Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jeptiška XXI.

08.11.2010 (13:45) • Jeanine • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2981×

21. Melisa

Isabella:

Od Edwardova příjezdu uplynulo čtrnáct dní. Všechny dny mi splývaly, dopoledne jsem se učila boji, pak následovaly hodiny klavíru s Edwardem a pak šachy s Joshem, které po týdnu vystřídala latina. V šachách jsem porazila už i tátu. Josh byl dobrý učitel. Ale latina byla docela náročná.

Nejtěžší bylo, když se mě Josh zeptal, proč jsem změnila své chování vůči Edwardovi. Ale pochopil, že je mám ráda oba a nevím, jak dál. Žárlili jeden na druhého a mně to lichotilo.

Dnes ráno jsem konečně složila k zemi Heidi. Pořád se vnucovala Edwardovi a to mi taky pomohlo, k tomu, abych ji porazila. Běžela jsem se pochlubit tátovi.

„Bello, ne! Řekneš mu to potom,“ chtěla mě zastavit máma, ale nedbala jsem na to a běžela k trůnnímu sálu.

Před obrovskými dveřmi stál Edward.

„Nemůžu tě tam pustit, Bello!“ řekl trochu přísně.

„Nemůžeš mě pustit za mým otcem? To ani nezkoušej!“ vyhrožovala jsem mu.

„Je to jeho rozkaz!“ chytil mě a sevřel v náruči, abych tam nemohla.

„O co ti jde? Chci s ním mluvit!“ našla jsem v sobě sílu a odstrčila jsem ho.

„Bello, ne!“ vykřikl ještě a já rozevřela dveře. V tu samou chvíli mi v náruči přistálo malé děvčátko a třáslo se strachy. V její mysli jsem vyčetla, co se tady odehrávalo. Hromadná poprava a krmě upírů.

„Seberte jí to dítě,“ křikl Aro, můj nelítostný otec.

„Jen přes mou mrtvolu!“ přitiskla jsem tu malou holčičku ke své hrudi a byla jsem odhodlaná bránit ji celým tělem.

„Seberte jí, proboha, někdo to dítě!“ křičel Aro. V takovýchhle chvílích jsem nemyslela na to, že to je můj otec.

„Jen se jí dotkněte!“ postavil se přede mě Edward, připraven mě bránit. Vzápětí přiběhl odněkud Josh a máma a postavili se přede mne do obranné pozice.

„Aro, proboha, kdy tohle šílený vraždění skončí? Víš, že jsem to nikdy neuznávala!“ křičela na něj máma. To už mě chtěl Josh s tou malou odvést pryč.

„Jak můžeš být tak krutý, Aro!“ vysmekla jsem se mu a pořád pevně svírajíc to bezbranné dítě, jsem se před něj postavila.

„I ten šílenej Drákula má svou vlastní krevní banku!“ věděla jsem to od mámy, protože ona tohle vraždění nesnášela a živila se krví od Drákuly.

„Jsem tvůj otec, měla bys mi tak říkat!“ křičel taky.

„Dokud se budeš chovat jako zvíře, tak můj otec nebudeš. Jsme v jednadvacátým století! Začni se tak chovat! Aro!“ po tomhle ztichl a dosedl na svůj trůn. Poražený!

„Ukliďte to tady!“ zaslechla jsem ještě jeho rozkaz, když jsem odcházela.

Vzala jsme tu malou do svého pokoje. Máma, Josh a Edward šli se mnou. Posadila jsem ji na postel, pořád se mě křečovitě držela.

„Už je to dobrý andílku, jsi v bezpečí,“ hladila jsem ji po zlatavých vláskách. Neplakala, ale byla očividně v šoku. Povolila své sevření a prohlížela si nás.

„Jak se jmenuješ?“ řekla jsem klidným hlasem. Bylo štěstí, že i Josh přešel na vegetariánský způsob obživy a neměl krvavě rudé oči jako ostatní v sále.

Děvčátko neodpovídalo.

„Nemusíš se nás bát, už ti nikdo neublíží,“ pohladila jsem ji a vzala si ji na klín.

„Tak, jak se tedy jmenuješ, andílku?“

„Melisa,“ píplo děvčátko.

„Dobře, Meliso. Vím, že jsi teď viděla a zažila něco ošklivého, ale neboj se. Už to bude v pořádku,“ snažila jsem se ji uklidnit.

„Měli červený oči, jako v té pohádce,“ ukázala na dveře Melisa.

„Ano, ale oni nejsou zlí, jen měli hlad,“ podotkla máma.

„Máte zlatý oči, jste andělé?“ sáhla na můj obličej, jako by chtěla zkusit, jestli se nerozplynu.

„Ne, my nejsme andělé. Já jsem Isabella, tohle Elisabeth a Josh s Edwardem, jsme tví přátelé, ano?“ představila jsem jí nás.

„Chtěla bych maminku,“ přitiskla se ke mně a začala plakat.

„Nechte mě s ní, prosím,“ poslala jsem všechny včetně mámy pryč.

V její mysli jsem viděla všechnu tu hrůzu, která se odehrála. Otec očividně nechtěl, abych o tom věděla. On si snad myslel, že na to nepřijdu. Tohle vraždění musí skončit.

Asi po hodině ustavičného pláče, Melisa usnula. Poprosila jsem mámu, aby zůstala s ní, ale ta si nebyla jista svou abstinencí po lidské krvi a Josh už vůbec ne. Takže zbyl Edward. Bylo vidět jeho nadšení, pro to co jsem provedla. Musela jsem do sprchy, byla jsem z hodiny boje celá olepená a Melisin pláč tomu ještě přidal.

Když jsem se vrátila, Edward ležel vedle Melisy na posteli a hladil ji po vlasech.

„Má špatné sny, uklidňuje ji to,“ řekl jako vysvětlení. Přikývla jsem.

„Můžeš na chvilku, oblékla bych se,“ poprosila jsem ho.

„Jo, jasně, promiň,“ rychle vstal z postele a odešel. 

Přemýšlela jsem, co na sebe. Tohle bylo důležité, rozhodla jsem se pro šaty, ve kterých jsem přivítala Edwarda ve Volteře. Chtěla jsem, aby Aro - můj otec, pochopil, jak vážně to beru a hlavně mě napadlo, že když se Melisa zbudí a uvidí, že jí život zachránila princezna, zvedne jí to náladu.

Poprosila jsem Edwarda, aby s malou zase zůstal. Tohle bylo důležité. Nesměla zůstat sama.

„Přesvědčíš ho, sluší ti to,“ dodal mi trochu odvahy.

„Edwarde, strašně si vážím toho, co děláš. Jsi bohužel jediný, s kým můžu tu malou nechat a mít jistotu, že je v bezpečí,“ věnovala jsem mu úsměv.

„Já mám děti rád, s Tanyou jsme dokonce zvažovali adopci,“ přiznal se. Ale o Tanye jsem opravdu slyšet nechtěla.

Nic jsem mu k tomu neřekla, ale žasla jsem nad tím, jak sukničkář jako on může mít kladný vztah k rodině.

V trůnním sále byla obrovská debata. Otec, mě vzal zdá se za slovo, s tou krevní bankou.

„Tady ji máme! Dceru, která od základu mění život svého otce. Kde máš to dítě?“ přivítal mě a zajímal se o Melisu.

„Je o ní postaráno, musím s tebou mluvit!“ řekla jsem tvrdě.

„Tak mluv!“ vybídl mě.

„Melisa tady zůstane, dokud jí nenajdu vhodnější domov!“

„Nepřipadá v úvahu!“ oponoval mi.

„Zabil jsi jí rodiče! Nemá žádné příbuzné a jestli, tak jsou stovky kilometrů daleko. Je to jen dítě, proboha!“ prosila jsem za ni.

„Není tu pro ní bezpečno!“ začal s obavami.

„To si uvědomuji, vždycky s ní někdo bude! Já, Edward, máma a Josh, taky brzy lidské krvi odolají úplně!“ navrhla jsem mu svůj plán.

„Co když přece, co uděláš pak?“ zajímal se.

„Pokud se Melisy někdo jen dotkne a bude jí chtít ublížit, vlastnoručně ho zabiju!“ Otec se začal smát.

„Pomůžu ti,“ přidal se Josh.

„Se mnou taky počítej,“ ujistila mě máma, že je se mnou.

„Fajn, nech si to dítě, ale pokud tu bude volně pobíhat a sama, tak za ni neručím!“ přikývl otec.

„Děkuju a neboj, to se nestane! A chtěla bych s tebou probrat ještě něco. V soukromí!“

Zajímalo mě, proč mu nevadí, že se mi Josh a Edward, tak věnují. Dřív jsem neměla příležitost.

„Tak o co jde?“ zeptal se, když za námi zavřel dveře pracovny.

„Tati, já chápu, že jsem sem přišla jako blesk z čistého nebe, a že tvůj život obracím vzhůru nohama,“ začala jsem svou řeč.

„Jsem šťastný, že tě tu mám. Všechno to tu bylo tak stejný - už tisíce let a s tebou se to mění k lepšímu. Rozzářila jsi to tady, jako slunce a udáváš mi nový směr,“ byl z mého počínání nadšený.

„Ty se vážně nezlobíš?“ nechápala jsem.

„Samozřejmě, že ne a i když ti to nedávám moc najevo, záleží mi na tvém štěstí. Mám tě rád, holčičko,“ objal mě a políbil otcovsky do vlasů.

„Tak proto mi najednou podstrkuješ Joshe i Edwarda?“ zeptala jsem se.

„To si o mě vážně myslíš?“ šibalsky se na mě podíval.

„Nejdřív jsi nechtěl, aby se ke mně Edward přiblížil a teď mě učí na klavír a Josh latinu, co máš v plánu?“ uhodila jsem na hřebíček.

„Všiml jsem si, jak se na tebe oba koukají. Josh byl případný náhradník za hraběte Drákulu, protože ho mám rád jako vlastního syna, ale Edward je ti, zdá se, bližší, a tak jsem si říkal, proč nespojit naši a Carlisleovu rodinu, když jsme už odvěcí přátelé,“ řekl mi pravdu.

„Je mi šest let a ty pořád trváš na tom, že mě provdáš?“ vyvedlo mě to z míry.

„Tak trochu, ale chci, aby sis vybrala sama,“ byl úplně nadšený! Takhle jsem ho nikdy neviděla.

„Když jsem se zamilovala do Edwarda a zjistila jsem, kdo jsem, předpokládali jsme, že budeš proti, a že nás rozeštveš!“ svěřila jsem se se svou prvotní obavou.

„Dřív bych to možná udělal, ale teď tě znám a vidím, jak jsi zranitelná a jak záříš, když jsou na blízku,“ vzal mě za ruku a stiskl ji. „Když jsem se zamiloval do tvé matky, všichni byli taky proti, proto tě chápu, holčičko.“

„Vlastně jsem doufala, že sis toho nevšiml,“ zčervenala jsem.

„Spousta upírů mě podceňuje, ale já na tom trůně nesedím jen proto, že dobře vypadám,“ zavtipkoval.

Musela jsem se smát. Čekala jsem, že se tu s tátou pohádám, ale on mě chápal a dokonce mi šel vstříc.

„A s tou krevní bankou jsi měla taky pravdu, ve světě to začíná být podezřelé, že se ztrácí autobusy turistů, ještě dnes zařídím vše potřebné,“ objal mě a pyšně si mě k sobě přitiskl.

„Děkuju, tati,“ dala jsem mu pusu na tvář a běžela to sdělit mamce.

--------------------------------------------------

22. kapitola

Shrnutí

V příštím dílku se budu víc věnovat Letty, možná konečně vyhraje svůj boj s žízní!!! ;)

Předem děkuji za Vaše milé komentáře.

Jeanine ♥

Autor: Jeanine (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jeptiška XXI.: