Jak to dopadne s Bellou?
Jak se Caytlin staví k celé situaci?
Příjemné čtení. A omlouvám se, že to beru tak hopem. Snad vás utěší, že se už brzy dočkáte všech odpovědí.
24.09.2010 (09:45) • ThereSSa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2218×
Ještě jedna do tuctu – 30. kapitola
Přerývavě jsem oddechovala.
„Edwarde, co se děje?“ zašeptala jsem, neboť jsem se bála podívat sama. Edward vydechl.
„Já nevím.“ Postavila jsem se na nohy a podívala na to dítě, co držela v ruce Rose. Ochranitelsky ho schovávala.
„Sakra, Rose, uklidni se! Není tvoje!“ vykřikla jsem na ni a naklonila se nad to dítě. Z toho dítěte vyzařoval nekonečný proud energie. Ale hlavně láska. Jak by mohlo být nebezpečné? „Holka nebo kluk?“ zeptala jsem se a pohladila dítě po tvářičce.
„Holka,“ odpověděla mi Rose.
Vyčkávali jsme na nějakou změnu Bellina stavu. Nic ovšem nepřicházelo. Nevím, jak dlouho to bylo, ale pak se něco změnilo. Byla jsem zrovna dole v obývacím pokoji, když jsem slyšela Edwardův výkřik:
„Bello!“
Okamžitě jsem vylítla nahoru a viděla, jak zrovna Bella otevřela oči. Oddechla jsem si úlevou a setřela z čela neviditelný pot.
Uběhly tři měsíce. Za tu dobu se mnoho změnilo. Bella se jako novorozená ovládala přímo skvěle. A dokonce má schopnost - je štít. Vlastně jím byla ještě předtím, ale až teď se u ní, jako u upírky, projevil. Renesmé rostla až nepředstavitelně rychle. A Jacob se do ní otiskl. Sam své postavení k Renesmé změnil, ale i přesto to bylo na ostří nože.
S Embrym jsem se viděla před měsícem. Moc se mi po něm stýskalo, ale pořád nebyla vhodná chvíle na setkání. A na odhalení. Mé změny byly stále nevyřešené, ale hlavně nepochopené. Zrovna ten den jsem byla ve své ložnici a telefonovala jsem s bankou.
„Jak to myslíte? Co chcete prověřovat? Pokud vím, závěť máte! Nevím, na co, k sakru, čekáte! Chci ten dopis!“ křičela jsem do telefonu. Dožadovala jsem se dopisu, který mi napsal Harry před svou smrtí.
„Slečno, tohle je ošemetná záležitost…“ dále jsem už ale nic neslyšela. Věděla jsem, že se venku něco děje.
„Ještě jsme spolu neskončili,“ zavrčela jsem do telefonu, zavěsila a skočila z balkónu ven. Před sebou jsem viděla běžet Carlislea, běžela jsem tedy po jeho stopách.
„Co se stalo?“ zeptala jsem se, když jsme doběhli na místo, kde byli Bella, Jacob a Renesmé.
„Irina,“ zašeptal Edward.
„Cože?“ nechápala jsem.
„Ona nás viděla, zavrčela a utekla. Musíme za ní,“ vyjekla Bella.
„Fajn,“ zavrčel Edward.
Irinu jsme nenašli. Dny dále ubíhaly a my přemýšleli o Irině. Pak ale měla Alice to vidění. Vidění, které nás změnilo. Volturiovi se rozhodli jít do Forks. Chtějí přijít úplně všichni, kvůli Renesmé.
„Oni ji jen nechápou,“ zašeptala Bella.
„To je jim jedno. Přijdou, ať chceme nebo ne,“ řekla jsem rezolutně.
„Za měsíc,“ zašeptala Alice roztřeseně.
„A my budeme připraveni,“ mumlala jsem si pro sebe.
„Budeme bojovat,“ oznámil Emmett.
„Nevyhrajeme,“ namítl Jasper.
„Pak tedy zemřeme se ctí. Ale musíme bojovat za to, co milujeme,“ dodávala jsem si sama sobě odvahu.
„Ne, necháme je ještě předtím rozhodnout a pak se uvidí,“ protestoval Edward.
„Ale…“ zamumlala jsem, ale ihned zmlkla. Není to mé dítě, abych o něm mohla rozhodovat.
„Budeme potřebovat svědky,“ pronesl Carlisle.
Čas bitvy se neúprosně blížil a my se na něj připravovali. Alice s Jasperem odešla. Nevíme proč, nevíme kam, ani jestli se vrátí. Spřádali jsme plány a hledali svědky.
Svědci přicházeli. Někteří byli ochotni s námi bojovat, jiní přišli jen jako svědci a dokonce někteří přišli hlavně bojovat. Rozdělili jsme si pro případ ty, kteří přijdou. Měla jsem v plánu zabít Aleca, neboť právě tím bych Jane ublížila nejvíc.
Se všemi jsem si celkem rozuměla. Hlavně s Benjaminem. Zatímco on uměl živly ovládat, já je zhmotňovala. I přesto jsem jej učila nějakým trikům a on zase učil mě. Samozřejmě jsem si také užívala, že můžu trávit čas s Kate.
Vlkodlaci (obě smečky) byli ochotni se k nám připojit a případně nám pomoci v boji. Někteří, naši noví nájemníci byli proti, ale to jsme nebrali v potaz.
Neustále mě někdo hlídal. Za Embrym jsem se vůbec nedostala, ale jakmile jsem mohla, tak jsem mu telefonovala. Měl o mě hrozný strach.
Nikdo si mých změn nevšiml, ale i přesto neustále vyhledávali mou společnost. Spala jsem minimum hodin, jedla jsem málo. Čočky jsem si vyměňovala na poslední chvíli. Bála jsem se, že se brzy prozradím. Přesto jsem měla pocit, že se na mně něco změnilo. Pociťovala jsem občasné nevysvětlitelné nevolnosti. A taky jsem trošku přibrala. Divné na upíra. Bála jsem se, že je to další změna.
„Chybí mi Alice,“ řekla mi Bella tenkrát na terase, když jsem zrovna pozorovala, jak si Renesmé hraje.
„Mně také,“ zašeptala jsem na souhlas.
„Kdyby tu teď byla, věděla by, co dělat,“ pověděla mi.
„Podržela by nás,“ přidala jsem se.
„I přesto věřím…“ začala Bella.
„Že má plán a pomůže nám,“ dokončila jsem za ni.
„Ano,“ potvrdila mi a objala mě.
„Nerad ruším. Caytlin, ehm, chtěl bych od tebe poradit se zemí,“ přerušil nás Benjamin.
„Oh, nerušíš. Jasně. Už jdu,“ usmála jsem se na Bellu a šla s Benjaminem před dům. „Tak o co jde?“ zeptala jsem se.
„Nějak nechápu živel zemi. Jak mi pomůže?“ nechápal.
„Cože? Země je nejdůležitější! Spojuje všechny živly. Je součástí každého z nich. A právě země ti umožňuje, abys je ovládal všechny čtyři najednou,“ vysvětlila jsem mu.
„A co může dělat?“ zajímal se Benjamin.
„Můžeš udělat například zemětřesení nebo ji využít s jiným živlem. Třeba můžeš nechat vodu téct pod povrchem a pak ji pomocí země nechat se objevit,“ navrhovala jsem mu.
„Jo, jasně,“ pochopil Benjamin.
Pak jsem se oddělila od ostatních. Vzala jsem do ruky telefon, opřela se o nejbližší strom a vytočila Embryho číslo.
„Oh, díky bohu, Caytlin, měl jsem takový strach,“ zašeptal mi.
„Já vím. Promiň, ale pořád mě hlídají. Jak jsi na tom ty?“ zeptala jsem se.
„Sam chce, ať se připravíme na bitvu. Nedokážu se už dlouho ovládat, Caytlin. I Sam vytušil, že se se mnou něco děje. Nedokážu se soustředit, neboť mě neustále užírá strach o tebe,“ oznámil mi.
„Já vím. Já vím. Bude to dobré. Už brzy,“ zašeptala jsem.
„Miluji tě,“ vydechl.
„Já tebe taky,“ oplatila jsem mu to. A pak jsem zavěsila.
Šla jsem do pokoje, lehnout si. Potřebuji nabrat síly. Ještě zítřek a pak přijde ten velký den.
Autor: ThereSSa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Ještě jedna do tuctu - 30. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!