20. kapitola. Nikdy bych si nepomaslela, že se moje povídky budou někomu líbit, takže díky moc za podporu. Vidim to tak do tý 50. kapitolky, ale ještě to není jistý.
17.12.2009 (15:00) • ZdeLla • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2823×
Otevřela jsem oči a přede mnou stálo několik upírů. Postavila jsem se do obrané pozice. Bylo to divné, ikdyž jsem novorozený, vím přesně co mám dělat. Ten s bronzovýma vlasama napřáhl ruku a pomalu se ke mně vydal.
Ostatní jen vyděšeně koukali a ten s vlasama jako lev, si mě prohlížel jako bych byla nějaká výstavní akce. Myslela jsem, že mě chce napadnout a tak jsem ho prohodila oknem. Až později jsem si uvědomila, že jsem to udělala bez toho, abych na něj sáhla.
No super mám schopnost pohybovat předměty silou vůle. To se bude možná hodit. Byla jsem ohromena a chtěla jsem vědět, jestli nemám ještě njaké jiné schopnosti. Už jsem se chtěla zuaměřit na toho svalovce, ale nějaký blondák na mě promluvil.
„Bello namusíš se bát. My ti nic neuděláme." řekl te blondák, ale já mu nevěřila ani slovo. Ctěla jsem ho prohodit oknem jako toho prvního, ale něco mě zadrželo. Nedokázala jsem to. Ikdyž jsem ho vůbec neznala, Něco mi bránilo ublížit mu. Nedokázala jsem to.
Najednou jsem uslyšela několik hlasů najednou. Koukala jsem po všech, ale ani jeden nepohnol rty. Byly to velmi zmatené hlasy, asi myšlenky. „ Ona na nás zapomněla. Co Edward?" Všichni mysleli v bodobném slova smyslu, ale já ani netušila kdo to byl Edward.
Ten první upír vyskočil oknem a já na něj zavrčela. V očích měl silnou neustupující bolest. Ramena svěšená, sklopenou hlavu a mně ho bylo líto. Chtěla jsem jít a obejmnout ho, ale nedokázala jsem to. Pud sebezáchovy. Pak jsem si to uvědomila.
Jsem tu jediná proti sedmy. Nedokázala bych se ubránit. Podívala jsem se na všechny a všichni měli v očích bolest a zklamání. Vyskočila jsem z okna a rozeběhla se. Nevěděla jsem kam jít, ale něco mi napovídalo, že do Itálie. Ani nevím co tam budu dělat, ale v tuhle chvíli mi to bylo jedno.
Nemohla jsem vyhnat z hlavy toho upíra s bronzovými vlasy. Ta bolest v očích mě ubíjela. Uslyšela jsem za sebou jen bolestný výkřik. „Bello!" Byl to ten nejkrásnější hlas, ale nic mi nepřipomínal. Asi po půl hodině jsem doběhla do většího města. Seattlu.
Zpomalila jsem a vzala si taxík. Dovezl mě na letiště a až ted jsem si uvědomila, že nemám žádné peníze. Byla jsem oblečená v džínách a nějaké lehké mikyně. Doufala jsem, že u sebe mám peněženku a moje přání bylo vyslyšeno. Bylo tam skoro přesně na cestu.
Zaplatila jsem taxík a vydala se koupit letenku. Letadlo mi letí za hodinu a já už neměla co dělat. Sedla jsem si a pozorovala lidi okolo sebe. Divné, že jsem necítila nic. Jejich krev byla sladká jako ten nejsladší med, ale se mnou to nic neudělalo.
Asi další schopnost, odolávat lidské krvi? Vydala jsem se do letadla a cesta přišla strašně dlouhá. Zaněkolik hodin jsme přistávali v Itálii. Naštěstí nesvítilo sluníčko což bylo velice neobviklé. Vzala jsem si taxík a rozjela se směr... No vždyt ani nevím kam jet. Něco mi napovídalo, že do Voltery. Takže do Voltery.
Autor: ZdeLla (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Jiná Bella! 20. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!