Další. Prosím strašně moc o komentíky. Díky.
04.01.2010 (07:00) • ZdeLla • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2102×
Všichni vydechli překvapením a já taky. Ikdyž jsem to tušila, nec htěla jsem tomu uvěřit. Podívala jsem se po všech a hlavně na Edwarda. Ve tvářím byla vyryta čirá bolest a já nevěděla co odpovědět.
Když řeknu ne Aro mě s jistotou zabije a Edwarda asi taky a to nemůžu dovolit. Když řeknu ano ublížím tím jak sobě, tak Edwardovi. Rozhodla jsem se. „Ano Aro. Vezmu si tě." řekla jsem a všichni začali tleskat.
Jen Edward stál a jeho bolest ve tváři mě ubíjela. Aro se postavil a obejmul mě. Nikdy jsem ho brala jako kamaráda, ale jako přítele? Nikdy! Edward rychlým krokem odešel a já stála jako solný sloup. Mnoho upírů nám přišlo poděkovat, ale já jen mechanick, jako robot, děkovala a stála.
Konečně mě Aro propustil a já se vydala za Edwardem. Otevřela jsem dveře a on stál před oknem a pozoroval měsíc, jehož paprsky se odrážely od jeho pokožky. Došla jsem až k němu a položila mu ruku na rameno.
Tvrdě ji shodil a s výčitkami a nenávistí v očích se na mě otočil. „Jak si mohla?" řekl potichu a mě se chtělo brečet. Kdybych tak mohla. „Edwarde já..." začala jsem, ale on mě přerušil. „Nic mi neříkej! Myslel jsem, že... Co jsem si vlastně myslel? Že se mi vrhneš do náruče, když ti řeknu že tě miluju? Jsem já to, ale..." nestačil to ale doříct, protože jsem myslela, že samou radostí uletím.
On mě milje! Vysela jsem mu kolem krku a drtila ho v železném, ale přesto láskyplném obětí. Chvilku jen nehnutě stál, ale pak se jeho paže obmotali kolem mého pasu a já málem zvlétla. On mě miluje a já ho taky.
Mezi námi nebyla ani mezírka a já se odtáhla jen natolik, abych svoje rty přitiskla na jeho. Vášnivě jsem ho líbala a myslela si, že to snad ani není možný. Najednou jsem viděla před sebou ubíhat obrazy.
Viděla jsem malou holčičku, která si hraje na písku, potom tu samou o něco větší jak jezdí na kole a nějaký muž, její otec, jí drží za řídítka, aby nespadla. Viděla jsem ženu, ktreé ta holčička vbíhá do náruče a takhle mi probíhalo scén před očima asi milion.
Najednou se však zpomalili a to když ta holčička, no ted už z ní byla krásná mládá žena, letěla letadlem s Edwardem. S Edwarde? Co tam dělá Edward? A pak mi to došlo. Tohle je můj lidský život. Ořád jsme byli s Edwardem k sobě přilepení.
To jak jsem na tom letišti uklouzla a upadla, jak mi pomohl, jeho černé oči v letadle, jeho dialog s mým otcem... No prostě celý život až do té doby co mě přeměnili. Pak mi to došlo. Co jsem jim to udělala?
Ublížila jsem vlastní rodině. Odtrhla jsem se od Edwarda a ustoupila od něho o krok dál. On udělal to samé. Oba jsem se navzájem prohlíželi a zkoumali toho druhého. Nevěděla jsem co udělat, ale srdce mi všechno řeklo. „Edwarde." řekla jsem a vrhla se mu kolem krku. Opět. Takové shledání. Nemohla jsem tomu uvěřit.
Určitě musel zapomenout na mě a na všechny jinak by se ke mně takhle nikdy nechoval. Nevěděla jsem, jestli si taky vzpoměl a tak jsem se rozhodla dát mu kontrolní otázku. Jo já vim, je to jak v nějaké realiti show, ale musela jsem. „Edwarde, kontrolní otázka, kdy jsme se poprvé setkali?" řekla jsem a on se jen usmál.
„Pamatuješ si, jak si upadla na tom letišti a já ti pomáhal vstát? Byli ti celé vidět ty podvazky a já se toho nemohl nabažit. Ještě nikdy jsem ti to neřekl. Pokud vím." řekl a já se od něj trochu odtáhla.
„Takže ty jsi se mnou kvůli tomu, že se ti líbily moe podvazky?" řekla jsem a šibalsky se na něj usmála. Oba jsme se začali smát a já se mu přilepila na rty. Byl to dlouhý něžný polibek jako při setkání.
Bylo v něm tolik lásky, něhy a štěstí. Odthla jsem se od něj ač nerada. „Edwarde musímew se odsud nějak dostat!" řekla jsem a on na mě koukal jako bych spadla z višně. „No co? Já si Ara nehodlám vzít!" řekla jsem a on se na mě s výčitkami v očích podíval.
„A proč si teda řekla ano?" zeptal se. „Myslíš, že by nás, nebo spíš mě, nechal jen tak bez ujmy?" řekla jsem a on na pochopení kývl hlavou.
„A jak se chceš odtud dostat? U každého východu stojí pokud vím stáže a je to skoro nemožné." řekl a já se na něj šibalskya tajemně usmála. „To si piš, že to bude těžké, ale já už mám plán." řekla jsem a on se jen krásně usmál.
Autor: ZdeLla (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Jiná Bella! 26. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!