Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ještě jedna do tuctu II - 21. kapitola

16.02.2011 (09:45) • ThereSSa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1496×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

Pohled Embryho

Seděl jsem na lavici v nemocniční chodbě. Za ruku jsem držel svou ženu Caytlin a díval se do země. Chodbou byly cítit dezinfekce a jiné klasické nemocniční pachy. Po chodbě běhali sestry s ustaranými tvářemi. Doktoři byli v pokoji, kde byla i ona. Moje matka.

Podle toho, co jsme zjistili od doktorů, má otřes mozku a vnitřní poranění, které zjišťují. Zda je v ohrožení života, to nám prý nemohou zatím říct. Řeknou nám to tehdy, až zjistí rozsah vnitřních zranění.

Předtím než jsme sem dorazili, už doktoři provedli jednu operaci, aby zastavili vnitřní krvácení. Nepustili nás za ní. Prý spala. Oni se zatím stále snažili zjistit vážnost jejich zranění.

Byli tu všichni. Cullenovi, kteří s námi drželi. Vlkodlaci, které znepokojovalo, že jedna z jejich sousedního kmenu je zraněná. A má rodina, která tiše plakala a modlila se. Chyběla jen Samova smečka.

Moje žena vedle mě se třásla. Třásla se strachy a bolestí. Bála se o mou matku stejně jako já, ale bála se i o našeho nejmladšího syna, který nebyl nikde k nalezení.

V myšlenkách jsem soucítil s matkou a doufal jsem, že bude v pořádku. Věděl jsem, že to zvládne. Je to přece moje matka! S Caytlin jsme usoudili, že to nejspíše nechtěně způsobil Erik tím mlhavým oparem, který se kolem něj utvořil.

Ale do těch myšlenek se vloudily ještě jiné. Závažné a nebezpečné. Rosalie řekla, že kolem matčina domu byly cítit vlkodlačí pachy. Věděl jsem, co to znamená. Sam unesl mého syna Erika.

Někdo… nejspíše já… musí Sama a jeho smečku zastavit. Můj vlastní bratr se obrátil vůči mně a mé rodině. A také vůči smečce Jacoba. Musí se to vyřešit. Buď dohodou nebo bojem. Je mi jedno, co z toho to bude, ale udělám cokoliv, abych svou rodinu ochránil. I kdybych přitom měl zemřít.

Samova smečka má šest členů – Sama, Paula, Jareda a tři nováčky. Jacobova smečka má čtyři členy – Jacoba, Setha, Leah a Quila. A má smečka má pět členů. Můj syn Erik se k ní ještě nepřipojil. Melissa a James jsou příliš mladí na přeměnu ve vlkodlaka, to se ukázalo ve Volteře. Možná by se mnou mohla jít Melinda a Josh, ale pod podmínkou, že by nebojovali. Ne! Raději ne! Nebudu riskovat jejich životy. To ne!

Podíval jsem se na Jacoba. Zrovna se na mě díval. Nenápadně jsem přikývl a šel k nemocniční budce s telefonem. Všichni mě napjatě sledovali, ale já si jich nevšímal. Vytočil jsem číslo svého bratra. Sama.

„Věděl jsem, že zavoláš,“ ozval se Samův hlas, když to zvedl.

„Je v pořádku?“ procedil jsem skrze zuby.

„Jistě. Neublížil bych svému synovci,“ odpověděl dotčeně. „Co je s tvou matkou?“

„Do toho ti nic není. Ne, když jsi ji neodvezl do nemocnice, když jsi viděl, v jakém stavu je,“ vyčetl jsem mu.

„Chtěl jsem. Ale cítil jsem pijavici nablízku a spolu s ní tu… Renesmé,“ zavrčel.

„Co ode mě chceš?“ vyštěkl jsem do telefonu.

„Já? To ty chceš svého syna, ne?“ odpověděl. „Sejdeme se. Na pláži v La Push za hodinu. Ale laskavě přijď bez těch pijavic. Hlavně bez své ženy!“ řekl a zavěsil.

Vrátil jsem telefon zpátky a podíval se znovu na Jacoba. Jacob v tu ránu vstal a spolu s ním všichni z jeho smečky. Všichni nás sledovali a neopovážili se pohnout.

Obrátil jsem se a chystal se projít dveřmi, které vedli ven. Ale Caytlin byla v mžiku u mě a chytla mě za paži.

„Co to děláš?“ zeptala se.

„Jdu pro našeho syna,“ odpověděl jsem a znovu se chystal k odchodu.

„Jdu s tebou,“ ozvala se rychle.

„Ne,“ zadržel jsem ji. „Ty jsi se postarala o Volterru, protože šlo o upíry. Ale teď jde o vlkodlaky a to je má věc. Zvládnu to! Přivedu ti zpátky syna,“ vysvětlil jsem jí, i když nás všichni poslouchali.

Pustila mě a rychle mě objala se slzami, které se jí kutáleli po tvářích. Rychle jsem se ještě podíval na chodbu, kde byli Cullenovi a naše děti. A pak na dveře, za kterými ležela má matka. Pak jsem rychle vešel z nemocnice spolu s Jacobem a jeho smečkou.

Za rohem jsme se proměnili, skočili do místního lesa a uháněli se mnou v čele k pláži La Push. Poháněl mě vztek a touha, aby to už všechno skončilo. Za necelou hodinu jsme byli v La Push.

Když jsme tam dorazili, Samova smečka už tam samozřejmě byla. Všichni byli proměněni ve vlkodlaky. Jen Sam stál uprostřed mezi dvěma vlkodlaky v lidské podobě. V rukou držel malé dítě zabalené do nadýchané modré peřinky. Držel mého syna.

Okamžitě jsem se proměnil do lidské podoby a následoval tak jeho gesta. Ostatní zůstali ve vlčí podobě a sledovali své nepřátelé.

„Dej mi ho,“ rozkázal jsem vztekle a slyšel jsem ze Samových rukou slabý smích mého syna.

„Ne,“ odsekl Sam. „Něco za něco.“

„Něco za něco? Prober se, Same! Podívej se, jak si skončil! Unesl si vlastního synovce, podrazil si bratra a obrátil ses zády ke smečce, se kterou by jsi měl vycházet,“ zakřičel jsem na něj.

„Měl jsem na to právo! Zanedbával jsi nás! Rodina pro tebe byla důležitější než smečka!“ křičel i Sam.

„Měl bys to přeci chápat,“ vytknul jsem mu. „Až budeš mít rodinu, určitě… ,“ pokračoval jsem.

„Až budu mít rodinu?“ přerušil mě Sam. „Dobíráš si mě, protože ty máš děti a já ne?“

„Ne, to bych nikdy neudělal,“ namítl jsem. „A navíc to není tak docela pravda,“ zašeptal jsem.

„Cože?“ nechápal Sam.

V tom se mezi stromy vynořila Emily a kráčela k nám. Stoupla si doprostřed mezi smečky a se smutnýma skleněnýma očima se podívala na Sama. To byl můj plán! Když jsme běželi do La Push, stavil jsem se u Emily, vysvětlil jí situaci a ona přišla se skvělým řešením.

„Same, co to děláš?“ zeptala se ho laskavě. „Pojď domů. Skonči s tímhle nesmyslem. Vrať se domů, prosím,“ prosila ho.

„Emily! Co tu děláš? Neměla bys tu být. Ne, neměla. Tohle se tě netýká,“ řekl Sam a bylo vidět, že se trochu uvolnil.

„Jsem tu, protože za mnou přišel tvůj bratr a žádal mě o pomoc. Jsem tu proto, že chci, aby ses vrátil domů. Ke mně,“ pokračovala.

„Same, poslouchej jí,“ zašeptal jsem a napjatě ho sledoval.

„Tvůj bratr mi mohl ublížit, ale neudělal to. A co ty jsi mu za to udělal? Unesl jsi mu syna a zavrhl jsi ho!“ přesvědčovala ho Emily. „Tohle celé je jeden velký nesmysl, Same. Měl by ses vrátit se mnou domů a rozpustit svou smečku. Měl bys svého synovce vrátit svému bratrovi a jeho ženě. Také by ses měl Embrymu omluvit.“

„Emily,“ vydechl Sam.

„Jak by se ti líbilo, kdyby tobě někdo unesl dítě?“ zeptala se ho Emily.

„Já ale nemám…,“ zašeptal Sam se sklopenýma očima k mému synovi.

„To už není tak docela pravda, víš?“ usmála se Emily a Sam k ní zvedl oči. „Jsem těhotná,“ vydechla.

Sam na ní chvíli nevěřícně koukal, ale pak se zeširoka usmál. Potom pokynul své smečce jediným posunkem ruky a ta se proměnila zpět do lidské podoby. Jacobova smečka udělala to samé. Pak se na mě Sam podíval s omluvným a kajícím se výrazem a vyrazil směrem ke mně. Cestou mrkl na Emily, pak mi do rukou předal mého syna a potom mě ze srdce objal.

Autor: ThereSSa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ještě jedna do tuctu II - 21. kapitola: