22.11.2009 (13:00) • ZdeLla • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3441×
Omluva
„Dále." řekla jsem a otočila se ke dveřím. Stál v nich Edward. Hlavu sklopenou a bolest ve tváři. „Promiň, že tě ruším, ale přišel jsem se omluvit." řekl a šel dovnitř. Podívala jsem se mu do očí a teprve teď jsem si uvědomila, že je má krásně zlaté. Počkat Carlisle je má taky zlaté. Nikdy jsem neviděla člověka, který by měl zlaté oči. Jen ty dva. To rozhodně není normální. Možná se ho na to někdy zeptám.
„No můžeš začít. To si ráda poslechnu." řekla jsem a pohodlně se usadila ve své křele.
„Já bych se chtěl zaprvé omluvit za to chování v letadle." řekl a odmlčel se.
„A zadruhé?" zeptala jsem se nedočkavě. „Za druhé za ty oči." řekl a ukázal na své momentálně zlatavé oči.
„Já za to nemůžu." řekl zoufale a když na mě pohlédl lekla jsem se. Takovou bolest jsem ještě u nikoho neviděla. Bylo mi ho líto.
„Edwarde, vždyť to jsou jen oči. Nic se nestalo. Jak si řekl nemůžeš za to!" řekla jsem, přisedla si k němu na postel a dala mu ruce kolem ramen.
Cukla jsem sebou při našem doteku. Je ledový jako led. Nevadilo mi to. Zvyknu si.
„Díky Bells. Víš rád bych, aby jsme byli kamarádi. Nezačali jsme moc dobře." řekl a já otevřela pusu užasem. Nevěděla jsem co si o tom myslet.
„Jo jasně, proč ne?" řekla jsem.
„Měli by jsme jít dolů, aby si naši otcové nemysleli bůví co." zvedl a šel ke dveřím. Neslyšně otevřel dveře a vydal se ke schodům. Čekala jsem, že schody začnou jako obvykle vrzat, ale nic jsem neslyšela. Otevřela jsem dveře co nejtišeji, ale ani zdaleka se mi to nepovedlo, jako Edwardovi. Chtěla jsem sejít schody stejně jako on. Neslyšně, ale vůbec se mi to nepovedlo. Při každém mém kroku schody nepříjemně zavrzaly. V tom taky něco musí být.
Šla jsem do kuchyně. Byly tak všichni tři. „Bells víš, že ti ty hnědé vlasy slušely víc než tyhle blond?" zeptal se Charlie, ale já nevěděla jakou mu mám dát odpověď.
„Hm." řekla jsem. Nic lepšího mě nenapadlo. Šla jsem do obýváku. Oni probírali nějaký auta a to mě ani trochu nezajímalo. Zase jako ráno jsem přepínala kanály jeden po druhém.
Strašně jsem se lekla, když jsem koukla na křeslo vedle sebe a tam seděl Edward.
„Můžeš mi říct, jak to děláš?" zetala jsem se a posadila.
„Co?" zeptal se nechápavě.
„Jsi jako duch. Když se pohybuješ vůbec to není slyšet. Jseš ty vůbec člověk?" zaptala jsem se ironicky a on se začal smát.
„Možná se pohybuju normálně, ale ty máš špatný sluch." řekl už vážně a to mě nakrklo. Řekl, že jsem polohluchá. Tak to ne. Zase si začal. To mu nedaruju. Zvedla jsem se a šla do kuchyně.
„Tati můžu se jet projet po okolí?" zeptala jsem se.
„Jo jasně Bells, hlavně na sebe dávej pozor. Šla jsem se nahoru převlíknout, Edward mě však zarazil.
„Kam jedeš?" zeptal se. No to mě dorazilo.
„Jsi snad můj táta, nebo co? Starej se laskavě o svý." řekla jsem mu a vydala se nahoru. Vzala jsem si svojí koženou bundu a uplé bokovky. Vzala jsem si černé sluneční brýle, ikdyž nevím na co je tu budu potřebovat. Tak ale co jako doplněk se hodí. Boty na podpadku samozřejmě nesmí chybět. Sešla jsem dolů.
„Charlie, půjčíš mi auto?" zeptala jsem se, ale dostala jsem uplně jinou odpověd. Příjemnou.
„Bells, holčičko, včera jsem uplně zapomněl říct o tvém dárku na uvítanou. Stojí venku." řekl a hodil mi klíčky. Audi? Tak to chci vidět. Vyšla jsem ven. Stálo tam černé auto s tmavými skly a vypadalo jako nové.
„Není sice nové. Tady, Carlisle mi ho prodal za docela slušnou cenu. Chtěl jsem ti dát to auto co stojí vedle, ale pak jsem si to rozmyslel." řekl mi Charlie a já jsem začala skákat radostí a vrhla jsem se mu kolem krku.
„To auto je perfektní tati. Díky." řekla jsem a rozeběhla se k němu. Otevřela jsem dveře a vylila se na mě vůně kožených sedaček. Nádhera. To je snad sen. Nic lepšího jsem si nemohla přát. Možná to tady nebude tak hrotné jak jsem si myslela. Sedla jsem si a vychutnávala jak auto zavrnělo, když jsem ho nastartovala. Pomalu jsem se rozjela. Krásný zvuk motoru mě dokonale uklidnil.
Projela jsem si celé město. Zastavila jsem se u školy. Vypadaloto spíš jako věznice než škola. Vyrazila jsem zpátky domů. Naštěstí už tam nikdo z Cullenů nebyl a tak jsme s Charliem strávili hezký poklidný večer. Hráli jsme karty a koukali na telku. Vůbec se nepoznávám. Nikdy jsem nebyla na nikoho milá a ted´ tady se svým tátou hraju karty. No to je jedno.
„Už půjdu spát tati. Dobrou." řekla jsem a vydala se nahoru.
„Dobrou." řekl Charlie a dál sledoval zápas. Umyla jsem se a šla spát. Hned jak jsem lehla, usnula jsem. Zase se mi zdál sen.
Sedím na nádherné louce. Měsíc se odrází o stébel trávy a já ležím a koukám na hvězdy. Cítím se krásně. Z poza stromů vystoupí nějaká postava. Nevidím jí do tváře, ale určitě jí znám.
„No konečně lásko, čekám tu už jakou dobu." řekla jsem a vstala jsem, abych se mohla jít s ním přivítat. Až teď jsem mu uviděla tvář. Edward Cullen? Jeho oči byly opět černé a pomalu, neslyšně se ke mně přibližoval.
„Lásko? Co je? Co se děje?" dostala jsem strach a tak jsem začala pomalu ustupovat. On se stále blížil. Na jednou zmizel. Nevěděla jsem co to znamenat.
„Edwarde? Edwarde?" volala jsem, ale nic se neozývalo.
„Ano lásko?" uslyšela jsem jeho krásný hlas za sebou a pak jsem jen cítila ostrou bolest na krku.
S křikem jsem se probudila a hleděla do jeho tváře. Na mé posteli seděl Edward.
Autor: ZdeLla (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Jiná Bella! 3. kapitola:
Pokráčko! Možná se Bella s Edwardem sblíží, možná ne...
Sdílet
