Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jsem to já? 17

07.02.2010 (12:00) • Embra • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1679×

Láska vždy zvítězí

Šla jsem si lehnout, a jakmile dopadla má hlava na polštář, byla jsem hned ve světě snů.

Probudila jsem se do krásného čtvrtečního rána; byla mlha a lehce pršelo. Něco však bylo jinak. Nevěděla jsem přesně co, ale jako bych už nebyla ta Bella, která se před pár měsíci probouzela hrůzou, když někdo otevřel dveře do jejího pokoje.

Ležela jsem v posteli a přemítala o věcech, které se v nedávné době přihodily. Ten,         kdo mě změnil, byl Edward. Každý jeho pohled či dotyk mě pohladil u srdce. Když jsem byla s ním, zapomněla jsem na své starosti a svět se točil jen kolem něj. Zdá se to neuvěřitelné, ale miluji ho den ode dne víc. Už bych si svůj život bez něho nedokázala představit.

Z přemýšlení mě vytrhl můj otravný budík. Musela jsem vstát z postele.

Rozhlédla jsem se po pokoji a uviděla jsem podivný kus papíru na houpacím křesle. Zvedla jsem ho a přečetla.

Chybíš mi.

Emmet a ostatní mě k tobě nepustí. Neustále si se mnou chtějí povídat. Poslední dobou prý nemyslím na nic jiného než na tebe, a tak si mě na „chvíli půjčili“. Ani tenhle dopis jsem sem nedal já, ale Alice, která prohrála s Emmetem „kámen nůžky“. Ale já se jim nedám a přijedu si pro tebe. Miluji tě a nemůžu se dočkat, až uvidím tvou načervenalou tvář. S láskou Edward

Usmála jsem se a začala se těšit na Edwarda. Jak já ho miluji.

Absolvovala jsem ranní očistu a oblékla si zelený top, černé upnuté jeansy a přehodila přes sebe tmavě modrou mikinu. Snídani jsem celkem odbyla, dala jsem si jen jablko. Nemohla jsem se dočkat shledání s Edwardem. Vzala jsem si na sebe nepromokavou bundu, přes rameno si dala tašku a vyběhla jsem ven.

Edwardovo auto už čekalo na příjezdové cestě. Zamkla jsem dům a svižným krokem jsem si to mířila ke dveřím spolujezdce. Strašlivým způsobem jsem se těšila, až uvidím jeho tvář. Čím blíže jsem byla autu, tím více jsem přidávala do kroku.

Byla jsem tak natěšená, že jsem rychle otevřela dveře a nasedla jsem.

„Ahojky,“ řekla jsem s úsměvem na tváři. A zcela bez všech zábran, jako kdybych to dělala každý den celý svůj život, jsem dala Edwardovi letmou pusu na rty. A ono nic. Žádný nepříjemný pocit se nedostavil. Já jsem ze sebe byla totálně překvapená              a Edward se jen tupě culil a v jeho očích se zračila láska a oddanost.

„Hmm, chyběl si mi,“ řekla jsem rychle, abych narušila tuto podivnou atmosféru.

„To je vidět,“ usmál se ještě víc Edward. Pořád se na mě jen díval a já jsem měla dojem, že na něco čeká. Jelikož se mi zvedlo sebevědomí a byla jsem si teď na sedmdesát procent jistá, že se nic nestane, chtěla jsem pokračovat v „rozdělaném“.

„Copak, chceš ještě?“ usmála jsem se teď já a naklonila se k němu trochu blíž,             až se naše nosy skoro dotýkaly. Edward, ačkoli nemusel, polkl a na místo odpovědi mě surově políbil. Krapet mě tím zaskočil, ale nezůstala jsem pozadu a líbala ho se stejnou vášní, jako on teď líbal mě. Zdá se, že mé ledy konečně povolily a já jsem si teď mohla dosytnosti užívat jeho krásných plných rtů. Edward měl jednu ruku na mé tváři a tou druhou zajížděl do mých vlasů. Mé ruce byly ve stejné poloze, jako ty jeho. Čím déle polibek trval, tím více se prohluboval a nabíral na intenzitě. Naše jazyky se začaly proplétat a hrály spolu hru, kterou ani jeden z nás nedokázal zastavit. Bohužel všechno nádherné musí skončit, jako i tento polibek. Nějaké auto za námi zatroubilo a my se      od sebe ač neradi odtrhli.

Měla jsem hned oči jen pro Edwarda a bylo mi jedno, kdo je v tom autě za námi a už vůbec jsem teď nechtěla řešit, proč nás prostě neobjede. Edward, ale vypadal velmi naštvaně. Sice se stále díval do mých očí, vypadalo to ale, že nevnímá mě, ale někoho jiného.

„Děje se něco?“ zeptala jsem se opatrně. Edward se teď opravdu podíval na mě a jeho pohled najednou zněžněl.

„Nic se neděje Bells. Jen má mrňavá a neskutečně otravná sestra je za námi a křičí,       že bychom už vážně měli jet do školy,“ ulevilo se mi, že to nemělo nic společného s polibkem a tak trochu jsem teď začala proklínat Alice a tu její GPS, která nás dva vždycky dokáže najít a vyrušit.

Alicino auto nás objelo a při tom ještě tak desetkrát zatroubilo. Edward jen protočil oči, nastartoval motor a rozjel se ke škole. Celou dobu jsme se drželi za ruku a nemluvili jsme; nikdo z nás nepotřeboval. Když jsem uviděla školní bránu, povzdechla jsem si.

„Já vím, hlavně teď se s tebou nechci loučit. Celý den bez tebe nevydržím. Nejhorší bude zeměpis. Vidět tě, ale nemoct se tě dotknout bude pro mě peklo. A navíc si na tebe Mike v myšlenkách pořád dělá nárok,“ řekl smutně Edward a zaparkoval na volném místě.

„Taky si myslím, že to nepřežiju. Je škoda, že máš víc hodin než já. Nemohli bychom spolu něco odpoledne podniknout?“ zeptala jsem se s nadějí v hlase.

„Bohužel. Ještě musím zařídit spoustu věcí doma. Nemyslím, že bych se z toho mohl nějak vyvlíknout. Tak rád bych tě teď znovu políbil, ale už takhle vzbuzujeme moc pozornosti,“ zaúpěl Edward a na jeho čele se objevila vráska. Áh, jak já jsem ho chtěla v té chvíli políbit. Musela jsem mně i jemu dát naději, že se ten polibek bude opakovat, nemohla jsem jen tak odejít.

„Máme ještě pátek večer. Na oslavě spolu můžeme být pořád. Tam už se nebudeme muset skrývat,“ řekla jsem, pohladila jsem ho po tváři a vyšla z auta.

Edward mě napodobil a společně jsme šli do školy. Bohužel pro nás dost daleko         od sebe.

Celý den byl mučení. Na angličtině se mi Alice neustále posmívala. Sice to bylo jen takovéto holčičí hecování, já jsem však nechtěla nic slyšet o tom, jak moc jsem do Edwarda „zabouchnutá“. Naštěstí na fyzice mi dala už pokoj a mohly jsme si v klidu povídat o pátečním večírku. Na zeměpisu jsem si přála, abych nějakým zázrakem musela sedět s Edwardem, mé modlitby ale nebyly vyslyšeny. Nejhorší z celého dne byla matika. Emmet byl doslova nemožný. Celou hodinu se mě vyptával na všechny podrobnosti o našem vztahu s Edwardem a v půli hodiny se rozhodl, že mě zasvětí do „skutečného“ Edwardova života:

„Víš, Edward nikdy nebyl moc družný. S Rose jsme se už obávali, že by mohl být i gay. Nekoukej se na mě tak, všechno tomu nasvědčovalo. Já jsem mu vlastnoručně vybíral ty nejhezčí holky z širokého okolí, on ale žádnou nechtěl. Ani nevíš, jak se mi ulevilo, že si našel tebe. Sice nejsi to, co jsem očekával, ale člověk taky ujde. Jsi pěkně praštěná      a to se mi na tobě líbí. Víš, že je Edward panic? Už jsem ti to říkal? No tak…“

„Emmete! Můžeš už, prosím tě, přestat! Sice je hezký, že mě máš vcelku rád, já tebe beru taky za skvělýho kamaráda, ale jestli nepřestaneš, poznáš, jak bolí facka od člověka!“ Už jsem to nemohla vydržet. Sice se to jeho chování dalo předpokládat, ale to co Emmet povídal bylo na mé nervy trochu moc.

Emmet to bral s humorem. Smál se mi, že by takovou facku rád dostal, aby věděl, jaké to je, ale už mě dál neotravoval s dalšími řečmi o Edwardovi. Prý bude mít ještě příležitost zasvětit mě do „tajů nestaršího panice na světě, pana Edwarda Cullena“, měla jsem ho sto chutí uškrtit hned na místě. Naštěstí hodina skončila a já jsem radši šla do jídelny než abych si o Emmeta zlomila zápěstí.

Stála jsem už ve frontě, když se za mnou ozval ten nejnádhernější hlas na světě:            „Moc se omlouvám za Emmeta. Rosalií se to dozvěděla a teď někde Emmetovi „vysvětluje“, že by si měl dávat pozor na to, co říká.“

Otočila jsem se k Edwardovi čelem. Jeho tvář mi naznačovala, že to byl on, kdo to řekl Rosalií. Musela jsem však postupovat ve frontě a dávat pozor, abych nedávala najevo své city k němu. Jak nesmírně už chci, aby byl pátek. Edwardova přítomnost je tou nejhorší pokušitelkou. Proto jsem si rychle nandala na tác džus a salát, zaplatila jsem                a co nejrychleji jsem šla ke stolu.

Oběd probíhal docela v klidu. Až když už jsem měla vypité pití a snědený salát, vešli do jídelny Emmet s Rosalií. Emmet šel hned pro jídlo, Rosalií k nám zamířila rovnou. Neomluvila se za Emmetovo chování, jen tam seděla a nasupeně se dívala směrem k němu. Jasper a Alice se spolu bavili a nikoho si nevšímali. Já jsem raději vstala, šla jsem uklidit tác a vyšla jsem z jídelny. Edward přišel na chodbu o chvíli později. Zašili jsme se znovu do té prázdné učebny naproti a užívali si chvíli soukromí.

„Už aby byl pátek, už aby byl pátek,“ opakoval neustále Edward, při tom mně posadil na jednu z lavic. Nejdříve se mi podíval do očí, aby zjistil, jak budu reagovat. Když v nich našel jen vzrušení a očekávání, přiblížil se ke mně blíž. Dal mi ruku na tvář a prsty mi lehce přejel po rtech. Nemohla jsem to už vydržet a znovu ho políbila. Tentokráte byl polibek něžnější, plný lásky. Nikdy jsem nic takového nezažila. Byla jsem v Edwardově moci a jen on mohl ukončit tuto nadpozemskou chvilku. Zazvonilo a Edward už musel na další hodinu.

„Zítra si pro tebe zase přijedu. Zdá se, že nám to odloučení svědčí. Přivítání je totiž čím dál tím lepší,“ pousmál se Edward, naposledy mě políbil na čelo, pohladil po tváři           a odešel. Ani se za ním nestačily zavřít dveře a už v nich stála Alice.

„Tak pojď, hodím tě domů,“ řekla, vyšla na chodbu a šla k autu. Nezbývalo mi nic jiného, než ji následovat.

Za necelých sedm minut už jsem stála před svým domem. V autě jsem se ještě Alice ptala, jestli nechce pomoci vyzdobit a připravit vše potřebné na zítra. Řekla mi, že si na to vzala den volna ze školy, takže to stihne sama.

Dnešní odpoledne bylo zdlouhavé. Uklidila jsem celý dům. Znovu. Ta nuda s člověkem ale dělá věci. Vypracovala si všechny domácí úkoly a uvařila večeři pro Charlieho. Naštěstí přijel dnes dřív, a tak jsem nemusela vymýšlet další aktivity, kterými bych si ukrátila čas. Do postele jsem dneska šla opravdu brzo (věděla jsem, že dnes večer Edward nepřijde) zítra aspoň budu svěží a vydržím být vzhůru do pozdních hodin.

Můj plán vyšel, opravdu jsem spala celou noc. Už jsem se začala pomalu probouzet, když jsem ucítila něčí pohyb na mé posteli. Rychle jsem se zvedla. Do očí mě udeřilo světlo, chvilku trvalo, než jsem si na něj zvykla.

„Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit,“ řekl Edward a dal mi polibek na tvář.

„Nic se neděje, ještě pár pus a zapomenu i kolikátého je,“ řekla jsem trochu omámeně     a na tvářích se mi objevil ruměnec. Edward se pousmál a dal mi další pusu na čelo.

Bohužel jsem si až teď uvědomila, že je vlastně v pokoji moc světla. Podívala jsem se z okna a můj svět se rozpadl na malé kousíčky. Edward viděl, kam se koukám a i na jeho tváři bylo znát, že není moc nadšený.

„Alice říká, že tohle krásné počasí vydrží až do půl druhé do odpoledne. Proto jsem teď tady. Chtěl jsem tě vidět dřív než na oslavě. Mám ti vyřídit od Alice, že se pro tebe staví ve dvě hodiny. Zaveze tě k nám domů,“ řekl mi Edward.

Bylo mi nesmírně líto, že dnes nebude nikdo z Cullenů ve škole. Zhrozila jsem se té představy, že celých šest hodin neuvidím svého boha, ale víc jsem se hrozila odpoledne. Ta oslava začíná od šesti hodin. Nechápu, co Alice se mnou chce dělat celé čtyři hodiny. Koukla jsem se na budík, jehož velká ručička se neúprosně pohybovala. Omluvila jsem se Edwardovi, že teď ze sebe musím udělat člověka a šla jsem do koupelny. Za necelou půl hodinu, jsem měla všechny ranní úkony za sebou. Vrátila jsem se do svého pokoje. Edward seděl v křesle. Šla jsem za ním a sedla si mu na klín.

„Bude se mi stýskat,“ řekla jsem a přitiskla se k němu.

„Mně taky. Už se nemůžu dočkat večera,“ řekl Edward a dal mi polibek do vlasů.

„Musíš už jít, jinak to nestihneš,“ povzdechl si Edward. Zvedla jsem svou hlavu, přiblížila jsem ji k té jeho a dala mu krátký polibek na rty. Poté jsem se zvedla a s těžkým srdcem jsem ho opustila a šla do školy.

Mé očekávání se potvrdilo. Každá hodina ve škole trvala snad jeden rok. Většinou jsem se nevěnovala výuce. Jen jsem koukala z oken na to krásné počasí a myslela jsem na večer. Během přestávek si všichni povídali o Valentýnské oslavě. Tak každá pátá dívka chtěla za svého valentýna Edwarda. Poprvé za svůj život jsem žárlila. Konečně skončilo vyučování a já mohla jít na oběd. Dnes se jedlo venku. Každý se vyhříval na slunci, jen já jsem si našla osamocený stůl ve stínu a nevěnovala pozornost všeobecnému veselí.

Rychle jsem vše snědla a spěchala jsem ze školy domů. Dnes mě nikdo nemohl odvést, a tak mi cesta trvala o poznání déle. Domů jsem dorazila za pět minut dvě. Stihla jsem si tak akorát dát tašku do pokoje, napít se a už někdo zvonil u dveří.

Alice na nic nečekala. Jakmile jsem otevřela dveře a hned začala štěbetit a zamířila si to do mého pokoje, kde mi sbalila šaty, nějaké normální oblečení, pyžamo, kosmetické pomůcky a boty. Ptala jsem se Alice, proč potřebuji tolik věcí.

„Protože u nás přespíš,“ odpověděla Alice. Dívala jsem se na ni s otevřenou pusou.

„Myslíš to vážně? Vždyť by se Charlie zbláznil,“ řekla jsem jí na to. Alice měla ale odpověď na vše:

„Už jsem to s ním domluvila. Jede v sobotu na ryby, a tak by stejně nebyl s tebou doma. Budeš u nás do sobotního večera a budeš spát v Edwardově pokoji, protože se pokoj pro hosty přestavuje,“ odpověděla mi Alice. Vzala tašku, do které nacpala mé věci a táhla mě z domu pryč. U Cullenů jsme byly za necelou čtvrthodinku.

Už na příjezdové cestě bylo všechno kolem červené. Alice navěsila malá srdíčka snad na všechny stromy v okolí sta metrů. Když jsme vešly do vstupní haly, úplně na mě dýchlo Alicino šílenství. Na druhou stranu bylo vše sladěno. A po krátké chvíli se mi to začalo neskutečně líbit. Obývák se proměnil v jeden taneční parket. Ze stropu visela srdíčka a červené a narůžovělé stužky. Byl to kouzelný pohled.

Nemohla jsem se však moc dlouho kochat. Alice mě táhla dál do svého pokoje. V místnosti byla i Rosalií. Nevypadala, že by se jí nějak vadilo, že tu jsem. Alice mě posadila do křesla naproti zrcadlu, které zakryla látkou. Na pultu před zrcadlem bylo spoustu všemožných natáček, tužidel, líčidel atd.

„Takže Rosalií, se ti postará o účes. Já ti udělám make up a pak tě navlečeme do šatů,“ řekla mi ve stručnosti Alice. Byla jsem překvapená, že se toho bude účastnit i Rosalií, ale byla jsem za to ráda.

Trvalo to snad celé dvě hodiny. Celou dobu jsme si povídaly a dokonce jsme si               i s Rosalií padly do oka. Na konci, když už mě nikdo neobskakoval, jsem si vyměnila místo s Alice. Rosalií se o vše postarala. Já jsem měla jen jediný úkol, zůstat v klidu stát a nešahat si do obličeje. Alice vypadala po zásahu Rosalií nádherně. Měla rozpuštěné a překrásně rozčepýřené vlasy. Make up jí dodal barvu a vynikly tak její nádherné rysy. Pak Alice ještě zkrášlila už tak nádhernou Rosalií a já se těšila, že uvidím svůj výsledek. Alice ale látku neodstranila.

„Nejdřív tě musíme dostat do šatů,“ řekla Rosalií a už mě opatrně, aby se nepoškodil účes, oblékala.

Alice odhrnula látku a já jsem spatřila jiného člověka. To přeci nemůžu být já. Ta osoba v zrcadle byla nádherná. Měla krásné šaty, které jí padly jako ulité a zvýrazňovaly jí dekolt. Její oči vynikly díky tmavě modrým stínům. Rty měla od lesku narůžovělé a její vlasy byly vyčesány do složitého drdolu. Jeden pramen vlasů jí obtáčel tvář.

Koukala jsem na sebe s mírně pootevřenými ústy. Už to trvalo asi delší dobu,           protože se Rosalií s Alice uchechtly.

„Jsi to opravdu ty, Bells. My ti jen dokázaly, jak by ti to slušelo, kdyby ses ode mě nechala strojit,“ rýpla si trochu Alice.

„Moc vám děkuju. Je to krásné,“ řekla jsem jim a opatrně jsem je objala. Holky si pak na sebe také vzaly šaty. Moc jim to slušelo. Vedle nich jsem pořád vypadala jako ošklivé káčátko.

„Alice?“

„Ano, Bello?“

„Můžu jít…“ Alice mi nedovolila dokončit větu. To předpovídání budoucnosti je někdy dost otravné.

„Nemůžeš. Edward se teď společně s Emmetem a Jasperem vrátil z lovu a musí se jít převléci,“ řekla trochu víc nahlas Alice, aby jí kluci poslechli. Za dveřmi se ozval sten        a pak bylo slyšet, jak se několik dveří zabouchlo.

Bylo už třičtvrtě na šest. První hosté se sjížděli. Alice mi nedovolila vyjít z pokoje ani na minutu. Naštěstí mi sem aspoň přinesla nějaké jídlo a pití, protože jsem už vážně měla hlad. Vyčistila jsem si zuby v její soukromé koupelně, sedla si na židli a čekala, až mi Alice povolí vyjít. Nechápala jsem moc, proč musím být tady, když Rosalií je už hodinu s Emmetem v pokoji. Alice prý chce, abychom se s Edwardem potkali až dole. Nenechala si to vymluvit.

V půl sedmé, kdy už byl dole čilý ruch, pro mě Alice přišla. Ještě mě trochu upravila      a zavázala mi modrou mašli kolem pasu. Měl to být dárek na Valentýna. Nejdříve jsem nevěděla, co mám Edwardovi dát, nechala jsem se tedy inspirovat jedním zahraničním filmem, a tak dám Edwardovi jako dárek k rozbalení sebe. Není to moc originální, ale snad se mu to bude líbit.

Alice mě nechala o samotě a šla zpátky na oslavu. Zhluboka jsem se nadechla a vyšla jsem na chodbu. Šla jsem pomalu a opatrně, abych nespadla, díky mým devíticentimetrovým podpatkům. Čím více jsem se blížila ke schodům, tím více sílila hudba a šum lidí. Byla jsem velmi nervózní. Vyšla jsem na místo, kde už mě bylo vidět a pokračovala ke schodům. Pár lidí mě zahlédlo a od té chvíle na mě upřeně zíralo. Další si mě všimli, až když jsem byla na schodech a opatrně je scházela dolů. Hledala jsem v tom davu lidí Edwarda. Našla jsem Jess, jak je omotaná kolem Mika, vedle nich stála Angela s Benem a o něčem živě diskutovali. Našla jsem i Alice, která se na mě usmála a očima mi poradila směr, kterým jsem se měla podívat.

Edward se opíral o zeď skoro na konci místnosti a pozoroval mě. Vypadal jako bůh.        Měl černou košili a černé kalhoty s proužky. Naše oči se střetly a zasekly se do sebe. Edward mě propaloval svým pohledem. Stál však pořád na tom samém místě. Jakmile jsem sešla schody, zamířila jsem k němu.

Bála jsem se, že se budu muset prodírat přes pokoj, ale to jsem se mýlila. Ostatní mi ustupovali a dívali se, kam vlastně jdu. Většina dívek to pochopila už v prvním okamžiku. Slyšela jsem, jak si šeptají.

„Ta je tak krásná.“

„Snad nejde k němu.“

„Proč se na ní Cullen tak divně dívá?“

„Ten je můj ty jedna.“

Někteří kluci dostali i pohlavky za to, že na mě koukali s otevřenými ústy. Tomu jsem se trochu podivila, protože nejkrásnější dívka, teď stála u jednoho z oken v místnosti a líbala se s Emmetem.

Nevnímala jsem ty zlostné pohledy dívek a stále jsem pokračovala v cestě. Edward se odlepil od zdi a poslední krok ke mně udělal on.

„Jsi překrásná,“ řekl Edward a prohlédl si mě od špiček bot až ke rtům. U těch se zastavil. Nevěnoval pozornost ostatním, kteří čekali na to, co udělá. Edward mi dal ruku na záda, přitáhl si mě blíž a políbil mě. Byl to krátký polibek, ale za to procítěný.

„Hezkého valentýna, Bells,“ řekl procítěně. Nevěřili byste, co se stalo s lidmi v místnosti. Pár lidí (do kterých patřili všichni Cullenovi, Angela a Ben) se na nás jen usmívali,           ale ostatní přerušili veškeré své aktivity a jen na nás nevěřícně zírali. Rozhostilo se ticho, které bylo přerušováno hudbou a my dva jsme byli jak pod lupou. Měla jsem nutkání se zasmát této situaci, naštěstí jsem se ale zkrotila. Edward se nedíval na ostatní tak jako já. Možná teď ani nevnímal, že nejsme v místnosti sami. Chytl mě za ruku a vyvedl ven z domu. Ještě než jsme za sebou zavřeli vchodové dveře, rozběhl se rozhovor, který měl jen jedno téma; nás.

Jakmile se však zavřely dveře, vybuchla jsem v hlasitý smích. Přešel mě v té chvíli,        kdy se ke mně Edward otočil čelem a v jeho očích se zračila touha. Znovu mě políbil. Tentokráte trval polibek déle než pár sekund. Když mi už docházel vzduch, přesunul se na krk. Slastně jsem vydechla. Bylo cítit, jak se tomu Edward pousmál. Přendala jsem si jeho rty zpět na ty mé a takto jsme pokračovali, než jsem se otřásla zimou. Přece jen jsem na sobě měla šaty a venku bylo jen pět stupňů. Edward si toho samozřejmě všiml a přestal.

„Nechce se mi se vrátit zpátky, ty chceš?“ zeptal se.

„Ne, rozhodně po tom netoužím,“ řekla jsem. Vzal mě za ruku a šel se mnou někam za dům. Podle toho na jaké straně domu jsme se nacházeli, jsem usuzovala, že jsme právě pod Edwardovým balkónem.

„Teď zavři oči,“ řekl Edward. „Věř mi.“ Zavřela jsem je tedy. Edward si mě vzal o náruče a já jsem na svých tvářích cítila proud větru.

„Můžeš je znovu otevřít,“ řekl Edward a stále mě nepouštěl ze sevření. Podívala jsem se kolem sebe a zjistila jsem, že už nejsme dole na zemi, ale na balkóně.

„Další z mnoha upírských výhod?“ zeptala jsem se ho. Edward mi jen kývl na souhlas     a odnášel mě do pokoje.

Shrnutí

Autor: Embra (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jsem to já? 17: