Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jeptiška XIV.

02.09.2010 (10:15) • Jeanine • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3098×

14. Co jsi zač, Joshi?

Isabella:

„Varuju tě, jsem dost zvědavá!“ varovala jsem ho dřív, než jsem začala.

„Myslím, že to zvládnu,“ trval na tom, a tak jsem ho přestala šetřit.

„Co to máš za divnou schopnost? Je to něco, jako můj štít?“ začala jsem s výzvědami, Alice v předu nastražila uši, sama o něm moc nevěděla.

„Neřekl bych. Umím vycítit dary ostatních a úspěšně je blokovat,“ řekl stručně.

„Myslíš, že mi tohle vysvětlení stačí?“

„Nejspíš, ne? No dobrá. Stačí mi na ten určitej dar myslet a nefunguje a když se soustředím na nějakou osobu, tak na ni žádný z darů taky nefunguje. Jako u tvého otce, zatímco on svůj dar používat může,“ vysvětloval.

„S tím mě pěkně vytáčíš, třeba by Aro rád věděl, co ho čeká!“ ozvala se zase Alice.

„Mohl bych ten tvůj dar vynechat, kdyby mě Aro požádal,“ usmál se na ni, ale ji to jen víc naštvalo a sešlápla plyn.

„To je zajímavý,“ divila jsem se. „Ale můj štít jsi nevypnul!“ řekla jsem vítězně.

„Ten jedinej neumím ovlivnit, takže se o něj nemusíš bát!“

„Bezva, alespoň něco. Odkud vlastně pocházíš a jak jsi se stal upírem?“ pokračovala jsem ve výslechu.

„Pocházím z Chicaga, narodil jsem se roku 1898, když mi bylo 22 let, potkal jsem ženu - Gabrielu, byla krásná, jako anděl. Okamžitě mě okouzlila, svedla mě a pak i proměnila. Nemohl jsem se vrátit domů, k rodičům a bratrovi, tak jsem zůstal s ní. Oni stejně pár let na to zemřeli na španělskou chřipku.“ Zavzpomínal.

„To je mi líto,“ soucítila jsem s ním.

„Jak se jmenuješ celým jménem? Můj otec v té době v Chicagu pracoval jako lékař. Třeba znal tvé rodiče,“ ozvala se zase Alice.

„Joshua Masen, naše rodina nebyla nějak známá, pochybuji, že by si na mé rodiče a bratra pamatoval,“ zahleděl se ven z okýnka.

Alice a Jasper se na sebe podívali. Něco mi tady uniká, ale Alice to nejspíš nechce řešit před Joshem, protože zavrtěla na Jaspera hlavou, jako nesouhlas. Pak to z ní dostanu!

„Jak ses dostal k mému otci?“ změnila jsem téma.

„Jsou to tři roky, s Gabrielou jsme se potulovali po Olympijským poloostrově a ji tam zabila nějaká smečka vlků. Miloval jsem ji a můj nekonečný život tak ztratil smysl. Věděl jsem, že Aro můj dar určitě ocení a já jsem začal být užitečný, bohužel ale není noc, kdy bych na Gabrielu nemyslel.“ Josh vypadal smutně, určitě ji moc miloval. Ihned jsem si o něm udělala nový obrázek. Má na rozdíl od Edwarda vychování, je gentleman a milej. A je mu vzhledem trochu podobnej!

„Neměla jsem se na to ptát, promiň. Asi není jednoduché, o tom mluvit,“ omluvila jsem se mu a nenechala jsem na sobě znát, že mi tu něco do sebe trochu zapadá. Ale proč to Alice tají, proč mu neřekne pravdu, že Edward by mohl být jeho bratr, taky pocházel z Chicaga, jen se narodil o tři roky později, jeho pravé jméno nevím, ale proč by nemohl být Masen. Nemohla jsem jim číst myšlenky, bylo by to nápadný, ale Alice na mě do zpětného zrcátka přikývla, takže se nemýlím! Ještěže má ty vize.

„To je v pohodě, už je to za mnou,“ lhal mi. Viděla jsem ten smutek.

„Radši už se nebudu na nic ptát a zdřímnu si,“ oznámila jsem a zavřela jsem oči. Neusnula jsem hned, ale v duchu jsem tápala, nad bratry Masonovými!

Po chvíli mě ale únava přemohla.

„Bello, vstávej,“ budil mě něčí hlas a studená ruka na tváři. Zamrkala jsem a pak mi došlo, že spím Joshuovi na klíně, rychle jsem se zvedla.

„Promiň,“ omluvila jsem se mu.

„To je v pohodě, alespoň ses vyspala. Jsme doma,“ usmíval se na mě. Byl tak ohleduplnej. Dokonce oběhl i auto a otevřel mi dveře. Je úplně jinej než Edward, vážně jsou bratři?

„Alice, musíme si o něčem promluvit,“ zavolala jsem na ni, ještě než s Jasperem odešla.

„Pak za tebou přijdu, ano?“

„Pomůžeš mi s těma taškama?“ mrkla jsem ještě na Joshe.

„Běž si klidně lehnout, nechám ti je tam donést,“ poslal mě spát.

„Tak díky, ahoj,“ vykouzlila jsem úsměv a šla do pokoje.

Po pár minutách mi dvojice nějakých upírů přinesla mé nové věci a hned za nimi přišla Alice.

„Nemůžeme mu to říct hned, Bells!“ bylo první, co řekla.

„Proč ne? Má právo to vědět!“ protestovala jsem.

„Edward mi kdysi o Joshuovi vyprávěl, neustále spolu soupeřili. Z toho, co jsem pochytila, byl právě Josh oblíbenějším synem. Možná proto je teď Edward takovej.“

„A co to s tím má společnýho?“ nechápala jsem.

„Tebe, drahoušku! Edward tě miluje a ranil tě, Joshovi se líbíš a udělá cokoli proto, aby ti neublížil. Jak paradoxní, že?“ vypadlo z ní.

„Co? Josh? Myslela jsem, že jen podlejzá kvůli Arovi!“

„Proč myslíš, že je k tobě tak upřímnej! Mně by nikdy neřekl, kdo je a o těch jeho schopnostech. Neříká ti to jen proto, že jsi Arova dcera, ale proto, že se do tebe nejspíš zamiloval. Nechce ti jen lhát, proto ti to všechno řekl,“ vysvětlovala mi.

„To je šílený, ale já miluju…“ radši jsem to nedořekla.

„Já vím a věřím, že s Joshem bys dokázala být šťastná a jen proto to podporuji! Vím, jakej je Edward proutník a nejsem si jistá, jestli by se opravdu dokázal změnit!“ stiskla mi pevně ruku.

„Alice, já se bojím znova zamilovat!“

„To chápu, ale i když nevidím Joshovu budoucnost, vím, že by ti neublížil. Snesl by ti i modré z nebe, pokud by to dokázal. A věřím, že by se vzepřel tvému otci. Ale zase si myslím, že Josh je pro Ara příliš užitečný, než aby vaši lásku nepodpořil. Nebraň se tomu, zlatíčko. Máš právo být šťastná!“ pohladila mě po tváři.

„Ach Alice, mně se líbí, ale co Edward…“

„Co? Akorát tě vodil za nos a ranil tě. Dej na mé rady,“ usmála se. Byla ke mně vážně upřímná.

„Chci mu říct, že Edward žije a že je tvůj bratr,“ prosila jsem ji o svolení.

„Tak dobrá, ale nejdřív si to promysli, ano?“

„Tak jo. Pomůžeš mi to oblečení nastrkat do skříně?“ ukázala jsem na hromady tašek.

„Samozřejmě a dokonce ti ho i roztřídím!“ byla nadšená.

Edward:

„Carlisle?“ volal jsem otce. V pracovně nebyl a já se potřeboval poradit. Na stole jsem si všiml podezřelé obálky.

Pečeť Volturiových? Co to má znamenat? Vytáhl jsem zdobený papír.

Stálo tam:

Všichni jste srdečně zváni na ples, který se koná dne 13. listopadu na hradě ve Volteře. Je to ples ku příležitosti uvedení první Volterrské princezny Isabelly do společnosti.

S pozdravem Aro a Elisabeth Volturiovi

„Takže už to víš,“ ozval se za mnou Carlisle.

„Kdy jste mi to chtěli říct?“

„No, vlastně nechtěli, stejně nemůžeš jet, někdo musí být s Letty, ona ještě nemůže mezi lidi!“ přiznal se.

„Víš, že s ní musím mluvit. Musí vědět, jak všeho lituju a že ji miluji!“ prosil jsem.

„Alice volala a říkala, že si Bella vysloveně nepřeje, abys jezdil,“ řekl smutně.

„Co když to není pravda, pozvaní jsme všichni!“ nechtěl jsem tomu věřit.

„A co když jen Bella neřekla, jak jsi jí ublížil. Alice mi nelže!“ přesvědčoval mě.

„Co se děje?“ vešla Letty. Podal jsem jí tu pozvánku.

„My dva samozřejmě nejedeme!“ oznámil jsem jí rovnou.

„Sice mě mrzí, že nebudu u toho, ale na plesy u Is mám celou věčnost. A stejně se nehodí do mého plánu. Je příliš brzy. Nejdřív jí musí bejt po tobě smutno!“ řekla rozhodně. Vážně jí to vůbec nevadilo.

„Letty, to myslíš vážně? Čekali jsme, že se s námi budeš hádat, jen abys jela,“ nechápal Carlisle.

„Jak jsem řekla, jen bych jí po vás chtěla poslat nějaké její věci!“ zamrkala.

***

Isabella:

Ráno jsem se probudila celá polámaná, pořád jsem přemýšlela nad Edwardem a Joshem a hledala souvislosti. Zvažovala jsem, jestli bych měla dát na Alice. Edward mi sice ublížil, ale bylo mi po něm smutno. Chyběl mi a určitě jsem do něj byla pořád zamilovaná. Měla bych ho přece nenávidět! A Josh byl tak milý, upřímný a jak říkala Alice, nikdy by mi neublížil.

„Bells, jedu pro rodiče na letiště, nechceš se mnou? Pak tě upravím!“ vytrhla mě z přemýšlení Alice.

„Ne, já si zajdu na lov. Mamka chtěla jít se mnou a víš, jak ji v tom vegetariánství podporuji!“ zněla má odpověď.

„Tak to chápu, ale Ara to pěkně vytáčí!“ usmála se a zmizela ve dveřích.

Šla jsem tedy hledat mámu. Trůnní sál už byl připraven na ples a moji rodiče společně dolaďovali detaily. To je poprvé, co jsem je viděla pohromadě od chvíle, kdy jsem přijela.

„Ahoj mami, tati! Půjdeme na ten lov?“

„Samozřejmě, holčičko, jen to tu s otcem dořeším,“ usmála se na mě.

„Víš, že nemusíš lovit!“ podíval se na mě vážně táta.

„A to mám zabíjet lidi?“ zeptala jsem se na rovinu.

„Neměl byste ji nutit, Aro, sama je z části člověk. Chápu, že se jí to příčí,“ ozval se za mnou Joshův hlas. Otočila jsem se a Joshovi se rozzářil úsměv na tváři. Nebylo to jen radostí, že mě vidí, ale i tím, že do sálu oknem dopadaly paprsky slunce. Byl jako anděl, elegantní, zářivý a milý.

„Díky, Joshi,“ usmála jsem se na něj a políbila ho na tvář. Všimla jsem si, jak se okamžitě podíval tázavě na otce.

„Jsi můj osobní strážce a děláš, co já řeknu. Neměl by ses mi vzpouzet!“ řekl důrazně táta.

„A ty by ses mohl chovat trochu lidsky, Aro! Mami, jdeme?“ naštval mě svou panovačností.

-----------------------------------------

15. kapitola

Shrnutí

Omlouvám se za zpoždění, ale vážně jsem na tom časově byla dost blbě. Teď by to mělo být zase lepší, takže další díl snad bude do konce týdne.

Doufám, že se tenhle díl líbil a chtěla bych Vás poprosit o komentáře, protože jsou mým motorem u psaní. Čím víc, tím líp a proto prosím i ty, co většinou nekomentují, ať napíší svůj názor.

Mám Vás ráda, Vaše jeanine.

PS: Pokud chcete info o mých povídkách, sledujte "Aktuálně" v mém shrnutí. Většinou tam napíšu přibližné nahození dalších dílů a jak jsem na tom se psaním. Od teď tam budu psát i datum, aby jste věděli, jak moc je to aktuální.

Autor: Jeanine (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jeptiška XIV.: