Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jeptiška VIII.

02.07.2010 (08:15) • Jeanine • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3706×

8. 14. dní jeden bez druhého

Edward:

Když Bella odjela s Rosalii, vytrhl jsem se ze sevření Tanyi a prchal jsem s výmluvou, že jdu na lov.

Jak jsem mohl být tak bláhový a požádat Tanyu o ruku. Kdybych byl člověk, věřil bych, že jsem byl namol, ale jako upír? Byl jsem jí vděčný za záchranu života, ale to, jak se ke mně chovala majetnicky, bylo i na mě moc. Bella je proti ní, tak dokonalá. Je nevinná, krásná, rozumná, skromná, božsky voní. Je tak lidská, že není možný, že je dcerou jednoho z nejmocnějších upírů. Dokázala mě tak upoutat, že kašlu na svou minulost, už nemám zájem prohánět další sukně. Chci být jen s ní. A teď to bohužel visí jen na mně. Tanya musí pryč z mého života, ale ani jí nechci ublížit, co mám dělat? Kdo mi poradí?

V lese jsem si ulovil statného vlka, ale při vzpomínce na vůni Belliny krve, mi to bylo málo. Pátral jsem po dalších obětech, k ukojení mé žízně, ale už jsem narazil jen na jelena.

Coural jsem se pomalu zpět domů a vymýšlel jsem plán. Co takhle do toho zapojit Letty. Mohla by mi pomoct a Emm zaručeně taky. Když jsem se vrátil, čekalo na mě překvapení.

„Edwarde, ona mi to dělá naschvál!“ křivě se na mě podívala Tanya a ukázala na nevinně se tvářící Letty.

„Co dělá naschvál?“ zeptal jsem se s nezájmem.

„Ví, že se štítím pavouků a brouků a podobný havěti!“ stěžovala si Tanya. Tahle její fobie, bavila i mne.

„Co myslíš, že ti udělají, Tanyo?“ obula se do ní Letty.

„Fuj, stačí, že lezou!“ oklepala se Tanya.

„Letty, proč Tanyu provokuješ?“ zeptal jsem se a v duchu jsem se usmíval.

„Nějak se zabavit musím, teď když tu nemám Is!“ vysvětlovala.

„Pojď se mnou, najdu ti zábavu. Tanyo, uvidíme se později,“ začal jsem svou přítelkyni ignorovat.

„Letty, jak se dá nepozorovaně dostat do kláštera?“ vybalil jsem na ni hned nejdůležitější otázku.

„Haha, já věděla, že to bez ní nevydržíš. Musíš jít…“ navigovala mě úplně přesně Letty, ale teď jsem tam jít nechtěl, navštívím ji až večer.

„Díky a teď mi musíš pomoct, Bella ti určitě všechno řekla, potřebuju se Tanyi zbavit.“

„Žádnej problém, a co by sis asi tak představoval?“ bedlivě naslouchala.

„Stačí, když ji budeš provokovat, bude to tu nesnášet. A pavouci byli super!“ pochválil jsem ji.

„Díky, to mi poradila, Is, přečetla to ve tvé mysli,“ přiznala.

„Buď s tím, ale opatrná, jsi sice pod ochranou mých rodičů, ale ona ti může ublížit, a to bych nerad, už jen proto, že by mi to Bells neodpustila.“

„Neboj, budu opatrná.“ S těmito slovy se se mnou rozloučila a v její mysli jsem vyčetl, že jde někam na brouky a pavouky. Chce s nimi vyzdobit celý hrad.

Když jsem se vrátil za Tanyou, už netrpělivě v hale přešlapovala.

„Co to mělo znamenat, Edwarde? Vždyť tys jí ani nevynadal!“ rozčilovala se.

„Ale Tanyo, proč myslíš, že jsem si ji odvedl stranou, je pod ochranou Carlislea a Esmé, slyšeli by to,“ připomněl jsem to Tanye, abych Letty aspoň trochu ochránil.

„No dobře,“ stačilo jí to a v duchu přemýšlela, jak to tu Letty taky znepříjemnit. Chtěla, aby odešla za Bellou.

Říkal jsem si, že bych Tanyu začal ignorovat daleko víc. Nejdřív jí připomenu to, že se musí udobřit s Alice, jinak svatba nebude. Alice bude stát určitě za mnou a bude jí odmítat. A taky, že ano.

Večer, když jsem chtěl jít za Bellou, odchytil mě Emmett. Právě se vrátili z Dublinu. Nepustil mě za ní, Bella ho o to požádala. Nechtěla mě teď pár dní vidět a hlavně nechtěla vzbudit podezření.

***

Uplynul týden od Bellina odjezdu. Chyběla mi, ale jakmile jsem za ní chtěl jít, někdo mě zadržel. Ať už to byl Emmett, Carlisle, nebo Tanya. Hádali jsme se už na denním pořádku, ale jen díky tomu, že jsem přesně věděl, čím ji mám popíchnout. Bylo to snazší, než jsem myslel. Letty mi perfektně pomáhala a Tanya to tu nesnášela, čím dál víc. Ale pořád se mě nehodlala vzdát.

8. den bez Belly se mi konečně podařilo utéct, pomalu jsem se blížil k jejímu pokoji. Neklepal jsem, jen jsem tam vklouznul a sledoval ji, jak spí.

Isabella:

Pečlivě jsem odpočítávala každý večer. Tak moc mi Edward chyběl, jeho nezbedný úsměv, rozcuchané vlasy a ten spalující pohled…

Matka představená mě donutila nosit mundůr pro novicky, nesnášela jsem ho, ale musela jsem být nenápadná. Chodila jsem se i pravidelně modlit – ráno, v poledne i večer. To mi nijak nevadilo, modlila jsem se za naši lásku a za to, aby mě rodiče měli rádi, až mě spatří. Doufala jsem, že mě Bůh vyslechne. Nejhorší pro mě byly noci. Zdálo se mi o něm. Jednou že jsme byli spolu, podruhé zas, že zůstal s Tanyou. Bylo to těžký.

Dnes tomu bylo osm dní, co jsem ho neviděla. Volala jsem Letty, abych se ujistila, že Edward drží slovo. Uklidnila mě, že ano a že je to na dobré cestě. S pocitem radosti, jsem šla spát a zdálo se mi zase o něm. Tentokrát to byl pozitivní sen. Vzbudilo mě lehké zavrzání dřevěné podlahy v mém pokoji. Otevřela jsem oči, ale ani jsem se nehýbala. Tmavá postava se opatrně blížila ke mně. Poznala jsem ho, až v měsíčním světle, které sem proudilo oknem.

„Edwarde?“ šeptla jsem jeho jméno.

„Ano, Bell, jsem to já,“ mluvil tak tiše, že ho nikdo krom mě, slyšet nemohl.

Posadila jsem se na posteli a natáhla jsem ruku směrem k němu. Uchopil mě za ni a já ho strhla k sobě do postele. Pevně jsem ho objala.

„Líbej mě, Edwarde!“ prosila jsem ho a on poslechl. „Nezdáš se mi?“ upustila jsem svou obavu, když mě nechal nadechnout.

„Jsem opravdu tady!“ usmál se na mě tím úsměvem, co mi tak moc chyběl.

„Proč jsi mě přestal líbat! Líbej mě, tak jako nikdy, prostě nepřestávej!“ žadonila jsem.

Tvrdě se přitiskl na mé rty a drtil je pod svými vášnivými polibky. Zajela jsem mu rukama pod tričko a vzrušením jsem zaryla nehty do jeho tvrdé kůže. Slastně zasténal. Po chvilce mi začalo jeho tričko překážet a tak jsem mu z něj pomohla. Neváhala jsem a za chvilku měl dole i kalhoty. Pořád mě vášnivě líbal a byl ke mně tak blízko, že jsem cítila jeho nabývající chloubu v boxerkách. Musely mu být těsné. Edward mě hladil po stehně, něžně pokračoval výš a hrnul tak mou košilku nahoru. Nechala jsem ho, ať ji sundá. Měla jsem na sobě už jen kalhotky a byli jsme na tom oba stejně. On se začal věnovat mým naběhlým bradavkám a já jsem ho rukama laskala ve vlasech. Když jsem měla pocit, že se už dlouho nevěnoval mým rtům, přitáhla jsem si ho. Pravou rukou pevně sevřel můj bok a přitiskl mě k posteli. V jeho mysli jsem četla jeho touhy.

„Miluji tě, Bello. Moc tě chci!“ křičel na mě v duchu. I já jsem mu uvolnila svůj štít a dala jsem mu najevo, že po něm toužím úplně stejně. Dovolila jsem mu, ať si se mnou dělá, co chce. Rukou sjel k mým kalhotkám, nejdříve je chtěl servat, ale pak si to rozmyslel a odtáhl se i od mých rtů.

„Nerad bych ti ublížil, Bells.“

„Tak to prostě nedělej!“ přitáhla jsem si jeho rty zpět k mým.

„No tak, přestanu se ovládat a nedopadne to dobře, tvoje krev mi pořád krásně voní,“ vysvětlil svou obavu.

„Jsi si jistej, že v tom není něco, nebo někdo jiný?“

„Bello, čteš mé myšlenky. Víš přece, jestli lžu. Nechci, abys trpěla!“

„Trpím jen, když nejsi se mnou. Protože vím, že jsi s ní.“

„A ty se chceš milovat i přesto, že věříš, že až se vrátím domů, budu spát s ní?“

„Ne! Ale kdybys nepřestal ani bych si na ni nevzpomněla.“

„No vidíš a já nechci, abys na ní vůbec myslela,“ vstal z postele a oblékl si kalhoty.

„Kdy jí řekneš, že je konec?“

„Až přijde vhodná chvíle. Už jen pár dní,“ usmál se na mě a měřil si mé nahé tělo pohledem. „Bell, mohla by ses prosím obléknout a přikrýt?“

„Nelíbím se ti?“

„Právě že, až moc,“ povzdechl si, sklonil se ke mně a něžně mě políbil. Odtáhl se a bylo vidět, že se přemáhá. Raději jsem ho poslechla, nechtěla jsem ho pokoušet. Oblečená jsem vklouzla pod deku.

Edward stál opřený o zeď a zkoumavě mě pozoroval. Pořád byl svlečený do půl těla. Tričko žmoulal v ruce a vypadal nervózně.

„Tys to s tou vírou myslela vážně?“ pokývl směrem ke skříni, na které vysel můj hábit pro novicky.

„Je na tobě, jestli budu věrná tobě, a nebo Bohu!“

„A komu jsi věrná teď?“

„Počkej, popřemýšlím o tom!“

„Žádné přemýšlení,“ řekl Edward a vrhl se ke mně na postel. Ta zaprotestovala a praskla.

„Matka představená to určitě slyšela. Musíš zmizet!“ Ale s Edwardem to ani nehnulo. Přitiskl mě k té zrouchlé posteli a pořád se dožadoval odpovědi.

„Komu patří tvé srdce, Bells?“

„Myslím, že Bůh je ten, kdo má parohy! Jasně, že miluju tebe!“ Vtiskl mi spokojeně pusu a v tu ránu byl pryč. Hned na to vešla Matka představená a rozsvítila.

„Co se tady děje, Isabello? Slyšela jsem ránu a hlasy.“

„Zdál se mi sen a lekla jsem se. A jak jsem nadskočila, ta postel praskla,“ vymyslela jsem narychlo nějakou lež. Všimla jsem si Edwardova trička u postele, naštěstí od dveří nebylo vidět. Vyskočila jsem z postele a nenápadně ho kopla pod ni.

„Půjdu ležet do Lettyiny postele, dobrou noc,“ snažila jsem se jí zbavit.

Zavrtěla hlavou a odešla, asi se jí to moc nezdálo. Jen zaklapla dveře, už tam stál Edward.

„Kde…“ chtěla jsem se zeptat, kam tak rychle zmizel, ale nenechal mě promluvit. Ve vteřině stál u mě a držel mi pusu. Druhou rukou přitiskl mou ruku, ke své tváři.

„Poslouchá za dveřmi, jestli jsi tu sama!“

„Proč to neřekneš hned?“ pokračovala jsem v našem myšlenkovém rozhovoru.

„To ty se mě musíš pořád dotýkat,“ usmál se tak, že jsem mohla spočítat všechny ty jeho ostré zuby. A zároveň jsem mu musela dát za pravdu. Jeho nahá, svalnatá hruď přitahovala mé ruce, jako magnet.

„Jsi krásná, když se červenáš, ale jdi do postele a předstírej spánek!“ Přikývla jsem, zhasla a už bylo slyšet jen šustění peřiny. Teď se mi Lettyina postel skvěle hodila. Chvilku se nedělo nic, Edward se zase ukryl, a pak jsem slyšela tiché vrznutí dveří. Spokojeně jsem oddechovala, snad to bylo věrohodné. Nejspíš ano, protože se dveře zavřely.

„Edwarde!“ měla jsem strach, že zmizel taky.

„Už je pryč. Stačí šeptat,“ vykoukl ze skříně a šel si pro tričko, pod tu rozpadlou postel.

„Co myslíš, že děláš?“ zeptala jsem se, když si ho chtěl obléct. Doufala jsem, že na něj zapomene a já budu mít suvenýr.

„Oblékám se. Cos myslela, ty zkažená jeptiško?“ zubil se na mě. Asi si myslel, že je vtipnej.

„Tys mě zkazil, já byla taková nevinná!“ vytrhla jsem mu tričko z rukou.

„Jde ti o to tričko, anebo o mou nahou hruď?“ nevěřícně kroutil hlavou.

„Obojí!“ zastyděla jsem se.

„Nemusíš se stydět za to, že po mně toužíš.“

„Jsi až příliš sebevědomej. Zas tak moc tě nechci!“ hodila jsem po něm vzteky to triko.

„Jsi mizerná lhářka!“ chtěl se zase obléct.

„Co myslíš, že zase děláš?“

„Jsi nemožná!“ hodil po mě tričko a lehl si ke mně.

„To ti to trvalo!“ Opřela jsem hlavu o jeho rameno a objala jsem ho. Začal mě hladit po vlasech.

„Měla bys spát,“ zašeptal.

„Nechci spát, kdovíkdy tě zase uvidím.“

„Můžu přijít zítra, když se mi podaří utéct z toho orlího hnízda.“

„Nechci, abys sem chodil. Ani dnes jsi tu neměl být. Dohodli jsme se!“

„Mám odejít?“

„Ne! Teď už zůstaň!“

„Ty jsi blázínek, viď?“

„Edwarde slib mi, že za mnou nepřijdeš, dokud tady bude Tanya. Prosím!“

„Měl jsem co dělat, abych vůbec přišel. Jinak bych tu byl už první noc. Nemůžu ti to slíbit.“

„Řekl jsi, že mi nechceš ublížit!“

„Tak dobrá, ale přijdu si pro tebe hned, jak si Tanya začne balit kufry.“

„Máš jen 6 dní!“ upozornila jsem ho na ubíhající čas.

„Je vidět, že mě moc neznáš. Budu tu už za 4 dny!“

„Tak mi o sobě něco řekni. Kolik ti vůbec je?“

„109,“ usmál se.

„Nepřipadáš si pedofilní?“ zhrozila jsem se.

„Měl bych?“

„Měl bys! Mně je teprve 6!!!“

„Vypadáš na 18 a já na 20, není co řešit.“ Pokrčil rameny.

„Myslíš, že zestárnu třikrát rychleji než lidé?“

„Vždyť ten poslední rok na tobě není vidět. Myslím, že ne.“

„Co ti na mě Letty ještě práskla?“

„Jen to, co jsem chtěl vědět.“

„A to?“

„No musím uznat, že tě zná moc dobře!“

„Povídej mi o sobě,“ prosila jsem.

Vzal mou ruku, jemně ji políbil, položil ji na svou tvář a pevně ji přitiskl. Promítal mi svou minulost, dokud mě nepřemohla únava.

Ráno jsem se vzbudila celá polámaná, Edward nikde. Místo něj mi ležel na posteli můj plyšovej medvěd, oblečený do jeho trička a byl u něj nějaký vzkaz:

4 dny, jak jsem slíbil. Dlužím Ti ještě zbytek mé minulosti, usnula jsi dřív, než byla zajímavá. Už teď mi chybíš.

Miluji Tě, Edward.

----------------------------------------

9. kapitola

Shrnutí

Autor: Jeanine (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jeptiška VIII.: