Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jeptiška V.

27.05.2010 (17:15) • Jeanine • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3562×

5. Příjezd Tanyi

Bella:

„Ano, žije!“ ozval se za mnou další, pro mě zatím cizí hlas. Otočila jsem se za ním a spatřila jsem elegantního, mladého muže. Musel to být hrabě Carlisle Cullen.

„Bello, tohle je můj manžel Carlisle,“ představila mi ho paní Esmé.

„Moc rád tě poznávám, Bello. Věřím, že Aro bude nadšený, až zjistí, jak krásnou a nadanou dceru má.“ Pořád mi v hlavě zvonila ta první slova – ano, žije! Má maminka je naživu a přesto mě sama nevyhledala?

„Proč mě moje máma nenašla sama? Ona mě nechce?“ ptala jsem se. Letty mě chytila za ruku, aby mě uklidnila.

„Bello, tvá maminka skoro zemřela, když jsi se drala na svět. Rozhodl jsem se, že ji proměním v jednu z nás. Věděl jsem, jak ji tvůj otec miluje, a že bez ní už to nikdy nebude on. Jenže s proměnou se občas zapomíná na lidský život a v případě tvé matky, to tak bylo. Ona neví, že byla těhotná, ze začátku ani Ara nepoznala,“ vysvětloval Carlisle.

Vůbec jsem tomu nerozuměla.

„Tvá matka neví, že existuješ. Ona neví, že má dítě. Je mi to líto, Bello.“ Objala mě paní Esmé.

„A co ode mě tedy chcete?“ zadržovala jsem pláč.

„Slíbila jsem tvé matce, že až ti bude osmnáct, předám ti dopis od ní. Ale dospěla jsi tak rychle a já jsem se rozhodla, že už s tím nebudu otálet. Chceme ti vrátit tvé rodiče.“ Esmé byla celá dojatá. Já už jsem pláč nezadržela.

„Uděláme z tebe mladou dámu Bello, i když v přítomnosti Edwardovy snoubenky, to bude těžší. Naučíme tě všemu, co ve Volteře budeš potřebovat a především... By ses měla začít živit krví!“ oznámil mi jen tak Carlisle.

„Co? Krev? Nikdy jsem neměla potřebu to dělat a nechci s tím začít!“ vyděsila jsem se.

„Neboj, to zvládneš, přijde to samo!“ ozval se další zvonivě zpěvavý hlásek. Ohlédla jsem se a spatřila malou tmavovlásku. Byla líbezná jako elfka z knih, které jsem četla.

„Ahoj jsem Alice, tamhle to je můj manžel Jasper a bráška Emmett,“ ukázala směrem na vchod do hradu. Oba mi zamávali.

„Bella, Isabella!“ koktla jsem.

„Vítej u nás Bello, budeme si rozumět, neboj!“ Objala mě. Voněla stejně opojně jako Edward a paní Esmé.

Letty se asi cítila odstrčená a tak se rovnou rozeběhla Emmettovi – to byl ten větší – do náruče.

„Ahoj kočky, konečně tu bude veselo!“ mrknul na mě.

„Rosalie s Tanyou přijedou za 14 dní, tak máme chvíli čas, pak to bude těžší s ohledem na přípravu svatby a na krytí tvého původu. Ukážu vám, kde budete bydlet,“ pokynula nám paní Esmé směrem k hradu - možná spíš zámku - a my jí následovaly.

***

Uplynulo několik dní a já už o rodičích věděla snad všechno. Znala jsem historii své rodiny a o městě jménem Volterra jsem taky věděla vše podstatné. Bylo to snazší, než jsem čekala. Ještěže mám upíří paměť. Alice s Jasperem a Emmettem dávali mně i Letty lekce tance a etikety. Carlisle mě učil historii. Esmé plnila funkci dočasné matky a Edward? Ten se mi vyhýbal, jak mohl. Až do dnešního večera.

Byla jsem v zámecké kapli a modlila jsem se. Byla jsem rozhodnutá stát se jeptiškou. Věděla jsem, že už nikdy nebudu milovat jiného než jeho! Ale on bude patřit navěky jiné a to jsem nemohla změnit.

„Tady jsi,“ řekl docela veselým tónem.

Nejdříve jsem se lekla, ale pak jsem jen s údivem zírala na jeho božskou tvář. Usmíval se rošťácky a stále se přibližoval. Zastavil se těsně přede mnou. Stále jsem klečela před křížem. Nabídl mi ruku a pomohl mi vstát. Trochu rychleji, než jsem čekala a přitáhl mě těsně k sobě. Dal si dobrý pozor, abych se rukou nedotýkala jeho kůže a nečetla jeho myšlenky.

Vdechovala jsem jeho opojnou vůni a nebyla jsem schopna slova.

„Vyhýbal ses mi?“ vykoktala jsem nakonec.

„Tak trochu, bojuju s tvou vůní, která mě pořád tak neskutečně přitahuje.“ Naklonil se blíž a nadechl se. Jeho oči zčernaly touhou a pohlcovaly vše kolem. Včetně mě.

„Edwarde,“ vzdychla jsem jeho jméno. Uvolnil své sevření a poodstoupil. Po chvíli jsem pochopila proč. Do kaple vešel Emmett.

„Emmette?“ Otočil se na něj Edward.

„Přede mnou se nemusíte schovávat. Vidím na vás, jak rozpalujete jeden druhýho. A ty, brácha, bys měl odpískat tu svatbu. Dřív než bude pozdě!“ pustil se do nás Emmett.

„Nevím, o čem to mluvíš!“ zasyčela jsem na něj.

„Nemůžu to odpískat, dlužím jí to!“ odpověděl mu Edward. Já jsem se na něj nevěřícně podívala a utekla jsem pryč.

Takže on si ji bere jen proto, že jí to dluží?! On ji tedy nemiluje. Svěřila jsem se s tím Letty. Ta mě ihned podpořila. Když jsem se ptala Alice, nevěděla o ničem. Jakoby tohle bylo před její schopností skryto. Rozhodla jsem se, že se zeptám samotného Edwarda. Potřebovala jsem to vědět.

Svádění, které jsme původně s Letty naplánovaly, se neuskutečnilo, protože byl Edward pořád pryč. Vídaly jsme ho jen zřídkakdy. Po našem setkání v kapli zase na pár dní zmizel. Blížil se příjezd jeho snoubenky a čas se mi neúprosně krátil. Naštěstí Alici napadlo, že by mi Edward mohl pomoct s tím mým blokujícím štítem. Je jediný na koho to tady působí a snad se to dá ovládat. Svitla mi jiskřička naděje.

Edward se brzy smířil s tím, že se mi musí věnovat. Podle mě mu to dělalo, ale moc dobře. Chtěl mi být na blízku. A já jemu. Štít jsem dokázala vytěsnit jen jednou a to, na co jsem myslela, rozhodilo i jeho. Myslela jsem na nás dva - spolu a navždy. Milovala jsem ho a on to teď věděl. Jeho chování se vůči mně změnilo. Už se mi nevyhýbal a řekla bych, že jen pokoušel mou trpělivost. Nesnášela jsem ho za to.

Den před příjezdem Tanyi se Alice s Jasperem sebrali a odjeli. Alice křičela na celé kolo, ať si Edward tu svou Tanyu srovná, že buďto bude svatbu organizovat ona, a nebo se jí nezúčastní. Mně řekla, že jede do Volterry. Připravit mé rodiče na to, že mají dceru. Když se za nimi zabouchly dveře, Edward okamžitě vyběhl s mobilem u ucha ven. Miloval svou sestru, byla mu nejblíže z jeho rodiny a tohle potřeboval vysvětlit. Volal Tanye.

Když se to tam trochu uklidnilo, po Alicině výstupu, nenápadně jsem se vytratila ven za Edwardem. Hledala jsem ho po celým parku, co k hradu patřil. Našla jsem ho pod vysokým, starým dubem. Pořád mluvil se svou vyvolenou a snažil se jí něco vysvětlit. Zkusila jsem vytěsnit štít ze své mysli, abych přerušila ten jeho hovor.

„Musím s tebou mluvit!“ oznámila jsem mu. Překvapeně se na mě podíval a rozloučil se se slovy:

„Musím končit Tanyo, taky mi chybíš!“ Nebyl v tom ani náznak citu, byla to jen slova.

Mezitím jsem došla až ke kmeni a vyhoupla jsem se na první větev, a pak výš a výš. Edward pomalu šplhal za mnou, až jsme skončili vysoko v koruně stromu.

„O čem jsi chtěla mluvit?“ zeptal se.

„Proč si ji bereš? Nikdo ji tu nemá rád a teď vytočila i Alice! Nemiluješ ji!“ řekla jsem přesvědčeně.

„Co ty víš!“

„Jsem dost vnímavá!“

„Tanya mi zachránila život, když jsem byl v Americe. Ví o tom jen Rosalie. Narazili jsme tam na bandu vlkodlaků a roztrhali by mě na kusy, kdyby nezasáhla. Ona není tak špatná a rozhodně ji mám rád!“

„Ale nemiluješ ji!“

„Vděčím jí za život, svatbou jí ten dluh splácím!“ pořád trval na svém.

„Proč takhle?“ nechápala jsem to.

„Ona mě miluje. Udělala by pro mě vše, nechtěl jsem svou věčnost trávit sám!“

„Vždyť nemusíš!“ Pochopil, co jsem tím myslela, a sklonil se ke mně. Položila jsem svou dlaň na jeho tvář. Ale dřív, než jsem stihla cokoli vyčíst, se mi vytrhl a zmizel.

„Jsi srab, Edwarde!“ volala jsem za ním a rychlými skoky jsem slezla ze stromu. Nehledala jsem ho. Zlobila jsem se na něj a tak jsem šla do svého pokoje. Letty ho měla naproti přes chodbu, ale asi tam nebyla, protože nepřišla, když jsem vztekle bouchla dveřmi. Chtěla jsem být sama, potřebovala jsem přemýšlet. Proč si s ní chce zkazit život?! Brzy jsem usnula. Zdálo se mi o něm, jako každou noc. Tentokrát mě, ale něco vzbudilo. Pomalu jsem otevřela oči a spatřila siluetu, přesněji - Edwardovu siluetu.

„Tobě se o mě zdá?“ zeptal se.

„Každou noc!“ nelhala jsem mu a on pomalinku přistoupil až ke mně.

„Přemýšlel jsem o tom, cos říkala.“

„Řekla jsem toho dost!“

„O tom, že Tanyu nemiluji! Miluji někoho jiného, ale ten někdo mi pořád utíká!“ usmál se a jeho oči zajiskřily v měsíčním světle.

„Opravdu?“

Chytil mě jemně za bradu a přitiskl své rty na mé.

„Zruším tu svatbu! Kvůli tobě! Přivádí mě k šílenství, když se tě nemůžu dotýkat a nemůžu ti být nablízku!“ vylil mi své ledové srdce.

Tohle jsem potřebovala slyšet. Pevně jsem ho objala a stáhla ho k sobě na postel. Dlouze mě líbal a já se cítila šťastná, ale pořád jsem se bála toho, co přijde ráno. Odtáhla jsem se od jeho lačných rtů a schoulila se v jeho náruči. Propletla jsem své prsty mezi jeho, abych si mohla být jistá, že to myslí alespoň trochu vážně. Zdá se, že ano. Klidně jsem usnula a užívala jsem si jeho přítomnosti. Ráno už v mém pokoji nebyl. Probouzela mě Letty.

***

„Ahoj ty musíš být Bella,“ šla mi naproti s úsměvem krásná, blond upírka.

„Ano,“ odpověděla jsem.

„Já jsem Rosalie. Tanyo, pojď se seznámit s naší novou sestrou!“ zavolala na svou kamarádku. Té jsem si nejdříve nevšimla. Teď přicházela ruku v ruce s Edwardem. Trhalo mi to srdce. Byla krásná, vysoká, blond a bohužel vypadala i mile. S ní se nemůžu rovnat.

„Tak tady máme tu chudinku, co přišla o rodinu. Taky jsem přišla o matku. Cítím s tebou.“ Byla milá a měřila si mě pohledem. Podala mi ruku na seznámenou, asi nevěděla o mých schopnostech a já v ní četla jen upřímnost a povýšenost. Edwardův pohled byl chladný. Lhal mi, a nebo hraje s Tanyou divadlo - honilo se mi hlavou. Ale ona je tak milá! Nemůžu jí ho vzít!

......................................

6. kapitola

Shrnutí

Autor: Jeanine (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jeptiška V.: