Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jeptiška II.

07.05.2010 (20:00) • Jeanine • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3782×

2. Edward Cullen

Isabella:

Dostihl mě celkem rychle, skočil na mě a svalil mě na zem. Ještě jsme se kutáleli několik metrů, po té mokré zemi plné jehličí a listí. Tentokrát si dal pozor, abych se nepraštila do hlavy. A zase skončil on na mě. Tentokrát mi chytil ruce tak, abych už se ho nemohla dotknout. Nebránila jsem se mu. Chtěla jsem, aby mě znova líbal. Sklonil svou hlavu blíž ke mně. Myslela jsem, že se mi rozskočí srdce. Tohle je poprvé, co jsem sama s mužem, nebo spíš s klukem. Nikdo se ke mně takhle ještě nechoval. Zase mě ovanula ta jeho omamná vůně. Zavřela jsem oči, abych ji náležitě vstřebala. Tála jsem pod ním, jako kostka ledu na rozpálených kamnech a čekala, co bude dál. Vítězně se nade mnou zasmál. Pochopil, že už se mu nebudu bránit. Povolil své sevření a zvedl se ze mě. Pak pomohl na nohy i mně. Zase jsem zavrávorala a on mě pevně chytil kolem pasu. Využila jsem jeho nepozornosti a chytila jsem ho taky.

Probodával mě svým pohledem a neuvědomil si, že se ho zase dotýkám svou mocnou dlaní.

„Proč jsem ji jen nepotkal dřív, hned by vše bylo snazší.“ Chystal se mě zase políbit.

„Nedělej to, prosím!“ Věděla jsem, že jestli mě zase políbí, nedokážu mu vzdorovat. Tak moc mě přitahoval.

„Proč bych neměl? Vždycky dělám to, co chci a teď to děláš i ty. Jsi ze mě úplně mimo!“ řekl výsměšně. Ovinul svou ruku kolem mého krku a přitáhl si můj obličej.

„A teď tě chci líbat, maličká,“ oznámil mi dřív, než to udělal. Vadilo mi, jak mi říká. Měl mě v hrsti. Neodolala jsem a možná jsem ho začala líbat dřív, než on mě. Rukama jsem mu zajela do jeho bronzových vlasů. Byl spokojen s mou reakcí a pevně mě chytil za zadek. Přizvedl si mě a já obtočila nohy kolem jeho pasu. Zády mě přitiskl k nejbližšímu stromu a nepřestával mě líbat.

„Páni, děvče, ty mě ale rozpaluješ. Určitě máš hodně zkušeností!“ pomyslel si. Kdyby tušil, že mi je 6 let a že jsem panna a bude ze mě jeptiška, asi by se mi zase vysmál.

„Mohl bych ji líbat celý den a stejně bych se jí nenabažil.“  Byla jsem ráda, že to cítí stejně.

„V nejlepším se má přestat.“  Odtáhl se od mých rtů a spustil mě zase na zem. Stála jsem tam jako omráčená a pozorně jsem ho sledovala.

„Uvidím tě ještě?“ zeptala jsem se ho.

„Najdu si tě, maličká!“ Zas to hrozné oslovení. Odpověděl mi, otočil se a odcházel.

„Kdo vůbec jsi?“ volala jsem na něj ještě, ale odpovědi jsem se nedočkala. Zůstala jsem tam stát, déšť smýval poslední zbytky jeho pachu a já jsem věděla, že jsem beznadějně zamilovaná. Stála jsem tam ještě několik hodin a sledovala jsem místo, kudy odešel.

Probralo mě až zavytí vlka. Byla téměř tma. Musím domů, mají o mě určitě starost a Letty už bude taky zpátky. Napadlo mě a rozeběhla jsem se ke klášteru.

„Marie Isabello, kde jsi k sakru byla. Já za tebe zodpovídám! A jak to vypadáš? Budeš měsíc uklízet v kapli a zítra tě chci vidět u zpovědi! Teď jdi do svého pokoje a dej se do pořádku!“ seřvala mě matka Představená hned mezi dveřmi.

„Ano matko Představená,“ neodporovala jsem a brala jsem schody po třech. Zabouchla jsem za sebou dveře a sesula se po nich. Propukla jsem v pláč. Letty ke mně okamžitě přiběhla a začala mě uklidňovat.

„Co se ti stalo, Issie? Ublížil ti někdo?“ začala mě bombardovat dotazy.

„Ne!“ odpověděla jsem stručně mezi vzlyky.

„Vypadáš děsně. Pojď, pomůžu ti z toho mokrýho oblečení.“ Pomohla mi na nohy a stáhla ze mě mikinu. Začala jsem spolupracovat.

„Dobrý, dám si jen sprchu a pak ti to povím.“ Horká voda mi určitě pomůže a taky že ano.

Když jsem se vrátila do pokoje, Letty už mě netrpělivě očekávala s hřebenem v ruce.

„Ukaž, rozčešu ti to, ty si hezky sedni a vyprávěj,“ vybídla mě.

Začala jsem jí vyprávět všechno, co se odpoledne stalo. Občas mě atakovala nějakou otázkou. Nechápala, že jsem upír a nepiju krev. Ale tomu jsem nerozuměla ani já.

„Škoda, že jsem nebyla na tvém místě, to muselo bejt vzrůšo,“ záviděla mi, „já jsem se ale taky neměla špatně. Můžu ti říct, že jsem úplně bezhlavě a nekontrolovatelně zamilovaná!“

„Do koho, prosím tě?“

„No do Edwarda, syna paní Esmé. Je tak milej, vtipnej a gentleman. A když mě políbil na seznámenou, úplně se mi podlomila kolena, on mě ale přidržel. Byl by to jinak trapas. Ale má snoubenku, bude se ženit. Prej brzy přijede,“ zesmutněla.

„Ale notak, ženatej zatím není, ne?“ uklidnila jsem ji.

„Umí číst myšlenky, jen se tě nemusí dotýkat, to byl pěknej trapas, když jsem myslela na to, co bych s ním dělala a tak,“ vysypala ještě z rukávu.

„On taky?“

„Chtěla bys ho vidět, pamatuju si každej jeho detail,“ chlubila se.

„Kdyžtak až ráno, jsem úplně hotová.“

„Zítra by měl přijít na mši. Takže ho uvidíš osobně,“ uculila se, „dobrou, Is!“

Usnula jsem během chviličky. Zdálo se mi samozřejmě o mém odpoledním setkání.

Edward:

Dohonil jsem svou oběť rychleji, než jsem čekal. Skolil jsem ji na zem a kutáleli jsme se ještě pár metrů. Objal jsem ji rukama, aby se zase nepraštila do hlavy. Překulil jsem se na ni a ruce jsem jí chytil tak, aby se mi zase nemohla podívat do mé hlavy. Sklonil jsem se k ní blíž. Zavřela oči a začala přerývavě dýchat. Uvolnila celé tělo a nekladla mi žádný odpor. Tak a mám ji v hrsti. Musel jsem se vítězně zasmát. Otevřela oči a byla překvapená. Zvedl jsem se a pomohl jí na nohy. Pořád je mnou tak omámená, musel jsem ji držet. Je tak křehoučká. Hypnotizoval jsem její čokoládové oči. Proč jsem tě děvče nepotkal dřív, bylo by všechno tak jednoduché. Měl jsem nutkání ji zase líbat.

„Nedělej to, prosím!“ Děvče ty jsi naivní. Každej dělá to, co chci. Jak jsem řekl. Políbila mě dřív než já ji. Páni, dokáže bejt pěkně vášnivá, má snad nějaké zkušenosti? Přizvedl jsem si ji a opřel ji o strom. Pomiloval bych se s ní, ale na co bych se pak těšil. Já se jí snad nenabažím, raději toho nechám. Odtáhl jsem se a spustil ji k zemi.

„Uvidím tě ještě?“ Tak a jsi moje kočičko.

„Najdu si tě, maličká!“ odpověděl jsem jí a odešel. Ještě za mnou něco volala, ale to už jsem neslyšel. Běžel jsem za pachem jelena, abych se nakrmil.

Když jsem byl konečně nasycen, vracel jsem se pomalu domů. Pořád jsem myslel na to děvče z lesa. Doma už na mě všichni čekali, šel jsem se nejdříve převlíct. Přišel za mnou Emmett.

„Kde jsi, brácha, Letty je celkem prima,“ oznamoval mi.

„No kde, na lovu. Ulovil jsem tam jednu roztomilou kočičku. Tak jsem si s ní trochu pohrál,“ odpověděl jsem mu vychloubačně.

„Budeš se ženit, brácho. Měl bys ty holčičí sukně konečně nechat na pokoji.“

„K čertu s Tanyou. Tahle je něco extra. Vůně její krve mě úplně dostala a četla moje myšlenky, zatímco já její nemohl. Krásná, přítulná a tajemná. Je to poloupírka!“ popisoval jsem mu ji.

„A má ta dokonalá taky jméno?“ zeptal se.

„Nemám páru, na to nebyl čas. Jdem, nebo Esmé zešílí,“ poplácal jsem ho po rameni a vyrazil jsem do hlavního sálu.

„Edwarde, no konečně! Letty, tohle je Edward, bude z něj lékař,“ představila mě Esmé.

Dívka se na mě podívala a rozbušilo se jí srdce.

„Bůh existuje, vezmi si mě!“ no tak to bylo snadné. Usmál jsem se na ni.

„Promiň, ale já už nevěstu mám,“ šeptl jsem jí do ucha, „jsem Edward,“ vtiskl jsem jí letmý polibek na tvář. Podlomily se jí kolena. Chudinka.

„Leticie, pro tebe Letty,“ špitla.

„Letty, zapomněla jsem tě upozornit na to, že Edward čte myšlenky. Drž ty své na uzdě!“ upozornila ji. Škoda mohla být legrace.

Střelila po mně pohledem a zrudla. Byla milá, ale stejně jsem nedokázal přestat myslet na tu z lesa.

„Edwarde, odvezeš Letty do kláštera, prosím,“ prosila mě Esmé.

„Proč né, jdeme?“ nabídl jsem jí své rámě. Pořád měla hříšné myšlenky a červenala se.

„Děkuji, Edwarde. Tak zítra na mši.“ Zamávala mi ještě mezi dveřma.

Isabella:

Brzy ráno mě probudila matka Představená, že musím poklidit v kapli před mší. Znechuceně jsem se zvedla z postele. Hodila jsem na sebe vytahané triko a ušmudlané tepláky. Vlasy jsem si smotala do drdolu a převázala šátkem. Letty ještě spala.

„Ach Edwarde…“ uteklo jí ze spánku. Tiše jsem opustila pokoj a vydala se na úklid. Začala jsem prachem, je ho tam tolik, že budu ráda, když to vůbec stihnu do mše. Lavice jsem měla utřené a teď jsem se chystala na velký kříž u oltáře. Přinesla jsem si štafle a vylezla nahoru, sotva jsem se natáhla po trnové koruně, zaslechla jsem za sebou ten líbezný a tajemný hlas.

„Teda, že tě najdu zrovna v klášteře, to by mě ani ve snu nenapadlo!“ smál se. Lekla jsem se a podjela mi noha. Letěla jsem rovnou k zemi, ale on mě stihl chytit. Takhle mě rozhodně vidět nemusel. Stáhla jsem si, alespoň šátek z hlavy. Druhou rukou jsem se ho dotkla, abych věděla, co si myslí.

„Jí by slušel snad i pytel, je tak roztomile roztěkaná!“ pomyslel si a zase mě políbil. To bude dělat vždy?

„Jak to děláš, že mi pokaždé skončíš v náručí, to musí být osud,“ nádherně se na mě usmál.

„Leda, že osud bys byl ty, protože je to vždycky tvá vina.“

„Ale, ale, ale. Nedělej, že se ti to nelíbí. Zapomněla ses mi včera představit,“ rýpl si.

„Nelíbí a to ty ses nepředstavil a prostě ses na mě vrhnul!“

„Isabello! Mám úžasnou no-vinu!“ zarazila se, když nás viděla. „Edwarde?“ sykla.

Zděsila jsem se.

„Ten Edward? Edward Cullen?“ upřeně jsem se mu zahleděla do očí, dnes je měl zlatavé.

Edward:

„Edwarde, jedeme!“ volala na mě matka. Chtěla odvézt na mši a promluvit si s matkou Představenou, trvala na tom, že Leticii u nás zaměstná i s její kamarádkou Isabellou.

Alespoň bude mít Tanya koho otročit a sekýrovat, až přijede. A mě snad nechá na pokoji. Požádal jsem ji o ruku jen z nouze. Ten románek trval už moc dlouho a nechtělo se mi žít sám. Kdybych tušil, koho tady potkám, poslal bych tu namyšlenou kočku k vodě.

Sotva jsme vešli do klášterní zahrady, ucítil jsem tu omamnou vůni.

„Projdu se tu,“ oznámil jsem Esmé. Neřešila to, jen přikývla. Já jsem šel po tom nádherným aromatu, až jsem se dostal do kaple.

Proboha, to je ona, na těch štaflích? Musel jsem se usmát její image uklízečky. Byla legračně roztomilá.

„Teda, že tě najdu zrovna v klášteře, to by mě ani ve snu nenapadlo!“ zavolal jsem na ni se smíchem. Lekla se mě. Jak taky jinak. Ale podjela jí noha a padala. Přidal jsem do kroku, abych ji chytil. Zase skončila v mé náruči. Nervózně si stáhla šátek z hlavy a druhou ruku mi přiložila ke krku, pak mě objala i tou druhou. Bylo mi jedno, že čte mé myšlenky, ať si myslí o mně jen to nejlepší.

Mohla na sobě mít cokoli a stejně jí to slušelo. Byla oslňující. Políbil jsem ji.

„Jak to děláš, že mi pokaždé skončíš v náručí, to musí být osud,“ usmál jsem se na ni mým svůdnickým úsměvem.

Já a osud, ha ha. Ale má pravdu děvče.

Tak princezně se nelíbí u mě v náruči, chtěl jsem ji znovu líbat, ale přerušila nás Letty. 

Isabella, krásné jméno. Počkat takže ona bude u nás pracovat. Paráda, jen to budu muset nějak ošetřit s Tanyou.

„Edwarde?“ podivila se Letty.

„Ten Edward? Edward Cullen?“ vpíjela se mi do očí Isabella. Asi mám problém. Vypadala vyděšeně, že by se o mně bavily?

...........................................

3. kapitola

Shrnutí

Autor: Jeanine (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jeptiška II.: