Vidím, že to zase jednou po dlouhý době někdo čte a chtěla bych vás poprosit o komentíky. Když jsem viděla ty u předchozích kapitol hodně mě navnadili a tak ted píšu za jeden den druhou kapitolku. Prosím další. Čím víc jich bude, tím víc jich budu psát. Díky...
03.01.2010 (07:00) • ZdeLla • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2277×
On mě chce někam pozvat? Uf to bych nikdy nečekala. Musela jsem se párkrát zhluboka nadechnout, abych se z toho vzpamatovala. Cítila jsem na sobě pořád jeho pohled a kdybych mohla, tak se červenám.
„Jo jasně. Co třeba někam na čaj, nebo kafe." Řekla jsem. Koukali jsme na sebe jako na blázny a mě po několika sekundách došlo co jsem řekla. Oba jsme se nazáz začali smát. Nemohla jsem přestat. Ted jsem mu navrhla, aby mi oba upíři, kteří nepijeme ani nejíme nic jiného než krev, jsme šli na čaj.
Nemohla jsem se přestat smát. Už jsem myslela, že se skácím k zemi, když mě chytli Edwardovi ruce. Můj smích pomalu ustal. Postavila jsem se a Edward měl ruce kolem mého pasu. Stála jsem k němu zády a tak jsem se otočila čelem k němu.
To co jsem však nečekala byly jeho sametově hebké rty na mých. Chvíli jsem byla celá ztuhlá, ale po chvíli jsem mu jeho polibky s radostí a láskou opětovala. S láskou? To je blbost ne? Nemohla jsem se zamilovat!
Znám ho teprv s nadsázkou skoro den a už ho miluju? Ne to je vyloučeno. Je to určitě jenom tělesná sympatie. Ano tak to bude. Tělesná sympatie. Náš polibek pomalu dozníval. Nechtěla jsem, aby to skončilo.
Nikdy bych nikomu neuvěřila, že někdo může tak krásně líbat. Pomalu se ode mě odtrhnul a zkoumavě se na mě podíval. Co si myslel? Že mu dám facku? Andělovi? Ani nápad. Usmála jsem se na něj a on si očividně oddychl.
„Měli bychom jít na trénink, aby Aro nepeskoval." Řekl a já ho jen obešla. Cítila jsem jeho pohled na svém pozadí a ještě víc jsem zakroutila svou krásnou prdelkou. Slyšela jsem jak zavrčel. Asi myslel, že to neuslyším, ale mám dvakrát lepší sluch než normální upír.
Výhoda! Momentálně. Otevřela jsem dveře a Aro se na mě zářivě usmál. Bylo tu hodně upírů na obyčejný trénink. Podívala jsem se na Edwarda, ale ten jen stejně nechápavě jako já koukal kolem sebe.
Zapnula jsem svojí schopnost čtení myšlenek, ale všude jsem slyšela jen otázky na to proč tu jsou. Takže nikdo neví proč Aro všechny přitáhl sem. Ani já jsem to nevěděla a dot mě to znepokojovalo.
„Bello. Edwarde. Nestůjte tam jako solné sloupy pojdte sem." Řekl a já šla pomalým krokem. Edward mi byl v patách. Pořád jsem naslouchala myšlenkám ostatních, ale nic jsem z nich nedozvěděla. Stanuli jsme přímo před Arem a on se na nás jen s usměvem díval.
Pokynul Edwardovi a ten díky svému daru, čtení myšlenek, pochopil. Odstoupil do davu a jen přihlížel. Stála jsem tam sama a všechny pohledy přítomných se upíraly jen a jen na mě. Nebylo mi to moc příjemné. Nebo vhodnější by bylo, nebylo mi to ani trošínku příjemné. Aro začal se svým proslovem.
„Sešli jsme se zde dnes. Aby jsme vzdali hold této vyjímečné, krásné a chytré ženě." Řekl a mě to přišlo jako svatební oddávání. Teď mluvil však už jen na mě. Jeho pohled mě propaloval až do morku kostí. Tak nepříjemný pocit jsem nezažila už hodně dlouho. „Od první chvíle co jsem tě uviděl Bello. Jsem věděl, že budeš velkým přínosem pro nás všechny a i pro mé srdce." Řekl a sálem se rozlehl šepot. Aro si toho však vůbec nevšímal a pokračoval.
„V okamžik, kdy jsem tě spatřil jsem věděl, že ty jsi ta pravá a že mi budeš po mém boku stát hodně dlouho let a bude me štastni." Řekl a já se zoufale podívala na Edwarda. Ten měl v očích jen čirou bolest, která mě v ten moment zasáhla svým šípem také.
Aro sestoupil tři schody ke mně a klekl si na své pravé koleno. Vzal mé ruce do svých a podíval se mi hluboce do očí. Tušila jsem co teď přijde a hrozila jsem se tomu vyřknutí. Podívala jsem se na Edwarda, ale jeho pohled směřoval jinam.
Nemohl se na to koukat. Podívala jsem se po sále a všichni nás dva upřeně sledovali. Všichni byli napjatí co Arovi vyjde z ust. Některým i klesla čelist a to nebyl moc příjemný pohled. Obrátila jsem se zpět k Arovi a ten zcela vážným hlasem řekl: „Vezmeš si mě? Isabello Marie Swan Volturi?"
Autor: ZdeLla (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Jiná Bella! 25. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!