Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Je těžké... být jiná II: Poslední vzdor - Prolog + 1. kapitola

Sada Cullenovic Šperků

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Je těžké... být jiná II: Poslední vzdor - Prolog + 1. kapitola Tak, první série je za námi... Tuto povídku jsem si opravdu oblíbila, a proto vám přínáším úvodní kapitolu další série s názvem Poslední vzdor.
Chystá se poslední bitva, kdo vyhraje? A co vítězství přinese našim hrdinům, co jim vezme?

Nevěř vždy tomu, kdo se ti do očí dívá, i v krásných očích faleš se skrývá.

15.08.2010 (19:00) • Crystal • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2967×

Kniha Druhá: Poslední vzdor

Prolog:

 

Nepříliš vzdálená budoucnost

 

Když je váš život dokonalý a vy máte vše, co jste si kdy přáli… Když máte úžasnou rodinu, pro kterou byste byli ochotni udělat vše, stejně tak oni pro vás. Když vám vše vychází podle plánů. Jestliže je vše takové, jaké si přejete, je to krásné… Jste šťastní a myslíte si, jaké nemáte štěstí… že už se nemůže nic pokazit.

 

Ale za každým světlem se skrývá stín… tma… temnota.

 

Já měla vše a můžu říct ano, můj život byl dokonalý, nemohla jsem si přát nic lepšího. Měla jsem dceru, rodinu, dokonalého manžela… Tehdy jsem to brala jako samozřejmost, a zapomínala, že štěstí nikdy nedokáže vydržet věcně…

Byl to krásný život plný lidí, které jsem milovala. A stačil jeden jediný okamžik, jediné rozhodnutí a  to všechno jsem dokázala ztratit. Rodina, to byl můj život, přišla jsem o ni a to vlastní vinou. Když jsem přišla o ni, můj život už se životem nedal nazývat.

 

Aby mohl existovat stín, musí být světlo… slunce. Ale já se obávala, že již nejsem schopna slunce najít.

 

Zavřela jsem oči, pevně u sebe držela víčka a snažila se si vyčistit hlavu. Pokoušela jsem si najít nějakou věc, při které bych mohla na malou chvíli zapomenout, že má realita již není a nikdy nebude tak růžová, jak bývala, něco, při čem můžu na chvíli přestat myslet na ty věci, které jsem udělala… ne, nechtěla jsem si ubírat tu zodpovědnost za své činy… neodpustitelné činy… jen jsem na nějakou dobu potřebovala vypnout mozek a zapomenout na tu prázdnotu, která mě naplňovala, na tu otázku, kterou jsem si pokládala „jak teď budu žít?“

 

„Lov.“ Jakmile mi na mysl přišlo toto slovo, nasála jsem čerstvý vzduch… v okolí několika kilometrů jsem necítila, když pominu svůj vlastní, nasládlý pach, upíra. To bylo dobře, nikdo mě nehledal... On mě nehledal. Byla jsem sama a cítila se opuštěná, byla jsem za však to ráda. Byla jsem příliš nebezpečná… Vyskočila jsem ze svého tmavého úkrytu s jasným cílem…

 

 

1. kapitola

 

Současnost:

 

Kalendář ukazoval, že dnes je devátého července… Den, který se stane naším posledním.

 

Nečekala jsem, že se někdy stane něco takového. A bylo to o to horší, protože jsem věděla, že to, co se chystá, to, co se k nám nemilosrdně blíží, je kvůli mně. Kdybych nebyla tím, čím jsem… kdybych byla normální, nikdy by se nemohlo stát to, co nás čeká. Moc dobře jsem věděla, že už je pozdě, udělat cokoli, co by nám mohlo pomoct.

Žili jsme ve štěstí a žili jsme pro nás, nestarali se o okolní svět, přehlíželi nepřátele… oni nepřehlíželi nás a teď se blížili. My nebyli připraveni, zjistili jsme to příliš pozdě a na jakoukoli přípravu bylo pozdě, stejně tak na útěk. Bylo pozdě, už si to uvědomoval každý z nás.

Cítili jsme je, jak se blíží, bylo jich tolik… již byli blízko, pár z nás slyšelo jejich myšlenky. Přišli s jediným cílem, a to zabít ničitelky, měniče a ty, co porušili pravidla… žili s ničitelkou, s nepřítelem, se mnou.

Všechno to bylo kvůli mně, to byla ta nejbolestivější skutečnost.

Cítila jsem rychlé bušení svého srdce, které se nedalo ovládnout… protože já jsem věděla, že nejsem dost silná, abych dokázala ubránit svou rodinu před takovou přesilou. Věděla jsem, že této bitvě se už nedá utéct, bude to boj na život a na smrt, naši smrt, protože my nemáme šanci. Věděla jsem to a všichni to cítili… náš konec se blíží. 

 

Panika… Bezmoc… Lítost… Beznaděj… Strach… To všechno naplňovalo všechny v místnosti. Ano, bála jsem se. Bála jsem se, jako nikdy v životě. Já nechtěla zemřít, nechtěla jsem nechat odejít rodinu… 

Otočila jsem se na Edwarda… nezbývalo příliš času a já nechtěla odejít bez rozloučení.

„Edwarde…“ zašeptala jsem a podívala se mu do tmavých očí.

„Bude to dobré, všechno bude dobré,“ odvětil mi, když uviděl strach a obavy v mých očích. Tolik se snažil, abych byla šťastná… abych se nebála. Objal mě a doufal, že mi to dodá pocit bezpečí, ale doufal marně. Pocit bezpečí byl nenávratně pryč.

„Miluji tě, pamatuj si to, ať už to dopadne jakkoli,“ šeptla jsem bezmocně.

„Miluji tě… Navždy.“ S těmito slovy mi věnoval, s největší pravděpodobností, poslední polibek v existenci.

 

Najednou už v domě nebyla tma, domem začalo prostupovat jasné oranžové světlo. Světlo plné spalujícího žáru, světlo ohně. Byli jsme nuceni vyběhnout z domu,  za kterým na nás čekal dav bezmála sedmdesáti upírů.

„Tolik jsi mě zklamal, můj drahý příteli. Byl jsi ten poslední, od koho bych čekal takovéto porušení pravidel,“ řekl Aro hlasem, ve kterém nebyl ani náznak zklamání. Viděla jsem, jak rukou udělal gesto, a všichni s hlasitým vrčení vyběhli proti nám. Ani jsem nestihla přemýšlet o tom, jestli má vůbec cenu se nějak bránit.

 

Všude byla spousta křiku, ohně, nafialovělého dýmu. Opravdu jsem se snažila se nenechat zabít. Řekla jsem si, že když už mám zemřít, ať jich zemře co nejvíce se mnou… když já, ostatní stáhnu s sebou. Nepočítala jsem ty upíry, kterým jsem odtrhávala končetiny, nevnímala jejich křik, tržné rány a rýhy od zubů na svém těle.

 

A pak jsem kdesi v tom davu přede mnou zaslechla ječícího Edwarda a o okamžik později jsem ucítila obrovskou bolest v srdci, přišla jsem o něj. Žila jsem pro něj a je pryč. Cítila jsem nával smutku, které mi do očí hnaly slzy, které dokazovaly to, že on je pryč. Pak se mé pocity změnily a smutek vystřídal vztek a touha po pomstě. Teď jsem si nejvíce přála smrt toho, kdo mi ho vzal.

 

Prodírala jsem se tím davem a upíry, kteří mi v mém cíli chtěli zabránit jsem odrážela na strany. Podařilo se mi dojít až k té skupince, která mi ho roztrhala a s řevem jsem vběhla mezi ně, ale bylo jich moc, příliš moc.

„Nenech se zaslepit touhou po pomstě. Pak tě ovládne a nebudeš schopna se soustředit a najít tu nejlepší možnost k vyřešení problému,“ vzpomněla jsem si na slova, která mi kdysi řekla jedna moudrá osoba. Pak nastoupila bolest a prázdnota.

 

Probudila jsem se s děsivým křikem, který, hned po té přešel ve vzlyky. Okamžitě jsem se ocitla v chladné náruči Edwarda, který mě začal utěšovat jako malé dítě.

 

„Ššš… Už je dobře, lásko, ať už to bylo cokoli, je to pryč,“ konejšil mě a já se začala pomalu uklidňovat.

„Je to pryč,“ opakovala jsem a snažila se si rukama utřít své slzy.

„Co se ti zdálo?“ zeptal se. Když jsem si vybavila… tu věc, kterou jsem viděla, ztuhla jsem ve strachu.

„Nemusíš o tom mluvit, jestli je ti to nepříjemné,“ couvnul. Ten smutek, který jsem cítila, byl pryč… Teď na jeho místo nastoupil strach.

„Oni přijdou sem, přijde jich skoro sedmdesát, chtějí nás zabít… kvůli mně,“ šeptala jsem roztřeseným hlasem a podívala se Edwardovi do očí.

„Kdo? O kom to mluvíš?“ zeptal se a já se mezitím snažila uklidnit tím, že se to nemusí stát, že nemusíme za pár dní zemřít… Já nemohla dovolit, aby někdo z rodiny zemřel, ani my, ani smečka…

„Volturiovi,“ šeptla jsem.

 

Shrnutí >>

Autor: Crystal (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Je těžké... být jiná II: Poslední vzdor - Prolog + 1. kapitola :

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře