Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jeptiška XV.

10.09.2010 (11:45) • Jeanine • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3702×

15. Ples I

Isabella:

Z lovu jsme se vrátily celkem brzy. Matčiny oči už byly téměř zlaté, jen s mírným karmínovým nádechem.

Ani jsem se nestihla rozkoukat a přišel můj otec.

„Isabello, musíme si něco ujasnit!“ řekl rázně.

„Ano, Aro?“ vyšiloval, když jsem mu řekla jménem.

„Už jsem ti několikrát říkal, ať mi říkáš tati!“

„Promiň. Takže, o co jde?“ zeptala jsem se drze.

„Nechci, aby sis myslela, že mi na tobě nezáleží. Jednou jsi moje dcera a měla by ses tak chovat. Občas mi připadá, že jsi ke mně příliš arogantní a sarkastická. Měla by sis uvědomit, kdo je tady pánem!“

„Teď si děláš srandu, tati, že jo! Ty by sis měl naopak uvědomit, že jsem tvoje dcera a né tvůj bodyguard! Stačí, že zacházíš s nimi, jako s hadrem! Mě naučili k úctě, ale to ty asi neznáš! Vím, že nejsi člověk, ale proč se jen nepokusíš, chovat trochu víc lidsky a míň panovačně! Nech je, ať si žijí i svůj vlastní život a né jen tvůj!“ vmetla jsem mu do obličeje.

„Nepřeháníš to trochu?“ vyděsil se.

„Ne! A někdo ti to měl říct už dávno a teď pokud dovolíš, ráda bych se před plesem upravila, abych byla za vzornou dceru svého otce!“ vystrčila jsem ho ze dveří.

„Manžel ti ukáže, co je to poslušnost, holčičko!“ řekl, když odcházel. Jen doufám, že to nemyslel vážně.

Dala jsem si studenou sprchu, abych se probrala. Tady v Itálii, bylo oproti Irsku dost vedro. Když jsem vyšla ze sprchy, už na mě čekala Alice. Šaty připravené na skříni a u zrcadla hromada malovátek.

„Určitě je tohle všechno potřeba, Alice?“ ukázala jsem na tu hromadu šminků.

„Musíš přece udělat první dojem. Budeš okouzlující!“ usmála se a posadila mě před zrcadlo.

„Už se nemůžu dočkat,“ zazubila jsem se.

„Bello, Aro pozval hraběte Draculu. Chce, aby se s tebou oženil. Musíš vymyslet, jak se ho šetrně zbavit, aby nevyhlásil Arovi otevřenou válku,“ začala Alice.

„Co je to zač, ten Dracula?“ moc jsem toho o něm nevěděla.

„On je úhlavní nepřítel tvé rodiny! Jak je možné, že to nevíš? Tím sňatkem by se vše vyřešilo. Chce srazit Volturiovi z trůnu a to už hodně dlouho,“ vysvětlovala.

„Vždyť bych mu tím sňatkem, jen pomohla k moci! Má táta rozum?“ zakroutila jsem hlavou.

„Nehýbat! Aro je moudrý, ale občas má dlouhé vedení. Časem by mu to došlo. Proto to musíš vzít do svých rukou a zbavit se ho. Dohoď mu třeba Jane. Slyšela jsem, že je na holčičky,“ při těchto slovech, jsme se obě rozchechtaly.

Někdo zaklepal.

„Dále,“ řekla Alice, „to je Esmé, chtěla tě vidět a přinesla věci, co ti poslala Letty.“

„Bezva, říkala jsem jí, ať to nedělá. Dobrý den, Esmé,“ pozdravila jsem.

„Ahoj, Bello. Něco jsem ti přinesla. Letty tě moc pozdravuje a máš jí brzy zavolat. Mrzí jí, že nemohla jet taky,“ rozpovídala se Esmé.

„Jo, to mě taky, ale nač pokoušet životy lidí na palubě letadla,“ usmála jsem se.

„Tak to určitě. Páni, budeš nádherná.“ Prohlížela si moje šaty.

„Esmé, můžeš nás nechat? Vymýšlíme plán na odmítnutí hraběte Draculy,“ vyháněla ji Alice.

„Tak to nebudu rušit, uvidíme se na plese, zatím se mějte, děvčata,“ zmizela za zavřenými dveřmi.

„To nebylo moc hezký, jak jsi ji vyhnala,“ pokárala jsem Alice.

„Já vím, ale tohle není pro její uši, rozmlouvala by nám to. Napadlo mě, že bys mohla hrát rozmazlenou holčičku. To by Draculu jistě odradilo. Nehýbej se, pořád!“ okřikla mě, když jsem se po ní podívala.

„To by možná šlo, nech mě přemýšlet,“ zamyslela jsem se nad tím, jak to udělat.

S Alice po ruce, to bylo více, než snadné. Při každém mém nápadu měla vizi o tom, jak to dopadne, takže jsme nakonec vymyslely dokonalý plán a věděly jsme, že klapne. Asi po hodině mě konečně dolíčila a dočesala. Když jsem se na sebe podívala do zrcadla, skoro jsem se nepoznala. Vlasy mi narovnala žehličkou a vsadila mi do nich korunku. Líčení bylo jemné a vůbec se nedalo říct, že by bylo přehnané, což jsem původně čekala.

„Tak, a teď tě nasoukáme ještě do šatů!“ sundala je z ramínka.

„Nejsou přece jen moc výrazný?“ obávala jsem se.

„To ani náhodou,“ ujišťovala mě.

„Au, Alice já potřebuju dýchat!“ utahovala mi šněrovačku, až příliš.

„Promiň, zapomněla jsem!“ špitla omluvu.

„Udělala jsi to schválně! Upíři nezapomínaj!“ vynadala jsem jí.

„Tak trochu. Jsi hotová, jdu se připravit. Přijde pro tebe Josh, asi tak za půl hodinky, zkus si nešahat na obličej a na vlasy a nepomuchlej šaty!“ dala mi instrukce a vyběhla ze dveří.

„Bezva, aspoň že dýchat můžu!“ zavolala jsem na ni.

Ale jak se zabavit, na tu půl hodinu!? Pak jsem si vzpomněla na krabici, kterou mi přinesla Esmé.

Přestřihla jsem provázek a otevřela ji. No jistě, co jiného jsem od Letty mohla čekat. Hned na vrchu ležel můj plyšovej medvěd v Edwardově tričku. Neodolala jsem a přivoněla k němu, pořád jsem cítila tu omamnou vůni. Pod medvědem ležel můj skicák. Odložila jsem medvěda na postel a posadila se vedle něj. Rozevřela jsem skicák a zavzpomínala.

Na prvním obrázku byla Letty, válící se na posteli. V tej době jsem ještě neznala Edwarda Cullena a byla jsem bezstarostná. Symbolicky jsem Lettyin portrét pohladila po tváři. Strašně moc mi chyběla.

Otočila jsem na další stránku, tam byla Matka představená. Určitě by mi teď dokázala poradit. Prolistovala jsem ještě pár stran, až jsem se dostala k datu, prvního setkání s Edwardem. Strávila jsem s ním tenkrát maximálně hodinu, ale jeho tvář se mi vryla do paměti. Ten jeho úsměv. Zvěčnila jsem si ho ještě tu noc.Tehdy jsem ještě netušila, jestli ho ještě někdy uvidím. Dívala jsem se na jeho tvář na papíře a vzpomínala na společné chvilky. Na to, jak mě několikrát mile překvapil, na jeho polibky, něžné doteky a pak jsem si vybavila tu poslední scénu s Tanyou. Do očí se mi vloudily slzy.

Po chvilce někdo zaklepal.

„Moment,“ zavolala jsem a honem si slzy utřela.

„Dále!“ pozvala jsem Joshe dál, protože mi bylo jasné, že to byl on.

„Připravena?“ usmál se tím samým úsměvem, jako Edward, zase se mi spustily slzy.

„Ty pláčeš?“ nechápal.

„Jo, už to tak vypadá a Alice mě zabije, protože si rozmažu oči,“ vykoktala jsem mezi vzlyky.

„Co se ti stalo?“ měl starost.

„Jsem úplně pitomá! To se stalo!“ křikla jsem.

„Ššš, no tak. Ty přece nejsi pitomá,“ objal mě.

„Jsem pitomá, protože vím, že kdybych ho teď potkala, nejspíš bych mu vběhla do náruče a všechno mu odpustila!“

Odtáhl se a chvíli si mě prohlížel.

„Komu odpustila?“ netušil o čem mluvím, samozřejmě.

„Jemu!“ ukázala jsem na otevřený skicák. Nemělo cenu, mu to dýl tajit.

„To je přece…“

„Jo, já vím!“ utírala jsem si slzy.

„On žije?“ divil se Josh.

„Bohužel!“ odpověděla jsem mu.

„To on ti…“ zase nedořekl větu, protože jsem ho přerušila.

„Jo, to on mi zlomil srdce!“ najednou jsem v sobě našla zase tu nenávist, co jsem k Edwardovi cítila.

„Kdes ho potkala? Žila jsi přece v klášteře a pak u Cullenových,“ dával si to dohromady Josh.

„No právě, teď se jmenuje Edward Cullen. Carlisle ho proměnil, je teď Alicin nevlastní bratr,“ vysvětlila jsem mu to hodně stručně.

„To zní skoro neuvěřitelně, viděl jsem jeho hrob a on přitom…“ odmlčel se.

„Zeptej se hraběte nebo doktora Cullena, nebo co on vlastně je, on ti to vysvětlí. Pojď, chci se dneska už jen smát, tohle je přece můj večer!“ vykouzlila jsem umělý úsměv a vzala ho za ruku.

„Jo, promiň,“ hodil skicák zpět do krabice a nabídl mi rámě.

Když jsme se blížili ke dveřím trůnního sálu, nastoupila nervozita.

„Buď v klidu, make-up se ti nerozmazal, Alice tě nezabije,“ pokusil se Josh o vtip a rozesmál mě.

„Díky, to jsem potřebovala.“

„Jsi překrásná!“ řekl a ani se na mě nepodíval, jen hypnotizoval dveře před námi.

„Děkuju, tobě to taky moc sluší,“ usmála jsem se. Předpokládám, že mu Alice řekla, že budu mít červené šaty, aby se mohl barevně sladit.

Obrovské dveře se otevřely a upřely se na nás oči stovky upírů. Až mě přeběhl mráz po zádech.

„Dýchej,“ připomněl mi Josh. Důležitě jsem se na něj podívala.

Všichni se srovnali podél koberce. To byl impuls pro nás, abychom došli k trůnům. Pomalým krokem jsme procházeli tím špalírem, co tam vznikl, až mě Josh předal otci. Ten pozvedl mou ruku a udělali jsme pár kroků dopředu.

„Tohle je má dcera, Isabella Marie Swan Volturiová, voltérská princezna!“ vyřkl zvonivým hlasem otec.

Upíři v sále začali tleskat a klaněli se. Jindy by mi to přišlo děsně trapný, ale dnes na trapasy nezbyl čas.

Otec mě rovnou požádal o první tanec a v koutě začal hrát orchestr. Soustředila jsem se, abych otci nepošlapala nohy. Po prvním tanci se mě ujal nějakej slizoun, podle Aliciných vizí, které dnes měla, jsem usoudila, že to je ten slavnej hrabě Dracula. Otec se na mě významně podíval.

„Jste kouzelná, slečno Volturiová,“ začal se vnucovat.

„Vy jste hrabě Dracula, nemýlím se?“ snažila jsem se zapůsobit.

„Pro Vás, Vlad,“ nabídl mi tykání.

„Isabella,“ nabídla jsem mu tím totéž.

„Možná jsem příliš troufalý, ale mám v plánu požádat Ara o tvou ruku, Isabello,“ začal hned se svatbou.

„To by byla pro mne čest,“ mile jsem se usmála.

„Vlastně jsem čekal, že se budeš spíše vzpouzet,“ podivil se.

„Vlastně se nemohu dočkat, až odsud vypadnu, táta mě pořád hlídá a ty máš krásný hrad v Transylvánii, proč by tedy nemohl být i mým hradem. Úplně si dokážu představit, jak to tam upravím. Rudé závěsy a ubrusy, služebnictvo by dostalo rudé uniformy, aby kontrastovalo s okolím. Všichni by se mi, jako transylvánské hraběnce a volterské princezně, klaněli. Bylo by to jako pohádka,“ už tyhle moje slova ho vyděsily. A to je jen začátek.

„Jsi trochu náročná,“ zalekl se.

„Myslím, že ne. Jsem zvyklá na komfort. Jako svatební dar, bys mi mohl dát harém, plnej mladíčků a taky bych chtěla obrovskou garáž s těmi nejluxusnějšími auty a své vlastní křídlo paláce,“ začala jsem zase básnit.

„No, uvidíme,“ řekl zděšeně a přestal tančit.

„To víš, Vlade, jsem ještě mladá a nerozvážná, třeba za pár let budu chtít jen vlastní ostrov a letadlo,“ zase jsem začala.

„Myslím, že tohle nebyl dobrý nápad. Možná tě Aro neměl tak rozmazlovat! Princezno!“ odsekl mi a nechal mě stát uprostřed parketu samotnou.

Nestála jsem tam dlouho. Z tohohle trapasu mě zachránil Josh.

„Smím být tak troufalý a požádat tě o tanec?“ zeptal se a vykouzlil poklonu.

„Bude mi potěšením,“ usmála jsem se a začali jsme tančit.

-----------------------------

16. kapitola

Shrnutí