Poslední díl povídky Jessicy Volturi. Zjistíte bližší informace o Dionovi a také se dozvíte, jak dopadl Orien.
23.06.2011 (07:15) • Simiik • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 2051×
O měsíc později
Pohled Jessicy
„Chytím tě a potom tě zlechtám!“ vyhrožovala jsem Dionovi, který přede mnou utíkal do zahrady. Jeho dětský smích naplňoval chladné chodby našeho hradu. U vchodu do zahrady jsem ho popadla do náruče a políbila na tvář.
„Líbáš ho víc než mě,“ stěžoval si Felix, který přišel za námi.
„Aro se Sulpicíí už odjeli?“ vyzvídala jsem.
„Ano, už odjeli a co my s tímto kvítkem?“ ptal se a přitom se křenil na Diona.
„Budeme si hrát, strejdo Fee, pojď, ukážu ti novou hru, která je čistě jen pro kluky.“
„Tak to půjdu stoprocentně,“ odvětil mu Felix, vzal si ho do náruče a odcházel s ním do jeho pokojíku.
Vypadal úchvatně s dítětem v náručí. Ach, kdyby to jen šlo, mít dítě. Mít Felixovo dítě, porodit mu chlapečka nebo holčičku. Sedla jsem si na lavičku a pozorovala růže. Musela jsem se usmát. Aro vzal Demetrimu ostnatý drát a ohradil jím své růže. Dále tam dal několik kamer a varování pro mě:
„Vím, že tě to láká, ale rovnou na to zapomeň! Nechápu, proč zrovna ty! Jsi pro mě jako dcera a i přesto mučíš mé další dětičky! Ještě jednou a vydědím tě!“
Sice netuším, co mi chce odkázat, ale je mi to šumák. Jednou se začnu opět nudit a růže to zas nepřežijí. Aspoň se Aro nenudí. Jenže on se nenudí vůbec, má dítě a Sulpicia taky! Dion není přímo jejich syn, adoptovali ho, když jsme ho nalezli při jedné misi. Já bych chtěla taky jedno malé osiřelé poloupířátko, které by mě považovala za matku a ne za tetu.
Ucítila jsem něčí dech na mém krku, otočila jsem se a políbila Felixe. Nikdo jiný to být nemohl, nikdo jiný si neodvážil jít ke mně zezadu, stále platí, že jsem nebezpečná členka gardy, která se ráda bije.
„Kde máš Diona?“
„Usnul, jsi už tu dlouho, minimálně čtyři hodiny,“ sdělil mi.
„Aha.“
„Co se s tebou děje?“ ptal se starostlivě.
„Sedni si vedle mě, prosím,“ zaškemrala jsem. Potřebuji, aby mě objal. Poslechl mě a usadil se vedle mě. Sedla jsem si na jeho klín a on mě objal.
„Mluv, Jess, poslouchám,“ zašeptal mi do ucha.
„Chci mít taky dítě, s tebou chci mít dítě.“
„To je prokletí upírů, nemohou mít děti.“
„Jenže Cullen má! Vždy všecko dostane, náš třídní hezounek Eddie,“ prskala jsem podrážděně. Felix se tomu zasmál a dal mi pusu do vlasů.
„Kašli na Cullena, my máme sebe a uvidíš, že Dion nebyl první poloupíří sirotek, kterého nalezneme. Poslední dobou se rozšířila zpráva o poloupírech jako lavina. A pochybuji, že někteří upíři toho nevyužijí ke svému prospěchu.“
„Jak to myslíš?“
„Co bys udělala pro poloupíří dítě, které může žít s námi, aniž bychom ho museli přeměnit na upíra?“
„Cokoliv.“
„Tak vidíš, ne všichni upíří jsou hodní. Znám pár upírů, kteří jsou schopni těch nejhorších věcí.“
„Myslíš tím, že unesou nějakou ženu, přivedou ji do jiného stavu a počkají si, až jim porodí poloupíří dítě?“
„Ano, ale nebude to jak u Belly, tyhle ženy nikdo nepřemění, nechají je napospas smrti.“
„Proč si to myslíš?“
„Budou mít to, co chtěli, dítě, pak ho jen prodají nějaké zoufalé upírce nebo upíří rodině a všechno provedou znovu.“
„Nikdy jsem nad tím takto neuvažovala,“ přiznala jsem se.
„Já s Aro ano. Proto se bude sestavovat speciální tým, který bude po těchto upírech pátrat, a ti budou souzeni. Sice i my zabíjíme lidi, ale pro potravu, ne pro potěšení nebo z prospěchu. Je to nechutné i pro nás upíry.“
„S tím souhlasím, chci být v tom týmu taky.“
„Doufal jsem, že mě neopustíš a přidáš se ke mně.“
„Nikdy tě neopustím.“
„Víš, jak se teď cítím?“ optal se mě. Zpříma jsem se mu podívala do očí a záporně zavrtěla hlavou.
„Mohl bych to popsat všemi slovy, která znáš, ale vzpomněl jsem si na citát od Shakespeara.“
„Poslouchám.“
„Až teprve naše společná láska mi ukázala, co je v životě důležité. Teď vím, že štěstí je jen poloviční, když se o něj nemáš s kým dělit a že smutek je dvojnásobný, když ti z něj nemá kdo pomoci. S Tebou jsem poznal, co to znamená opravdu milovat a jaké to je, když je moje láska opětována…“ citoval. Byl tak vážný, když mi to říkal. Kdybych mohla brečet, tak tu sedíme v moři. Silně jsem ho objala.
„Miluji tě, Felixi, opravdově, nekonečně, bláznivě tě miluji!“
„Jedině ty, potvůrko volterská, mě činíš šťastným, žádná jiná žena. Žádnou jinou bych nechtěl.“
„Nikdy jsem si nemyslela, že budu Arovi vděčná za to, co mi provedl, když mě proměnil. Teď jsem, nikdy bych totiž nepotkala tebe, nikdy bych nepoznala, jaké to je skutečně milovat, nedokázala bych prožívat opravdovou lásku každý den, netušila bych, že mohu být šťastná, tak moc, jak jsem právě nyní.“
A takhle končí příběh Jessicy Volturi. Našla ve Volteře, co nehledala. Přišla se podívat na hrad a místo toho získala novou rodinu a věčnou lásku. Jak roky plynuly, z Jess se pomalu stávala dáma. Ale vždy si našla chvilku a pěkně to zavařila těm nejvyšším. A pokud se ptáte, jak skončil Orien…
Pohled Oriena
Už je to pár měsíců, co Jess odešla z Forks. Ona ani neodešla, spíš se tu jen mihla. Ale i tak jsem byl rád, že ji vidím. Její dokonalá tvář, její neodolatelná vůně, kterou cítím ještě teď.
Vzpomínky, to jediné mi po ní zbylo…
Zaklapl jsem knihu, kterou jsem měl dočtenou. Už jsem v místní forkské knihovně pár hodin a čtu si legendy, které jsou spjaty s místními indiány. Zatím jsem nenarazil na nic nového nebo zajímavého. Měl bych na ni přestat myslet, měl bych na ni zapomenout, ale jak se dá zapomenout, když jsem upír, který si pamatuje každý hloupý detail z každého dne, který prožiju. Naštvaně jsem popadl knihu a šel ji vrátit na její původní místo. Do oddílu, kde se nacházejí legendy, nikdo nechodí, mám tu klid, i když se občas najde nějaká žena, která je okouzlena mým vzhledem. Myslel jsem, že tahle je stejná, ale nebyla.
„Slečno?“ oslovil jsem ji. Stála u regálu a hledala něco v místě, kam jsem chtěl vrátit knihu. Podívala se na mě a mile se usmála.
„Slyšela jsem, že studujete vlkodlaky, stejně jako já.“
„Prosím?“
„Oh, promiňte, nepředstavila jsem se, jmenuji se Cornelia Blarney, jsem taky upírka s vášní pro vlkodlaky, i když oni neradi snáší mou přítomnost.“ Opět se mile usmála a vzala knihu, kterou jsem držel v ruce.
„Toto byla ztráta času, není tam nic. Doporučila bych vám tuto.“ Stoupla si na špičky a natáhla se pro obrovskou knihu vázanou v kůži.
„Děkuji za pomoc,“ poděkoval jsem.
„Není za co.“
Toto bylo první, ale ne poslední setkání Oriena a Cornelie. Orienovi trvalo několik let, než překonal bolest ze ztráty Jessicy, ale nakonec, s pomocí sladké Cornelie, to dokázal. I když stále svým způsobem bude Jess milovat, stejně jako ona jeho.
Všem moc děkuji, že jste četli, komentovali a fandili této povídce. Takže, děkuji HEPO týmu pod vedením SiReeN, která je neskutečně hodný a ochotný manipulátor. :D Dále NatyCullen, DeeDee, NoemiVolturiCullen, belle, Annabell a Scherry, opravdu děkuji moc, holky, moc pro mě znamená, že to někdo dokázal přečíst a nevzdat to hned na začátku. Smekám před vámi...
Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Jessica Volturi - 19. kapitola - Potvůrka volterská:
Abraka dabra... dočela jsem to... to chce,a le potlesk ne???
Tak jak sem ti slíbila komentuju... nečekej nic světobornýho anidlouhýho... jelikož sou dvě ráno a já už ci spinkat...!
Takže jen aby ses nedivila...!
Tak a teď k povídce:
Celej večer sem se gebila tak až sem se jednou málem počůrala a asi šestkrát málem udusila... přičemž moje ústa byla tak divně že sem se divila že se mi ta tlama už dávno neroztrahla...!
Zbožňuju tuhle Jess... je skvělá... jak mávala se všema... a ty její kecy... je hned poznat, že si to psala ty...!
Pak mně vždycky dostal Marcus, Markie a Chcíplá ryba... no já z toho vždycky nemohla popadnout dech...! Aro je taky bestovej hlavně ty jeho plaakáty Miley, Seleny a Britney...! Caius a scéna s Justinem, fénem a vanou... mě taky dostala... A jeho oddací řeč jak mluvil na Felixe...! Sulpicie... já tuhle ženskou miluju... Prej Slupka... ježiš já se gebim i když to tu jenom píšu...! Ale v poho...! Heidi...hmmm... co od ní čekat... radši nic... je to prostě Děvka... jop řekla sem to...! Demetri... to je takový sluníčko... nejvíc ten jejich rozhovor přes telefon...! Jop... však víš...! Orien... sem ráda, že je šťastnej... tak kravka Bee... ať mi políbí šos...! A zbytek aktérů... mno co dodat... tohle bylo fakt grandiozní...! Ale nejvíc mě dostal fakt telefoní rozhovor u kterýho sem se málem počůrala...! Takže já padam spinkat a zase napiš další takovou pitomost... ať mam co číst...!
Paráda!
Tohle byla jedna z nejoriginálnejších a nejlepších povídek, které jsem tu četla! A konec byl stejně skvělý. Vůbec mě nenapadl dopad, který by mělo tohle dělání upířích dětí. TO je taokvé.... děsivé. Je od Volterry skvělé, že se toho ujala a bude problém řešit. Jsem moc ráda, jak to s Jass dopadlo. tolik jsem jí to přala. Byla v téhle povídce cážně skvělá. Ne jen ta blbka, co jí známe z knih. Měla hloubku, vlastní záhady, tajemství. Opravdový charakter. TO bylo úžasné. Orionovi bude nakonec taky líp a to je moc fajn. Krásně příjemný konec.
Bude se mi po téhle občas šílené, dost často vtipné a vždycky zajímavé povídce stýskat. Ale vím, že od tebe přijde něco dalšího skvělýho, takže mě to zas tolik netrápí. Hodně skvělých nápadů do další tvorby, deedee
Hee, no, to bol rýchly koniec, ale úžasný!!! Vážne ma udivuje, že je to vlastne reálne, prísť na jedno miesto a zrazu sa zmení celý svet. Ale vážne Sim, ten koniec bol taký rýchly... a síce inak sa to ani endalo, proste šťastná rodinka.
A teraz šup na EWAY!!!
ÁÁÁÁ, Bože, konec byl naprosto úchvatný, dokonalý a zkrátka pořádný happy end.
Celkově se mi povídka moc líbila. Ze začátku ta bojovnost Jess, ta její chuť všem nakopat prdel.
Pak přišel Orien - ten bojující takti, který jí pomohl z období bolesti.
A pak ta mrcha Benerike, která by si Oriena stejně nikdy nezasloužila.
A pak Felix - . A pak to prostě byla love story!
Povídka se mi celkově moc líbila, válela jsem se pod stolem z těch hlášek - a že to teda byly hlášky!
Prostě dokonalé!!! Jsem ráda, že jsem na tebe narazila a mohla s tuto dokonalou povídku přečíst. Díky!
zazvonil zvonec, příběhu je konec
že bych sepsala delší komentář ? tak jo
tuhle kapitolku jsem čekala zase veselou, plnou hlášek, ale byla z té vážnější stránky, což mi vůbec nevadí, protože byla moc hezká , citát Willa S. sem skvěle pasoval
i když představa Ara jak běhá kolem záhonu s ostnatým drátem, dává kamerový systém a píše výstražné tabulky mě dostala do kolen , odpusť mému chorému mozku, ale přemýšlela jsem, jestli ten nápis psal brkem na papyrus a kladívkem přitloukl na dřevěný kůl nebo skáknul jako moderní upír do tiskárny a nechal si vyrobit nějaký pěkný moderní transparent
, a ještě by mě zajímalo, co by chtěl Jess odkázat
růže asi ne, Dion jim vyroste a uteče, tak toho taky ne, trůn by Aro nedal
, Giannu by mu mezitím někdo vycucl, tak jedině sbírku knih nebo Sulpicii
, ale co by s tím Jess dělala... no, raději nepřemýšlet
jsem ráda, že nakonec Jess zůstala s Felixem, přijde mi, že se k sobě hodí, Orien snad bude také šťastný s Cornelií
juklajsem na tvoje shrnutí
/čti "tapotvoracopíšetenhroznědlouhýkomentářprolustrovalaslovoodslovacelétvojeshrnutí"/ a je vhodný okamžik se optat, co budeš psát dále?? máš sice pár povídek rozepsaných, ale za optání nic nedám, nezačneš psát blondýnu Caia nebo Arovu posedlost??? oba nápady vypadají skvěle
a poslední slovo na závěr, děkovat za přečtení nebo koment k povídce netřeba, my ubozí čtenáři musíme být vděční božským autorům, že smíme jejich díla číst a dokonce komentovat potěšení je na naší/mé straně
Abych pravdu řekla, čekala jsem jiný konec. Opravdu jsem si myslela, že bude nakonec s Orienem. Ten Felixův nápad se mi moc nelíbí, je to moc... surové. Alespoň v tohle ohledu by mohl být něžný, ale budiž. Když jsem viděla odstavec kurzívou, říkám si, jsem u konce a Orien nikde. Pak vidím ten jeho příběh a... abych byla pravdivá, zklamal mě. Promiň, že to píšu takhle, ale opravdu jsem si vedle něho představovala Jessicu a Cornelie už byla jen pouhou náhražkou, aby nebyl sám, což mi tam nepasovala. To už by bylo lepší, kdyby zůstal sám a s tou bolestí se vypořádal. Takhle to bylo jen nastrčené a moc mi to nezapadalo do sebe - časově.
Nicméně potlesk si zasloužíš, povídka má zajímavý nápad a až na poslední kapitolu, která mě krapet zklamala, to bylo slušně napsané...
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!