Konečně Bellina přeměna.
15.12.2009 (17:00) • ZdeLla • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2485×
Probudila jsem se a vedle mě ležel Edward. Oči zavřené a vypadal jako by spal. Dneska jsem měla být přeměněna. Vůbec se mi do toho nechtělo, ale radši to než smrt. Pomalu jsem se k němu natahovala a dala mu malý polibek na rty.
Chtěla jsem se odtáhnout, ale on si mě ještě více přitáhla a svým jazykem obkreslil moje rty. Otevřela jsem pusu a jeho jazyk začal plenit moje usta. Naše jazyky se pohybovat přesně a sehraně jako hodinky. Ikdyž jsem nechtěla musela jsem se odtáhnout. Mělajsem neuvěřitelný hlad. Chtěla jsem vstát, ale Edward už mě držel v náručí a svou rychlostí se dostal do kuchyně. Posadil mě na židli a vydal se mi dělat snídani.
„Jak si se vyspinkala?" zaptal se a já si vzpomněla na ten sen. Jako by mi četl myšlenky začal mě utěšovat. „Belli byl to jen sen. Nic to neznamená." řekl a mě to natolik uklidnila, že jsem na to přestala myslet. Pozorovala jsem každý jeho pohyb a nemohla se vynadívat. Ani si neuvědomuju jaké mám štestí. Vzpoměla jsem si jak jsme se poprvé potkali.
On nafoukaný borec a já namyšlená fiflena. Začala jsem se smát. Nechápavě na mě koukal a já mu to řekla. „Pamatuješ si na naše první setkání, když se mi zlomil podpatek a v tom letadle?" zeptala jsem se a oba jsem se začali smát. Snídani jsem měla hotovou raz dva a všechno to do sebe rychle hodila. Chtěla jsem se jí t vysprchovat a převléknout, ale zase mě vzal do náručí a odnesl mě tam.
Postavil mě před koupelnu a já se do ní s chutí vydala. Dokonale mě to uvolnilo a já mohla vylézt. Měla jsem připravené obyčejné džíny a nějaké tričko, čemuž jsem se docela divila. Alice tu asi není, jinak by mě do tohohle nenechala ani vlézt.
Neřešila jsem to a vydala se zpátky do pokoje. Zase ležel a měl zavřené oči. Rozběhla jsem a skočila k němu do postele. „Ty si ale mrška. Takhle mě lekat, když o ničem nevím." řekl a zatvářil se uraženě a já mu dala pusu na nos.
„Ale neříkej, že jsi mě neslyšel." řekla jsem a on se usmál. Jsem vítěz. „Co budeme dneska dělat?" zeptala jsem se a on se zatvářil bolestně. Musela jsem ho uklidnit. Ikdyž jsem věděla co přijde musela jsem se zeptat. „Ale Edwarde.
Ber to z té lepší stránky. Až mě přeměníš budeme moci být už navždycky spolu. Není to paráda?" zeptala jsem se a on se usmál vstal a vzal mě do náručí zatočil se se mnou, postavil mě na zem a hrozně silně mě objal. Jen tak tak jsem vykašlala ty záchranná slova.
„Ed-Warde, ne-nemůžu dýchat." řekla jsem a on mě pustil a omluvně se na mě usmál. „Ani nevíš jak tě miluju." řekla a zase mě objal, ale tentokrát už trochu jemněji. Stáli jsme tam a jen se objímali dokud jsem neuslyšela dole před omem auta. Byli to ostatní.
Ani jsem se neadála a už jsem seděla v obýváku na gauči. Podívala jsem se káravě na Ewdwarda a ten se jen usmál. Celá rodina byla ověšená taškami. No jo, nákupy. Ještě že jsem tomu ušla. Měla jsem štěstí. Všichni to odnesli nahoru a posadili se naproti nám. Všichni mě napatě sledovali a já navěděla proč. „Bello, kým chceš být přeměněna?" zeptal se Carlisle a cítila jsem to napětí, co panovalo v místnosti.
Nevím co je to napdlo a bylo to hned jasný. Edward. „Edwarde?" podívala jsem se na něj a v očích měl jen čirou bolest, která pro mě byla bolestí stejně tak pro mě. I přesd jeho bolest v očích se usmál a přibližoval se k mému krku.
Jeho ostré zuby lehce protly mojí pokožku a já jsem cítila jak vysává tu blahodárnou tekutinu. Najednou jsem však ucítila jak se odtrhnul a já upadla do čiré temnoty. Začala mě zpalovat nesnesitelná bolest a plameny šlehali po celém mém těle.
Myslela jsem, že to nevydržím. Snažila jsem se nekřičet, abych tím neubližovala Edwardovi a asi sxe mi to dařilo. Nic jsem nevnímala jen ten ,který mě mučil. Chtěla jsem, aby to skončilo, ale moje přání nebylo vyslyšeno. Byla jsem uplně otupěná bolesta už jsem jí ani nevnímala.
Odpočítávala jsem sekundy do konce. Už uběhli asi dva dny a bolest začala od konečků prstů a pomalu se táhla až k mému srdci. Kolem mě vládlo hrobové ticho a mé srdce jako by explodovalo a vyřila se v kotli. Běželo jako o závod a najendou jeho síla slábla a on jen stěží vyloudil těch posledních pár uderů. Ticho to vládlo celým domem i mnou.
Autor: ZdeLla (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Jiná Bella! 19. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!