3. dílek. Zde nastane menší zvrat. :-) Těšte se! A jinak nemám co dodat, snad jen, že bych chtěla nějaké ty komentáře a doufám, že jich bude víc, než minule :-)
05.02.2010 (09:45) • LoveNessie • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 988×
Zrovna jsme jeli po pláži, když v tom jsem ucítila krásnou a nesmírně lákavou vůni, vůni které jsem prostě nemohla odolat. Ta nádherná a neodolatelná vůně se ke mě linula z...
3. kapitola záchrana
Z moře. Ani nevím, co mě to popadlo, náhle jsem v sobě ucítila nesmírnou sílu. Seskočila jsem z Joshova náručí a běžela rovnou do vody, Josh se mě snažil zadržet, ale naštěstí se mu to nepovedlo. Skočila jsem do moře a plavala směrem, odkud ke mně přicházela ta líbezná vůně. Asi po třech minutách plavání jsem narazila na dva žraloky. Byli obrovští, ale né víc, než můj hlad…
Jeden z nich ke mně připlul blíže a já najednou věděla, co vyluzovalo tu nádhernou a lákavou vůni. Byli to oni, žraloci . Opatrně jsem připlavala k jednomu z nich a pomalu do něj zabořila své nové zuby. Krev mi stékala skrze ústa do žaludku a já cítila, jak se mi vrací moje síla, a nejen ona. Cítila jsem, jak se moje schopnosti oživují a pak se to stalo…
Najednou sebou ten žralok začal neústupně házet sem a tam, né že by mi to vadilo, přece jenom jsem upír, ale bylo to celkem nepříjemné. V duchu jsem ho proklínala, a nakonec jsem si pomyslela, „tak už se konečně uklidni, stejně je ti to k ničemu.“
Páni, ono to vážně zabralo, ten žralok se ani nehnul. Bylo mi to divně, že mě poslechl, ale moc jsem se tím nezaobírala, můj hlad byl přednější.
***
Když už jsem si byla naprosto jistá, že se toho do mě více už nevejde vylezla jsem ven na pláž. Josh tam na mě čekal. Najdříve vypadal vyděšeně, ale jakmile mě zahlédl rozběhl se ke mně a vší silou mě objal, kdybych nebyla upír asi by mě rozdrtil.
„Bello, pane bože měl jsem o tebe takový strach! C-co jsi to, já.“ Jeho hlas se ještě trochu třásl.
„Proč jsi nešel za mnou, když jsi se o mě tak bál?“ Tohle mi vrtalo hlavou, mohl jít přece za mnou, nemusel tady čekat, nebo ano?
„Já vím, ale já jsem prostě úplně ztuhnul strachy. Nedokázal jsem se prostě pohnout. Věděl jsem, že bych měl. Promiň já…“ Tak to teda ne!
„Nemusel. Nemáš se za co omlouvat.“ To se mu ale nelíbilo.
„Ale Bello já..." Zase jsem ho utnila.
„Joshi..."
Ještě chvíli jsme se tam tak hádali, potom jsme se začali líbat. Potom jsem mu řekla co se stalo ve vodě, tedy o tom, jak jsem si pochutnala na těch mořských obludách...
Nakonec jsme ale usoudili, že je na čase vrátit se z pět domů. Nasedli jsme na koně a rozjeli se zpět domů do Forks.
***
Od té doby, co jsme se vrátili z pět, už uběhly tři měsíce a já mám doma hotové peklo, tedy jen když zde není Josh - poslední dobou je u nás velmi často. Moje matka strašně vyvádí. Řve na mě kvůli každé blbosti…
Nenechala toho ani na mých včerejších narozeninách. Stropila mi scénu před celou vesnicí a to jen proto, že jsem odmítla tanec jednomu nafoukanému staříkovi, který si na mě zřejmě dělal zálusk. Já ji tak nenávidím!
Dneska už to ale přehání. Řve na mě a to je zde Josh. Je sice s mým otcem v jeho pracovně, ale přece jen tohle si ještě nikdy nedovolila.
„Je ti jasné, mladá dámo, že máš domácí vězení!“ křičela na mě. Věděla jsem, že se to stane, ale mermomocí jsem doufala, že ne.
Už mám toho akorát tak dost. Křičí na mě jenom kvůli tomu, že jsem odmítla včela tancovat z jedním oplzlým a slizkým staříkem.
„Nezapomínej, drahá máti na to, že mi bylo včera osmnáct! To znamená, že odsud mohu odejít hned teď a nic a nikdo mě nezastaví!“ Už mě to nebaví se s ní pořád hádat. Není den, kdy bychom se s matkou nepohádaly a dneska na to zrovna nemám chuť, né když je tu Josh. Kazí mi tím náladu.
„Já tě zde nedržím! Jen by mě zajímalo kam chceš jít.“ Tak to nevím sama, ale jedno je jisté. Všude mi bude lépe než s ní.
„Půjde ke mně.“ Ten hlas bych poznala snad všude. Josh! Konečně vylezl z otcovy pracovny. Docela by mě zajímalo co tam tak dlouho dělali…
Otočil se na mě a usmál se.
„Požádal jsem o tvou ruku a tvůj otec mi dal svolení, teď záleží jen na tobě.“ Přišel ke mně a klekl si přede mě. Potom spustil. Moje matka jen kulila oči.
„Isabello Mario Moniko Swanová vezmeš si mě?“
Tak co myslíte, že mu řekne ANO , nebo NE?
Autor: LoveNessie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Je ze mě upír - 3. kapitola záchrana:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!