Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jedinečná 3. díl

18.05.2010 (11:45) • Meggie • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1659×

Jak je to možné? Upír v plné třídě lidí? Dost kruté nasvačit se  tímhle způsobem.

Nevěděla jsem, jak se mám zachovat. Každým dalším krokem jsem se přibližovala k učebně, ve které byl nějaký cizí upír.

Vzchop se!

Nyní jsem otevírala dveře a vstupovala dovnitř. Stále jsem se tvářila uvolněně jako předtím, ale uvnitř sebe jsem byla dost zmatená. Mým dokonalým upířím zrakem jsem se dívala po celé třídě, až jsem narazila na tvář, která mi vůbec nepřipadala lidská. Stačila mi jen sekunda na to, abych si zapamatovala jeho tvář. Jeho krátké bronzově hnědé vlasy, které byly dokonale rozcuchané do všech stran, kůže stejného odstínu jako ta moje, přesné symetrické rysy a nakonec jeho oči. Nedokázala jsem si vysvětlit proč, ale nebyly karmínově červené jako u ostatních, se kterými jsem se již setkala. Ta krásná nepopsatelná barva se přesně shodovala s mou, přesněji sladce karamelovou.

Nechtěla jsem se s ním setkat pohledem, ale už bylo pozdě. Pomalým krokem jsem přicházela k mé lavici a naše oči se setkaly. Podle mě byl stejně uchvácený jako já. Ještě štěstí, že jsem s ním neseděla. Po celou hodinu jsem se snažila dívat jinam, ale mé oči jakoby si dělaly co chtěly. Párkrát jsem zahlédla, že se na mě pousmál.

Nechápu to. Jak je to možné? Doufám, že v tom nemá prsty Meggie! Někoho opět pozvala k nám?

Zvonilo na konec hodiny. Rychle jsem si posbírala věci z lavice a dala do kabelky. Vycházela jsem ze třídy svižněji, pro jistotu. Skoro jsem zapomněla, že mám na sobě minisukni, kterou jsem teď  měla o mnohem výš než předtím a odhalovala mi celou délku mých nohou. Nenápadně jsem ji narovnala a šla dál. Něco mě ale chytlo za ruku, rychle jsem se otočila. Byl to ON. Díval se na mě pobaveným výrazem, zadíval se na moje nohy, poté do mých očí.

„Ahoj,“ řekl s úsměvem a jeho hlas byl tak líbezný. Konečně něco, s čím se mohu srovnávat.

„Kdo jsi?“ zeptala jsem se a ruku, kterou mi stále držel, jsem odtrhla k sobě.

„Jmenuji se Edward,“ usmál se, „tvé jméno jsem asi přeslechl.“

„Jsem Isabella,“ odpověděla jsem. On se  na mě stále upřeně díval a já nevěděla proč to dělá. Co tu vůbec dělá? Je jich tu víc?

„Proč tu jsi? Je vás tu víc?“ zeptala jsem se.

„Ano, jsem tu s celou mojí rodinou. Museli jsme změnit místo,“ nyní byl zcela vážný, ale stále mě pozoroval.

„Aha.“ podívala jsem se na velké nástěnné školní hodiny a zjistila jsem, že už musím jít na další hodinu. Měl vážně zvláštní pohled v očích. Nevěděla jsem, co si pod tím mám představit.

Musím ale uznat, že to je pořádný kus chlapa.

Už mě bolely nohy z těch příšerně vysokých podpatků a musela jsem jít. Usmála jsem se na Edwarda a pomalu se vydala dál chodbou.

„Jsi to, co si myslím, že jsi?“ Zaslechla jsem jeho tichým hlasem, který by člověk uslyšel asi těžko.

Otočila jsem se a za chůze odpověděla stejně svůdným hlasem „Ano.“

Šla jsem na další hodinu, a i když jsem  neviděla za zády, tak jsem si byla na 100% jistá, že mě sledoval. Usmála jsem se a zakroutila hlavou.

Edward.

Další hodinu jsem měla biologii s Meggie. Narazily jsme na sebe uprostřed chodby a všechno jsem jí řekla o nových upírech na škole. Ucítily jsme opět pach, který nepatřil žádnému z lidí.

Další upír. Ne Edward.

Vešly jsme do třídy a všimly jsme si třech podivných tváří.

Další upíři ?! Není jich až moc ?!

Cítila jsem na Meggie, že je nejistá. Podívala jsem se na ní pohledem, který jí měl dávat najevo, že je vše v pořádku. Viděla jsem, že pochopila. Vzdychla a šla si společně se mnou sednout do lavice. Všimla jsem si 2 upírů, musím říci, že dosti roztomilých. Jeden vysoký s tmavými vlasy a druhý menší postavy s blond delšími. Byla tu i malá a drobná dívka s kratšími hnědými vlasy, které jí trčely šibalsky do všech stran. Když jsem si jí prohlížela, otočila se a usmála se na mě. Nechápala jsem to, všichni měly stejné oči jako já s Megg.

Doufám, že se to později vysvětlí, jinak bych asi neusnula. Ne, to byl vtip.

Po hodině jsme si s Meggie balily věci a ti 3 noví se u nás zastavili.

„Zdravím!“ promluvila upírka s roztomilým úsměvem. Viděla jsem, že se Meggie velmi zalíbila, usmívala se.

„Ahoj,“ řekla jsem a usmála se.

„Jsem Alice, tohle je můj přítel Jasper,“ ukázala na toho menšího upíra, „ a tohle můj bratr Emmett,“ teď myslela tu velkou horu svalů, co se usmívala a bylo na něm vidět, že je to kopa srandy.

„Jsem Isabella a tohle je moje sestra Meggie,“ ukázala jsem na Megg.

„Ahoj, moc mě těší.“ Podala ruku všem třem novým a usmála se přátelským úsměvem. Musím uznat, že byli opravdu milí.

„Potkala jsem Edwarda, jistě patří k vám.“

„Ano, je to náš bratr,“ řekla Alice a usmála se. „Víte, jsme tu noví a moc to tu neznáme. Mohli bychom si někdy vyrazit všichni pohromadě?“ zeptala se.

„No samozřejmě! V sobotu se otvírá v Seattlu nový klub. Žádný zázrak, ale jde tam celá škola. Mohli byste se přidat, pokud chcete,“ řekla Meggie a stále měla na tváři ten krásný úsměv.

„To by bylo úžasné!“ vyhrkla Alice a skoro tančila radostí. Bylo vidět, že je moc milá a přátelská. Podívala jsem se na Emmetta a Jaspera a zaváhala jsem.

„Jistě, že půjdeme rádi,“ řekl ten vyšší a úsměvem odhalil jeho krásně bílé zuby. Byla jsem moc ráda, že po dlouhé době jsme se setkaly s někým neagresivním a velmi přátelským.

„Takže v sobotu?“ zeptala jsem se.

„V sobotu,“ opáčila Alice a s úsměvem šla  společně s Emmettem a Jasperem chodbou dál.

„Vidíš?“ řekla jsem na Megg.

„Co?“ usmála se nedočkavě, když jsme procházely chodbou.

„Možná, že tu až taková nuda nebude,“ řekla jsem se stejně přirozeným úsměvem a mrkla na ni. V tu chvíli jsme směřovaly na oběd a já myslela na nové upíry, nejvíce na Edwarda. Byl jiný. Takového jsem ještě nikdy neviděla. Uvidí se, jak dopadne sobota.

Šla jsem po jídelně a svou dokonalou chůzí omračovala zástupy kluků ve frontě na oběd. Zaslechla jsem i zapískání na mou pozornost. Nemohlo mi uniknout lehké uchechtnutí. Jak jsem se za sebou otočila, nevšimla jsem si kdo stál přede mnou. Narazila jsem do někoho, komu se to zřejmě moc líbilo. Byl to Edward.

„No ne,“ řekl s vtipným podtónem. Stále mě držel na sobě a já se ani nezkoušela vymotat od něj pryč.

„No jo. Promiň,“ řekla jsem a začala se vymotávat od něj pryč, on mě ale zatím nehodlal pustit.

„To se nestává každý den, aby nejhezčí holka na škole spadla do náruče zrovna mě.“ Usmíval se.

„Nejsem až tak holka,“ dodala jsem.

„To já vím,“ řekl tichým hlasem a uviděl, že se snažím vymanit se z jeho objetí a tak mě pustil.

„Dík,“ řekla jsem.

„Doufám, že tě brzy uvidím, Bello.“

„To já taky,“ řekla jsem a vzdalovala jsem se od něj dál.

Edward. Edward. Edward. Bello! Nech už toho! Zrovna dnes jsi utekla od jednoho a hned si začínat něco s dalším?! To by se nemělo...

4. díl

Autor: Meggie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jedinečná 3. díl: