Je tady prolog a první kapitola mé první povídky. Půjčila jsem si něco z minulosti každého z rodiny Cullenů, ještě sem to trochu poupravila a nechala tím projít Naši Bellu.V téhle kapitole se dozvíme o Bellině přemněně... Dopadne vůbec tak jak má? A jak se jí to vlastně stalo? Prosím komentáře!
28.12.2009 (17:45) • LoveNessie • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1464×
Prolog
Píše se rok 1915. Jmenuji se Isabella Maria Monika Swanová a jsem dcera ředitele významné Londýnské banky Charlieho Alexandra Swana a René Elizabeth Lízy Swanové. Mám staršího bratra Alexandra Jamese. Je mi 17 let už pět let. Zdá se vám to divné? Já vím… ale existuje proto jednoduché vysvětlení jsem prostě a jednoduše upír, ale i přesto žiji mezi lidmi. Neživím se totiž lidskou krví, ani „zvířecí“. Živím se pouze krví ryb.
Mí rodiče mé malé tajemství, neznají. Jediný, kdo ví co jsem zač je můj bratr Alex, to on mě našel a pomohl mi, když mi bylo nejhůř a svíjela jsem se v bolestech při přeměně, to on mě podržel, když jsem zjistila co jsem zač.
To on mě miluje takovou jaká jsem… On a Josh.
Josh byl také upír. byl to doktor. Alex mě k němu odnesl, když mě našel… Josh mi vysvětlil vše o upírech… Miloval mě a já jeho, ale osud nám nepřál…
Teď ještě něco o tom jak vypadám. Kromě toho že mám typické upíří znaky jako je například bledá a neuvěřitelně tvrdá kůže, nebo nadpřirozená rychlost, výborný sluch, zrak a jsem nádherná. Vlasy mám dlouhé až skoro po kolena a mají tmavě hnědou barvu. Měřím 160 cm a pokud jde o mé oči, tak ty mají stříbrnou barvu a jsou žíhané bledě modrou barvou, to jen díky té „rybí“ stravě.
Můj život nebyl nikdy zajímavý ani po přeměně se nějak radikálně nezměnil, až na pár událostí, které se mi velmi hrubě zaryly do srdce…
Pak jsem potkala je. Byli jiní, než jaké jsem je znala z vyprávění. A změnili můj pohled na vše.
1. Kapitola - Proměna
Stalo se to před pěti léty. Byla jsem se svým bratrem na lovu i skrze matčin zákaz... Já nikdy nebyla smělá křehká dívenka, vždycky jsem se ve škole prala a chránila slabší. Uměla jsem skvěle šermovat i se prát. Nikdo mě ještě nikdy neporazil.
Bloudili jsme lesem a já zahlédla stopu pumy a on stáda losů, proto jsme se rozdělili nemohli jsme se totiž rozhodnout koho budeme lovit. Já chtěla jít za tou pumou, ale on říkal že je to zbytečné… Měla jsem ho poslechnout…
Šla jsem tedy sama po stopě té pumy, když vtom jsem narazila na starou babičku celou zahalenou do černého pláště. Vypadala, že by potřebovala pomoct, tak jsem seskočila ze svého koně a vydala se k ní. Když už jsem byla asi čtyři kroky od ní, zeptala jsem se jí jestli nechce pomoci. V tom babička odhodila plášť a já úžasem ztuhla na místě… Ze staré nemotorné ohnuté babičky se vyklubala nádherná mladá dívka. Byla bledá, nádherná a ty její oči…
když jsem je zahlédla vyděsila jsem se! Měly sytě karmínovou barvu a dívaly se hladově přímo na mě.
„C-co…“ Více jsem ze sebe nedokázala vymáčknout. Ta osoba se jen usmála a popošla ke mně, naklonila se ke mně a pošeptala mi do ucha zvonivým hlasem. „Neboj se bude to bolet jen chvíli slibuji.“ Pak vzala mou hlavu a zaklonila ji. Natáhla se na špičkách až k mému odhalenému krku. Pak přiložila svá ledová ústa k mé tepně a zakousla se, ale hned mě zase upustila na zem a řekla „Voníš sice krásně, ale chutnáš odporně!“ jakmile to dořekla odešla. Já už jí moc nevnímala, začala mnou totiž zmítat neuvěřitelná bolest!
Nevím, jak dlouho to trvalo, ale myslela jsem si, že to nikdy nepřestane. Bylo to nesnesitelně bolestivé. I když mé tělo spaloval neuvěřitelně silný oheň, pořád jsem dokázala vnímat co se kolem mě děje.
Cítila jsem jak mě někdo vzal do náruče a nějakým způsobem se semnou v náručí vyhoupl do sedla. Jeli jsme hodiny, možná dny. Nevím zase až tak dobře jsem vnímat nedokázala. Pak ta dotyčná osoba seskočila i semnou z koně a někam mně nesla. V tu samou chvíli začal ten žár v mém těle ustupovat, sice pomalu, ale jistě.
Náhle mě ta osoba položila na něco tvrdého a začala s někým mluvit. To bylo poslední co jsem zaregistrovala, protože ten žár sice začal ustupovat, ale směrem k mému srdci… Nemohla jsem myslet na nic jiného jenom na tu bolest, kterou mi působil oheň v mém srdci. Pak najednou ten oheň úplně utichl a sním i mé srdce…
Bála jsem se otevřít oči, bála jsem se toho, že se ta bolest vrátí, i když mi něco říkalo, že se to nestane, že už nikdy bolest nepocítím, že mé srdce už nikdy bít nebude… „Mé srdce! Pane bože ono nebije!“ Vykřikla jsem a posadila se neuvěřitelně rychle… Byla jsem vyděšená sebou samou. V tom jsem uslyšela, jak se někdo venku hádá.Uvědomila jsem si že jeden s těch hlasů patří Alexovi.
Pak mi taky došlo, že je v ohrožení, ani nevím jak, ale rázem jsem stála venku před Alexem a bránila ho, když vtom mi vítr přivál jeho vůní přímo pod nos. Nadechla jsem se a v tu chvíli se stalo něco velmi zvláštního.
Shrnutí ¤ Další
Autor: LoveNessie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Je ze mě upír - Prolog + 1. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!