullenovi? Zajímavé, čti a dozvíš se mnohem víc odpovědí!
22.12.2009 (17:15) • Josette • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2897×
Vešla jsem do hlavního sálu a pátrala po Alecovi. Seděl vedle Ara místo Marcuse. Šla jsem k němu, nahodila svůdný pohled a sedla mu na klín. Začala jsem ho líbat na krku a pak na ústech. Aro i Caius zírali. Alec si to nechal líbit a tak mě zvedl a odešel semnou do pokoje. Položil mě na postel a začal mi rozepínat knoflíčky od korzetu. Rozepnul ho a sundal. Měla jsem na sobě rudě červenou podprsenku. Dal mi svoje ruce pod záda a jedním šáhnutím byla na padrť. Začali jsme si to ještě víc užívat. Moje ruce se prohrabovali v jeho vlasech. Měla jsem chuť na všechno. Začal mě líbat od hlavy až po břicho. Převalila jsem se na něj a roztrhla mu károvanou košili. Podíval se mi hluboko do duše a přitáhl k sobě. Byli jsme vzrušení tak moc, že všechno, co jsme měli na sobě bylo na mikrokousky. Líbal mě čím dál vášnivěji. K tomu nedošlo, protože do pokoje vletěla Heidi.
„Om, pardon.“ Řekla a zavřela dveře.
Oblékli jsme se a šli do sálu. Alec mě chytl kolem pasu a políbil do vlasů. V sále byla partička lidí a mezi nimi i dívka, která mi připomněla moji nejlepší kámošku Judy, kterou jsem si jako malá vymyslela.
„Ahoj. Jak se jmenuješ?“ zeptala jsem se.
„Judy Firewaterová.“ Řekla. No jasně! Je to ona. Ale vždyť...
„Aro?“
„Bello?“ odpověděl.
„Můžu ji přeměnit?“ zeptala jsem se opatrně.
„Buď ji zabij, nebo přeměň.“
Zavedla jsem Judy do mého pokoje a ona se nestačila divit.
„Máš to tu tak, nádherný.“
„Díky. A promiň mi to, co ti teď udělám.“ Řekla jsem a kousla ji do krku. Ječela tak, že trans z lidské krve se radši ani neukázal. Celé tři dny křičela bolestí. Byla celá rozpálená, oči se ji zbarvovali do fialova, ale až ke třetímu dnu se ji všechno začalo upravovat. Její kůže začala chladnout a oči červenat. Do pokoje vletěl Aro.
„Bello, tak co?“
„Ještě pár hodin.“ Řekla jsem a usmála se.
„Fain. Jen jsem ti přišel říct, že přijeli Cullenovi a pár dní tu zůstanou.“
„Kdo jsou Cullenovi?“ zeptala jsem se bez zájmu.
„Upíři jako mi, ale živí se zvířecí krví.“
„Fuj, zavolej mi prosím Aleca.“ Ale když jsem to řekla uvědomila jsem si, že je to blbost a že ho můžu přivolat svojí schopností. Moje schopnost byla donutit myšlenkou osobu, zvíře, hmyz atd. udělat to, co chci!
„Jdu pro něj. Buď na Cullenovi milá. Jsou to naši hosté.“ Řekl a šel pro Aleca.
„Fain.“ Řekla jsem a snažila se pomoct Judy.
„Bello…“ volal Alec z konce chodby.
„Tady jsem.“ Řekla jsem. Přišel ke mně a políbil mě do vlasů. Judy otevřela oči.
„Bella? Bella Swanová?“ vyslovila šeptem.
„Swanová bylo mé lidské jméno. Teď jsem Volturiová.“
„Ahoj Judy. Vítám tě mezi námi.“ Řekl Alec.
Myšlenkami jsem donutila Caiuse aby přišel ke mně. Okamžitě přiklusal.
„To je kus!“ řekl.
„Díky. Ty taky.“ Odpověděla mu Judy.
„Nemáš žízeň?“ zeptala jsem se jí.
„Šílenou!“ řekla a posadila se.
„Tak jdeme.“ Chytla jsem ji za ruku a šla pod Volterru. Heidi vedla pár lidí a tak si Judy pár z nich vybrala. Byli to samí chlapci…
...
„Hele Judy, kdy jsi se narodila?“ ptala jsem se.
„1.7.1985“ řekla.
No jo! V tu dobu, přesně ten den jsem si ji vymyslela. Bylo mi 16. Nikdo semnou nekamarádil a tak jsem si ji vymyslela. Přeměněná jsem byla v roce 1988. Jela jsem ze školy, když byla bouřka. Cestou hráli moje oblíbené písničky od Madonny. Projížděla jsem křižovatkou z New Yorku někam pryč. Chtěla jsem být sama. Pořád se mi hlavou honil John. Znásilnil mě na záchodech před odpoledním vyučováním. V tu chvíli na mě promluvila Judy. Zapomněla jsem na znásilnění a svěřila se jí. Když jsem projížděla kolem ulice k Manhattanu, spadl mi na auto strom. Všichni lidé se seběhli a pak je odháněl nějaký vysoký muž. Do vlasů mi padaly kapky a vítr mi je zároveň sušil. Pak jsem ucítila šílenou bolest. Moje tělo ztuhlo, a já cítila těch tisíce jehel, které mnou kolovali. Pak si pamatuji že jsem se probudila uprostřed rudě červeného pokoje a vedle mě seděl Alec. Na první pohled jsem se do něj zamilovala. V myšlenkách jsem si promítala líbací scénu. Jaké to asi bude, když mě políbí. Pak se ohnul a přiložil mi jeho rty na mé. Přisáli se k sobě. Z mého vzpomínání mě vyrušila Judy.
„Bello, kdy jsi se stala upírem?“
„1988. Tobě byli tři roky když jsem našla přátele a Aleca.“
„Mi jsme našli tebe Bello!“ řekl Alec.
„To jo. Pamatuji si, že v tu dobu semnou přestala mluvit vymyšlená postava.“ Já se na ni usmála a otevřela dveře do sálu.
„Tak, konečně se nám přišla ukázat Bella a Judy.“ Pronesl Aro s ústy od ucha k uchu. Alec začal provokovat. Chytl mě kolem pasu a políbil do vlasů. Viděla jsem toho osamělého chlapíka zavrčet.
„Copak?“ zeptala jsem se ho.
„To nic.“ Řekla ta malá hnědovláska a strčila do něj. Judy si sedla Caiusovi na klín a on ji políbil. Hodili se k sobě. Oba dva byli blonďáci. Do sálu napochodovala Jane s Heidi. Jane se šibalsky usmála a šla si sednout. Heidi nejspíš nechala naši potravu na recepci.
„Dlouho jsme se neviděli.“ Řekl Marcus.
„Ano je to 20 let od doby 1887. To tu nebyly ty dvě překrásné dívky.“ Řekl ten blonďák.
„Ach ano. Carlisle Bellu jsme přijali roku 1988 a Judy se stala upírkou dnes.“ Řekl Aro. Takže ten blonďák je Carlisle. Proháněla se mi hlavou myšlenka.
„Takže neznáte její schopnosti?“ ptal se Carlisle.
„Zatím ne.“ Řekl Caius a zasmál se.
„Laskavě mi nelez do hlavy!“ řekla Judy a když mrkla ten ten osamělí chlapík odletěl.
„Edwarde jsi v pořádku?“ zeptala se ho ta žena po boku Carlisla.
„Jasně Esme, škoda že nemám mnohem lepší schopnosti než čtení myšlenek.“ Řekl ironicky a oprášil ze sebe omítku. Když se ‘‘Edward‘‘ vzpamatoval, odešla jsem do pokoje. Potřebovala jsem koupel. Napustila jsem si vanu vřelou vodou a do ní vylila půl láhve pěny. Lehla jsem si do vody a užívala si zbytek dne. Asi po 40 minutách někdo zaklepal na dveře.
„Bello?“
„Ano Judy?“
„No, něco se mi nezdá.“
„Už jdu, vydrž minutku.“ Vylezla jsem z vody, osušila se a oblékla. Otevřela jsem dveře a Judy spustila:
„Viděla jsi to? Já ho odhodila. Jak? Co se to děje?“
„Judy, máš schopnost. Já mám taky schopnost.“ Řekla jsem ji a v myšlenkách se ji snažila donutit vzít tu vázu, která mi ležela na skříňce. Dostala jsem ji od Felixe.
„Proč držím tu vázu?“ zeptala se.
„Vidíš? Moje schopnost. Donutit kohokoliv udělat cokoliv.“
TAHLE KAPITOLKA SE MI ZDÁ DOCELA NUDNÁ. PROSÍM HLAVNĚ KRITIKU xD
Autor: Josette (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Jsem Volturiová nebo Cullenová? 1. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!