Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jeptiška XIX.

25.10.2010 (21:30) • Jeanine • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 3028×

19. Arovo rozhodnutí

Edward:

„Už jsem přece říkal, že kvůli…“ odmlčel jsem se a přemýšlel, co by bylo nejlepší odpovědět.

Tak Joshua žije a zrovna ve Volteře, kde je má Bella a ona má někoho jiného. Začalo mi to do sebe zapadat. On už o mně pravděpodobně ví delší dobu, zabouchnul se do Belly a ona jeho kouzlu neodolala. A Aro o tom samozřejmě neví. Zvažoval jsem, co s tím. Bella ale miluje mě, tím jsem si byl jistý. Pak jsem si vzpomněl na to, jak mě Aro žádal, že bych mohl nastoupit do gardy. Je to sice tak padesát let zpátky, ale proč to nezkusit. Budu tak Belle na blízku a postarám se o to, aby dala přednost mně. Dokážu, že se umím změnit. Tak plán bych měl a teď mu to jen oznámit.

„Kdysi jsi mě žádal, abych nastoupil do tvé gardy, Aro. A tak jsem tady, pokud máš ještě zájem,“ řekl jsem svůj návrh. Bella vypadala, že nedýchá a Josh na mě vražedně koukal. Arovi jen cukal koutek. Tohle nikdo nečekal a každý čekal na to, co mi odpoví.

„Už je to dost dlouhá doba, co jsem ti to nabízel, ale je fakt, že by ses mi hodil. Tvé čtení myšlenek je jednodušší než mé,“ zvažoval to Aro a pro mě to vypadalo slibně.

„Tvoje ale najednou číst nemůžu! Proč?“ zeptal jsem se, protože mi to vrtalo hlavou.

„To tvůj nadaný bratr, chrání mě před dary ostatních,“ řekl Aro. Podíval jsem se na Joshuu a ten jen přikývl.

„A co to tvé rozhodnutí?“ Zoufale jsem toužil po odpovědi.

„Mé rozhodnutí zní ano!“ Prudce povstal, aby to zdůraznil. „Od teď jsi členem mé gardy!“ dodal ještě.

„Aro!?“ Chytila ho za paži Elisabeth.

Bellina reakce mě trochu zarazila. Neřekla nic, rozeběhla se ke dveřím, jen se u mě na vteřinku zastavila, podívala se mi do očí a běžela dál. Byla nešťastná. Znamenal jsem snad pro ní takové utrpení?

Viděl jsem Joshovu reakci, chtěl běžet za ní, ale tím by se prozradil.

Šla za ní Elisabeth. Aro si mě zavolal blíž a začal mi vysvětlovat pravidla pro gardu.

Isabella:

Doufala jsem, že to táta nedopustí. Věděl, jak moc mi Edward ublížil a teď to nechá jen tak. Naservíruje mi ho pod nos a ať se klidně trápím.

Vběhla jsem do svýho pokoje a vzala skicák s Edwardovým portrétem do ruky. Chtěla jsem ho roztrhat na kousíčky, ale rozmyslela jsem si to, když jsem ho natrhla.

„Už nikdy kvůli tobě nebudu plakat, Edwarde Cullene!“ řekla jsem si pro sebe a odložila jsem skicák na postel.

„Jak ti je, holčičko?“ Vešla tiše máma, bez klepání.

„Myslím, že mi bylo i hůř.“ Otočila jsem se k ní

„Tvůj otec zkouší, jen jak jsi odolná, nemyslel to zle,“ obhajovala ho.

„Odolná? Proboha, proč?“ chtěla jsem vědět.

„Protože jsi Volturiová, musíš vydržet všechno. Nic tě nesmí rozhodit,“ vysvětlila mi.

„A uspěla jsem v testu?“ nadhodila jsem jen tak ledabyle.

„Jsi úžasné stvoření, Bello. Jsi tak silná a lidská. To, jak jsi pomohla Edwardovi i přesto, jak moc ti ublížil, a přesto sis zachovala čistý štít. Chovala ses přesně tak, jak se má královská dcera chovat,“ usmála se na mě a mně to moc pomohlo.

„Děkuju, mami.“ Objala jsem ji.

„Vsadím se, že teď tam Aro s bratry dost hlasitě všechno rozebírají. Aro Edwarda potřebuje kvůli Draculovi, pošle ho k němu jako zvěda a pak na něj zaútočí. Tak to chtěl udělat už kdysi, když ho poprvé Edward odmítl. To jsem tvého otce ještě neznala,“ zamyslela se.

„Já ho ale pořád miluju, mami. Nezlobím se na něj. Odpustila jsem mu. A on teď ví, že je tady Josh, nevím, co mám dělat,“ potřebovala jsem radu.

„Brzy se vše vyjasní, zlatíčko. Budeš je tu mít oba a nakonec se rozhodneš pro toho pravého. Pak přemluvíme Ara, aby vám požehnal a budeš šťastná.“ Měla to hezky naplánovaný.

„To zní šíleně!“ ušklíbla jsem se.

„Pojď, vrátíme se tam se vztyčenou hlavou.“

„Možná bych mohla nechat Edwarda chvíli žárlit a prozatím dát přednost Joshovi, viď?“ bleskl mi nápad.

„Hlavně abys nebyla nešťastná, holčičko.“ Vzala mě mamka za ruku a šly jsme zpět do trůnního sálu.

Měla pravdu. Aro a strýčkové hlasitě debatovali a Josh si s Edwardem povídal v povzdálí. Tolik let se neviděli, určitě si mají co říct. Nemusí hned mluvit o mně! Zahnala jsem svou zvědavost.

„Isabell,“ všiml si mě táta. Celý sál ztichl a všichni se podívali mým směrem. „Podívejte se na ni, tohle je má dcera, za otce má krále upírů, ale sama je tak skromná a lidská. Existuje snad úžasnější bytost?!“ rozplýval se nade mnou táta, až mi bylo trapně. Občas jsem byla v šoku z toho jeho nadšení pro všechno.

Nedala jsem na sobě rozčarování znát a hrdě jsem zvedla hlavu. Pomalým krokem jsem šla k němu.

„Zapomněl jsem tě pozdravovat od té tvé kamarádky,“ řekl mi, když jsem se posadila na matčin trůn.

„Možná jsi mi toho zapomněl říct víc, že?“ Spiklenecky jsem se usmála.

Edward s Joshem na mě trochu nechápavě koukali.

„Asi mě zmohla skleróza, promiň mi to, dítě.“ Nedalo se mu neodpustit. Byl tak trochu blázen.

„Omluv mě, tati, ale jsem trochu unavená, půjdu si na chvilku číst do knihovny a pak si půjdu lehnout,“ omluvila jsem se. On jen přikývl a popřál mi dobrou noc.

Řekla jsem si, že začnu se svým plánem. Šla jsem přivítat Edwarda.

„Vítej na našem hradě, Edwarde. Doufám, že se ti ve službách mého otce bude líbit,“ řekla jsem mile. Cítila jsem na zádech oči mého otce a matky.

Edward si tentokrát zachoval čest a jen se mi s díkem poklonil.

„Jdu do knihovny,“ špitla jsem Joshovi. Věděla jsem, že to Edward slyšel. Trochu se zamračil, ale rozčarování na sobě nedával znát.

Vítězně jsem odešla ze sálu.

V knihovně jsem vzala první knihu, co mi přišla pod ruku, stejně jsem ji vůbec nečetla.

„Chceš, aby Edward žárlil?“ zeptal se mě Josh narovinu, když po delší době přišel.

„Jo! Chci, aby trpěl tak jako já.“

„Bello, chci, abys věděla, že pokud se rozhodneš pro něj, nebudu ti bránit.“ Přišel ke mně blíž a díval se mi do očí.

„Já ale nevím, co chci.“ Sklopila jsem oči. „Teď, když je tady.“

„Jsi silná, zvládneš to,“ snažil se mě podpořit.

„Jsi strašně hodnej, tobě by snad vůbec nevadilo, kdybych tě zneužívala k ubližování Edwardovi,“ věděla jsem, že to tak je.

„A celou dobu bych doufal, že si to rozmyslíš a zůstaneš se mnou,“ dodal tiše a pohladil mě po tváři. Teď by bylo v pořádku, kdybych ho políbila. Stáli jsme dost blízko sobě a možná jsme mysleli na to samý. Mně bránil strach a jemu úcta.

„Už jsem ti řekl, jak ti to dnes sluší?“ zašeptal a usmál se. Nejspíš jsem zrudla.

„Neřekl, ale děkuji,“ řekla jsem zdvořile.

„Bello, já…“ Nedořekl to, protože jsem ho políbila. Ne jen tak, ale opravdově. Josh se po chvilce odtáhl a opřel své čelo o mé.

„Tohle nemusíš,“ zašeptal.

„Chtěla bych se do tebe zamilovat,“ špitla jsem já. Tentokrát mě políbil on, ale jen krátce.

„Měl bych se vrátit, než to bude podezřelé.“ Vtiskl mi polibek na čelo a odešel.

Zůstala jsem tam stát a zírala na dveře, které se za ním zavřely. Možná ho dokážu milovat.

Edward:

Sledoval jsem ho až do knihovny, zůstal jsem v povzdálí, aby o mně nevěděli. Moc dlouho se tam nezdržel, ale jeho radostný výraz vše prozradil. Takže ho Bella pořád udržuje v naději.

„Zdá se, že oba milujeme zase stejnou dívku,“ promluvil jsem na něj, když si mě nevšiml.

„Jo, už to tak bude,“ odpověděl mi.

„Joshi, já se Belly bez boje nevzdám!“ upozornil jsem ho.

„Ani já ne. Po tom, co zemřela Gabriela, konečně zase miluji, vnesla mi slunce do života a chci, aby byla šťastná,“ rozpovídal se Josh.

Bella nás nejspíš slyšela, protože vyšla z knihovny. Látka jejích šatů tiše zašustila. Srdce jí bilo nervozitou, ale tvářila se lhostejně. S Joshem jsme ztichli a jen na ni zírali. Šla s takovou grácií.

„Dobrou noc, pánové,“ řekla klidně a mrkla na Joshe.

„Dobrou noc, Bello,“ řekli jsme s Joshem unisono. Ona se ani neotočila, jen se tiše uchichtla.

Zmizela v postraní chodbě.

„Je to živý anděl,“ řekl jsem a Joshua přikývl.

Letty:

„Edward zůstává ve Volteře, přidal se ke gardě!“ oznámila mi Alice.

„To není fér! Všichni, který mám ráda, odcházejí do Itálie!“ posmutněla jsem.

„Taky se tam dostaneš, jen musíš vydržet, jsi silná osobnost, Letty.“ Objala mě Alice.

„Chci se naučit odolávat krvi! Pokud je Edward ve Volteře a je tam taky ten jeho brácha, co se Belle líbí, pak mě Bella potřebuje,“ dávala jsem si to postupně dohromady.

„Letty, to je šílený, jsi upírkou sotva pár týdnů, neovládneš se a my tě neudržíme!“ vyděsila se Alice.

„Promluvím s Carlislem, chci navštívit jeptišky v klášteře.“ Byla jsem rozhodnutá a běžela jsem za Carlislem. Jako vždy byl v pracovně.

„Carlisle, chci mezi lidi, chci se naučit ovládnout svou žízeň. Nechci už napadat ztracený turisty v lese a podobně!“ Byla jsem zoufalá.

„Letty, je příliš brzy,“ přesvědčoval mě.

„Zvládnu to, věřím si.“ A vážně jsem si věřila.

„Jen dokud necítíš krev,“ upozornil mě Carlisle.

„Letty,“ upozornila mě na svou přítomnost Alice. V ruce měla sáček krve z krevní banky, co tu Cullenovi měli jen tak pro jistotu. V druhé ruce třímala skleničku. Svými zuby sáček s krví natrhla, opatrně, aby se krve nedotkla.

Okamžitě se mi nahrnula ta libá vůně do nosu, v krku mě začalo pálit a chtěla jsem po Alice skočit, ale včas jsem si uvědomila, že mě jen pokouší. Na sucho jsem polkla, měla jsem pocit, že polykám hromadu střepů, jak mi ta žízeň drásala krk.

To zvládnu! To zvládnu! Opakovala jsem si neustále. Jeptišky přece krvácet nebudou!

Udělala jsem krok k Alice. Carlisle mě okamžitě napomenul. Tyhle testy, by mohly bejt dobrý, aspoň nikdo neumře.

Všimla jsem si, že Aliciny oči černají, takže i jí ta krev voní.

„Vidíš? Zvládám to!“ zkusila jsem uvolnit atmosféru, jen jsem neuhla očima od té sklenice.

„Letty, jde nám o tvé dobro, nemůžeš zatím mezi lidi. Dlouho se neudržíš!“ řekla Alice a položila skleničku kousek ode mě na stůl. Já pořád stála jako přikovaná.

Jed se mi hromadil v ústech tak moc, že jsem myslela, že zešílím. Jen jedna sklenička, co se může stát! Vztáhla jsem po ní ruku, ale o chvilku dřív ji sebrala Alice a zakryla ji víčkem.

„Lidskou krev ne, Letty!“ upozornila mě a se skleničkou odešla.

„Asi jsem neprošla, co?“ zesmutněla jsem.

„Je mi líto, Letty, musíš ještě vydržet,“ řekl Carlisle.

„Pojď, jdem na lov, mám z toho žízeň,“ usmívala se na mě Alice, jako by se nic nestalo. A vlastně se nic nestalo, žádný mrtvý! Jednou té krvi odolám!

--------------------------------------------------

20. kapitola

Shrnutí

Tak konečně další díl, doufám, že se líbil. :)

Vaše jeanine

Autor: Jeanine (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jeptiška XIX.: