Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jeptiška VII.

27.06.2010 (08:15) • Jeanine • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3376×

7. Dohoda

Isabella:

„Bella potřebuje klid, Tanyo. Potřebuje hodně soustředění, a to v hradě plném upírů moc nejde,“ odpověděl pohotově Edward. Zajímalo by mě, jestli takové výmluvy měl nazkoušený. Ale samozřejmě věděl, co se Tanye honí hlavou, tak to nebylo těžké.

„Dík, Edie!“ poděkovala jsem mu v mysli a on se na mě zamračil. Udělal pár kroků směrem k Tanye a ona mu vběhla (nebo spíš vtančila) do náruče.

„Přece bys na Bellu nežárlila, zlato!“ podotkl a vtiskl jí polibek na spánek.

Tanya se na něj nejdříve zamračila, nejspíš se jí nelíbilo, že to na ni vyzradil. Ale měla vše pod kontrolou. Okamžitě se přitiskla na Edwardovy rty a vášnivě ho líbala. Musela mi přece dát najevo, že on patří jen jí. Kdyby jen tušila.

Nemohla jsem na ně koukat, sklopila jsem zrak a koukala do země. Rosalie si toho nejspíš všimla, protože je přerušila nenápadným odkašláním.

„Tanyo, jdeme lovit! Vzpomínáš?“ oslovila ji.

„Uvidíme se tedy později,“ mrkla Tanya na Edwarda a ještě ho políbila. Za chvíli už obě mizely v lese.

„Promiň!“ šeptl Edward.

„Nemáš se za co omlouvat, je to přece pořád tvá snoubenka!“ Chtěla jsem odejít. Ale on mě ihned doběhl a srazil k zemi, úplně stejně, jako ten první den. Vlasy jsem měla plné listí, jehličí a mechu. Edward mi je jednou rukou jemně shrnul z tváře.

„Nemám rád, když se mi bráníš!“ řekl hrubým hlasem.

„A já nemám ráda, když mě takhle napadáš!“ Snažila jsem se ho shodit, ale nepovedlo se.

„Ani nevíš, jak mi dělá dobře, když se mi nemůžeš bránit a jsi jen v mé moci,“ řekl vítězně.

„Děsně vtipný, tak mě pust!“

„Přestaneš přede mnou utíkat?“

„Možná!“

„Špatná odpověď! Víš, že nesnáším odpor.“

„No dobrá! Vyhráls!“

Konečně mě pustil a pomohl mi na nohy a vítězně se zasmál. Přitáhl si mě k sobě a objal mě rukama kolem pasu. Já ty své ovinula kolem jeho krku. Pravou ruku jsem dlaní přitiskla k jeho temeni. Myslel na mě, na nás a na to, co by bylo, kdyby nebyla Tanya. Necítil k ní lásku, jen soucit, vášeň a porozumění.

„Není fér, že čteš mé myšlenky, když ty, mi své neukážeš,“ řekl po chvilce. Jako na povel jsem stáhla svůj štít a nechala ho v sobě číst. Nejdříve ho to trochu překvapilo.

Jen ať ví, jak mě bolí, když je s Tanyou a jak moc mi to ubližuje.

„Bello, mrzí mě to,“ povzdechl si.

„Edwarde!“ špitla jsem jeho jméno já. Jeho ruce sklouzly pod můj zadeček a přizvedl si mě. Vášnivě jsem ho začala líbat a sevřela jsem jeho pas mezi svá stehna.

„Dost! Takhle to nejde!“ Odtáhla jsem se po chvíli. Edward přerývavě dýchal. Chtěl mě a já jeho, ale pořád tady byla Tanya.

„Vrátím se do kláštera!“ řekla jsem rozhodně.

„Proč?“ zeptal se smutně.

„Nemůžu být s tebou!“ vysvětlovala jsem. „Musíš to nejdříve vyřešit s Tanyou!“ dodala jsem ještě.

„Ale proč chceš zpět do kláštera?“ spustil mě na zem.

„Protože tě nebudu vídat a možná mě to tolik nebude bolet! Edwarde, já se neumím tvářit, že je vše v pořádku, když není. Nechci se skrývat, nechci lhát a rozhodně nechci Tanye ublížit!“ Pečlivě poslouchal můj proslov.

„Esmé bude smutná, má tě moc ráda,“ snažil se mě přesvědčit.

„Esmé to pochopí. Ví, že jednou odejdu za svými rodiči.“

„A co Letty?“ uhodil na to správné místo.

„Vysvětlím jí to, pochopí mě!“ Snažila jsem se být neoblomná, ale slzy jsem víc neudržela.

„Sama víš, že z toho bude smutná!“

„Edwarde, máš 14 dní, pak se buď vrátím a nebo ne! Je to jen na tobě!“

„Možná postačí týden,“ vzal mou tvář do dlaní a usmál se. „Zvládnu to, Bells, uvidíš.“ Tím jsem si jistá nebyla, ale nezbývalo nic, než jen doufat.

„Měli bychom se vrátit, nebo nás budou podezřívat,“ zkusila jsem změnit téma.

„Tak dobře,“ souhlasil, vzal mě za ruku a pomalu jsme se vraceli. Když jsme se blížili k hradu, pustil mě.

„14 dní!“ připomněla jsem mu dohodu a rozeběhla jsem se najít Esmé a Carlisla.

Našla jsem je oba v pracovně. Vymluvila jsem se na svou víru a že opravdu chci být jeptiškou na úkor toho, kdo jsem. S rodiči se seznámím, až vyřeším svůj život. Neodporovali mi, jen chtěli, abych zůstala do rána. Poděkovala jsem jim.

Teď si ještě promluvit s Letty. Našla jsem ji v kuchyni.

„Akorát na oběd, Is!“ vítala mě, jak mě zmerčila.

„Díky,“ poděkovala jsem, když mi položila talíř na stůl.

„Letty, já musím odejít!“ vybalila jsem to na ni hned.

„Proč?“ nechápala.

„Proč asi.“

„Udělal ti něco?“

„Ne. Já jen takhle nemůžu dál, nemůžu je vídat spolu. Bolí to. Edward slíbil, že se s ní do 14-ti dnů rozejde a pokud ne, už se nevrátím. Odjedu pak nejspíš do Itálie, poznat rodiče,“ vysvětlovala jsem jí svou situaci.

„Měl ji odkopnout hned, je to mrcha, ale budeš mi tu chybět,“ objala mě.

„Letty, Tanya si jen brání své území, není zlá,“ snažila jsem se bránit svou sokyni.

„Když myslíš, Edwardovi s radostí pomůžu,“ usmála se.

„Buď opatrná, mohla by tě zabít.“

„To nějak zvládnu.“

„Bello, doneslo se mi, že se zítra vracíš do kláštera,“ vešla Rosalie.

„Ano, proč?“

„No, pojedeme s Emmem něco vyřídit do Dublinu, tak tě svezeme,“ nabídla se mi.

„To by bylo fajn, děkuju.“

„Nemáš zač, tak zatím,“ otočila se a zmizela ve dveřích.

„Rose je úplně jiná, než ta namyšlená Tanya, viď?“ mrkla na mě Letty.

„Nebo se jen chce ujistit, že tady její kamarádce nebudu překážet. Myslím, že něco tuší.“

Zbytek dne jsem strávila s Letty, bude mi po její veselé povaze smutno.

Ráno jsem vstala brzo, nechtěla jsem, aby na mě museli čekat a chtěla jsem brzy vypadnout. Objala jsem se ještě s Letty, Esmé a Carlislem a spěchala jsem na nádvoří, kde už na mě čekala Rose s Emmettem. Stál tam taky Edward s Tanyou. Jen jsem doufala, že nejedou s námi. Ona po něm zase lezla.

„Ahoj,“ pozdravila jsem je.

„Tak můžem?“ usmála se Rose. Přikývla jsem a Emmett mi vytrhl tašku z ruky a hodil ji do kufru černého, luxusního Mercedesu.

„Tak z tebe bude jeptiška?“ musela se do mne obout Tanya.

„Ano,“ odpověděla jsem jí stručně.

„To já bych nemohla. Panna na věky, není nad to užít si pořádný, divoký sex!“ chlubila se.

„Přijď se na nás zase někdy podívat,“ snažil se být taktní Edward.

„Možná, chtěla jsem jet do Itálie,“ nahodila jsem letmo své plány.

„Volterra?“ zavrčela Tanya.

„Spíš Řím, Vatikán a tak,“ lhala jsem a bylo mi z toho zle. Chci jí říct, že jsem Volturiová, alespoň bude mít důvod mě nenávidět a já jí.

„Aha, tak se měj,“ pozdravila mě a táhla Edwarda pryč.

„Ahoj, Bell!“ volal na mě on.

„Co máš s mým bratrem?“ vyjekla na mě po delší době mlčení Rosalie. Podívala jsem se vyděšeně na Emmetta. Vykecal jí to?

„Na mě nekoukej, je moc všímavá!“ bránil se. Tušil, na co myslím.

„Teď už s ním nemám nic. Teď je ze mě novicka a budu jeptiškou, buď v klidu,“ pokračovala jsem ve svých lžích.

„To bych ti radila, Tanya je silnej soupeř! A navíc moje kamarádka a mýho bráchu miluje!“

„Možná by si ho měla víc hlídat,“ řekla jsem a vystoupila, protože už jsme stáli před klášterem.

„Bello, já to nemyslela zle. Jen si myslím, že Edward není kluk pro tebe, s Tanyou tvoří krásnej pár. Bude s ní šťastnej a ty brzy zapomeneš.“ Vystoupila i Rose.

„Nejspíš máš pravdu, Rose. Děkuju,“ poděkovala jsem a vzala jsem si z kufru své věci. Rose vklouzla zase do auta a za chvíli už se mi ztratili z očí.

„Isabello Marie, vítej zpátky,“ vítala mě Matka představená. Dobré zprávy se šíří rychle, nejspíš jí někdo z Cullenových volal, že přijedu.

-------------------------

8. kapitola

Shrnutí

Autor: Jeanine (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jeptiška VII.: