Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ještě jedna do tuctu II - 3. kapitola

Chudinka Alice...

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Ještě jedna do tuctu II - 3. kapitolaCo odpoví Embry Samovi?
Jak na odpověď zareaguje Caytlin?
Pohádají se, nebo se stane mezi nimi i něco horšího?
Jak přijmou zprávu o únosu jejich dětí?
A co se děje unesené Melisse a Jamesovi?
Omlouvám se, že to tak trvalo. Polepším se.

20.10.2010 (08:45) • ThereSSa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1530×

Pohled Embryho

 

Cože? Co jsi to právě řekl? dostal jsem ze sebe naštvaně.

Vyber si, Embry! ozval se Sam povrchním tónem v mé hlavě. My už ti tohle dále tolerovat nebudeme!

Ne! Ne, ne! To ty to nechceš tolerovat! Vadí ti, že se tobě a Emily nedaří mít dítě! A proto to dáváš sežrat mně! vyjel jsem na něj.

To s tím nemá co dělat! vykřikl uvnitř mé hlavy. Stavíš svou rodinu před smečku! Tohle nikdo z nás nedělá! Víš, proč tahle smečka vznikla? Víš proč? K ochraně! K ochraně našeho území! A taky k boji proti upírům! A víš, co jsi udělal ty? Víš to? Odstěhoval ses od nás! Odešel jsi od území, které máme chránit! A navíc sis ještě vzal nepřítele! Vzal sis upírku! křičel. Nejspíš ten vztek držel hodně dlouho v sobě.

Proč? Proč jsi s tím vyšel až teď, co? křičel jsem.

Doufal jsem, víš! Celou tu dobu jsem doufal, že se vzpamatuješ! Že od nich odejdeš! Že se vrátíš! vysvětloval stále naštvaně. Ale ty nic! Ale já už dál čekat nebudu! Teď chci od tebe jasné rozhodnutí!

Nemám si, co rozmýšlet! A myslím, že víš, co odpovím. Nikdy se své rodiny nevzdám, hlesl jsem. A chtěl jsem odejít.

Pokud teď odejdeš, nejsi už členem smečky! Nejsi quileut! A nejsi můj bratr! zavrčel.

Pak tedy nejsem, rozhodl jsem se a utíkal pryč.

Když jsem tak utíkal pryč, slyšel jsem přes Sama myšlenky Jacoba, který myslel na Setha. Na Sethovy pocity. Zaslechl jsem, že se Seth otiskl do jedné z mých dcer. Do dcery, kterou viděl jen jednou. A to v porodnici. Do dcery, kterou nesměl vídat. Do Melissy.

Nevnímal jsem Samův hlas jako hlas alfy. Stále více se oddaloval. Už tu nebyl ten jeho hlas, ani šepot, už nebylo nic. Žádné hlasy uvnitř mé hlavy. Byl jsem volný. Nebo také sám. Nebyl jsem součást smečky. Ale ne ze Samova rozhodnutí, nýbrž ze svého vlastního.

 

Pohled Caytlin

 

„Co to sakra provádíš, Caisy?“ vyjela jsem na kočku, která na mě prskala. Pak jsem se podívala na Erika, který usilovně plakal. „To nic není, to nic,“ utěšovala jsem jej a chtěla ho vzít do náruče, ale napadl mě zásah energie, který byl tak silný, že mě odhodil na druhý konec místnosti. Zastavila mě až zeď.

Postavila jsem se na nohy a v tom jsem to uviděla. Kolem Erika se vznášel mlhavý kruh. Něco jako aura nebo silové pole. Nechápala jsem ale, proč do toho nepustí mě. Jako by se před něčím chránil. Jako by věděl o nějakém nebezpečí. Možná to zavinil duch. Živel, který dle mě umí ovládat.

Chtěla jsem jít k němu a zkusit se s pomocí mých živlů k němu dostat, ale v tom stál mezi námi Embry v podobě vlkodlaka a měl něco v očích. Něco jako vztek, smutek a samotu dohromady. Koukala jsem na něj s otazníkem v očích.

Odběhl do pokoje a já utíkala za ním. Když jsem tam doběhla, už byl v lidské podobě a oblečený. „Co se stalo?“ zeptala jsem se starostlivě a objala ho.

Ale on se ode mě odtáhl. „Chceš vědět, co se stalo? To, co jsi říkala, že se nikdy nestane,“ řekl skrze zuby.

„O čem to mluvíš?“ nechápala jsem situaci.

„Už nejsem ve smečce. To se stalo,“ řekl mi se vztekem v očích.

„Co… cože?“ zeptala jsem se nechápavě a udělala krok k němu, ale on udělal krok dozadu. „Sam mi dal vybrat. Buď ty a děti nebo smečka. Chápeš? Měl jsem si vybrat mezi rodinou nebo mezi mým údělem! Mezi tebou a povinnostmi!“ snažil se nekřičet, ale moc se mu to nedařilo.

„Embry, já… je mi to moc líto,“ zašeptala jsem.

„Tak líto!“ uchechtl se podrážděně. „Vždycky jsi říkala, že tohle se nestane. Že budou při mně! Jediný, kdo tu něco ztratil, jsem já! Ty nic! Máš rodinu, štěstí, přátelé. A co mám já? Vůbec nic!“ křičel na mě a vzal do ruky vázu, kterou jsem tolik milovala, a hodil s ní o zem. Váza se samozřejmě okamžitě rozbila.

Z vedlejšího pokoje jsem teď slyšela ještě urputnější pláč Erika. Chtěla jsem jít k němu, ale Embry se postavil mezi dveře. „Teď s tebou mluvím, Caytlin! Máme o čem mluvit! Tak se soustřeď na mě, ano?“ rozkazoval mi.

„Chápu, že jsi rozladěný z toho, co ti řekl Sam, ale já a děti za to přeci nemůžeme. A laskavě mě nech projít, ano? Tvůj syn pláče,“ mračila jsem se na něj.

„Víš, co mi ještě Sam řekl? Řekl mi, že už nejsem jeho bratr!“ kroutil hlavou.

„Embry, promluvíme si pak, ano?“ snažila jsem se ho odradit.

„Ne, nepromluvíme. Promluvíme si teď,“ rozhodl.

 

Pohled Melindy

 

Limuzína byla pryč. A spolu s ní i naši sourozenci. Okamžitě jsme si chytili taxi, které nás mělo dovézt domů.

„Tohle nám mamka neodpustí. Měli jsme je hlídat,“ plakala jsem.

„Uklidni se, ano? Nemůžeme za to. Získáme je zpět,“ uklidňoval mě Josh.

Za půl hodiny jsme stanuli před naším domem. Zaplatili jsme rychle taxikáři, neboť z domu byl slyšet pláč Erika a křik. Vyměnili jsme si s Joshem nechápavé pohledy a vtrhli dovnitř.

Táta s mamkou stáli několik kroků od sebe a křičeli na sebe. Táta mamce očividně bránil jít za Erikem. A mamka na něj jen zlostně křičela, ale on měl v očích něco jiného. Zklamání, smutek a zradu. Ani si nevšimli, že jsme vešli. Josh se nenápadně vytratil do pokoje, kde byl Erik, a snažil se jej utěšit.

„Otiskl jsi se do mě! Proto by měl snad mít Sam pochopení, ne?“ křičela mamka na taťku.

„Očividně nemá! A já kvůli tomu nemám nic! Žádnou smečku! Nic,“ křičel.

„Mami, tati,“ hlesla jsem, ale oni jako by mě neslyšeli.

„Neměl sis mě tedy brát!“ vykřikla mamka.

„Mami? Tati?“ zkusila jsem to znovu. Mezitím z pokoje vyšel Josh a stoupl si vedle mě a v náruči svíral Erika, který tiše fňukal.

„No, to jsem asi neměl,“ rozhodil rukama táta.

„Mami!“ vykřikla jsem tak hlasitě, jak jsem jen mohla. Oba ihned stočili pohledy k nám a vykulili oči zděšením, že jsme tady.

„Co tady sakra děláte? Zase jste byli za školou?“ vyjel na nás táta.

„Musíš na ně křičet?“ okřikla ho mamka.

Už se chtěli zase hádat, ale Josh vykřikl. „Něco se stalo!“

„Jo, to už se stalo,“ prohodil táta.

Mamka na něj zamračeně koukla a pak se zeptala. „Co se stalo? Proč nejste ve škole?“

„Někdo unesl Melissu a Jamese,“ odpověděla jsem.

„Cože?“ vyjekl táta a mamka se zhroutila na zemi.

 

Pohled Jamese

 

Konečně limuzína zastavila. Šofér nám otevřel dveře a my vyšli ven. Stáli jsme na malém letišti, kde už bylo přistavěné soukromé letadlo.

„My poletíme?“ zeptala se váhavě Melissa.

„Uděláme si malý výlet do Itálie. Co vy na to?“ usmíval se „strýček“ Aro.

„Tam jsem vždycky chtěla,“ zatleskala Melissa šťastně. I já se těšil.

Autor: ThereSSa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ještě jedna do tuctu II - 3. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře