Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Je ze mě upír - 2. kapitola - Potrava

15.01.2010 (19:00) • LoveNessie • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1139×

Byla jsem vyděšená sebou samou. V tom jsem uslyšela, 
jak se někdo venku hádá.Uvědomila jsem si že jeden s těch hlasů patří Alexovi. 
Pak mi taky došlo, že je v ohrožení, ani nevím jak, ale rázem jsem stála venku 
před Alexem a bránila ho, když vtom mi vítr přivál jeho vůní přímo pod nos. Nadechla jsem se ji v tu chvíli se stalo něco velmi zvláštního.

2. kapitola - Potrava 

Udělalo se mi strašně špatně. Moje kolena se podlomila a já padla k zemi. Žaludek se mi úplně převrátil a já se jen zmohla nato otevřít ústa, aby mohl jeho obsah ven z mého těla! Něco ale nebylo v pořádku, protože z mých úst se linuly proudy krve místo zbytků jídla… Vážně divné… 

Jakmile jsem s tím byla hotová, ten muž co ohrožoval mého bratra mně vzal do náruče a odnesl mně zpět do domu, ale tentokrát mně položil na něco měkkého. Myslím, že to byla jeho postel. Ležela jsem bez hnutí a poslouchala rozhovor mezi tím mužem a mým bratrem. 
Alex se zeptal toho muže zoufalým hlasem, „co se to sní děje?“
Ten muž mu odpověděl docela klidným hlasem, „hlavně nevyšiluj ano Alexi. Víš to co se tvé sestře stalo – no ono není zrovna snadné to vysvětlit – je velmi vážné a není radno to podceňovat, mohlo by tě to stát i život...“
Alex mu skočil do řeči, „já to nechápu c-co to tedy bylo a jak to souvisí s tím co se jí teď přihodilo j-j-j-já?“
Ten muž ho hned ale utnul, „kdybys mi neskákal do řeči, už bys to možná věděl… To co kouslo tvou sestru, jak bych to řekl, prostě to nebylo zvíře. Prosím nelekni se. Byl to, ale byl to upír.“
Alex tomu nechtěl uvěřit. „To je dobrý vtip Joshi, ale teď vážně jde přece o její život!“
Ten muž, tedy podle všeho Josh, mu na to, ale nic neodpověděl. To bylo divné, po chvíli mrtvého ticha jsem otevřela oči abych viděla co se děje. Zrovna v čas, abych zahlédla vyděšeného Alexe, jak se po zdi sune k zemi.

Ten muž – Josh – se na mě podíval a zeptal se, „jak se cítíte Isabello?“
Měl tak okouzlující a zářivý úsměv. Přísahám, že kdybych mohla omdlela bych při té kráse. Já mu, ale neodpověděla na jeho otázku, nýbrž jsem mu položila svoji.
„Takže jestli to dobře chápu je ze mě upír?“ Josh jen přikývl. Položila jsem mu tedy klidně další otázku. „Co to tedy vlastně obnáší být upírem?“
Josh pokrčil rameny. „Máš, tedy máte…“
Přerušila jsem ho. „Můžeme si tykat ne? Já jsem Isabella Maria Monika Swanová, zkráceně Bella. “Bylo vidět, že se mu to líbí.
„Joshua Cullen, ale říkej mi Josh.“ Zase se usmál a já se doslova topila v jeho úsměvu. Po chvíli mě ale vytrhl z mého tonutí jeho krásný jemný hlas.
„Být upírem obnáší za prvé: to, že máš nadpřirozenou rychlost, což sis už před chvílí vyzkoušela. Za druhé máš úžasný zrak a velmí výborný sluch, za třetí jsi nesmrtelná, nemůžeš spát a v neposlední řadě tvou stravou je krev. Popřípadě můžeš vlastnit nějaký dar.“
Wow, páni to je něco, až na tu krev… „Jako, že budu vysávat lidi?“
Josh se na mě zase usmál. „To je jen jedna z možností.“
Tak tohle jsem nechápala. „Jak to myslíš jedna z možností? To jako, že můžu ,jíst´ i něco jiného než krev lidí?“
Josh zamyšleně přikývl, asi nevěděl co mi na to odpovědět, nebo ano? To už jsem ale nestihla posoudit, protože mi odpověděl. „Ne tak docela, krev je tvá potrava, ale nemusí být lidská, já například dávám přednost krvi zvířat a popravdě, abych řekl podle toho co se ti stalo tam venku myslím, že ty lidskou krev asi jíst nemůžeš.“
Vytřeštila jsem oči. Zdál se mi jiný, ale tohle! „Ty jsi taky upír?“
Tak tohle už Alex nepřekousl a odešel ven.
Josh jen protočil panenky nad jeho přístupem. „Ti dnešní lidé, nic nevydrží… A ano jsem upír a můj bratr Carlisle také.“
Páni, to je něco. „Bratr? A jak...?“ Přikývl, v jeho obličeji se značila bolest, když odpovídal.
„Ano, stalo se to už dávno. Byli jsme oba v nesprávnou chvíli na nesprávném místě…“
Vypadalo to, že to víc rozebírat nechce, tak jsem to nechala být a vrátila jsem se k původnímu tématu. „Takže já nemůžu jíst krev lidí?“
Vypadal, že nad něčím přemýšlí. „Já nevím, ale podle té ,nehody´ tam venku myslím, že ne, bude asi velmi náročné a zajímavé zjistit co je tvou portavou.“
Hm ale asi bychom měli začít. „No to asi ano. Víš, ale měli bychom si pospíšit začínám mýt docela velký hlad…“ 

***

Alex odjel domů, aby mi poskytl alibi, před rodiči a já se vydala s Joshem hledat si „jídlo.“ Byli jsme na cestě už asi týden, zkusili jsme snad všechna zvířata co se ve Washingtonu vyskytují, ale ani jedno mi nesedlo, pokaždé, když jsem se pokusila se  „najíst," opakovala se ta samá scénka, jako u Joshe na dvorku… 

Čím víc jsem se pokoušela se nasytit, tím víc jsem slábla. Už jsme nevěděli co dělat, Josh byl úplně na dně. Vypadalo to, že mu vůbec nejsem lhostejná. Ba naopak, vypadalo to, že mě… Ach ne to ne, to nemůže… Pane bože on mě miluje! I když co je na tom tak špatného? Mně také není lhostejný, ba naopak myslím, že ho také miluji. A to ho znám teprve týden...

Pohlédla jsem mu do těch jeho krásných hypnotizujících sytě zlatých očí a on se zadíval do těch mých. Po chvíli si mně přitáhl blíž do náruče, abych mu nespadla a pošeptal mi do ucha tichým, ale velmi procítěným hlasem plným lásky a věrnosti.
„Já už najdu způsob, jak tě zachránit, nenechám tě umřít má lásko to ti slibuji!" A pobídl koně ke cvalu. Popravdě měla jsem nejméně sto chutí políbit ho, ale asi by to bylo ode mě velmi nezdvořilé.

***
Asi se ptáte, jak jsem se octla v Joshově náruči? Je to docela jednoduché, už jsem neměla sílu, na to, abych se udržela v sedle svého koně. 
***

Zrovna jsme jeli po pláži, když v tom jsem ucítila krásnou a nesmírně lákavou vůni, vůni které jsem prostě nemohla odolat. Ta nádherná a neodolatelná vůně se ke mě lynula z... 




Předchozí ¤ Shrnutí ¤ Další

Autor: LoveNessie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Je ze mě upír - 2. kapitola - Potrava: