Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jeptiška III.

12.05.2010 (11:00) • Jeanine • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3514×

3. Práce u Cullenových

Isabella:

„Budete se o mě prát?“ zeptal se mě skrze svou mysl. Co si o sobě k čertu myslí! V tuhle chvíli mi vadilo, že neumí číst mé myšlenky. Věděl by aspoň, jak ho nenávidím za ten včerejšek, za to co dělá s Letty a za to, že podvádí svou snoubenku! Manipuluje si s námi a ví o tom.

„Is?“ pořád nás zoufale a nechápavě sledovala Letty.

„Chce vysvětlení,“ napověděl mi Edward.

„Kreténe!“ zavrčela jsem mu do ucha tak, aby to Letty neslyšela, když mě konečně pokládal na zem.

„To bolelo!“ upozornil mě, že mu jeho nová přezdívka vadí.

„Volturiová?!“ zaslechla jsem ještě jeho poslední myšlenku, než jsem ho úplně pustila rukou.

„Letty, není to tak, jak to možná vypadalo. Uklouzla jsem na štaflích a padala jsem a díky pohotovosti, tady mladého pana Edwarda, který mě chytil, jsem nedopadla až na zem,“ vysvětlila jsem své nejlepší kamarádce. Nechtěla jsem jí ublížit. Tohle vysvětlení jí očividně stačilo. Oddychla si, Edward se na mě zašklebil.

„Kdo je Volturiová?“ zeptala jsem se na jeho poslední myšlenku. Neodpovídal, jen překvapeně koukal. Pak se usmál a řekl:

„Neměla bys to své znamínko takhle vystavovat veřejnosti,“ vyhrnul mi rukáv trička, zpět na své místo. Ani jsem si nevšimla, že sklouzlo.

To znamená, že moje znamínko znamená Volturiová? Vůbec jsem tomu nerozumněla.

„O čem to mluvíte?“ nechápala Letty.

„Ále o ničem, ukážeš mi to tu, Letty? Bella má určitě ještě spoustu práce s úklidem,“ nabídl  jí své rámě a odcházeli. Letty se na mě užasle usmála. Byla z něj hotová. Ale to já taky!

„Počkat! Neodpověděl jsi mi! A ty jsi mi přece chtěla něco říct, Letty, ne?“ doufala jsem, že je zastavím.

„Až jindy, mal… Bello!“ zavolal na mě.

„To neuteče, pak ti to řeknu,“ ozvala se i Letty a zmizeli ve dveřích. Kruci!!!

Ještě nikdo mě takhle strašně nenaštval. Nejenže je zasnoubenej, ale oblbuje Letty a mě svádí!!! Je namyšlenej až za hrob! A je to upír a Letty o tom nemá ani páru. Zase mi chtěl říct ‚maličká‘ tak na to ať zapomene! Jsem snad nějakej prcek?! No je fakt, že mi je teprve 6, ale prcek rozhodně nejsem a on ani neví kolik mi je! Byla jsem fakt vytočená, málem jsem rozbila vázu s kytkami. Chtěla jsem něco rozsekat, abych se uklidnila. Musím jít pryč!

Venku jsem si sedla na lavičku a přemítala jsem, co udělám.

Stejně je sladkej. Jak krásně zkrátil mé dlouhé jméno na Bellu. To se mi líbí. Přistihla jsem se, že se usmívám. A nevšimla jsem si jen já.

„Is! Je božskej, viď?“ přisedla si ke mně Letty.

„Jo, ale má snoubenku!“

„Dej mi s ní pokoj, řekl mi, že jsem milá a chtěl mě asi políbit. Vyrušila nás paní Esmé,“ začervenala se.

„Měla by sis na něj dát pozor, připadá mi trochu jako sukničkář, aby ti pak nezbyly jen oči pro pláč,“ vřela ve mně krev. Zabiju ho! Nemůže si s náma takhle hrát. Možná bych měla říct Letty pravdu o tom kdo je.

„To je mi jedno, on za to stojí!“ Nic nechtěla slyšet. „Jdeš na mši?“ zeptala se ještě.

„Asi ne, stejně se budu muset vyzpovídat, budu mít modlení až nad hlavu. Omluv mě u matky Představený, že mi není dobře.“

„Tak jo. A neřekla jsem ti to nejdůležitější, budeme pracovat u Cullenových, matka Představená s tím souhlasila. Paní Esmé ji přesvědčila.“ Byla z toho celá rozjařená.

„Bezva, tak já jdu. Zatím ahoj, Letty.“ To mi tak ještě scházelo.

Edward:

„Můžu dnes k vám, Edwarde?“ ptala se mě Letty. Přišla sama.

„Samozřejmě a kde máš kamarádku?“ zeptal jsem se jí.

„Nebylo jí dobře, včera měla náročnej den.“ Kdybys tušil, co se jí včera stalo… pomyslela si ještě. Kdyby tušila, že to vím přesně. Usmál jsem se na ni.

„Omluvte mě, na něco jsem zapomněl,“ šeptl jsem Esmé i Letty a odešel jsem ven.

Šel jsem za Belliným pachem. Táhlo mě to za ní, jako bych měl kolem krku smyčku. Dovedl mě až do zarostlého koutu zahrady. Všude kolem kvetly popínavé růže a na lavičce v malém polorozpadlém altánku seděla ona. Byla zamyšlená a ani nemrkala.

Utrhl jsem jedno poupě a nesl jsem jí ho.

„Není tak krásné jako ty, ale jako omluva by mohlo stačit.“ Podal jsem jí ho. Lekla se mě – zase.

„Co tady chceš?“ Byla hrubá.

„Přišel jsem se ti omluvit. Za ten včerejšek. Nejsem takovej.“ Snad mi to zbaští.

„A to si vážně myslíš, že ti to uvěřím? Co Letty a co tvá snoubenka? Kde ji máš? Čeká na tebe poslušně doma?“ začala na mě křičet, vzala poupě a zahodila ho.

„Tanya je v Americe, brzy přijede,“ řekl jsem jí pravdu. Vadilo mi, že se na mě zlobí.

„Tak si krátíš čas oblbováním slušných holek z kláštera?“ Měla slzy na krajíčku.

„Ne, jen včera mě tak uchvátila tvá vůně, nemohl jsem se ovládnout,“ obhajoval jsem se dál.

„A proč si zahráváš i s Letty, ona si to nezaslouží!“

„Slibuji, že s ní promluvím, ať si nedělá naděje. Vážně nejsem tak špatnej.“ Kvůli ní to španělské děvčátko vážně nechám být.

„Ale prosím tě, nemám tě začít litovat?“ procedila skrz zuby.

„To bych si ani nezasloužil. Lítost někoho, kdo má tak čistou duši,“ odpověděl jsem jí.

„Trénoval sis tu řeč dlouho?“ pokračovala v urážkách. Bude to těžší, než jsem čekal.

„Bello, vážně to není tak, jak to vypadá. Nejsem sukničkář, to jen ty mě tak přitahuješ. Ba dokonce vábíš, jsi pro mě jako magnet!“ vysvětloval jsem jí.

„Nevěřím ti, Edwarde. A to, že budeme pracovat u vás, je další tvůj trik?“

„Ne, to Esmé. Sama se brzy dozvíš proč.“ Přišel jsem k ní a chytil ji za ruku. Přitiskl jsem si ji k tváři. Nenapadl mě lepší způsob, jak by mohla pochopit mé chování.

Isabella:

Proč mi tohle dělá! Nepotřebuju vědět, jak moc ho přitahuju! Ruku jsem nechala ale tam, kam ji položil. Bylo krásné vidět, co si opravdu myslí. Myslím, že tohle se hrát nedá.

„Tak už mi věříš?“ zeptal se.

„Možná, trochu. Nevím, co si mám o tobě myslet Edwarde. O co ti jde?“ Sundala jsem dlaň z jeho tváře. Udělal krok ke mně a stál těsně přede mnou. Zase mě omamoval tou svou vůní.

„Chtěl bych být tvůj přítel a ne nepřítel, Bello!“ vysvětloval.

Usmála jsem se. Líbilo se mi, jak mi říká.

Zhluboka jsem se nadechla, byla jsem úplně obklopena jeho vůní, až se mi zase podlomila kolena. Zachytil mě a přitáhl k sobě. Vpíjela jsem se do jeho očí.

„Ehm, tohle asi přátelé nedělají, že?“ špitla jsem.

„No, to asi ne,“ odpověděl a pustil mě ze své náruče.

„Měla bych jít.“

„Já taky, tak zítra u nás.“ Naklonil se ke mně a chystal se mě políbit. Nastavila jsem mu rty, ale on mě letmo políbil na tvář. Syčák jeden, teď zase vypadám, jako bych ho chtěla!

Smál se a odcházel. Jak já ho nenávidím!!!

„Isabello! Tady jsi,“ dobíhala mě paní Cullenová.

„Přejete si?“

„Chtěla jsem s tebou mluvit o tom, v čem vaše práce u nás bude spočívat.“

„Aha a nestačilo by to až zítra, musím ke zpovědi.“

„No, dobře, nebudu tě zdržovat, jen jsem ti chtěla dát ještě tohle,“ podala mi dopis. Nebyl nijak nadepsaný. „Je od tvé matky!“ zvedla jsem oči, ale už byla pryč, asi nechtěla, abych ji zahltila dalšími otázkami.

..................................

4. kapitola

Shrnutí

Autor: Jeanine (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jeptiška III.: