Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jedno shledání změní vše - 13. kapitola

25.01.2010 (19:45) • BJana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2731×

13. kapitola

Bella

Stáli jsme v tom lese ještě dlouho. Nevím jak dlouho, ale už se rozednilo a zase znovu setmělo. Nemluvili jsme, nepotřebovali jsme to. Bylo mi s Edwardem velmi dobře, nemyslela jsem na nic a hlavně ne na budoucnost. Bála jsem se uvažovat co se stane, jaká ta budoucnost bude.

„Bello, za chvíli k nám dojde náš známý. Je to ten upír, který by ti mohl pomoct,“ zrušil to ticho za rozednívání Edward.

„Myslíš si, že je to teď dobrý nápad?“

„Teď je to ten nejlepší. Věř mi.“

Lehce mě políbil na rty. Chytl za ruku a podíval se k lesu. Za chvíli z toho místa vyšel mladý muž.

„Ahoj Eleazare. Rád bych ti představil Bellu, Bello Eleazar.“

„Ráda vás poznávám, Eleazare.“

„Já také, Bello a prosím tykej mi.“

„Ráda.“

„Máš velký talent. Carlisle mi něco naznačil, ale mohla by jsi mi to říct sama. Mimochodem, mám ti vyřídit, že se na tebe nikdo nezlobí. Všichni se tomu smějí a užívají si to. Konečně to mohou Emmettovi vrátit. A že jim těch vtípku stihl připravit dost.“

„Co mu udělali?“

„Tvá moc je silná, takže tam Emmett ještě trčí. Alice a Rose mu vyrobili cedulku. Napsali na ni zajímavý text. Děkuji velmi moc Belle, která mi tohle u možnila. Díky ní mohu konečně pikat za vše co jsem provedl všem kolem mě. A doufám že ještě dlouho budu. Na můj výkon trestu budou dobrovolně a ráda dohlížet celá moje rodina. Myslím, že Emmett by protestoval ale nemůže. Rose si to užívá a provokuje ho. Je sranda je takhle vidět. Někdo z nich projde tak jednou za minutu kolem Emmetta a zasměje se mu nebo trousí narážku. Myslím, že příště si něco takového rozmyslí.“

„Tak vidíš, Bello, nikdo se nezlobí.“

„Snad,“ doufala jsem, že to je pravda. „Mohl by jsi mi, prosím, vysvětlit, jak je to s tou mojí schopností.“ vysvětlila jsem mu co se vždy s mou schopností spojuje.

„Tvá schopnost je velmi zajímavá a komplikovaná. Je úzce spojena se strachem. Protože ty ji ještě nedokážeš ovlivňovat, dělá to za tebe strach. Síla tvého strachu a strachu té druhé osoby dá sílu tvé schopnosti.“

„A jak to, že Edward byl jediný, kdo….“ schválně jsem nedopověděla větu, nevěděla jsem jak.

„Podle toho, co jsi mi popisovala, usuzuji, že mezi vámi strach nebyl. Edward  se ničeho nebál a ta asi taky ne. Nebyl tam strach, takže nepůsobila ani schopnost.“

„A s Emmettem?“

„Myslím si, že jsi alespoň trochu ovládla svoji moc. Ty jsi mu nechtěla ublížit, jen jsi ho chtěla zastavit a to jsi udělala. A můžeš to ovlivnit jenom ty, takže dokud mu nedovolíš, nemůže se hýbat.“

Z těch informací jsem byla tak troch u mimo. Ale byly to jen dobré zprávy. Nemusím už nikdy nikoho svou mocí zabít.

„Mohla bych se to naučit ovládat?“

„Ano, ale chce to hodně času a trpělivosti.“

„A mohla bych ještě někomu…" nedopověděla jsem to. Bála jsem se to slovo vyslovit.

Edward to vycítil stiskl mou ruku víc a objal mě. Byla jsem mu za to neskutečně vděčná.

„Myslím si, že ne. Už jsi ji porozuměla a víš co dělat a jak tomu zabránit. Maximálně ještě občas Emmett zkamení, ale jen svou provokací a vinou.“

„Děkuji, Eleazare, moc ti děkuji.“

„Jestli chceš, tak ti můžu s tím pomoci. Můžu tady ve Forks ještě chvíli zůstat.“

„Byla bych ráda.“

„Záleží na tobě. Nech si to projít hlavou a já půjdu za Carlislem. Dlouho jsem ho neviděl a chtěl se mnou něco probrat. Budu tam jestli se ještě ukážeš.“

„Díky.“

„Není za co, zatím se mějte.“

„Ty taky.“

„Měj se a pozdrav ode mě Emmetta.“

„Určitě budu.“

Eleazar odběhl. Vymanila jsem se z Edwardova obětí a šla si sednou k nejbližšímu stromu. Hned za mnou přišel, sedl si a přitáhl mě k sobě. Opřela jsem si hlavu o jeho rameno.

Možná bych už nikdy nemusela nikomu ublížit. Eleazar měl pravdu, teď už bych tomu mohla zabránit. Mohla abych se svoji schopnost naučit ovládat a nebyla bych už tak nebezpečná. Mohla bych beze strachu být s Edwardem i ostatními. Možná s nimi i bydlet, tak jak mi nabídli. A co dubu dělat než se to naučím?

„Nad čím přemýšlíš, Bellinko?“ pošeptal mi do ucha. Svými rty sjel k mému krku a zasypával ho polibky.

„No,“ musela jsem se hodně soustředit na to, co chci říct a ne na jeho rty. „přemýšlí, kde teď budu zase bydlet.“

Ztuhl a jeho rty se zastavili. Přetočil si mě tváří k němu a zadíval se mi do očí.

„Ccco tím myslíš?“

„No měla bych si najít jiné místo, kde budu bydlet než u vás.“

„Na to ani nemysli.“

„Ale než se to naučím ovládat, tak by to bylo lepší.“

„Já ti věřím, ty to zvládneš.“

Nemyslím…“ nedopověděla jsem to, protože mě umlčel polibkem. Chtěla jsem protestovat, přece jen si ještě nemůže být tak jistý, ale nedovolil mi to. Přitáhl si mě blíž a jeho ruce začali bloudit po mých zádech. Zapletla jsem mu své do vlasů a nechala se unést na obláčku bezpečí. Polibek se stával vášnivější m. Nejednou ho, ale moc brzy ukončil.

„Prosím, zůstaň u nás.“

Udělal na mě psí oči. Šly mu velmi dobře. Jen stěží jsem zakroutila hlavou.

Znovu spojil naše rty. Tentokrát zapoj do hry i svůj jazyk.

„A co teď, pořád ne?“

Věděl jak na mě. Odmítnout bylo mnohem horší, skoro nemožné.

„Ne,“ zašeptala jsem. Můj hlas nezněl moc přesvědčivě.

„Bellinko prosím, udělej to pro mě.“

„Já, jak to můžu udělat, vždyť není nic jisté.“

„Eleazar je přesvědčený, že už nikomu vědomě neublížíš. Dokážeš tomu zabránit."

„Já nevím.“ Opřela jsem si hlavu o jeho rameno. „Já necítím stejnou důvěru.“

Líbl mě do vlasů. „Věř si. To ti pomůže.“

„Já.“ Nevěděla jsem co přesně říct. „Snad později.“

Zvedl mou hlavu, tak abych se mu musela podívat do očí.

Chtěl něco říct, ale uslyšeli jsme něčí kroky. Zvedla jsem obočí.

„Rose.“

A opravdu za chvíli přišla.

„Ahojky ve spolek.“

„Ahoj, Rose.“

„Ahoj.“

„Edwarde, já bych si chtěla promluvit s Bellou. Mohl by jsi nás chvíli nechat.“

„Tady člověk nemá chvilku soukromí.“ začal brblat, ale začal se zvedat. „Díky, Rose,“ zavolal ještě v běhu.

„Moc se omlouvám, Rose, nic takového jsem nechtěla.“

„Nevím za co se omlouváš. A jestli myslíš Emmetta. Ráda bych ti poděkovala. Doufám, že než se to naučíš ovládat, tak se ti to stane ještě několikrát.“

„A taky za to s těmi šaty.“

„Na to už jsem zapomněla.“

„I tak.“

„No byla to legrace. Nemyslela jsem to až tak vážně. Takové blbiny občas provádíme. Patří k to našemu manželství a alespoň se nenudíme.“

Kývla jsem.

„Měla by jsi se mnou jít domů. Alice zuří.“

„Tím spíše, bych měla jít.“

„Špatně jsi mě pochopila, Bello. Zuří, protože se nechceš vrátit. Přemluvila jsem ji ať počká  a nechá mě tě přemluvit. Ona by tě odvedla domů i násilně. Klidně by tě svázala a potom tě tam dovedla. Tomu můžeš věřit. Já ji znám.“

„Tak to děkuji, že jsi přišla ty.“

„V tom případě, pojď se mnou domů. Esme si o tebe dělá starosti a Alice tady každou chvíli přiběhne a já ji s tvým únosem a uvězněním pomůžu.“

Možná bych na mohla jít. Jednou stejně musím Emmetta vysvobodit.

„Tak jo, půjdu, Emmett potřebuje vysvobodit.“

„Kvůli něj jít nemusíš, ten si to zaslouží. Konečně mu to někdo vrátil. Navíc ho Alice oblékla to jiného oblečení podle poslední módy a vypadá opravdu kouzelně. Však uvidíš.“

Podala mi ruku a pomohla mi se dostat na nohy.

„Ty to zvládneš, sestřičko.“

Aby mi dodala odvahu, tak mě objala.

„Díky.“

„Není za co, ale zeď už pojď.“

Shrnutí mých povídek

Autor: BJana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jedno shledání změní vše - 13. kapitola: