Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jeptiška XXVIII.

16.02.2011 (13:00) • Jeanine • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2661×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

28. Potrestání únosce

Isabella:

Druhému z únosců se nejspíš domáklo, kdo jsem a chce vycouvat. Zkontrolovala jsem Melisu. Nejspíš ji jen něčím uspali.

„Každou chvilku se nejspíš probere!“ sykla Tanya ve dveřích.

„Proč tohle děláš, Tanyo?“

„Proč? Ty se ještě tak blbě ptáš?“ udělala krok ke mně a rozhodila ruce. „Tvůj otec mi zabil matku. Když jsem se z toho vzpamatovala a našla si Edwarda tak ses objevila ty a vzala jsi mi ho. A potom mi ještě zabijete nejlepšího přítele! Komu jinému se mám mstít, než Arovi? Kdyby ses nenarodila, bylo by to těžší, ale tohle ho raní nejvíc!“ křičela.

„Edward tě, ale nikdy nemiloval!“ bránila jsem se.

„Modli se k Bohu, protože odsud živá nejspíš nevyjdeš!“ přišla až ke mně a chytila mě pod krkem. V tu ránu jsem byla na nohou a snažila se bránit. Pak se mi ji podařilo odkopnout. Jenže ve vteřině byla zpátky. Hodiny boje mi byly k ničemu. Nepřeprala bych jí, ani kdybych sebrala všechny síly. Hodila mnou o zeď, slyšela jsem lupnutí a příšernou bolest na hrudi. Blbě se mi dýchalo, ale jí to nejspíš nestačilo. Sotva jsem se rozkoukala, stála zase u mě.

„Pust ji,“ stála u nás najednou Melisa a bušila ji do nohy. Tanyu to nerozhodilo a jednou rukou ji hodila zpět na gauč. Já pak letěla na druhou stranu místnosti, kde byl stolek se zrcadlem.

Probrala jsem se pod ním. Všude kolem mě byly střepy a něco lepkavého mi teklo po ruce. Podívala jsem se, co to je. V ruce jsem měla zaraženej střep. Strašně to bolelo a do očí mi vlítly slzy. Stihla jsem zmerčit Melisu na gauči. Nehýbala se. Měla jsem strach.

Tanya mě vzala zase pod krkem. Očima střelila na proužek krve na mé ruce a vyvedlo jí to z míry. Její oči zčernaly.

„Tanyo, ne!“ křikla ve dveřích Rosalie. „Taková ty nejsi,“ snažila se ji přesvědčit. Tanya mě okamžitě pustila na zem a zády se přitiskla ke zdi. Vypadala vyděšeně. Já jsem se stěží doplazila k Melise. Stáhla jsem si ji do náruče a pevně ji tiskla. Nedokázala jsem to! Nedokázala jsem ji ochránit. Líbala jsem jí na čelíčko a omlouvala jsem se jí.

„Mami,“ špitla a já se radostí rozplakala ještě víc. Bude v pořádku.

Edward:

S upírem, který tu byl s Tanyou jsme si poradili hned. Rosalie se mezitím postarala o Tanyu. Vypadala nepříčetně. Nevzdorovala nám.

Okamžitě jsem se začal věnovat Belle. Vypadala hrozně a v ruce měla střep.

„Zabte ji!“ křikl jsem na Letty a Joshe.

„S radostí,“ usmála se Letty a zděsila se při pohledu na Bellu.

„Ne! Doveďte ji k otci,“ řekla polohlasem a s obtížemi Bella, pak omdlela.

„Rose, vem Melisu,“ dával jsem jednoduché rozkazy. Letty s Joshem a Demetrim odváděli Tanyu.

„Pomohla bych ti, ale…“ všiml jsem si Lettyiných černajících očí.

„Já vím, jděte. Zvládnu to,“ poslal jsem je pryč.

„Bello, neumírej mi. Prosím,“ opatrně jsem jí vytáhl střep z ruky a pak jsem ránu zaškrtil. Kontroloval jsem další zranění, měla nalomená tak dvě žebra a několik pohmožděnin. Má štěstí, že není člověk, jinak už by bylo po ní.

Zkusil jsem jí probrat.

„Bello, prosím. Komunikuj se mnou,“ dýchala, ale byla mimo.

„Moc to bolí,“ kňourla a zase omdlela. Vzal jsem ji do náruče a šel s ní ven. Doufal jsem, že to zvládne.

Venku na mě čekal Emmett s autem, opatrně jsme Bellu položili na zadní sedačky.

„Letty říkala, že bych měl přijet, že je na tom dost zle,“ oznamoval mi, kde se tam vzal.

„Díky, brácho,“ během minutky už jsme byli na nádvoří.

„Zavolej Carlisla, nevím, co s ní dělat. A Aro nejspíš nemá doktora,“ teď jsem litoval, že jsem dokončil jen dva ročníky a na doktorát se vykašlal. Věděl jsem základ, ale potřeboval jsem radu.

Donesl jsem Bellu do jejího pokoje, ihned přiběhla Elisabeth.

„Můj Bože, holčičko. Ta tě zřídila,“ lekla se, když Bellu viděla.

„Přines mi čistý ručníky, taky jehlu a nit a nejspíš budu potřebovat něco na bolest,“ prosil jsem ji.

„Hned jsem zpátky. Zavolám raději Giannu. Ta krev, já…“ odmlčela se a rychle odběhla.

Pak přiběhl Emmett s telefonem. Vysvětlil jsem Carlislovi situaci a on mi dal pár rad.

To už tu ale byla Gianna s čistými ručníky horkou vodou a šitíčkem.

Opláchl jsem Belle poraněnou ruku. Možná je dobře, že je mimo. Nebude o tom šití ani vědět.

„Gianno, podrž tu ruku. Pevně!“ byl jsem nervózní. Nikdy jsem nic nezašíval.

Při prvním stehu se Bella bohužel probrala, musel jsem přestat, protože začala sténat a ošívat se.

„Emmette, přiveď Aleca!“ křikl jsem na Emmetta, který čekal za dveřmi.

Vzal jsem Bellu do náruče a podíval se jí do očí.

„Bell, musíš mi pomoct!“ mluvil jsem na ní.

„Jak?“ řekla s bolestí v hlase.

„Stáhni svůj štít, pomůže to, nebude tě to tolik bolet.“

„Nejde to,“ řekla po chvilce.

„Zkus to ještě, prosím,“ políbil jsem ji na čelo a objal. Ve stejnou chvíli vešel Alec.

„Potřebuju, abys ji uspal, aby nic necítila,“ vysvětlil jsem mu, co chci.

„Má štít,“ informoval mě Alec.

„Vím, pracuju na tom,“ odsekl jsem mu a věnoval se Belle.

„Notak, Bell, soustřeď se. Lásko,“ šeptal jsem.

Chvilku na to jsem ucítil její myšlenky. Moc jí to bolelo a pak už necítila nic.

„Dlouho jí neudržím, ten štít se nejspíš obnoví, chvátej,“ upozornil mě Alec.

Zašil jsem jí ránu, jak nejlíp jsem dokázal a dokonce jsem ji stihl i ovázat obvazem.

„V pořádku, Alecu. Můžeš ji probrat, děkuju.“

Bella zamrkala a sykla bolestí.

„Gianno, potřebuje převléknout, je celá od krve, zvládnete to?“

„Snad ano,“ tvářila se nejistě.

„Opatrně, má naražená žebra. Ať tady nezůstanou žádné zbytky po krvi.“

„Rozumím, zvládneme to,“ přikývla.

Vzal jsem Bellu do náruče, aby mohla Gianna převléknout postel.

„Melisa?“ ptala se Bella.

„Je s Rosalie, je v pořádku, jen se uhodila do hlavy,“ uklidnil jsem ji.

„Řekla mi mami,“ pokusila se o úsměv.

„Já vím. Má tě moc ráda!“ posadil jsem ji do křesla a políbil.

„Já už ji nemůžu nechat Rosalie,“ špitla a očividně jí to bylo líto.

„Ona to pochopí, byla tam, když ti řekla mami,“ pohladil jsem ji po tváři. „Gianna ti pomůže se převléknout a pak by sis měla odpočinout, později za tebou zajdu, ano?“

„Dobře. Řekni prosím Tanye, že jí odpouštím,“ prosila. Byla poslušný pacient. Ještě jsem se otočil, abych se ujistil, že to Gianna zvládne a pak jsem odešel. Ještě tady pořád byla Tanya.

Letty:

Hodila jsem Tanyu před Ara. Myslela jsem si, že až ji potkám příště, budu schopna jí odpustit, ale teď bylo nejspíš brzy a moje nenávist k ní, jen vzrostla.

Aro vstal a šel až k ní. Vzal ji za ruku, aby viděl, co se stalo.

„Jsi dost troufalá,“ podotkl a ruku jí pustil.

„Proč tolik prahneš po pomstě, Tanyo?“ ptal se, když nereagovala.

„To už přece víte!“ sykla jedovatě.

„Jane!“ rozkázal Aro a Tanya klesla v křeči k zemi.

Asi po pěti minutách to utnul.

Tanya se sotva zvedala na nohy.

„To je všechno? Nic víc, neumíš?“ narovnala se hrdě, pak vběhl Emmett.

„Alecu, Edward tě potřebuje, je u Belly,“ předal vzkaz. Alec přikývl a neváhal ani vteřinu. Měla jsem o Bellu strach, ale nemohla jsem být s ní. Josh mě objal kolem ramen.

„Emmette, jak je na tom?“ ptal se Aro.

„Pár naražených žeber, řeznou ránu na ruce, nějaký pohmožděniny a možná i otřes mozku,“ vychrlil to ze sebe.

„Vidíš Tanyo, za tohle jsi zodpovědná ty! Myslíš, že si Isabella zaslouží takové utrpení, kvůli něčemu, za co mohu já?“ Aro byl v klidu. Mluvil s ní, jako by předem nebyla odsouzená k smrti. Chvílema jsem si i myslela, že ji ušetří.

„Co chcete slyšet? Že je mi to líto? To vy! Vy jste mi vzal všechno. Matku, kterou jsem nadevšechno milovala, snoubence mi vzala holka z kláštera, které proudí v žilách vaše krev, nejlepšího přítele, který jediný mi rozuměl,“ možná by i brečela, kdyby toho byli upíři schopni.

„Bella bude za pár dní v pořádku, Aro,“ přišel zakrvácený Edward s Alecem a šel rovnou k Tanye. Chytil ji pod krkem a hodil s ní přes celou místnost.

Pak k ní došel a pomohl jí na nohy.

„Bella ti vzkazuje, že ti odpouští. Ode mě se odpuštění nedočkáš,“ sykl a odešel.

„Edwarde!“ vykřikla za ním ještě.

„Moje dcera, by ti určitě darovala život, je příliš milosrdná,“ promluvil zase Aro.

„Nestojím o její odpuštění!“

„Leticie, postarej se o ni,“ ukázal na Tanyu a ta už to měla spočítaný ve chvíli, kdy zvedl ruku.

„S radostí!“ elegantním chvatem jsem jí utrhla hlavu, její tělo se skácelo k zemi.

Myslela jsem, že se mi uleví, ale vůbec. Upustila jsem Tanyinu hlavu a utekla jsem ze sálu.

Běžela jsem do svého pokoje a zavřela se tam. Po chvilce se ozvalo klepání na dveře a vešel Josh.

„Jsi v pořádku?“ ptal se.

„Moc ne,“ rukou jsem ho pobídla, aby šel ke mně.

„Nechci zabíjet,“ řekla jsem, když mě objal.

„To nemusíš,“ políbil mě do vlasů a stáhl si mě na klín. Jen tak jsme tam leželi v pevném objetí, bylo mi líp. Tanya byla mrtvá a Belle už nehrozilo žádné nebezpečí.

29. kapitola

Autor: Jeanine (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jeptiška XXVIII.: